I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: February 2010

Benátky a karneval

Jelikož ve mně vypukla cestovatelská vášeň a snažím se do svého života vpustit mnoho vzpomínek z jiných krajů. Jedním z nich je karneval v Benátkách. Tento sen jsem si právě splnil a mě nezbývá nic jiného, než se o tyto zážitky podělit.

K dosažení tohoto italského města mi pomohl Student Agency, který mě z Prahy dostal až na místo dění a poté dovezl i zpět. Všichni tam jeli v párech jen já jedinej jsem jel sám. Takže jsem navštívil “město milenců” bez milenky. Mojí jedinou milenkou bylo samotné město, které mě vpustilo bez řečí do své lůny. Jakožto jediný cestovatel jsem tak měl v autobuse obě sedadla pro sebe a v klidu se vyspal v obou směrech.

Vyrazili jsme po půlnoci z pátka na sobotu a v sobotu kolem dvanácté jsme dorazili do Benátek. Tedy konkrétně ke kraji Benátek. Do centra nás zavedla stewardka, která se i nás starala i v autobuse. Nikdy bych to nečekal, ale svoji skupinu jsem ztratil a tak jsem se do centra musel dostat sám. Důvodem byla touha vyfotit si v boční uličce sochu bez hlavy.

Sculpture without head

Vyfoceno, ale když jsem se vrátil na hlavní ulici. Svoji skupinu už jsem nenašel. Vybalil jsem tedy mapu a bezstarostně jsem si šel po svých (stewardka nás v autobuse upozornila, že když se nesejdeme v danou dobu na náměstí, tak máme počkat u autobusu). Nejdřív jsem trošku bloudil uličkama, ale snažil jsem se najít hlavní náměstí Svatého Marka. Od tohoto místa pak už budu vědět, kudy kam. Benátky mě překvapili velkým množstvím uliček, které jsou propleteny tak složitým systémem, že by pošťáci měli dostávat prémie za to, že vůbec doručí poštu. Mosty, snažil jsem se přejít každý most v Benátkách. Procházet jimi neustále oddělené ulice, to bylo moje.

Three mans on the bridge

Procházím jednou úzkou uličkou a najednou se přede mnou zjeví obrovské náměstí Svatého Marka a na něm je obrovské množství lidí. Pochopil jsem, že tady těžko narazím na nějakého spolucestujícího ze Student Agency. A upřímně… Bylo mi to jedno. Já teď věděl, kde jsem a začal jsem si to teprve naplno užívat.

Lion from fruits...

Lev z ovoce zdobil jednu stranu náměstí. A za ním v zákulisí byly připraveny další překvapení pro návštěvníky. Aby ne. Celý den tu bude program a každý si přijde na své. Já bych nerad ztratil všechny zážitky z Benátek na jediném místě a rozhodl jsem se to celé projít křížem krážem. Největší dominantou na náměstí je katedrála, která se mi prostě celá do jednoho záběru nevešla. A dovnitř se dostat bylo nemožné. Nekonečná fronta, která asi za to určitě stála. Protože pohled ze zhora na celé náměstí musí být zážitek.

San Marco 3

Co by to byl za karneval, kdyby se tam neobjevily masky a kostýmy. Bylo jich tu požehnaně. A nejen místních, ale i cizinců, kteří si na každém rohu mohli koupit masku a být součástí tohoto jedinečného festivalu.

Venice costumes

woman in red

White venice costume

Benátky též ne,ůžou chybět bez gondoly. A díky tomu, že náměstí Svatého Marka je hned u vody. Není možné, aby jste je neviděli. Stojí tu gondola jedna vedle druhé. Já jsem se v ní teda nesvezl. Přeci jen je to loď pro zamilované. To já nejsem.

Gondolas

Ale nepopírám, že bych si nechtěl zkusit jednu gondolu ovládat. To si možná nechám na první zářijový týden, kdy Benátky každoročně ovládne Regata Storica. Svátek gondoliérů, kdy se vám naskytne překrásná podívaná ozdobených lodí a posádky v kostýmech. Součástí tohoto svátku jsou i závody, ale jako akční scéna z Bondovského filmu Moonraker, to určitě nevypadá. Rozhodně i tenhle svátek hodlám navštívit. Času dost.

