Na twitteru jsem již psal o tom, že jsem vyhrál jednu soutěž, ale nechtěl jsem to zde rozebírat (kdo by se taky pyšnil psaním básniček ve 22 letech). Ale vzpomněl jsem si na codeasovo rozbalování dárků od googlu, které jsem mu záviděl. Tak ať teď závidí on :)
Soutěže bych se neúčastnil nebýt toho o jakou cenu šlo. Krásná, plechová filmová krabička a v ní pravé karlovarské oplatky. O které mi ani tak moc nešlo. U Vodafone už jsem takový pravidelný soutěžící. Vyhrál jsem u nich tričko v soutěži Dělejte scény, minulý rok jsem vyhrál ubytování a film pass na filmovém festivalu v Karlových Varech. Tento rok jsou zatím oplatky.
Soutěžní nálada mě však neopustila a zkouším štěstí v Aukro soutěži, kde jsem musel improvizovat, protože žádnou kameru nemám a nemohl jsem natočit vlastní klip. Máme natočit klip o tom, jak Tě žhavé produkty na Aukro.cz dokážou pořádně rozpálit. Při tom žhavém rozpálení mě napadl morbidní nápad s elektrickým křeslem, tak jsem přemýšlel jak to udělat. Nakonec jsem si vzpomněl na dva filmy a jeden seriál, kde se elektrické křeslo vyskytuje: Zelená míle; Muž, který nebyl; seriál Prison Break. Poté jsem si vybral komornější film bratří Coenů, sestříhal a otitulkoval. Výsledek můžete vidět zde. Stream bohužel nepodporuje video 16:9, tak je to takhle “zmáčklý”. Pokud se vám bude chtít, tak můžete pro mě hlasovat.

A zpět k oplatkám, 14. července mi přišel mail od admina vodafone blogu, že jsem vyhrál a mám zpětně napsat svoji adresu. Dnes 16. července už přišlo oznámení z pošty. Docela rychlovka, čekal jsem to tak ke konci měsíce. Ale je pravda, že oplatky mají omezenou trvanlivost, takže si je dáme co nejrychleji ke kávičce. Tímto děkuji Vodafonu za pěkný dárek k mým blížícím se narozeninám. Tady jsou tedy fotky z mého iPhone, jak vybaluji oplatky.

Plechovka byla zabalená ve fólii a v obálce. Vše přišlo v pořádku.

Víko bylo ještě pro jistotu zapečetěno, teď už vím proč. Nejde to pořádně zavřít, aniž by víko bylo zafixováno.

Oplatky jsou řádně zabaleny v alobalu a papírovém obalu.

Po rozbalení se pokojem rozvířila vůně oplatek.

Narozdíl od minulého ročníku jsem tentokrát jel do Karlových Varů pracovně a kupodivu jsem si to i užil. Do Varů jsme jeli celý náš tým už 3. července. Nejdříve do Thermalu se podívat, jak to tam vypadá a následně vyřídit zbytek. Potom jsme už šli na hotel Jizera, který je deset minut od Thermalu a sotva pár metrů od McDonalda. Měli jsme tam rezervovaný apartmán určený pro šest lidí, ale byli jsme tam jen tři. Takže pohoda. Druhý den začal festival a poznávám pracovní tempo a možnosti ostatních. Docela se to vleče a materiál se točí pomalu. Jako střihač mohu svým střihem ovlivnit finální podobu videa a tak do toho dávám všechno. Zkouším stříhat na hudbu a týmu se finální video líbí.

V kanceláři vyprsknu smíchy, když při natahování dalšího videa uvidím na obrazovce Efu z YoungPrimitive. Dobrá náhoda. A nakonec je tu Robert De Niro, kterého jsem viděl na vlastní oči. Jenže byl hodně nepřístupnej a tak jsem si nemohl s ním udělat žádnou fotku. Viděl jsem ho jen z kanceláře, když dělal rozhovory pro televize.

Následující dny probíhali podobně. Vždy jsem přišel do kanceláře. Čekal, než zbytek štábu natočí nějaký materiál. Já ho natáhnu do počítače a sestříhám. Občas mě chytl pocit beznaděje, že vyčerpám veškeré střihačské možnosti a potom se budu opakovat. To naštěstí nenastalo a já vesele stříhal dál. Bohužel jsem čistotnej a když zbytek týmu přišel z natáčení, tak si přinesli nějaký jídlo a pití, zaneřádili mi celej stůl a bez uklizení zbytků odešli točit dál. Já to musel uklízet za ně.

