Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Osvětim – Auschwitz/Birkenau

Osvětim jsem toužil navštívit už mnoho let. Možná od té doby co jsem poprvé uslyšel o holocaustu. Největší touha však byla ve 13ti letech kdy jsem si koupil komiks Maus od Arta Spiegelmana. Samotný komiks mě už hodně poznamenal, ale být v reálu na skutečném místě těchto zvráceností překonala vše.

ism-16

Vzpomínková fotografie na Auschwitz, kde jsem se inspiroval plakátem k filmu Chlapec v pruhovaném pyžamu. Spolu s Adélkou máme na co vzpomínat.

S Adélkou jsme měli v plánu navštívit Osvětim již delší dobu, ale nikdy se nám plány nedařili dotáhnout do konce. Teprve až teď, kdy jsme měli oba tři dny volno. Nakoupil jsem na hlavním nádraží v Praze lístky na vlak a v úterý 11. srpna ve 21:09 nám měl vyrazit přímý vlak do Osvětimi.
Jedenáctého srpna jsem od rána připravoval vše na cestu. Šel jsem si rozměnit pár korun na polské zloté. Koupil si bagetu, ledový čaj a Red bully na cestu. Doma jsem si zbalil pár dalších věcí a ve spěchu jsem večer vyrazil na autobusovou zástávku. V autobuse jsem si všiml, že je teprve 19:04 a uvědomil jsem si, že s Adélkou mám sraz až o hodinu později. Ještě před zavřením autobusových dveří vyskakuji ven a vracím se domů. Sotva se doma vyzuju z bot, tak mi od Adélky příjde SMS, že se tak moc těšila až přijela o hodinu dříve na naše místo setkání (osud?). 🙂 Znovu jsem se obul a vyrazil za Adélkou.
V McDonaldu jsme si pokecali o filmech, které jsme viděli a které uvidíme. Zde jsme strávili jen chvilku a šli pro jistotu na nádraží. Hlavní nádraží by mělo mít podtitul: “Pořád se zde něco děje”. Opravdu zvláštní místo. Chvilku jsme pobyli v parku a půl hodiny před odjezdem jsme šli rovnou na naše nástupiště. Nástupiště číslo 5. Přesně v okamžiku kdy jsme vyjeli po eskalátorech na nástupiště, tak přijel náš vlak. Našli jsme si naše kupé a pokračovali v našich oblíbených rozhovorech. Vlak vyrazil ve 21:11 a naše rozhovory trvaly až do půlnoci, kdy na nás padla unava. Naštěstí jsme měli kupé samy pro sebe, tak jsme se zamkli a natáhli se na celou sedačku.

Oswiecim station

Kolem čtvrté hodiny ranní jsem pro jistotu vstal a hlídal, kdy dorazíme do Osvětimi. Přijeli jsme až pár minut po páté, kde nás uvítalo deštivé počasí a divný vzduch, ze kterého mi z počátku bylo blbě, ale po čase jsem si na něj zvykl. Osvětim je opravdu malé městečko. Skoro nic tu není. Našli jsme jen jednu restauraci a jeden minimarket. Díky informační ceduli před nádražím jsem věděl kudy kam a bez problémů jsme našli naše první místo. Auschwitz.
Déšt ustal a my byli téměř dvě a půl hodiny před otevřením muzea úplně sami. Karty nám pomohly zabít čas, ale nějak jsem prohrával. Půl hodiny před otevřením se už objevovali další lidi, kteří přijeli navštívit muzeum. Pak už ho otevřeli, my jsme si koupili průvodce v českém jazyce a vstup jsme měli zdarma. (Cestovatelský tip: Pokud chcete mít kolem sebe co nejmíň lidí, jeďte hned na otevření. Po jedenácté se tam objevují autobusy z celé evropy a je docela narváno. Když tu budete brzo, ta atmosféra je o to lepší.)