Brothers in tees

Dále jsem neodolal trhům a musel jsem si koupit jednu z masek. Přeci jen mě ovlivnil režisér Stanley Kubrick a jedním z jeho filmů má hodně co dočinění právě s maskami Benátek. Je jím film Eyes Wide Shut (1999) a já chtěl mít masku jako hlavní hrdina William Harford. Koupil jsem si ji a hned nasadil, abych splynul s davem.

Lion next to lion

Řeknu vám jedno. Můj pohled na Kubrickův film se zcela změnil od základů. Objevil jsem to kouzlo a podstatu těchto masek. Lidé se mi nedívali na masku, ale dívali se mi do očí. Málokdy se mi stalo, že by se mi někdo díval do očí a teď jsem ty dívčí pohledy viděl všude. A nejen že se dívali. Dokonce se usmály. Když jsem jim chtěl úsměv oplatit, uvědomil jsem si, že ho neuvidí. V očích se skrývá to kouzlo a nedivím se, že někteří používají během sexu masku (tím nemyslím ty fetišistické prasečí masky). Oči řeknou v tomto případě mnohé…

futher me in the Venice

Slunce pomalu zapadlo a teprve teď začíná ta pravá romantika. Festival se začíná rozjíždět na plné obrátky a není ulice, která by zela prázdnotou. /okud teda není mimo centrum dění. Lodě začínají jezdit častěji, protože každý si chce projet nočními Benátkami osvětleným pouličním světlem.

Ships in the Venice

Jelikož jsem znovu zabloudil a nebyl jsem si jistej kde jsem. Rozhodl jsem se projít naslepo Benátkami a někam prostě dojít. V ulicích se začali objevovat i jiné než historické kostýmy a všichni se skvěle bavili a fotili se s představitely různých kategorií. Mě pobavil skvěle odkaz na Kubrickův film Mechanický pomeranč (1971) a děti se pro změnu chtěli fotit u panáčků LEGO.

Alex and his group from A Clockwork orange

Human lego

Je vidět, že se baví všichni. Jak návštěvníci, tak místní. Tak to má bejt. Říkal jsem si, že to bude nepopsatelný zážitek, ale pár slov jsem napsal. Pokud se vám někdy naskytne možnost navštívit Benátky, tak vřele doporučuji. Jeden jediný den a máte zážitek na celý život. Doporučuji však si to naplánovat na více dnů. Protože mě po celodenním procházeni bolely strašně nohy. Aspoň mám trénink na New York…

Celou galerii mých fotek naleznete zde

Lost in Translation

Název filmu Sofie Coppolové vystihuje dokonale téma tohoto článku. Termín v New Yorku už je dán. Odlétám v polovině března a ve městě, které nikdy nespí pobudu deset dní. Včera jsem si koupil letenku a zdá se, že nakonec pojedu zcela sám. Má angličtina není nějak na velké úrovni. Jsem tedy zvědavej, jak si poplavu, když spadnu do tak hlubokého města. Možná díky jazykové bariéře narazím na někoho zajimavého a můj výlet bude zpestřen.

Ale zároveň se můžu dostat do problémů a to mně poslední dobou leží v hlavě. Vždycky jsem toužil prožít některé okamžiky, které jsem viděl ve filmu. Ale realita je samozřejmě jiná. Navíc mě při předávání letenky upozornili na pár věcí. Musím být na letišti tři hodiny před odletem. Kupoval jsem si lístek na devátou, abych se krásně vyspal a nakonec tedy budu muset vstávat v pět. V New Yorku pak zpáteční let musím potvrdit telefonicky na lince American Airlines. To bude hodně drahej telefonát (Nevíte, jestli to nestačí potvrdit na nějaké kamenné pobočce v NY?). Objednal jsem si redukci na americkou zásuvku, abych mohl nabíjet baterku do mého foťáku (pro jistotu si nejspíš i koupím víc baterek a paměťových karet). Notebook si brát nebudu, kvůli váhovým limitům zavazadel.
Příští týden si jdu zařídit biometrický pas. Vyjde levněji než vízum a snad ho do poloviny března stihnou udělat. Jinak budu nejspíš v háji. Je to jediná překážka, která mi brání v odletu. Snad brzy u dalšího článku…

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.