I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: August 2008 (page 2 of 3)

Banská Štiavnica – Den třetí

Cestování autem mi začíná lézt krkem. Dnes jsme projeli přes 650 km. Z Bánskej Štiavnice jsme v sedm hodin ráno vyrazili do Košic, kde jsme vyzvedli tetu Mariku a jeli do Smilna. Smilno je malá vesnička u města Bardějov, kde jsme měli chatu. Ta se po úmrtí babičky prodala. Babička byla pohřbená k dědečkovy na Smilnském cintoríně (nezní to tak morbidně jako hřbitov), dali jsme tam květiny a jeli pozdravit staré známé. Potom nám dovolili prohlídnout si interiér naší bývalé chaty. Odvedli na ní kus práce, uvnitř je to změněný k nepoznání (fotky uvnitř jsem si nedovolil pořizovat).

smilno-chata.jpg

Ze Smilna jsme se vrátili zpět do Košic, kde nám Marika dala skvělou večeři a potom jsme vyrazili na cestu zpět. Táta si usmyslel, že pojedeme do Revůcej pozdravit jeho příbuzné. Takže dalších pár stovek kilometrů navíc. V autě jsem v tom vedru umíral. Byl obrovský hic. V Revůcej si rodiče pokecali s příbuznými a ochutnali jsme vodu z pramene (už si nevzpomenu na název). Nezdrželi jsme se dlouho a jeli už konečně do Banskej Štiavnice. Kam jsme dorazili ve 22:30 hodin. Auto už nechci do pátku vidět!

krasnohorske-podhradi.jpg

Vtipně pořízená fotka. Můj iPhone se svým digitálním fotoaparátem neumí fotit za jízdy z auta. Značka byla normálně rovná a v pohodě, takže to vypadá jako by jsme ji svalili rychlostí 🙂

Cestou jsme viděli pár hradů a zámků a nádhernou hornatou krajinu, ale nic z blízka. Takže report z historie dnes nebude. Jen se zmíním, že na kraji města Krásnohorského podhradí je k vidění obrovský psí hrob, který udělal pro svého psa udělat jeho páníček – majitel hradu. Hrobka je velká jako takový měnší rodinný domek.

Banská Štiavnica – Den druhý

Dnešní den nezačal zrovna nejlíp. V sedm hodin ráno mě vzbudil táta, že mu nejde televize ať ji jdu naladit, aby se mohl dívat na olympiádu. Probudil mě z nádherného snu 🙁 Šel jsem do obýváku a jedním tlačítkem vše opravil (díky digitálnímu přijimači lze na televizi sledovat pořady a nebo poslouchat rádio, táta omylem zmáčknul přepínač na rádio a už nevěděl jak to dát zpět). Vydal jsem se zpět do postele a snažil usnout. Povedlo se a o tři hodiny později mě vzbudila mamka, že jdeme cestovat.
Vstal jsem, připravil se a mohli jsme vyrazit. Dnešní den byl opět exteriérový, ale pro změnu i dálkový. Autem jsme se vydali do Sitna. Sitno je nejvyšší bod štiavnických vrcholů. Nachází se ve výšce 1009 metrů nad mořem a je to pozůstatek po sopečných činnostech.

stavnica-sitno.jpg

Přímo na vrcholu je také rozhledna, která byla postavena v roce 1727 na návrh Mikuláše Koháryho. Po zásahu bleskem v roce 1852 vyhořela. V roce 1888 dal Filip Koburg, na žádost Štiavnického turistického spolku, rozhlednu znovu postavit. Poslední rekonstrukce byla ukončena v roce 1983. Výhled odtud je zajímavý, ale okna byla zamřížovaná a ty překážely ve výhledu. Ve vstupu do rozhledny jste si mohli vzít jablko zdarma (provozovatelka rozhledny má velkou zahradu), tak jsem si jedno vzal a bylo dobrý.

kryspin-on-sitno.jpg

Když jsme se vrátili zpět dolů, tak tam na nás čekala vodní nádrž s výstižným názvem Počúvadlo. Pěkně jsme si tu odpočinuli. K obědu jsme si tu dali výbornou čočkovou polívku (spíš to byla gulášová polívka s čočkou), k tom bramborákové placky a pivo. Prošli jsme se podél pobřeží nádrže a já vyzkoušel po kolena, jaká je voda. Na břehu byla teplá, ale dál už to bylo studenější.
Vodní nádrž byla postavena v roce 1775 podle projektu Josefa Karola Hella. Je složená z pěti hrází a v současné době slouží pro rekreační účely.

