I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: December 2009 (page 1 of 2)

Novoroční předsevzetí 2010

Na tenhle speciální rok 2010 mám několik plánů, které bych chtěl rozhodně splnil. Abych měl na co vzpomínat a ne jen zase zbytečně proplout rokem, během kterého se nic neudálo. Naštěstí na rok 2009 budu vzpomínat v dobrém i zlém.
Navštívil jsem spoustu filmových festivalů. Opět jsem měl možnost být přímo uprostřed dění na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Byl jsem v zahraničí a navštívil jsem Osvětim. Po 3/4 roku hledání práce jsem našel zajímavou a fajn práci v televizi. V žádné reklamní soutěži jsem nevyhrál, ale zato jsem vyhrál literární soutěž. Což se divím, protože jsem nebyl přijat na FAMU.
A jaké mám plány na rok 2010?

1. Navštívit New York a splnit si tak dlouholetý sen.
2. Opět vidět minimálně 10 filmů na jednotlivých festivalech jako jsou FebioFest, KVIFF apod.
3. U festivalech ještě zůstanu. Musím se opět dostat na KVIFF a užít si ho ještě víc než předtím.
4. Dopsat scénář “Ve jménu otce” a konečně ho přihlásit do soutěže Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Teda pokud se bude konat, protože pro rok 2009 zatím vyhlášena nebyla (by mě pěkně naštvalo, že bych tuhle příležitost prošvihl).
5. Pokud se Cena Sazky nebude konat, tak přihlásit scénář na FAMU a zkusit se opět dostat na magisterské studium.
6. V práci se naučit dalších pár věcí a zkusit si režii televizního vysílání naostro.
7. Navštívit konečně koncert Parov Stelara a vidět jeho dokonalý nujazz naživo.
8. V roce 2010 musím vyhrát minimálně jednu reklamní soutěž, aby si mě už konečně někdo všiml. :)

Těchto osm velkých plánů chci splnit v roce 2010. Doufám, že se mi je podaří naplnit alespoň z větší části. Vám všem přeji šťastný nový rok a ať se vám splní veškerá vaše přání. Vím, že hodně lidí nenávidí rok 2009 a touží po tom, aby už byl nový rok. Jenže záleží na vás, jaký bude ten rok. Ono se to samo neudělá. Musíte pro to něco udělat. Nic vám přeci v tom nebrání…

Please help me!

Tímto se s vámi pro tento rok loučím. Mějte se a uvidíme se v roce 2010 😉

Poslední střípky štěstí v tomto roce

Milý pane Marcinku,

s velkou radostí vám posílám – snad ještě pod stromeček – dobrou zprávu: váš příběh Šepot mého srdce, který jste poslal do literární soutěže časopisu Reader’s Digest získal v kategorii Křižovatka druhou cenu! Ze srdce vám blahopřeji a dodávám, že jste nás dojal a zároveň zaujal schopností poutavě vyprávět.

Příběh otiskneme v některém dalším čísle časopisu Reader’s Digest…

Toto je část z dopisu, který jsem našel dneska ve schránce. No není to k potěšení? Po roce neúspěchu a “pouhých” nominací v reklamě jsem se rozhodl zkusit štěstí s mým literárním já. Reklamu jsem dal stranou a napsal povídku, kterou jste mohli a máte možnost přečíst zde. Tohle bude poprvé, co budu mít něco černé na bílém a bude si to moci přečíst větší publikum.
Dokonce mě to dokopalo začít psát ten scénář do soutěže Sazky za nezrealizovaný scénář. A kde jsou výrazně větší částky, které se dají vyhrát. To bude jeden z mých bodů mého novoročního předsevzetí, které sepíšu do konce roku a publikuji též zde.

Koncert Air v Praze

Dokonalé završení roku po hudební stránce. Můj první koncert kapely Air (a určitě ne poslední). Ale pěkně od začátku. Na výběr byl obyčený lístek a VIP lístek. Já si koupil VIP a teprve na koncertě jsem si uvědomil, že není VIP jako VIP :) Koncert byl v SaSaZu a prostředí bylo skvělé. Při vstupu mě prohledali, pak mi dali na ruku klasický “obojek” a šel jsem hledat šatny. Tam jsem zjistil, že se za ně platí. A já s mým VIP obojkem nic nesvedu. Peníze jsem si nebral. Už jsem si zvykl, že si na VIP večírky nemusím brát nic.
SaSaZu však rozděluje VIP do dvou skupin. Very very very important people a pak obyčejné VIP. Ti více důležití VIP mají možnost sedět na speciálních gaučích se stoly a obsluhou. Ti ostatní si musí někde stoupnout a jsou bez obsluhy. Naštěstí tam byla i obsluha, která mluvila pouze anglicky a když jsem ji požádal o sklenku vína. Přinesla mi sklenku a k tomu celou flašku :) Česky mluvící obsluha mě ignorovala a nedovolila mi sednout do těch gaučů. To mi nakonec nevadilo a stoupl jsem si na místo, kde jsem byl přímo nad pódiem a viděl absolutně všechno. Hned vedle mě byla zvuková souprava a díky tomu, že jsem neslyšící mi to nějak nevadilo a já měl prostor k tancování, protože všem vadila moc hlasitá hudba z té soupravy.
Teda až na jednu slečnu, která to vydržela a byla hned vedle mě. Dokonce tak blízko, že se o mě třela svou hebkou kůží. A musím zdůraznit slovo “hebkou”. Nevím co používá, ale takhle hebkou pokožku jsem teda nezažil. Musel jsem ji pochválit. Ona se usmála a za oplátku mi pochválila parfém, který poznala. Klasika.
Předskokanem byla tentokrát kapela “We Fell To Earth”, která pochází s Londýna a za kterou stojí Wendy Rae Fowler a Richard File z projektu UNKLE, kde působil devět let a podílel se tak na zásadních albech a remixech, které z této renomované britské hudební dílny vzešly.

we_fell_to_earth

Tuhle kapelu si vybrali samotní Air a já jsem za to moc rád. Další kapela, kterou si s radostí poslechnu a hned jsem si ji přidal do svého iPhone a iTunes. Skvělé písně a chytlavá hudba. Navíc Wendy Rae Fowler vypadá… opravdu krásně. Poprvé po dlouhé době jsem měl takový zvláštní pocit. Znáte to. Těsná zamilovanost. Zde musím podotknout, že jsem ji potkal ve VIP části a chtěl ji oslovit, ale ochranka mě nepustila. Jsem si říkal, že to bude asi nějaká z těch very very very important people. A nakonec se z ní vyklubala kytaristka s nádherným hlasem. Na tohle mám opravdu smůlu :(
Předskokani hráli pouze půl hodiny. Pak nastala půlhodinová pauza, kdy se upravovalo pódium pro hlavní hvězdy večera. V deset hodin to začalo a já se rychle dostal do rytmu doprovázenou eufórií. A tančil jsem a tančil jsem.

air-v-praze

Hráli nové písničky i staré klasiky jako People In The City nebo Alpha Beta Gaga. Nakonec byl jeden přídavek a já měl pocit, že to byl snad nejryhleji uplynulej koncert v mém životě. Noc je přece ještě mladá. Bohužel pro kapelu už ne. Chtěl jsem si ještě dojít pro pití zdarma, ale už ho nedávali. To mi byl fakt VIP lístek k ničemu. Tak jsem to zabalil a šel domů.

kapela-air-sasazu

Odcházel jsem však nadšen a v takové eufórii, že mi bylo ukradený, že SaSaZu se chová ke svým speciálním hostům takovým způsobem. Předskokani i hlavní hvězdy večera mi to vynahradili. A já mám na rok 2009 aspoň nějaké krásné vzpomínky…

Kryšpín a NY – ubytování

Nejnákladnější část na mé cestě do New Yorku bude nejspíš ubytování. Hostel jsem automaticky vypustil z hlavy a scháněl se po co nejlevnějším ubytování poblíž centra (sen každého cestovatele). Hledal jsem na různých internetových stránkách a nakonec jsem si vzpomněl na dokument o Miloši Formanovi Co tě nezabije…, kde se zmínil o hotelu Chelsea. Protože právě tam z počátku tento slavný režisér bydlel, když odletěl do USA.

hotel-chelsea-NY

Hotel Chelsea byl (a možná stále je) symbolem tvůrčího životního stylu. Útočiště zde nalezli umělci jako Andy Warhol, Bob Dylan, Leonard Cohen, William Seward Burroughs nebo právě již zmíněný Miloš Forman.
Kde jinde tedy má složit hlavu někdo, jako jsem já? Právě v tomto hotelu. Bude nejen mým místem, kde se vydám do světa snů. Ale i zdrojem inspirace, která bude sršet ze všech koutů. Velkou část fotek bych chtěl věnovat právě tomuto hotelu. Snad mi tohle přání vyjde a podaří se mi sehnat nocleh právě v tomto hotelu. I když bych musel někde získat více peněz.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.