I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: July 2009 (page 1 of 4)

Sedm pravidel jak má vypadat online portfolio

Vaše stránky jsou rámem k “obrazu”
Rám drží umění pohromadě. Měl by být komplimentem vaší práce, ale nikdy by jej neměl zastínit. Myslete na to, že váš portfolio web je rámem pro vaši práci. Ponechte jej čistý a s jednoduchou navigací. Nenechte vaše stránky zmást návštěvníka, kvůli čemu vlastně přišel.

Vytvořte každý projekt pod odkazem (AKA: Nepoužívejte Flash)
Ujistěte se, že můžete každý Váš projekt linkovat přímo. Nejlepší na používání webu pro vlastní propagaci je jednoduché odkazování ostatním lidem. Pokud chcete někomu ukázat kousek vaší práce, tak jednoduše překopírujete URL adresu a pošlete. “Jdi na stránky kryspin.net a klikni na sekci Commercials a tam si najdi video s názvem…” není dobrou navigací, která je klasickým problémem stránek založených na Flash. Ale setkat se s tím můžeme i u některých php stránek.

Udělejte to jednoduché
Potenciální zaměstnavatelé nechodí na vaše stránky, aby viděli zajímavé rozevírací menu nebo dlouho se načítající flash stránky. Chcete na ně udělat dojem? Ukažte jim svoji práci! Ať už jste web designer, grafik nebo režisér, vaše online portfolio není pro ukázku vašich flash dovedností nebo nových javascriptů. Vaše portfolio je na ukázku vaší práce, nikoliv aby byl projektem sám o sobě. Přesto si chcete pohrát? Vytvořte jej jako SAMOSTATNÝ web a dejte odkaz do vašeho PORTFOLIA.

Nebuďte chytří
Nepoučujte návštěvníky, jak mají požívat vaše stránky. Používejte navigační standarty, jako je viditelné umístění menu apod. Záhadné menu je pro zábavné weby a nikoliv pro vaše portfolio. Nenuťte návštevníka přemýšlet, jen mu ukažte svoji práci.

Rychlé kontaktování
O tom mnoho lidí nepřemýšlí, ale na některých stránkách se kontakt snadno ztratí. Učiňte vaši e-mailovou adresu snadno k nalezení. Zvlášť pokud pracujete na volné noze nebo hledáte práci. Popřemýšlejte o přidání tlačítka “Najměte si mě” (Hire me).

Jednoduchá aktualizace
Jednoduchý design rovněž umožňuje jednoduchou aktualizaci vašeho portfolia. Mnoho lidí si vytvoří portfolio, ale s přibývajícími projekty se jim nechce pravidelně aktualizovat portfolio, kvůli složité konstrukci. Nezabývejte se vytvářením cool náhledů, nových html kódů měnící vzhled apod. Ať je to jednoduché a snadno aktualizovatelné.

ZJEDNODUŠTE TO!
To je poslední bod. Vaše stránky jsou určeny pouze pro ukázku vaší práce. Vaše portfolio je rám určený pro zobrazení té nejlepší práce. Nemá to být vtipné, nemá to být fantastické, nemá to být chytré. Jedná se o nástroj pro ukázku vaší tvorby. Nikoliv web, ale vaše práce by měla být tou zábavnou částí pro návštěvníka. Nepoužívejte víc, než je třeba. Dejte vaši nejlepší práci do rámu a pověste na zeď na obdiv každému, kdo projde kolem.

Proč tahle pravidla?
Jak vůbec vznikla všechna tahle pravidla? Zjišťoval jsem, jak by mělo správné portfolio vypadat. Od té doby co jsem změnil svůj životopis, ke mně přistupují zaměstnavatelé jinak. Lépe. A dokonce reagují na moje nabídky, což dříve nebylo. Odpovědi jsem se nedočkal. Díky tomu možná budu mít svoji režisérskou práci snů (o které se rozepíšu v jednom ze svých dalších článků). A proto jsem se rozhodl změnit i vše ostatní. Nutné bylo vytvořit si vlastní showreel a změna portfolia. Zjistil jsem, že původní flash web vůbec nebyl efektivní a byl to jen takový vizuální doplněk. A proto jsem se rozhodl pro velkou změnu a překopal komplet vše od základu. Uvidíme jaký to bude mít efekt a dopad na moji keriéru. Těchto sedm pravidel jsem našel blogu Nicka Campbella, který je úspěšný motion designer v uznávané společnosti Digital Kitchen. Jak se vám líbí změna oproti předchozímu flash webu?

Ivan Zachariáš a nové festivalové znělky

Poslední dobou přichází mnoho návštěvníků na můj blog s tím, že najde hodně informací o Ivanu Zachariášovi a jeho nových festivalových znělkách. Jeho profil už je dlouhodobě k nalezení zde, ale o znělkách jsem se ještě nezmínil, takže to napravím.

Třináct let nabízel každý festivalový ročník jinou znělku a loňský ročník přišel se změnou. Ivan Zachariáš uložil pravidla pro novou tradici – všechny znělky budou černobílé, budou mít stejnou grafiku a vždy jen jednu verzi; proměnlivá smí být pouze jejich délka. Od loňského roku tedy natočil Ivan Zachariáš šest znělek. Minulý ročník to byly čtyři, kde hrál Danny DeVito, Harvey Keitel, Miloš Forman a Věra Chytilová. Letos černobílou sérii rozšířil hollywoodský herec Andy Garcia a český držitel Oscara Jiří Menzel.

Původně se místo Adny Garcii měl objevit Robert De Niro, ale kvůli odloženému natáčení se znělky s americkou legendou dočkáme příští rok, při jubilejním 45. ročníku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. To nebyl však jediný problém při vytváření znělky s Robertem De Nirem. Jeho agenti požadovali rovnou tři scénáře, aby si De Niro mohl vybrat – akorát Zachariášovi zapomněli oznámit, že si oscarový herec nepřeje, aby kterýkoliv z příběhů odkazoval na jeho staré filmy. Jeden námět s citací snímku Taxikář a dva náměty odkazující na film Zuřící býk museli stranou. Ivan Zachariáš tedy musel vymyslet čtvrtý námět, který De Niro konečně schválil. Natáčet se bude na podzim.

Ale ani příběh s Andy Garciou nevznikal snadno, jak říká reklamní režisér Ivan Zachariáš:

„Když jsem mu posílal svůj prvotní námět, podle kterého se golfovým míčkem strefoval do festivalové sošky, od níž se míček vždycky vrátil přesně k němu, moc spokojený jsem s tímhle nápadem nebyl. Nemělo to patřičnou pointu. Jemu se to taky příliš nelíbilo, dokonce mi poslal svůj vlastní námět, který vymyslel společně s manželkou. Přichází domů, usedá ke klavíru, který je podepřený festivalovou soškou, hraje na něj svou vlastní skladbu, když v tom mu skočí do klína kočka, nástroj se kácí, on se jej snaží zachytit, do toho na něj volá žena, aby vyzvedl syna ze školky… Kdyby do toho před kamerou ještě přeběhl zlatý retrívr, mohla to být ukázková reklama na šťastný americký život. Naštěstí se mi podařilo mu vysvětlit, že něco takového by se točilo velice obtížně. Nakonec vznikla znělka o tom, jak se Andy Garcia dostává pomocí sošky do domu.“

Znělka trvá minutu a půl a je tedy zatím nejdelší festivalovou znělkou.

Hlavní postavou druhé znělky je oscarový režisér Jiří Menzel. Podobně jako Miloš Forman v loňském šotu sedí za svým pracovním stolem, jen se namísto prášků zabývá pohledem na mladou uklízečku. Zaklání se na židli, zaklání… „

Měli jsme vymyšleno, že Jiří Menzel v závěru filmu spadne na zem. Pochopitelně jsme se téhle akce báli, přece jen už je panu režisérovi přes sedmdesát. Ukázalo se však, že s tím nemá nejmenší problém – nakonec jsme tuhle scénu opakovali asi pětkrát nebo šestkrát. Musím říct, že pan Menzel je opravdový frajer!“

martin-krejci-ivan-zacharias-jiri-menzel

Znělka s Menzelem vznikla jako jediná ve dvou odlišných verzích – vedle závěru s pádem ze židle byla vytvořena i poetičtější podoba, v níž si režisér Ostře sledovaných vlaků v odkazu na své mistrovské dílo pohrává s razítky… Na festivalu však k vidění nebude.

„Jsem přesvědčen, že má existovat pouze jedna verze – a v tomhle případě jsem dal s ohledem na mezinárodní charakter festivalu přednost závěru s pádem ze židle. Nedovedu si totiž představit, že by zahraniční hosté ocenili scénu s razítky.“

Do budoucna by mělo platit, že každý rok přibudou dvě znělky – s jednou tuzemskou osobností a s jednou zahraniční. Vy můžete můžete začít psát tipy do komentářů, kdo bude českým zástupcem festivalové znělky pro příští rok. Zahraniční hvězdou bude již zmiňovaný Robert De Niro.

Zdroj: Festivalový deník

44. KVIFF – Poslední den a noc

Poslední den jsem si chtěl užít v plné parádě, ale kupodivu jsem pracoval nejvíc za dobu festivalu. Naštěstí však v půl jedenáctý večer jsem to zabalil a šel se na hotel převléknout. Film Boat That Rocked, který chci vidět už čtvrt roku mě opět minul. Se ho snad dočkám až bude uveden normálně do distribuce. Na hotelu sprška a převlíknul jsem se do společenského. S Petrou jsme vyšli směr hotel Pupp. Už tam bylo docela plno, dostali jsme na uvítanou skleničku sektu s jahodou a s Petrou jsme se rozešli každý jiným směrem. Petra šla hledat zbytek štábu a já šel žrát… tedy ochutnávat dobroty. Hned první mě zaujaly jakési opečené čtverečky brambor se salátem. To byla opravu mňamka a dal jsem si přídavek. Ale malej, aby se do mě vešlo další jídlo.
Následovalo jakési rizoto, které bylo chuťově stejné jako domácí. Přešel jsem na saláty, protože jsem psal dříve, jak mi chutnal. Chutnal znovu, ale našel jsem mezi saláty nějaké maso. Hodně zvláštní studené maso. Bylo to něco z moře a já jsem ochutnal jeden plátek. Fuj! Šíleně hořké a rychle jsem to zajedl paprikovým salátem, abych se zbavil hořkosti na jazyku.

sal-pupp

Pro jistotu jsem si vzal i sklenku bílého vína, abych hořkost zapil jinou chutí. Vyšel jsem ven na terasu, kde jsou další jídla. Opekané steaky jsem měl minulej rok a tak jsem přešel na asijskou kuchyni ve formě nudliček. Hodně pálivé, ale dobré. Opodál už stáli bývalí spolužáci z filmovky a tak jsme hodili řeč.
Navštívil nás i déšt, ale naštěstí se uvolnil stůl se židlema pod stanem, tak jsme si hned sedli. Filip (Jeden ze spolužáků. Ostatní se jmenují Honza a Jakub.) měl chuť na panáka a tak zašel k baru pro čtyři panáky Jamesona. K jeho smůle se na baru platí (všude jinde je vše zadarmo) a tak za ně zaplatil 600 Kč. Opravdu chutnal draze. Poslední jídlo co jsem na závěrečné recepci ochutnal byl jakýsi speciální kebab, který byl též hodně dobrý. Ale snědl jsem půlku a byl jsem nasycen. Docházelo nám pití, tak jsme přešli opět dovnitř do hlavního sálu, kde hraje i hudba. Víno se dopilo, tak jsme si všichni dali pivko. A tady začíná “případ dívky z fotoaparátu”.
Najednou k nám příjde paní, jestli nám neupadl fotoaparát a dává nám do rukou jakýsi černý digitál. My říkáme, že není náš. Ale paní nám ho dala a šla pařit za svým přítelem dál. Koukáme na sebe a potom prozkoumáme foťák. Je funkční a tak ho zapínáme. Podíváme se na fotky a na většině z nich je jedna dívka. Rozhlížíme se kolem, jestli tu nekdě není poblíž, ale nevidíme ji.
Filip zkusí jít za DJ, jestli by nevyhlásil, že se ztratil fotoaparát. Ale DJ nemá mikrofon. Smůla. Bereme foťák a procházíme sál kolem a rozhlížíme se po té dívce. Nikde. Vzdáváme to a Filip pokračuje dál. Prochází ostatní místnosti, sály, venku i vevnitř. Nemůžeme jí najít. Mě už to nebavilo a tak jsem šel za mými spolupracovníky. Pokecali jsme si a připili na příští ročník.

kryspin-hotel-pupp

Začíná být kolem druhé hodiny noční (nebo ranní?) a pomalu se to tu rozpouští. “Hledači dívky z fotoaparátu” to taky asi vzdali a dopíjí poslední pivko. Pak na chvíli k nám příjdou jakési holky z gymplu a bavíme se o tom, jak se dostat na filmovou školu. Petra už se začíná taky nudit a tak to balíme a jdem zpět na hotel. Déšt nám dělá milou společnost a snadno se nám usne.
O pár hodin později vstávám, poslední snídaně na hotelu, nakoupím lázeňské oplatky a v jedenáct vyrážíme všichni do Prahy.

