I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: March 2010 (page 1 of 2)

New York – Den šestý

Ani nechci vidět, jak New York vypadá na Nový rok. Je den sv. Patrika a ulice praskají ve švech. Všude se slaví ve velkém.

St. Patrick Day 2010

Ulicemi prcházejí zástupy skautíků, vojáků, skotů, irů apod. Ráno byl docela ještě klid a já si vyrazil na poštu. Pohlednice z New Yorku pro známé nesmí chybět. Pak jsem si to přes Pátou avenue dobelhal (od zítřka nejspíš radši jezdím metrem) ke Guggenheim museum, kde jsem byl opět první. A to jsem došel jen 20 minut před otvíračkou. Moc lidí nedorazilo a já se tomu divil. Po vstupu do muzea mi došlo proč.
Muzeum je v rekonstrukci. Chystá se na další expozici v dubnu. Tudíž jsme mohli jen výtahem a spirálovitou cestou jsem se vydat nemohl. Moje největší zklamání v New Yorku. Ani fotky odtud nemám.

Do not cross

Smutek jsem šel zahnat do metropolitního muzea, podívat se znovu na moderní umění. A také jsem chtěl využít lístek z City Passu, když už jsem si ho koupil.

Damien Hirst Shark

Konečně jsem si prohlédl žraloka, kterého jsem chtěl vidět na výstavě Damiena Hirsta v Rudolfinu, ale tam nebyl. Navíc, když jsem v muzeu byl minule, tak žralok byl věčně obehnán návštěvníky. Tentokrát naštěstí ne.
Poslední zastávkou ohledně umění bylo Whitney museum, které mě rovněž nadchlo. Pak už jsem jen nakoupil dárky pro známé a v Macy’s jsem si koupil nové oblečení a brýle, které mi změnilo stávající image. Cestou na hotel mě zastavil nějakej maník a zeptal se mě, jestli náhodou nejsem hudební producent a dal mi svoje CD, ať si ho poslechnu. Když jsem mu vysvětlil kdo jsem, zeptal se odkud pocházím. Czech republic. I když jsem mu řekl tyto dvě slova, vykřikl radostně: “Czechoslovakia”. To mě pobavilo a dal jsem mu drobný, co jsem našel po kapsách.
Na hotel se vracím čím dál dřív. Je teprve 17 hodin a já už mám po krk toho chaosu v ulicích. Nejsem zvyklej stát na jednom místě. Musím být v pohybu. Většinu Manhattanu jsem prošel. Zbývá mi už jen Harlem, Queens a Socha svobody. Ale zároveň mi zbývá málo peněz v cash. Všude kartu neberou. To oblečení jsem si měl koupit na kreditku. Netušil jsem, jak rychle ty peníze mizí. Nebo je to těma dýškama co nechávám?

Gramercy park

Slunce krásně zapadalo, tak jsem si šel ještě vyfotit gramercy park a rovnou jel do Harlému, kde jsem si vyfotil okolí Columbia university a na katedrálu St. John the Devine.

Alma Matter

Bohužel slunce zapadlo rychle, takže mám jen noční momentky. V zápalu hry tmy se světlem jsem nasedl na meteo a dojek na Empire State building, kde jsem vyfotil pár pohledů na noční New York. Nádherný výhled a kupodivu vůbec nefoukalo. Noc jako vymalovaná z Rembrantova obrazu.

New York in night

New York in night

Zítra se konečně jede do Queensu a podle času uvidím zda rovnou nepojedu i na Sochu svobody. Původně jsem ji něměl vůbec v plánu, protože mi mnozí říkali, že je to zbytečně zabitej den. Mě to snad nezabije…

New York – Den pátý

Počasí nelhalo a dnešní den můžu nazvat “Up in the Air”. Probudili mě paprsky Slunce a tak jsem poprvé zjistil, že mám okna na východ a sever. Připravil jsem se na cestu do Central Parku, ale když jsem viděl to nebe bez mráčků, musel jsem zajít na Empire State Building. Kupodivu jsem byl mezi prvními návštěvníky. Bez čekání jsem se dostal nahoru a konečně se pokochal nádherným výhledem na celý New York.

