…a taky poslední. Zítra už jedeme domů a ta cesta nebude nějak zajímavá. Dnešní den v Banskej Štiavnici byl stejný jako den první, jenže místo exteriérového prostředí jsme si prohlídli interiér. Jako první jsme navštívili Starý zámek, kde nám řekli, že můžeme projít všechno, protože průvodce zde není. Chystá se totiž rekonstrukce. Tím líp pro nás, mohl jsem pořídit pár fotografií. Prohlídli jsme si galerii hodin a z galerie jsme šli rovnou na věž, kde jsou zvony a krásná vyhlídka na město.

Potom jsme se prošli kolem hradem, až jsme došli do vnitřní části zámku, kde je expozize barokní plastiky a hlavně obrazy z Kalvárie, které jsem tak toužil vidět.

V horní části vnitřního zámku je expozice archeologických nálezů v Bánskej Štiavnici a okolí. Nejzajímavější nálezy se našli na Sitnu, kde jsme už byli. Jsou zde nálezy od paleolitu pro 18. století. Jsou zde kosti z mamutů přes dobu bronzovou po hornické období. Venku jsem se nechal vyfotit u sochy, kterou jsem už předtím fotil.

A nakonec jsme si prohlídli vězení a katovnu. Poté jsme vyrazili přes Klopačku (kde jsem si opět dal čajové pivo) až k Novému zámku. Nejdřív jsem si však šel ještě prohlédnout Piarskou bránu postavenou v roce 1554, jako součást městkého opevnění na obranu proti Turkům. No stranách měla i věže, které později odstranili. Tato brána je jediná, která ze všech šesti bran zůstala.

Poslední zastávkou byl tedy Nový zámek, kde ve čtyřech patrech je expozice protitureckých bojů na Slovensku. Nový zámek postavili v letech 1564-1571 jako hlavní obrannou věž proti Turkům. Byla to zároveň strážná věž, která upozorňovala na příchod Turků. Po skončení válek se z Nového zámku stalo skladiště střelného prachu a později protipožární stanice.
V prvním patře můžete vidět pravou výzbroj Banské Štiavnice, v druhém naleznete hasičské vybavení apod. Ve třetím patře jsou výhružné listiny Turků a také meč, podle kterého se přijimali vojáci do boje proti Turkům. Kdo byl větší než meč (cca 160 cm), byl přijat. Turkové totiž byly menšího vzrůstu.

A na posledním patře je mapa Slovenska, která zachycuje pohyb Tureckých vojsk na uherském území. Potom jsou tam modely protitureckých pevností z nichž se zachovala jen pevnost Leopold z níž je teď věznice. Poté je tu pěkný výhled na okolí (nejvyšší bod ve městě) a také historické fotografie z města. Nakonec jsme se vrátili k nám na apartmán a večer opět navštívím pizzerii, kde si dám pizzu a pivo.
To je vše z Bánskej Štiavnice. Doufám, že vás můj cestovatelský deník nenudil a již brzy se vrátíme do starých kolejí. Načepral jsem tu inspiraci a začínám rozjíždět další projekt – reklamu. Coming soon.

Dnes jsem se v klidu vyspal a vstal až kolem desátý. Před obědem jsme se šli podívat do kostela sv. Katariny Alexandrijskej, který je hned vedle našeho baráku. Má velmi bohatou historii. Je to jednolodní pozdně gotický kostel s pěti kapličkami po stranách. Nejzajímavější částí je freska Posledního soudu, z období okolo roku 1500, která je svým rozsahem největší na Slovensku.

Poté jsem si šel koupit DVD filmu Mechanik, kde hraje v hlavní roli Christian Bale. Dále jsem musel vypláznout dalších 150Sk za kupón na internet a šel na oběd. Po obědě jsme vyrazili autem (!) do Sliače. Musel jsem porušit pravidlo, protože je to daleko (20km). Sliač je lázeňské město, kde jsme z pěti pramenů našli jen jeden. Možná bych měl říct naštěstí, protože když jsme šli hledat do místního lesíka houby, tak jsme tam místo nich spíš našli h*vna s toaletním papírem. Asi to má příliš dobrý vliv na trávení. Za zmínku zde stojí jen památník na počest padlých československých letců za druhé světové války.

Památník znázorňuje padlé letadlo. A to tak trošku souvisí s tím nejzajímavějším co jsem tady zažil. Poblíž Sliače je letiště, kde cvičí stíhači. Všude byl řev stíhaček, dělali loopy, vruty apod. A hlavně lítali strašně nízko, že jsem mohl v klidu přešíst nápisy na letounu. Nádherný zážitek. Cestou do dalších lázní Sklené Teplice jsem si pořídil fotku.

Ve Sklených Teplicích to bylo živější než ve Sliači. Sice menší, ale skvělá atmosféra. Narazili jsme i tady jen na jeden pramen, který měl docela vysokou teplotu, tak jsme dali radši přednost chlazenému pivu. Zdejší lázně jsou spíš o léčebných domech. Jeden z nich se jmenuje Born, pojmenovaný po Ignáci Antonu Bornovi (1742-1791), který byl mineralogem a chemikem světového jména. Byl to objevitel způsobu získávání drahých kamenů nepřímou amalgamácií. Druhý dům je pojmenovaný po Karlu Otto Mollerovi (1670-1747), který byl známý jako „Uherský Hipokratés“, první zdejší stálý lékař. Autor prvního fyzikálního rozboru sklenoteplických minerálních vod.

Potom už jsme se vrátili zpět do Banskej Štiavnice a udělali si večerní program v podobě navštívení místních restaurací a hospod.