I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Já a FebioFest 2008

Letošní FebioFest je ze námi (pro Pražáky) a já jsem opět plný skvělých zážitků. Minulý rok jsem měl pozvánku na závěrečné udílení cen a také na závěrečnou recepci v panteonu Národního muzea. Tento rok jsem měl V.I.P. projekci filmu There Will Be Blood a pozvánku na závěrečnou recepci. Jak už jsem psal minulý rok, zjistil jsem, že skoro neznám nikoho v Praze. Proto jsem byl rád, když pozvánku na letošní FebioFest přijala Alion, jenže ta se mi potom neozvala a tak jsem hledal náhradu. Když už jsem byl v koncích ozvala se mi Adélka. Musel mi jí seslat sám božský Kubrick 🙂 Adélka je má spřízněná filmová duše. S nikým jiným jsem neměl a nemám tolik společného jako s ní. Seznámili jsme se spolu na PFA a každé večerní pondělí jsme se vídali a povídali. Po střední jsem podal přihlášku na Filmovou akademii v Písku – byl jsem přijat a s Adélkou nastalo dlouhé odloučení (ale byli jsme stále v kontaktu přes mobil a Skype). Po třech letech se mi Adélka ozvala, zda jsem v Praze a na FebioFestu. Slovo dalo slovo a já měl s kým jít na FebioFest. O to víc jsem se těšil, že to bude právě Adélka.
Na VIP projekci jsem šel se svým bývalým spolužákem ze střední. Na lístku byl sál č. 14 a uvědomil jsem si, že na Andělu ve Village Cinemas je jen 12 sálů. Na informacích nám řekli, že to je Gold Class a nesměrovali nás správným směrem. Tam nás uvítali vřele a nabídli sklenku sektu. Sedli jsme si do předsálí kde bylo jídlo, pítí apod. V šest jsme šli do sálu a obdivovali ho. Strašně moc pohodlná křesla, hezký stoleček a velké plátno. Na stolečku jsme měli dáreček v podobě balíčku sladkostí. Chtěl jsem služby využít naplno, tak jsme si dali moje oblíbené pivo Stella Artois (v půlce filmu se mi už chtělo na záchod – film trvá 160 minut, vydržel jsem až do konce). Film by úžasnej a křesla byla na mě moc pohodlná, kámoš měl co dělat, aby neusnul. Když film skončil, tak jsem měl hodinu k dobru na setkání s Adélkou. Dali jsme si tedy s kámošem ještě jeden světlý ležák a poté vyrazili každý svou cestou. Před Národním muzeem jsem čekal na svojí filmovou dušičku. Už v dálce jsem ji poznal když přicházela a ona mě také poznala. Mooooc jí to slušelo a hned jsme se dali do řeči co je nového. Vešli jsme do Národního muzea, odložili si bundy a šli dál do muzea. Na schodech do panteonu nás přivítali a nabídli nám skleničky sektu. Procházeli jsme se spolu kolem a povídali si. Hodně jsem mluvil já a Adélka se mě často ptala (i když by to mělo být naopak). Bavili jsme se o škole, filmech, režisérech, hercích, knížkách, hudbě, vlastních zážitcích apod. Dvě nádherně prožité hodiny po kterých jsme společně vyrazili na cestu domů. V metru na Kačerově nastalo rozloučení a slíbili jsme si další brzké setkání. Poté už jel každý svou cestou domů.

Chtěl jsem udělat foto dokumentaci, ale úplně jsem na to zapomněl. S Adélkou jsme se ponořili do našeho světa a okolí pro nás přestalo existovat. Tímto jí ještě jedno moc děkuji a těším se na další setkání ve Faunově Labyrintu 😉

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.