New York from Empire State Building

Nahoře to pěkně foukalo a byl jsem rád, že se vůbec udržím na nohou. Měl bych přibrat pár kilo. Z toho nadšení a nádherného výhledu jsem se rozhodl zabít dvě mouchy jednou ranou. Vyrazil jsem rovnou i na Top of the Rock v Rockefeller center. Ale nejdříve jsem se zdržel u kluziště, kde bylo pár krasobruslařek. Chtěl jsem si je vyfotit, protože skrz výškové budovy New Yorku prosvítaly paprsky slunce přímo na sochu Prometheuse (Prométhea?). Vypadalo to poeticky. Slunce popošlo a mě už to pak nezajímalo.

Rockefeller center figure skater

V Top of the rock bylo už více narváno, ale koupil jsem si City pass a díky němu mám muzea a další turistické atrakce za poloviční cenu. Nahoře opět nádherný výhled. Dá se říct, že lepší než na Empire state… Vítr už foukal méně. Já udělal další hromadu fotek a je čas na Central Park.

View on Central Park

Přirozeně vstupuji přes bránu Artist Gate a pak se už jen kochám krásami Central Parku. Úplně jsem zapomněl na rušné ulice New Yorku. Jako bych byl najednou úplně jinde. Cestičkama jsem došel až k fontáně ” Angel of the water”, před kterou hrál na saxofon jakýsi černoch. Skvěle komunikoval s publikem a hrál i na přání. S radostí jsem mu hodil drobné, co jsem našel v kapse. Jako vděk si se mnou plácnul.

Jazzman

Pak jsem přes plastiky H. C. Andersona a Alenky v říši divů došel ke hradu Belvedere, odkud je nádherný výhled.

Hans Christian Andersen sculpture

Alice sculpture

Me in central Park

Další zastávkou se stalo American Museum of Natural History. Kde jsem opět, jako v jiných muzeích v New Yorku, strávil několik hodin. To neustálé procházení v tomto počasí mě natolik dehydrovalo, že jsem si u každé pitné vody zdarma dal několik loků. Součástí tohoto muzea je nádherné Rose Center for Earth and Space. Zde se natolik stanete součástí expozice, že tu můžete být celý den. Interaktivní a hlavně poučná zábava pro všechny. Všude váhy, které ukazují vaši hmotnost na Měsíci a na dalších planetách. Stanete se takovými malými dobyvately vesmíru.

rose center for earth and space

Přehlídka teorie velkého třesku byla úchvatná. Vrátil jsem se do svých dětských let. Nedivím se, že spousta malých američanů chce být kosmonautem. Po dnešku bych chtěl být taky. Já jako malej vyrůstal mezi zvířaty (nemyslím doslova jako Romus a Remus nebo Tarzan), takže jsem přirozeně chtěl být zvěrolékařem. Ale zpět od zvířat a vesmíru do New Yorku. Po prohlídce jsem chtěl navštívit poslední důležitý bod v Central Parku. Strawberry Fields, které vzdává čest muzikantu Johnu Lennonovi.

Imagine

Mozaiku mám jakž takž vyfocenou, ale každou fotku mi zkazil někdo svým stínem apod. Každý odtud chtěl mít památku.

Poslední cesta, kterou jsem zakončil dnešek patřila Upper West Side. Zde se nachází Lincoln center a Time Warner Center. Obě nádherná místa věnovaná tanci, divadlu nebo televizi. Bohužel k mé smůle se Lincoln center upravovalo a z velké části bylo zahaleno a obklopeno dělníky. Zato Time Warner mi nabídnul skvělou fotografickou příležitost. Hrátky se světlem a zrcadly mám rád.

Lincoln Center for the Performing Arts

Time Warner center

Cestou do mého hotelu jsem nahlédl do hotelu Plaza a to bylo pro dnešek vše. Už mě z toho věčnýho chození bolí nohy. Taxíkem jezdit nechci, metrem mě to nebaví a jízdním kolem je to o držku.

New York – Den čtvrtý

Osm hodin mi stačilo k tomu, abych prošel celý Lower Manhattan, Lower East Side, Soho, Tribeccu, Greenwich a East Village. Ráno jsem se vydal metrem až na úplný jih Manhattanu. Vystoupil na Whitehall St. a začal procházkou po Battery Park, přes který jsem se dostal až k bývalému World Trade Centra. Odtud jsem se vrátil zpět na záčátek své cesty – Battery Park a pěkně jsem si kousek po kousku prošel Financial District – New York Stock Exchange, Federal Hall, Trinity Church, Wall Street až jsem došel k City Hall Park.

NYC building

Mirroring buildings

WTC place

Wall street bull

Wall street

Church in the New York

Zde bylo volné internetové připojení a já zjistil, že jsem vyhrál možnost být v porotě Febiofestu. Bohužel smlouva se musí podepsat do tří dnů a já jsem v New Yorku. Napsal jsem jim tento “problém” a oni odpověděli, ať to zkusím příště.

Park in New York

Zklamán pokračuji přes soudní obrovské budovy až do Chinatown. Přes ní jsem si prohlédl litinové budovy, které mě vždy fascinovali. Ale když jsem je spatřil na vlastní oči, tak mi přišli docela obyčejné. Až na pár vyjimek, které mě naopak nadchly.

Red stairs in Soho

Po Broadwayi jsem to vzal směrem k Washington Square Park, kde se polovina parku rekonstruovala. Příjde mi, že se tu neustále něco opravuje. Vše je nepřístupné kvůli plotu a nějakým způsobem zakryté. Kvůli tomu mám spoustu špatných fotek, kde není vidět celý objekt nebo památka.

Washington Park

Odtud jsem šel splnit jeden ze svých úkolů zadaný z Prahy. Koupit kolegovi z práci pár věcí z B&H foto video. Je to úžasnej obchod, kde to všechno má řád a systém. Nejpříjemnější personál jsem ještě nepoznal.
Na hotel jsem se vrátl celý uchozený a rozlámaný. Je teprve 18 hodin a já nevím, co bych ještě dál podnikl. Přemýšlím, zda mám zkusit štěstí do Café Carlyle, jestli náhodou někdo nezrušil rezervaci a nebo jestli nepotkám Woodyho Allena osobně. Z mého hotelu je to docela dálka. Jinak jsem rád, že se konečně počasí zlepšuje. Trochu sem tam pršelo, ale teď už vidím poprvé suchou silnici a zítra má být dvojnásobnější teplota než je teď (Je 8 stupňů Celsia) a konečně se prý objeví Slunce- Jestli tomu tak bude, Central Pak je jasná volba.
_______

UPDATE:
Je 23 hodin a 19 minut. Vrátil jsem se z hotelu Carlyle. PODAŘILO SE! Mám spoustu fotek Woodyho Allena. Atmosféra byla skvělá, lidi byli skvělí, ale těch peněz co jsem tam nechal…
Nejdříve jsem šel na recepci s dotazem, zda někdo nezrušil rezervaci. Poslali mě rovnou do kavárny, kde má Woody Allen hrát. Tam mi sdělili, ať počkám a když někdo nedorazí, tak můžu místo něho. Jenže do zahájení zbývají dvě hodiny. Šel jsem tedy k Central Parku a podél něho jsem došel až k Guggenheimovu muzeu.

guggenheim museum

Vyzkoušel jsem si noční fotografii a pomalu se vracel zpět k hotelu. Čekal jsem před vchodem, až si mě pán hlídající vchod do kavárny zavolal a zeptal se mě, zda stále chci. Kývnul jsem a on mě odvedl na místo. Objednal jsem si pivo a zaposlouchal se do rytmu. Pivo stálo tolik dolarů, kolik českých korun. Ale stálo to za to. Vždyť kdo má možnost vidět Woodyho Allena na vlastní oči?

Woody Allen

Funny Woody Allen

Skvělej den, co mi New York přichystá zítra?

New York – Den třetí

Aneb Alenka v říši divů, tedy spíše Kryšpín v říši divů. Původně jsem měl v plánu navštívit Museum of Moving Images ve Queensu, ale v této čtvrti jsem chtěl navštívit i Flushing Meadow Corona Park a na to nebylo a stále není hezké počasí. Bylo osm hodin a rychle jsem hledal alternativní možnosti. Vzpomněl jsem si na radu “užnevímodkoho”, že galerii MoMA je nejlepší navštívit hned ráno a vyhnu se tak velkému davu. Rychle jsem se sbalil (ale bunda ze včerejška ještě neuschla) a hodinu před otvíračkou jsem stál u vchodu Muzea moderního umění, kde jsem stál jako první ve frontě na lístky. Ale jedna skupina, nejspíš nějaká škola, mohla vstoupit už v 9:30.