pocuvadlo.jpg

Poslední dnešní cestovatelskou zastávkou byla Banskoštiavnická kalvárie (1744-1751) – působivý barokní celek, promyšlená souhra architektury, sochařství, malířství a uměleckého řemesla v jednotě s přírodním prostředím. Programem vyjadřuje příběh Ježíšovy poslední cesty. Tento vzácný areál se, bohužel, ocitl ve stavu vážného ohrožení.

banskostiavnicka-kalvaria.jpg

Historie: Iniciátorem vybudování Kalvárie byl páter František Perger (1700 – 1771) z místní komunity Společnosti Ježíšové (jezuitů), který na kopci Scharffenberg (Ostrý vrch) vybudoval Křížovou cestu podle vlastní představy. Základní kámen položil 14. září 1744 a 14. září 1751 byl areál dokončen a posvěcen.
Banskoštiavnická kalvárie překračuje rámec používaných ztvárnění Křížové cesty. Architektonický komplex tvoří 17 kapliček na západním svahu kopce, dále tři kostely (Dolní kostel, Svaté schody a Horní kostel), Žalář (Ecce homo) a Boží hrob. Ježíšův příběh graduje s přirozeným strmým stoupáním svahu až k Hornímu kostelu s motivem Ukřížování.

calvary-plan.jpg

Součanost: Dnešní stav Banskoštiavnickej kalvárie odráží nedostatečný zájem veřejnosti o osud jedné z nejvzácnějších barokních památek na Slovensku. Část její výtvarné výzdoby a mobiliáře byla rozkradená, část se stala terčem vandalů. Bilance ztrát za poslední čtvrtletí je nevyčíslitelná.
Úsilím místních aktivistů se Kalvárii začátkem roku 2007 podařilo zapsat do seznamu 100 nejohroženějších památek světa. Tento fakt se měl stát nejen mementem, ale hlavně impulzem, aby se zabránilo další devastaci, aby se podnikly kroky na záchranu nejohroženějších originálních částí a na obnovu Kalvárie.
Po posledním útoku vandalů na jaře 2004 se originální výtvarné výzdoby Kalvárie (dřevěné reliéfy a sochy) postupně přemísťovali do bezpečí. V současnosti jsou prezentované veřejnosti ve formě výstavy Kalvária v azyle ve výstavních prostorech Slovenského banského muzea na Starém zámku.

kalvarie-kostel.jpg

Na fotografii v popředí vidíte podle plánku Sedembolestnu Pannu Márii. Za ní je Střední kostel, ve kterém jsou svaté schody. A úplně nahoře jsou vidět věže Horního kostela za kterým je Svatý hrob.

V kapličkách není nic, nahoře můžete vidět hezký výhled na město Banská Štiavnica. Je škoda, co ti vandalové všechno provedli. Snad se sem někdy vrátím, až to bude všechno opravené, protože je to jedinečný zážitek. Rodiče už byli z dnešního cestování unaveni, tak jsme se vrátili do apartmánu. Zítra nás totiž čeká dlouhá cesta do Košic a potom do Smilna.

Banská Štiavnica – Den první

Tak je tu první report z Banskej Štiavnice. Tento den nelze označit oficiálně jako první. Přijeli jsme v sobotu 9. Srpna, ale to jsme se jen ubytovali a rozkoukali po okolí. Pravá cestománie začala až dnes – v neděli 10. Srpna. Ráno jsem v klidu vstal, nasnídal se a vyřešil částečně svůj přístup na internet – přes nějaký Hotspot, kde se platí 200 Sk (Slovenských korun) za 100 Mb. Až překročím tento traffic, musím si jít pro další předplacenou kartu (Mizerný wi-fi signál, ale v Čechách by to nebylo o moc lepší). Po obědě jsme se radovali z druhého zlata pro Českou republiku v Olympijských hrách v Pekingu a hned na to se šli projít. Dnešní den by se dal nazvat exteriérovou prohlídkou. Veškeré památky jsme si prohlídli z venku. Interiéry si necháme na jindy.

