Banská Štiavnica – Den první

Tak je tu první report z Banskej Štiavnice. Tento den nelze označit oficiálně jako první. Přijeli jsme v sobotu 9. Srpna, ale to jsme se jen ubytovali a rozkoukali po okolí. Pravá cestománie začala až dnes – v neděli 10. Srpna. Ráno jsem v klidu vstal, nasnídal se a vyřešil částečně svůj přístup na internet – přes nějaký Hotspot, kde se platí 200 Sk (Slovenských korun) za 100 Mb. Až překročím tento traffic, musím si jít pro další předplacenou kartu (Mizerný wi-fi signál, ale v Čechách by to nebylo o moc lepší). Po obědě jsme se radovali z druhého zlata pro Českou republiku v Olympijských hrách v Pekingu a hned na to se šli projít. Dnešní den by se dal nazvat exteriérovou prohlídkou. Veškeré památky jsme si prohlídli z venku. Interiéry si necháme na jindy.

Obešli jsme náš barák a vzali to horní cestou. Kde nás čekalo 161 dřevěných schodů. Nemůžu si vzpomenout, zda jsem někdy chodil po dřevěném venkovním schodišti uprostřed města (Hodně věcí je tu ze dřeva, dokonce i bezpečnostní sloupy oddělující chodník od silnice). Cesta vedla na budoucí vinice, které se tam zatím jen upravují. Ale výhled byl docela fajn. Nebyli jsme úplně nahoře, takže pohled stál jen na protější Starý zámek, kam také směřovala naše cesta. Škoda, chtěl bych vidět náměstí zezhora.

Z venčí zámek vypadá podobně jako ostatní, zato uvnitř to byla zajímavá procházka. Všude kolem jsou hradby, kterýma lze procházet přes chodby a přímo uprostřed stojí ještě jedna stavba, kde jsou různé sochy a další památky v podobě historie kovářského umění, zbraní a střeleckých terčů.

Venku zase byly sochy, nějaké náhrobky, jezírka, studna a dělo, které vypadalo spíš jako obrovký megafon. Nemůžu pochopit, jak se z toho mohlo střílet.

Po prozkoumání Starého zámku jsme se vydali na Nový zámek, který je vidět z mého okna.

Je pěkně na vrcholku kopce, takže jsme si dali přestávku v Klopačke. Klopačka je barokní věžovitá stavba z roku 1681, kde se klepáním na dřevěnou desku z věže zvolávali horníci do práce. Klepání se ozývalo i při slavnostních příležitostech a pohřbů horníků. V přízemní a podzemní části bylo vězení.

Dnes je z toho čajovna, kde jsem si dal čajové pivo (neboli smädný lama). Jedná se o ledový černý čaj s karamelovou pěnou. Chutnalo mi a pěna narozdíl od skutečného piva zůstala až do konce.

Po vypití čaje jsme šli dál směrem na Nový zámek, ale těsně před vrcholkem jsme našli cestu na židovský hřbitov. Na konci cesty jsme zjistili, že je zamčen a pro návštěvníky nepřístupný, tak jsme se vrátili zpět a došli až na Nový zámek.

Prohlídli jsme si ho z venčí a uvnitř nakoupili pár pohledů a jednu památeční minci. Prohlídku celého interiéru si necháme na jindy. Potom už jsme se jen stavili v Zámockej cukrárni na jedno chlazený pivo (Zlatý bažant) a vrátili se zpět na náš apartmán. Kde jsme si chvili odpocinuli, prospali, koukli na televizi a večer vyrazili opět do města, tentokrát jsme zvolili jiný směr a nakonec došli do restaurace Pod starym mestom, kde měli drazší jídla než v centru, ale pro změnu zajímavý výběr. Já si dal skvělé rizoto s krabími prsty a zeleninou.

K tomu pivčo světlého Zlatého bažanta a po jídle se vrátili zpět, kde se všichni připravili na kutě. Jen já si dám asi večerníček v podobě nějakého filmu.