Boy with the many eyes

Hned po zakoupení lístku jsem vyčkal, než nás dovedou k branám exhibice Tima Burtona.
Každá skupina má cca 30 minut na prohlídku. Byl přísný zákaz focení, ale podařilo se mi udělat pár fotek naslepo. Byl jsem překvapen tak malým prostorem, věnovaným právě Timu Burtonovi. Ve sklepení měl ještě výstavu filmových plakátů a polaroidů, ale o tom věděl málokdo a moc lidí to nedokázalo najít.

Baby with the nails

Zbytek dopoledne jsem strávil na ostatních exhibicích. Z nichž nejvíce všechny šokovala jakási ukrajinka s živými lidmi (později jsem zjistil, že pochází ze Srbska a jmenuje se Marina Abramović a schválně se podívejte na pár obrázků). Teda více než živí mě šokovalo, že byli nazí. Muž s dívkou stojí naproti sobě, jeden spí s kostlivcem. Žena stojící na dvou podstavcích uprostřed zdi a mezi nohama má obří vibrátor, který se těsně dotýká jejího pohlaví. Tahle žena se vážně koukala na mě a já z toho byl v rozpacích. V místnosti jsme byli sami a já nevěděl kam se dívat. Obdivovat celé “umění”, nebo se jí dívat taky do očí? Radši jsem odešel. Tahle Marina dělala umění hlavně na sobě. Kdysi si prý lehla na stůl nahá a na vedlejším stolu byly různé předměty. Od různého ovoce, přes žiletky až po sekyry. A byl tam vkaz, že na ni můžou použít, co chtějí. Celý se to natočilo, ale neměl jsem chuť se na to dívat.
Další výstavy byly nádherné a opět jsem procházel vše s nadšením a zaujetím. Na vlastní oči jsem viděl tvorbu Andyho Warhola, pokecal se zdejšími fotografy, kteří mi pochválili fotky a stal jsem se jejich modelem v jedné fotografii. Podařilo se mi najít vchod do zdejší zahrad, tak jsem se tam vplížil a udělal pár fotek, než jsem se dostal k živému plotu od střihorukého Edwarda.

MoMA sculpture

Pak mě upozornila ochranka, že je zde vstup zakázán. Vrátil jsem se prohlédnout si zbylé patra a zrovna ve stejný moment, co jsem opustil MoMA, začal velký slejvák. Obešel jsem v rychlosti blok a vlítnul do Musea televize & rádia.
Zde jsem byl zklamán. Lístek sice pro studenty zdarma, ale byl tu jen kinosál, kde denně promítají pět témat – od stand-up komedií, přes seriály o teenagerech až po vtipné ženy v televizi. Pak máte hodinu a půl vstup do archivu, kde si na počítači můžete prohlédnout mnoho věcí zařazených do jednotlivých kategorií. Já si zvolil reklamy Ridleyho Scotta a nejlepší reklamy roku 1996. Pak mě pobavili filmy natočené výhradně pro internet jako je například Dr. Horrible’s sing-along blog (Pokud neznáte, vřele doporučuji! Strašně chytlavý muzikál.)
Čas uběhl rychle a já odešel. Počasí se naštěstí zlepšilo. Pro cestu do hotelu jsem zvolil Broadway, která mi vede téměř spolu s Pátou avenue před hotel. Je totiž neděle a tak tu moc lidí není, jen turisti. Přidal jsem se k nim a fotil vše, co mi vlezlo do hledáčku. Všude samý McDonald, Starbucks, reklamy na filmy, seriály a divadelní představení.

Duffy Square

Udělal jsem si odbočku na General Post Office a Madison Square Garden, kde jsem pořídil poslední dnešní fotky.

Post Office in New York

Začalo opět poprchávat a já včas dorazil na hotel, kde jsem si k večeři dal bagetu ze Subway. Zítřek nemám vůbec naplánován, tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Většina muzeí je v pondělí zavřená…

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.