img_0445.JPG

Obešli jsme náš barák a vzali to horní cestou. Kde nás čekalo 161 dřevěných schodů. Nemůžu si vzpomenout, zda jsem někdy chodil po dřevěném venkovním schodišti uprostřed města (Hodně věcí je tu ze dřeva, dokonce i bezpečnostní sloupy oddělující chodník od silnice). Cesta vedla na budoucí vinice, které se tam zatím jen upravují. Ale výhled byl docela fajn. Nebyli jsme úplně nahoře, takže pohled stál jen na protější Starý zámek, kam také směřovala naše cesta. Škoda, chtěl bych vidět náměstí zezhora.

stavnice-stary-zamek.jpg

Z venčí zámek vypadá podobně jako ostatní, zato uvnitř to byla zajímavá procházka. Všude kolem jsou hradby, kterýma lze procházet přes chodby a přímo uprostřed stojí ještě jedna stavba, kde jsou různé sochy a další památky v podobě historie kovářského umění, zbraní a střeleckých terčů.

stavnice-interier-zamku.jpg

Venku zase byly sochy, nějaké náhrobky, jezírka, studna a dělo, které vypadalo spíš jako obrovký megafon. Nemůžu pochopit, jak se z toho mohlo střílet.

stavnice-zahradka.jpg

Po prozkoumání Starého zámku jsme se vydali na Nový zámek, který je vidět z mého okna.

novy-zamek-z-okna.jpg

Je pěkně na vrcholku kopce, takže jsme si dali přestávku v Klopačke. Klopačka je barokní věžovitá stavba z roku 1681, kde se klepáním na dřevěnou desku z věže zvolávali horníci do práce. Klepání se ozývalo i při slavnostních příležitostech a pohřbů horníků. V přízemní a podzemní části bylo vězení.

klopacka.jpg

Dnes je z toho čajovna, kde jsem si dal čajové pivo (neboli smädný lama). Jedná se o ledový černý čaj s karamelovou pěnou. Chutnalo mi a pěna narozdíl od skutečného piva zůstala až do konce.

cajove-pivo.jpg

Po vypití čaje jsme šli dál směrem na Nový zámek, ale těsně před vrcholkem jsme našli cestu na židovský hřbitov. Na konci cesty jsme zjistili, že je zamčen a pro návštěvníky nepřístupný, tak jsme se vrátili zpět a došli až na Nový zámek.

stavnice-novy-zamek.jpg

Prohlídli jsme si ho z venčí a uvnitř nakoupili pár pohledů a jednu památeční minci. Prohlídku celého interiéru si necháme na jindy. Potom už jsme se jen stavili v Zámockej cukrárni na jedno chlazený pivo (Zlatý bažant) a vrátili se zpět na náš apartmán. Kde jsme si chvili odpocinuli, prospali, koukli na televizi a večer vyrazili opět do města, tentokrát jsme zvolili jiný směr a nakonec došli do restaurace Pod starym mestom, kde měli drazší jídla než v centru, ale pro změnu zajímavý výběr. Já si dal skvělé rizoto s krabími prsty a zeleninou.

pod-starym-mestom-rizoto.jpg

K tomu pivčo světlého Zlatého bažanta a po jídle se vrátili zpět, kde se všichni připravili na kutě. Jen já si dám asi večerníček v podobě nějakého filmu.

I am in Banská Štiavnice

Po dlouhé době jsem se vrátil zpět na Slovensko. Nikoliv však do Košic nebo do Smilna, kde jsme měli chalupu, ale do Banské Štiavnice se rekreačně podívat na památky a místní okolí. Jsme ubytováni velmi těsně poblíž náměstí a máme vše na dosah.

bydleni-v-banske-stiavnici.jpg

Zde bydlíme.

Banská Štiavnica je jedním z nejkrásnějších a historicky nejzajímavějších míst na Slovensku. V prosinci roku 1993 se Banskej Štiavnici dostalo nejvyššího mezinárodního uznání, když bylo historické jádro města spolu s technickými památkami v okolí zapsané do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

V historickém jádře města – městké památkové rezervace je 360 objektů umělecko – historických památek. Archeologické nálezy na vrchu Glanzenberg dokazují, že prvotní hornictví se na území dnešní Banskej Štiavnice rozvíjelo už v období keltského osídlení.

Dějiny města se začali psát od roku 1238, kdy byly uděleny Banskej Štiavnici privilegia královského města. Historie Banskej Štiavnice je od vzniku města spjatá s hornictvím, o čemž svědčí její erb, kde je na modrém štítě zobrazené stříbrné opevnění a zlaté hornické nástroje. Banskoštiavnický hornický revír v těžbě stříbra od 13. až do konce 18. století byl v některých obdobích nejproduktivnějším ze všech hornických revírů v Evropě a i v těžbě zlata patřil k nejvýznamějším producentem. V 13. století na pozvání panovníka přicházejí do města němečtí osadníci, především horníci z dolnoněmeckých a rakouských území. Už v tomto období stáli ve městě dvě předrománské baziliky, vzdálené od sebe jen 500 m, což svědčí o bohatství a prosperitě města. Politický význam města se upevnil vytvořením Svazu středoslovenských hornických měst na konci 14. sotletí. Prosperitu města narušili mocenské boje o uherský trůn a následné zemětřesení v letech 1442 až 1443.

Ani tyto události však nedokázali zastavit vzrůstající význam a bohatství města. Na přelomu 15. a 16. století bohatí měštani a majitelé dolů investují svoje peníze do výstavby honosných reprezentačních sídel. To se významně odrazí na celkové podobě města. Po porážce uherské armády tureckými vojsky při bitvě na Moháči (1526) se pod hrozbou tureckých nájezdů v městě začalo s výstavbou fortifikačního systému, jehož výstavbou byl pověřen italský stavitel Pietro Ferrabosco. Na konci 16. století se město stalo sídlem hornické komory a úřadu, který spravoval doly, hutě a mincovny v celé středoslovenské oblasti. V roce 1627 se v místních dolech poprvé na světě použil střelný prach na hornický odstřel.

V 17. století Banská Štiavnica přežila svoje zlaté období. Těžba zlata a stříbra dosáhla nejvyšší hodnoty v roce 1690 (605 kg zlata, 29 000 kg stříbra). Ruka v ruce s hospodářským a technickým rozvojem i samotné město zaznamenalo kulturní a stavební rozmach. Uskutečnují se přestavby a město se stává centrem společenského a kulturního dění. V 18. století je Banská Štiavnica třetím největším městem v Uhersku. Významným mezníkem v historii města bylo zřízení Hornické akademie v roce 1762. Byla to první vysoká škola technického charakteru na světě a Banská Štiavnica se stala centrem rozvoje hornické vědy a techniky v Evropě. První přednáška na Hornické akademii proběhla 1. října 1764. Se jmény profesorů této školy jsou spojené mnohé evropská, ba i světová prvenství v oblasti vědy a techniky. Hornická akademie se později sloučila s Lesnickým institutem a tak vznikla Hornická a lesnická akademie v Banskej Štiavnici. Akademie vyškolila množství hornických odborníků, kteří se podíleli na vzniku nových metod a postupů při těžbě rudy prakticky po celém světě. Právě díky jejím studentům se zachovala nejrozvitější a současně nejpůsobivější tradice Banskej Štiavnice – SALAMANDER. Je to svérázný průvod městem v dobových kostýmech, přesycený atmosférou zašlých slavných časů. Koná se každoročně začátkem září.

Do poloviny 18. století byl v okolí Banskej Štiavnice vybudovaný jedinečný hornický vodohospodářský systém sestavený ze 60ti vodních nádrží, které jsou v současnosti vyhledávanými střediskami letních dovolených. Tyto jezera jsou začleněny do malébné hornaté přírody Štiavnických vrchů s nejvyšším vrchem Sitno (1009 m. n. m.), které je vázané s legendami. Štiavnické vrchy jsou propletené stezkami, na kterých můžete obdivovat památky (Povrchové vchody do štol), ale hlavně překrásnou flóru a faunu.

Toť celá historie Banskej Štiavnice. Na chvíli se tedy z blogu vášnivého filmaře stane blog vášnivého cestovatele. Snad i přes rozdílný obsah zůstanete věrnými čtenáři a budete online brouzdat po památkách se mnou, protože nejspíš budu dělat reporty z každodenního brouzdání.

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.