THE END

Pokračování příští rok…

44. KVIFF – Den desátý

🙂 Omlouvám se, že začínám smajlem, ale jinak to nejde. Mám v sobě dvě flašky vína a jeden z nezapomenutelných zážitků. Začnu nudnou částí a tou byla snidaně, kdy jsem si dal opět párky s hořčicí a chleba s máslem a sýrem. Dopoledne jsem se stříhal další reportáž a dokonce stihl poprvé recepci i s jídlem. Výborné těstoviny a ještě lepší saláty! Nejlepší salát co jsem kdy jedl.
Poté mě čekalo setkání s Jančou, kterou jsem poznal o dva dny dříve. Zašli jsme na kafčo a pokecali. Janča byla plná informací a opravdu si Karlovy Vary užívá do poslední kapky. Byla ve výrobně Becherovky, v lázeňském vřídlu atd. O všem mi dala plno informací. Jen na žádném filmu nebyla. Z kavárny jsme šli potom do Thermalu, kde Janča toužila vidět a hlavně vyfotit si Antonia Banderase. Sice se jí to podařilo, ale ne tak dobře, jak jsme oba předpokládali.
Já měl větší štěstí. John Malkovich ve velkém sále měl uvádět svůj film. Připravil jsem si DVD “V kůži Johna Malkoviche” a čekal na herce. Díky kartě s povoleným přístupem kamkoliv jsem mohl být na místech, kde ostatní vyhnaly do sálu a zbyli jsme tam jen já a fotografové. Zde začíná lov na podpis.
John Malkovich přešel červený koberec a rovnou do VIP salónku. Takže jsem měl čas na duševní přípravu. Přeci jen stoupnout si před hollywoodskou hvězdu a poprosit o podpis je něco jiného než, když si jdete do trafiky koupit noviny. Malkovich odchází z VIP salónku rovnou do sálu. Kolem něj je ochranka a fotografové.
Co mám dělat? Riskuju a proklouznu mezi novináři. Najednou stojím naproti Malkovichovi úplně sám s fixou v jedné ruce a s DVD v druhé ruce. Malkovich váhá, protože předtím řekl, že autogramy nebude rozdávat. Nakonec si to rozmyslel a uchopil oboje moje věci zároveň a podepisuje se mi. Mám velkou radost a tak rovnou poděkuji: “Thank you, so much”. Kolem nás blýská strašně moc fotografů. Uvědomuji si, že je tu možnost, že budu v novinách. Vůbec by mě to nemrzelo. Mít fotku s ním by mohla být výborná památka. Po poděkování se Malkocich usměje a pokračuje dál do sálu. Já odcházím šťastný zpět do kanceláře a schovávám si DVD na bezpečné místo (ještě, že máme na hotelu trezor 😀 ).

malkovich-signature

Zbytek dne byl takový méně pracovní na tématiku Johna Malkoviche nebo Antonia Banderase. Adélka alias Bonnie (musíte být z těch holek docela zmatení co?) mě pozvala na kafčo a tak jsme šli do jedné kavárny. Dali jsme si presso, ale pořád nám zbývala hromada času do premiéry Banderasova filmu, tak jsem si dal ještě hustou horko tmavou čokoládu (mimochodem výbornou) a Adélka si dala horký jablečný džus se skořicí. Pak jsme šli na Banderasův film Summer rain, který mě zklamal. S Petrou (kolegyní z kanclu) jsme film vytkli. Dokončili práci a rozhodli jsme se na večerní samotnou párty. Nejdřív jsme šli na hotel se převléct a původně jsme měli v plánu zajít do hospody, ale moc peněz nemáme. Tak jsme v guest service ukradli červené víno (smůla Banderasi) a šli směrem hotel Pupp. Sedli jsme si nakonec na kolonádě a pokecali i s jedním z ochranky co hlídá klid centru. Příjemný to stařík. Portugal začínal doházet, tak jsme to vzali do Aeoportu, ale tam nás na naše kartičky napustili… WTF? Jdem teda do Thermalu, kde jsme opět z ledničky šlohli víno. Tentokrát bílé a šli pomaličku před hotel, kde jsme si zbytek večera povídali až do čtyř ranních hodin. Nakone sprcha a klidný spánek…

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.