Arbeit Macht Frei

Hned jak projdete branou, začnete mít zvláštní pocit a ten vás neopustí po celý den i když už opustíte Auschwitz. Jen procházíte jednotlivými bloky v nichž jsou expozice na jednotlivá témata (život vězně, Češi v Osvětimi, Blok smrti atd.) a v hlavě se Vám rojí myšlenky… Z nichž každá začíná slovem “Proč?”. Nejděsivější expozice byly nejspíš samotné věci mrtvých. Obrovské místnosti plné bot, protéz, brýlí a dokonce i vlasů, ze kterých se dělali další věci, jako látky pro uniformy!

Wall of Death

To nejhorší teprve příjde. Blok číslo 10, kde doktor Mengele prováděl své experimenty a blok číslo 11. Tzv. Blok smrti. Mezi bloky 10 a 11 se náchazela a nachází tzv. Stěna smrti, kde příslušníci SS zastřelili několik desítek lidí, především Poláků. Jednalo se hlavně o členy konspiračních skupin, o lidi, kteří se pokusili o útěk nebo ho plánovali, či podporovali. Pokud doposud s váma nic netrklo, tak tohle Vás definitivně změní….

Furnace

Další bloky jsme prošli docela rychle a blížili jsme se k pecím. Mezitím jsme si udělali s Adélkou památeční fotku, kterou jste viděli na začátku článku. To byla poslední část naší návštěvy muzea Auschvitz a vyrazili jsme do města si koupit něco k jídlu. Našli jsme jen ten jeden minimarket. Chvíli jsme si odpočinuli před nádražím a pak pěšky vyrazili do Birkenau.

Walking track

Birkenau je obrovský. To se nedá ani slovy vyjádřit. Opravdu OBROVSKÝ! Nevím, zda to má cenu popisovat. To se musí vidět na vlastní oči. To dostává jiný rozměr. A trvalo nám tři hodiny, než jsme to celé prošli.

Birkenau track

Umývárny, záchody, budovy, trosky pecí, kanada atd. Tady opravdu na Vás všechno dolehne a jen tak se tomu nevyhnete. Tohle se opravdu nedá slovy popsat a nezbývá mi říct, aby jste tam sami jeli se na tohle všechno podívat…
Těsně po prohlídnutí celé Birkenau začal obrovský slejvák. Nastoupili jsme do autobusu, který zadarmo jezdí dokolečka mezi tábory Auschwitz a Birkenau. Sedli jsme si a jeli mezi tábory asi pětkrát než přestalo úplně pršet 🙂 Pak jsme vystoupili u Auschwitz a vydali se do jediné restaurace v Osvětimi (Možná jich je víc, ale ty jsme nenašli). U škorpiona jsme si dali pití. Já Coca-colu, Adélka kafe a společně jsme si dali palačinky s marmeládou. Hráli hry asi do sedmi. Pak jsme odešli. Zkusili ještě v Osvětimi něco najít, ale marně. Pobyli jsme do devíti hodin na nádraží, kde nám začla být zima, tak jsme se vrátili ke Škorpiónovi a dali si horkou čokoládu. Před jedenáctou jsme se opět vrátili na nádraží a hráli pět hry. Udělali jsme si vtipné fotografie a před půlnocí nám se zpožděním přijel vlak. V našem kupé bohužel už někdo seděl, tak jsme se nemohli natáhnout a spát. Já tedy spal v sedě a Adélka se natáhla na zbytek sedačky. Do Prahy jsme dorazili na sedmou hodinu a oba šli spát stále unavení domů. Ale se vzpomínkama, na které nikdy nezapomeneme.

Free bird

8 Comments

  1. Je to hrůza, každý by to měl vidět.
    Já mám problém, že tam se mnou nikdy nikdo nechtěl. Jedna osoba už se ale našla, tak to máme na září naplánováno. Navíc mám Auschwitz “skoro” za rohem.

  2. Kanada (teď nevím, jestli se tomu neříká Canada) je termín pro místo, kde se židům brali věci a rozdělovali. Jako například brýle na jednu hromadu, boty na další. Rozebíral se obsah kufrů apod.

  3. Těžko se to popisuje a taky záleží, ke kterému chceš jít nějdřív. Rozhodně je to blízko, stačí jít podle směrověk. Ale po výstupu před nádraží, se vydáš do prava po hlavní a směrěm stále podle cedulek.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *