I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: January 2010

Lidé nejsou hračky (reklama)

Už je to nějakou dobu, co jsem “bojoval” proti globálnímu problému, kterým je HIV a AIDS. Vím, že to je jen prostřednictvím reklamy, ale i tak si myslím, že dělám dobrou věc. Rád dělám dobré věci, vždy mi šlo spíš o štěstí ostatních než o moje vlastní. Rád vidím na ostatních úsměvy a když můžu, pomůžu a nenechám člověka v nouzi. Dokonce mi někteří říkají, že jsem až moc hodnej a jednou na to doplatím…

Někteří lidé jsou na tom mnohem hůře než já. A proto existují organizace, které se těmto lidem snaží pomoci. Problémy jsou prostě všude. Díky sociálním sítím jsem byl osloven, zda bych se nezapojil do soutěže pro podporu jedné z těchto organizací. Konkrétně projekt Pause to Support a Cause a společnost CMO Council. Reklama, která by upozornila na stránky www.surveyforgood.org, kde už jsou bližší informace.

Neváhal jsem a udělal další reklamu, kterou můžete vidět zde.

Vymyslel jsem si téma: Lidé nejsou hračky. S hračkami si můžete hrát do jejich zničení nebo do té doby než vás omrzí a vy je vyhodíte. Nikdo si poté na ně nevzpomene a jejich místo naradí jiná hračka. To u lidí nejde. Jsou to živé bytosti, na kterých vám záleží. Mají rodinu, mají přátele, mají city. Mnoho lidí však o své blízké přijde ať už je ten důvod jakýkoliv. Ale proti některým “ztrátám” lze bojovat. A to je tématem mé reklamy.

Jak se vám tedy můj nápad líbí? Vím, že reklama tentorkát není pořádně propracovaná a je složena jen z několika záběrů. Avšak ty záběry mají v sobě něco víc. Prostě nenechme se sebou zacházet jako s hračkami…

Co, cože a prosím?

Nejedná se o povídku, ale pouze o úvahu, kterou jsem napsal během cesty z práce domů.

Nesnáším slova… Co, cože a prosím. Tyhle slova nejčastěji vyjdou z mých úst. Používám je, protože věčně nerozumím někomu, když mi něco říká.
Tyhle slova připomínají můj handicap (via). Už mě to neustálé nerozumění štve. A nejen mě. I ostatní, kteří se snaží omezit dialogy se mnou na minimum. V zaměstnání jsem se kvůli tomu naučil práci dalších dvou lidí, abych nemusel komunikovat v případě nedorozumění a svoji práci díky tomu zvládám na výbornou. Nikdo mi prostě do toho nekecá.
S tím přichází další problém. Pokud se člověk uchází o zaměstnání, ve většině inzerátů najde, že vyžadují týmovou spolupráci a samostatnost. Tohle je dle mého názoru absolutně v rozporu. Nejde to prostě dát dohromady.
Možná právě kvůli slovům: “co, cože a prosím” jsem měl problémy při pracovních pohovorech. Mám skvělou praxi i nadnárodních korporacích jako je Google nebo několik televizních společností a přesto mi trvalo 3/4 roku, než jsem našel práci, kterou jsem z počátku vůbec neovládal. Byl jsem prostě přijat z nouze, že někoho prostě nutně potřebovali.
Naštěstí mám stále své hobby, které můžu dělat samostatně. Baví mě a nikoho k tomu nepotřebuji. Avšak poslední dobou mi nějaká “společnost” chybí. Rád bych o víkendech zašel na tenis. Rád bych šel s někým na koncert. Rád bych během polední pauzy v práci s někým poobědval.
Jenže mám v sobě zároveň vybudovaný odpor, který mě automaticky odrazuje, protože bych opět musel použít slova, která nesnáším… Co, cože a prosím?

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.