Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Nedoslýchavý blogger

Někteří z vás si už si mohli všimnout na twitteru, jak jsem se zmiňoval o nových naslouchadlech, které jsem si musel pořídit. Protože po každých pěti letech mám nárok na nové. Kolem toho jsem byl docela naštvaný kvůli změnám v zákonech. Místo toho, aby vláda pomáhala tělesně postiženým, tak jim život spíš ztěžuje.
Začneme od začátku… Bylo jednou 28. července roku 1985 a já jsem se rozhodl vyjít na svět o něco dřív, než bylo v plánu. Trošku jsem si teda v nemocnici pobyl dýl a pak hurá do života. 
Po nějaké době si však rodiče všimli, že nereaguji na jejich volání a podobně. Do toho přišel ještě zánět středního ucha, takže se šlo k doktorovi a ten zjistil, že na obě uši značně neslyším. 
Dostal jsem tedy svá první naslouchadla a začla dalši etapa mého života, plná nových hlasů a zvuků. 

deaf-kryspin

Chvíli jsem chodil i do školky, ale tam jsem se necítil dobře. Pak jsem musel začít chodit do školy. Nejdříve jsem chodil do školy pro neslyšící. Pro mě to byl zcela nový svět. Vždy jsem byl mezi zcela zdravými a najednou tu na mě spolužáci zkoušeli znakovou řeč. Vůbec jsem jim nerozumněl a učitelé si všimli, že přeci jen jsem na tom trošku lépe než ostatní a rodičům doporučili klasickou základní školu, že mi to víc prospěje. 
Do dneška beru těch devět let na základní škole za krásné okamžiky. Obětí šikany jsem se stal snad jen dvakrát, ale jinak mě všichni brali takového jaký jsem. To se ale netýkalo letních táborů. Tam to bylo neúnosné a jedno jsem byl tak na dně, že jsem se na nástupu před celým táborem rozbrečel a vedoucí zjistil co se děje. Od té doby jsem měl klid.
Na střední jsem to vzal za jiný konec. Místo toho, abych se odlišoval tím, že nedoslýchám. Stal jsem se radši třídním šílencem. Dělal jsem takové kousky, že se třída popadala smíchy za břicho a začlenil jsem se tak do kolektivu.
Díky mým zálibám k filmu jsem se rozhodl jít na filmovou školu, kde se spíš hledí na talent než na to jaký jste. Proto jsem neměl problém být přijat i přes můj handicap. O tom si bohužel ostatní nedoslýchaví a neslyšící mohou jen zdát. Nedávno jsem narazil na jednoho nedoslýchavého ve vlaku a ten mi řekl, že kvůli tomu prý nebyl přijat na vysokou, na to auly nejsou stavěný a v takové místnosti bych měl problém slyšet i já. Šokovalo mě to. Myslel jsem, že mnoho handicapovaných budou právě podporováni, aby si splnili nějaký ten svůj sen.
I já už ty nevýhody začínám pociťovat. Každý měsíc musím šáhnout do rozpočtu kvůli novým bateriím do naslouchadel. Průměrně jednou za rok musím zaplatit tisícovou opravu naslouchadel, protože jim buď nesvědčila velká zima nebo jsem zrovna byl v příliš vlhkém prostředí apod. A teď díky novým zákonům jsem oficiálně označen za zcela zdravého člověka a nemám tak žádné výhody, které mi v mnohých situacích pomáhali. Třeba kartička ZTP. Nikdy jsem ji nezneužil toho, že bych si potřeboval sednout v MHD. Ale třeba časté cestování z Prahy do Písku pro mě bylo tak finančně únosné a já ušetřené peníze v klidu mohli jít do školného nebo na jídlo. Místo toho, abych si třeba užil výhry ze soutěží, tak je musím investoval do sebe.
Proto doufám, že mi pomůžete v soutěži kliknutím na pět hvězdiček, abych konečně mohl začít nový život tím, že se konečně osamostatním a nebudu na nikom závislej.
Děkuji

12 Comments

  1. Hmhm a proč by si měl vůbec mít ZTP? Měly by mít lidé s brýlemi také ZTP? Ostatně proč by někdo měl vůbec mít výhody, které se netýkají jeho postižení? Brát ohledy samozřejmě ano, ale aby si potřeboval státní(resp. mojí) pomoc, tak na tom jseš podle mě sakra dobře.

  2. Děkuji všem!
    2 ja: Ono je několik stupňů postižení. Vždy jsem spadal do druhého stupně. Vím, že jsou lidi, kteří jsou na tom hůř než já. Proto je tu třetí stupeň. Zkus mít 86ti procentní ztrátu sluchu a domluvit se s někým za přepážkou, když si chceš koupit lístek. Zkus vysvětlit tvému zaměstnavateli, že když ti volá na telefon, že mu nerozumíš ať ti radši napíše zprávu. Sice jsou to drobnosti, ale dokáží hodně znepříjemnit život.
    A navíc, když jsem přes dvacet let označován jako zdravotně postižený a najednou ti ze dne na den řeknou, že jsi zcela zdravý, tak to je tak trochu nelogický ne? Když se mi sluch nezlepšil, ale zhoršil…
    A navíc jsou problémy i při pohovorech o zaměstnání. Zaměstnavatel radši vezme někoho, kdo mu rozumí než toho, kdo za každým třetím dotazem nerozumí a musí se ptát: “Cože?”

  3. Aha, sypu si popel na hlavu. Z toho článku jsem měl dojem, že to naslouchátko u tebe řeší alespoň do té míry, že člověk vzásadě normálně funguje…

  4. Fandím ti, můj táta taky vůbec neslyší na levé ucho, také s tím měl nějaké problémy, ale co to je proti těmto tvým. Ať ti to vyjde.

  5. Ahoj, já jsem taky nedoslýchavý, dostal jsem se tu přes Linkuj. Kdybys chtěl psát, tak klidně můžeme.

    Skype: Penicka.Martin
    ICQ: 342926132

  6. Ahoj, chodil jsem do školy pro neslyšící ačkoliv jsem zdravý. Přesto vím, že to dnes není vůbec jednoduché, ztráta ZTP je obvyklá věc. On by musel být dnes člověk polomrtvý, aby ji dostal. Nemůžeš se někam odvolat?

    Ve Valašském Meziříčí je elektrotechnická, která je dle mého na dost dobré úrovni. Už mě mnohokrát napadlo, že by bylo moc fajn, kdyby při té škole vznikl alespoň bakalářský obor zaměřený pro neslyšící. Ti ogaři jsou na počítačích docela šikovní, ale na vysoké se to s takovým handicapem moc dobře zvládat nedá. Přitom informatika je, aspoň myslím, ideální zaměření.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *