I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: August 2009

Radiohead koncert v Praze

Je tomu přesně jedenáct měsíců, co jsem byl naposled na velkém koncertu mých snů kapely Coldplay. Letošní nezapomenutelný zážitek z koncertu bude patřit kapele Radiohead.

radiohead-praha

Tentokrát jsem nikde neseděl a koupil si lístek do první zóny. Hned pod pódium. Pro jistotu už jsem tam šel na pátou hodinu a kupodivu jsem si našel ještě dobrý flek, ze kterého jsem se už nehnul a vytančil jsem díru do země :)

Po šesté hodině začali hrát předskokani. Elektronická kapela Moderat, kterou jsem si pro jistotu naposlouchal předem a věděl tak, do čeho jdu. Užil jsem si 45 minut nejlepšího výběru jejich songů.
Pak už přišlo jen čekání. Hodinové čekání, než se upraví pódium pro zlatý hřeb večera. Kolem osmé to začalo a já byl po celou dobu v eufórii. U tří pomalých songů jsem měl zavřené oči a vychutnával si zvukové vlny cestující do mých uší. Zbytek jsem absolutně protančil, proskákal apod. Díky tomu se kolem mě vytvořila jakási aura, kterou mi nikdo nenarušoval a já měl prostor pro svůj pohyb. Přestože jsem byl v kotli, tak diváci spíš stáli a jen se pohybovali do rytmu. To jsou Češi tak vážní? Enjoy it!

thomas-edward-yorke

Vyskákali a vyřvali jsme si dva přídavky. Zahráli nám tedy 25 songů. Bohužel moji oblíbenou House of Cards vynechali. Ale v tu chvíli mi to nějak nevadilo. Jediné co mi vadilo to velké množství kuřáků. A každý třetí tam smrděl hulením. Asi je fakt, že zkouřenej člověk víc vnímá tu vizuální show, kterou měli Radiohead skvěle udělanou. Ale byla skromnější než Coldplay. Jak jsem se vrátil domů, tak jsem v zadní kapse od kalhot našel papírek se vzkazem: “Du tanzt schön!”. Přemýšlím, kterou z těch čtyř slečen za mnou, to mohlo napadnout…

A na závěr dávám pražský tracklist:

1. 15 Step
2. There There
3. Arpeggi
4. All I Need
5. Lucky
6. Nude
7. Morning
8. 2+2=5
9. A Wolf At The Door
10. Videotape
11. (Nice Dream)
12. Gloaming
13. Reckoner
14. Exit Music
15. Bangers and Mash
16. Bodysnatchers
17. Idioteque
Encore:
18. Pyramid Song
19. These Are My Twisted Words
20. Airbag
21. The National Anthem
Encore 2:
22. How To Disappear Completely
23. The Bends
24. True Love Waits
25. Everything In Its Right Place

Osvětim – Auschwitz/Birkenau

Osvětim jsem toužil navštívit už mnoho let. Možná od té doby co jsem poprvé uslyšel o holocaustu. Největší touha však byla ve 13ti letech kdy jsem si koupil komiks Maus od Arta Spiegelmana. Samotný komiks mě už hodně poznamenal, ale být v reálu na skutečném místě těchto zvráceností překonala vše.

ism-16

Vzpomínková fotografie na Auschwitz, kde jsem se inspiroval plakátem k filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu. Spolu s Adélkou máme na co vzpomínat.

S Adélkou jsme měli v plánu navštívit Osvětim již delší dobu, ale nikdy se nám plány nedařili dotáhnout do konce. Teprve až teď, kdy jsme měli oba tři dny volno. Nakoupil jsem na hlavním nádraží v Praze lístky na vlak a v úterý 11. srpna ve 21:09 nám měl vyrazit přímý vlak do Osvětimi.
Jedenáctého srpna jsem od rána připravoval vše na cestu. Šel jsem si rozměnit pár korun na polské zloté. Koupil si bagetu, ledový čaj a Red bully na cestu. Doma jsem si zbalil pár dalších věcí a ve spěchu jsem večer vyrazil na autobusovou zástávku. V autobuse jsem si všiml, že je teprve 19:04 a uvědomil jsem si, že s Adélkou mám sraz až o hodinu později. Ještě před zavřením autobusových dveří vyskakuji ven a vracím se domů. Sotva se doma vyzuju z bot, tak mi od Adélky příjde SMS, že se tak moc těšila až přijela o hodinu dříve na naše místo setkání (osud?). :) Znovu jsem se obul a vyrazil za Adélkou.
V McDonaldu jsme si pokecali o filmech, které jsme viděli a které uvidíme. Zde jsme strávili jen chvilku a šli pro jistotu na nádraží. Hlavní nádraží by mělo mít podtitul: “Pořád se zde něco děje”. Opravdu zvláštní místo. Chvilku jsme pobyli v parku a půl hodiny před odjezdem jsme šli rovnou na naše nástupiště. Nástupiště číslo 5. Přesně v okamžiku kdy jsme vyjeli po eskalátorech na nástupiště, tak přijel náš vlak. Našli jsme si naše kupé a pokračovali v našich oblíbených rozhovorech. Vlak vyrazil ve 21:11 a naše rozhovory trvaly až do půlnoci, kdy na nás padla unava. Naštěstí jsme měli kupé samy pro sebe, tak jsme se zamkli a natáhli se na celou sedačku.

Oswiecim station

Kolem čtvrté hodiny ranní jsem pro jistotu vstal a hlídal, kdy dorazíme do Osvětimi. Přijeli jsme až pár minut po páté, kde nás uvítalo deštivé počasí a divný vzduch, ze kterého mi z počátku bylo blbě, ale po čase jsem si na něj zvykl. Osvětim je opravdu malé městečko. Skoro nic tu není. Našli jsme jen jednu restauraci a jeden minimarket. Díky informační ceduli před nádražím jsem věděl kudy kam a bez problémů jsme našli naše první místo. Auschwitz.
Déšt ustal a my byli téměř dvě a půl hodiny před otevřením muzea úplně sami. Karty nám pomohly zabít čas, ale nějak jsem prohrával. Půl hodiny před otevřením se už objevovali další lidi, kteří přijeli navštívit muzeum. Pak už ho otevřeli, my jsme si koupili průvodce v českém jazyce a vstup jsme měli zdarma. (Cestovatelský tip: Pokud chcete mít kolem sebe co nejmíň lidí, jeďte hned na otevření. Po jedenácté se tam objevují autobusy z celé evropy a je docela narváno. Když tu budete brzo, ta atmosféra je o to lepší.)

Arbeit Macht Frei

Hned jak projdete branou, začnete mít zvláštní pocit a ten vás neopustí po celý den i když už opustíte Auschwitz. Jen procházíte jednotlivými bloky v nichž jsou expozice na jednotlivá témata (život vězně, Češi v Osvětimi, Blok smrti atd.) a v hlavě se Vám rojí myšlenky… Z nichž každá začíná slovem “Proč?”. Nejděsivější expozice byly nejspíš samotné věci mrtvých. Obrovské místnosti plné bot, protéz, brýlí a dokonce i vlasů, ze kterých se dělali další věci, jako látky pro uniformy!

Wall of Death

To nejhorší teprve příjde. Blok číslo 10, kde doktor Mengele prováděl své experimenty a blok číslo 11. Tzv. Blok smrti. Mezi bloky 10 a 11 se náchazela a nachází tzv. Stěna smrti, kde příslušníci SS zastřelili několik desítek lidí, především Poláků. Jednalo se hlavně o členy konspiračních skupin, o lidi, kteří se pokusili o útěk nebo ho plánovali, či podporovali. Pokud doposud s váma nic netrklo, tak tohle Vás definitivně změní….

Furnace

Další bloky jsme prošli docela rychle a blížili jsme se k pecím. Mezitím jsme si udělali s Adélkou památeční fotku, kterou jste viděli na začátku článku. To byla poslední část naší návštěvy muzea Auschvitz a vyrazili jsme do města si koupit něco k jídlu. Našli jsme jen ten jeden minimarket. Chvíli jsme si odpočinuli před nádražím a pak pěšky vyrazili do Birkenau.

Walking track

Birkenau je obrovský. To se nedá ani slovy vyjádřit. Opravdu OBROVSKÝ! Nevím, zda to má cenu popisovat. To se musí vidět na vlastní oči. To dostává jiný rozměr. A trvalo nám tři hodiny, než jsme to celé prošli.

Birkenau track

Umývárny, záchody, budovy, trosky pecí, kanada atd. Tady opravdu na Vás všechno dolehne a jen tak se tomu nevyhnete. Tohle se opravdu nedá slovy popsat a nezbývá mi říct, aby jste tam sami jeli se na tohle všechno podívat…
Těsně po prohlídnutí celé Birkenau začal obrovský slejvák. Nastoupili jsme do autobusu, který zadarmo jezdí dokolečka mezi tábory Auschwitz a Birkenau. Sedli jsme si a jeli mezi tábory asi pětkrát než přestalo úplně pršet :) Pak jsme vystoupili u Auschwitz a vydali se do jediné restaurace v Osvětimi (Možná jich je víc, ale ty jsme nenašli). U škorpiona jsme si dali pití. Já Coca-colu, Adélka kafe a společně jsme si dali palačinky s marmeládou. Hráli hry asi do sedmi. Pak jsme odešli. Zkusili ještě v Osvětimi něco najít, ale marně. Pobyli jsme do devíti hodin na nádraží, kde nám začla být zima, tak jsme se vrátili ke Škorpiónovi a dali si horkou čokoládu. Před jedenáctou jsme se opět vrátili na nádraží a hráli pět hry. Udělali jsme si vtipné fotografie a před půlnocí nám se zpožděním přijel vlak. V našem kupé bohužel už někdo seděl, tak jsme se nemohli natáhnout a spát. Já tedy spal v sedě a Adélka se natáhla na zbytek sedačky. Do Prahy jsme dorazili na sedmou hodinu a oba šli spát stále unavení domů. Ale se vzpomínkama, na které nikdy nezapomeneme.

Free bird

Můj Olympus PEN E-P1

V osobním životě se toho mnohé událo. Bohužel to většinou byly jen negativní události o které se nebudu dělit, ale mohli jste je sledovat na mém twitteru. Mám můj první digitální foťák. Nebyla to docela levná záležitost, ale peníze jsou od toho, aby se utráceli ne? :) Zkusil jsem vytvořil jakousi fotografii, která zachytí vše kolem mě. Protože od toho fotoaparáty jsou. Zachytit jakýkoliv okamžik kolem vás, aby jste měli na na vzpomínat.

ism-15

Cesta k mému fotoaparátu byla dlouhá, ale odvyprávím vám jeden příběh, který se toho týká:
Když mi bylo tak sedm, osm let (možná víc). Jeli jsme v létě na dovolenou a táta měl vypůjčený fotoaparát. V té době byli samozřejmě jen analogové fotoaparáty. Krásná zrcadlovka! Fascinovala mě a chtěl jsem s ní fotit, ale byla vypůjčená a táta na ní dával velký pozor.
O půl roku později na Vánoce, kdy už jsme byli dávno doma a opět bez půjčeného foťáku jsem já i bratr dostali pod stromeček analogové fotoaparáty. Každý úplně jiný a já měl obrovskou radost z tohoto dárku. Byl to tuším Olympus Pen EM. Jenže škoda, že jsem ho dostal brzo, když mi bylo tolik let. V mých očích to byla hračka, nikoliv nástroj k umění. A stejně jako ostatní hračky jsem rozebral i tento fotoaparát. Nikdy jsem ho nedal zpět dohromady, protože některé věci jsem zevnitř dostal násilím. Chtěl jsem vědět, jako to funguje a dokonce spolu s mým jsem rozebral i bráchův fotoaparát. Tím jsem nejspíš zklamal tátu.
Během studií na střední jsem prošel velkou změnou a ze světa techniky jsem odcestoval do světa umění. Nikoliv do země fotografie, ale do země filmu. Na filmové škole jsme se však neučili jen film, ale i všechna další odvětví umění. Mezi nimi i fotografie. Spolu s tím, jsem navštěvoval a navštěvuji fotografické výstavy, ale nikdy jsem si nemohl dovolit fotoaparát.
Díky nové práci si můžu pomalu dovolit vše, co jsem tehdy nemohl a proto jsem se rozhodl ke koupi nového fotoaparátu. Můj první fotoaparát, kterým zachytím vše kolem mě a zároveň můj první digitál. Teda digitál… Jak se to vezme. Není to zrcadlovka, není to kompakt. Je to Pen. :) Nemohl jsem si odpustit použít slogan, který Olympus používá k propagaci tohoto fotoaparátu.
Olympus Pen E-P1 mám už třetí den a stále je na něm co zkoumat. Má tolik možností a vychytávek. Doba opravdu pokročila. Měli jste vidět to nadšení, když jsem ho ukázal tátovi. Snad jsem tím zrušil jeho zklamání.
A snad můj Pen (pojmenovaný Jenn) využiji v plném rozsahu a bude mým společníkem po dlouhou dobu…

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.