5. července byl taky průlomový den ve sledovanosti našeho YouTube Channelu, kde jsem se střihově vyřádil na reportáži o filmových plakátech. Šefovi se to moc líbilo a chtěl to delší, takže jsem potom musel střihát dál (původní video bylo jen do barevného textu rukou, zbytek byl dostříhán na žádost). Počet diváků stoupal a velký podíl na tom má můj “bulvární” název - Úchylní kameramani.

Během festivalu jsem se několikrát potkal s Adélkou, mojí velmi blízkou kamarádkou a prohodili pár vět o filmech, které viděla a které vidět chce. Já jí za to řekl pár věcí ze zákulisí. Díky festivalu jsem také mohl jako jeden z prvních vidět trailer na film Normal režiséra Juliuse Ševčíka na který se velmi těším, protože je to pro mě jeden z nejlepších českých režisérů.

Na festivalu jsem také potkal mnoho spolužáků z filmové školy a všechny překvapilo, že dělám pro Google YouTube. Dostal jsem se také na jeden raut Slovenského filmu, kde mě strašně bavilo pozorovat celebrity, jak bojujou mezi sebou vidličkama o klobásky, kterých bylo omezený počet. To však nebylo nic proti záverečné recepci v hotelu Pupp. To byl absolutní vrchol luxusu. Bohužel jsem zapomněl dělat fotky, protože jsem byl zaneprázdněn jídlem. Nevěděl jsem co ochutnat dřív. Sushi, krevety, ústřice, různé saláty, těstoviny, míchané nápoje v dusíku, čokoládové fontány atd. Musel jsem ochutnat všechno, protože taková příležitost zadarmo už se asi jen tak nenajde.

Ale zpět k práci, režisérka štábu určila, že anglické rozhovory budem překládat a dávat k nim titulky. To mě zarazilo, protože ve střihovým programu je strašně pracný po větách dávat titulky, aby to ladilo. Zbytečně mi to přidávalo hodinu až dvě práce navíc (Jednou jsem kvůli tomu měl 20ti hodinovou šichtu). A taky jsem kvůli tomu prošvihl koncert Markéty Irglový a Glena Hansarda. Jeden večer už bylo 12 v noci a já se balím, že už půjdu na hotel spát. V tom mi volá režisérka, že byly na párty, kde natočili další materiál ať ho sestříhám na jednu jazzovou hudbu. Jak už jsem byl z té práce mimo, tak jsem to odkýval a pochopil jsem to tak, že mám vybrat jinou jazzovou hudbu a na ni to sestříhat. Což se druhý den ukázalo jako chyba, protože to chtěla na hudbu, kterou natočili na tom koncertě do kamery. Takže jsem to opravil, hudbu nahradil a uploadnul. Původní tedy muselo být smazáno, ale já si ho nechal, protože se mi to strašně líbí a vám ji taky nabídnu v mém původním záměru. Vystřihl jsem rozhovor a nechal jen ten klip. Jazzových písniček mám málo, tak jsem to stříhal na mého oblíbeného Parov Stelara.

Konec festivalu se blížil a já zjistil, že po celou dobu festivalu je zde i Ivan Zachariáš. Se štábem jsme se rozhodli s ním udělat rozhovor a já se blížil k mému vysněnému idolu. Jeho znělky jsem viděl všechny a každá měla své kouzlo, přesto mě více oslovili české verze - zejména Miloš Forman. Ivan byl upřímný a v pohodě. Dokonce nám řekl něco o plánovaném filmu. Zatím má rozjednané dva scénáře, jeden je černá komedie a druhý je příběh ve stylu Farga od bratří Coenů. Jsem zvědav, který to nakonec bude. Rozhodně se nechystá točit v Čechách ale v americké produkci. Poté řekl, že by rád skončil s reklamou a točil jen filmy. Uvidíme, jak se to vyvine. Každopádně mu držím palce a už se těším na jeho film. Samozřejmě mě s ním kámoš vyfotil, ať mám něco hezkého na památku.

Další nezapomenutelný zážitky jsou s ochrankou, která hlídala v Thermalu. Tomáš, Karel a Pepa je banda k pohledání. Díky nim mi noční práce utíkala rychleji a s nima jsem si pokecal nejlíp z celého festivalového štábu. Tolik srandy jsem během noci nikdy nezažil. Tímto jim patří velký dík. Snad se příští rok znovu uvidíme.

Závěrečný raut už jsem popsal a cesta do Prahy proběhla v klidu za sledování dalšího českého mizerného filmu Pánská jízda. Pokud si na něco ještě vzpomenu, tak to sem napíšu. Ale myslím, že jsem shrnul dostatečně veškeré zážitky.