Banská Štiavnica – Den druhý

Dnešní den nezačal zrovna nejlíp. V sedm hodin ráno mě vzbudil táta, že mu nejde televize ať ji jdu naladit, aby se mohl dívat na olympiádu. Probudil mě z nádherného snu 🙁 Šel jsem do obýváku a jedním tlačítkem vše opravil (díky digitálnímu přijimači lze na televizi sledovat pořady a nebo poslouchat rádio, táta omylem zmáčknul přepínač na rádio a už nevěděl jak to dát zpět). Vydal jsem se zpět do postele a snažil usnout. Povedlo se a o tři hodiny později mě vzbudila mamka, že jdeme cestovat.
Vstal jsem, připravil se a mohli jsme vyrazit. Dnešní den byl opět exteriérový, ale pro změnu i dálkový. Autem jsme se vydali do Sitna. Sitno je nejvyšší bod štiavnických vrcholů. Nachází se ve výšce 1009 metrů nad mořem a je to pozůstatek po sopečných činnostech.

Přímo na vrcholu je také rozhledna, která byla postavena v roce 1727 na návrh Mikuláše Koháryho. Po zásahu bleskem v roce 1852 vyhořela. V roce 1888 dal Filip Koburg, na žádost Štiavnického turistického spolku, rozhlednu znovu postavit. Poslední rekonstrukce byla ukončena v roce 1983. Výhled odtud je zajímavý, ale okna byla zamřížovaná a ty překážely ve výhledu. Ve vstupu do rozhledny jste si mohli vzít jablko zdarma (provozovatelka rozhledny má velkou zahradu), tak jsem si jedno vzal a bylo dobrý.

Když jsme se vrátili zpět dolů, tak tam na nás čekala vodní nádrž s výstižným názvem Počúvadlo. Pěkně jsme si tu odpočinuli. K obědu jsme si tu dali výbornou čočkovou polívku (spíš to byla gulášová polívka s čočkou), k tom bramborákové placky a pivo. Prošli jsme se podél pobřeží nádrže a já vyzkoušel po kolena, jaká je voda. Na břehu byla teplá, ale dál už to bylo studenější.
Vodní nádrž byla postavena v roce 1775 podle projektu Josefa Karola Hella. Je složená z pěti hrází a v současné době slouží pro rekreační účely.

Poslední dnešní cestovatelskou zastávkou byla Banskoštiavnická kalvárie (1744-1751) – působivý barokní celek, promyšlená souhra architektury, sochařství, malířství a uměleckého řemesla v jednotě s přírodním prostředím. Programem vyjadřuje příběh Ježíšovy poslední cesty. Tento vzácný areál se, bohužel, ocitl ve stavu vážného ohrožení.

Historie: Iniciátorem vybudování Kalvárie byl páter František Perger (1700 – 1771) z místní komunity Společnosti Ježíšové (jezuitů), který na kopci Scharffenberg (Ostrý vrch) vybudoval Křížovou cestu podle vlastní představy. Základní kámen položil 14. září 1744 a 14. září 1751 byl areál dokončen a posvěcen.
Banskoštiavnická kalvárie překračuje rámec používaných ztvárnění Křížové cesty. Architektonický komplex tvoří 17 kapliček na západním svahu kopce, dále tři kostely (Dolní kostel, Svaté schody a Horní kostel), Žalář (Ecce homo) a Boží hrob. Ježíšův příběh graduje s přirozeným strmým stoupáním svahu až k Hornímu kostelu s motivem Ukřížování.

Součanost: Dnešní stav Banskoštiavnickej kalvárie odráží nedostatečný zájem veřejnosti o osud jedné z nejvzácnějších barokních památek na Slovensku. Část její výtvarné výzdoby a mobiliáře byla rozkradená, část se stala terčem vandalů. Bilance ztrát za poslední čtvrtletí je nevyčíslitelná.
Úsilím místních aktivistů se Kalvárii začátkem roku 2007 podařilo zapsat do seznamu 100 nejohroženějších památek světa. Tento fakt se měl stát nejen mementem, ale hlavně impulzem, aby se zabránilo další devastaci, aby se podnikly kroky na záchranu nejohroženějších originálních částí a na obnovu Kalvárie.
Po posledním útoku vandalů na jaře 2004 se originální výtvarné výzdoby Kalvárie (dřevěné reliéfy a sochy) postupně přemísťovali do bezpečí. V současnosti jsou prezentované veřejnosti ve formě výstavy Kalvária v azyle ve výstavních prostorech Slovenského banského muzea na Starém zámku.

Na fotografii v popředí vidíte podle plánku Sedembolestnu Pannu Márii. Za ní je Střední kostel, ve kterém jsou svaté schody. A úplně nahoře jsou vidět věže Horního kostela za kterým je Svatý hrob.

V kapličkách není nic, nahoře můžete vidět hezký výhled na město Banská Štiavnica. Je škoda, co ti vandalové všechno provedli. Snad se sem někdy vrátím, až to bude všechno opravené, protože je to jedinečný zážitek. Rodiče už byli z dnešního cestování unaveni, tak jsme se vrátili do apartmánu. Zítra nás totiž čeká dlouhá cesta do Košic a potom do Smilna.