I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

New York – Den třetí

Aneb Alenka v říši divů, tedy spíše Kryšpín v říši divů. Původně jsem měl v plánu navštívit Museum of Moving Images ve Queensu, ale v této čtvrti jsem chtěl navštívit i Flushing Meadow Corona Park a na to nebylo a stále není hezké počasí. Bylo osm hodin a rychle jsem hledal alternativní možnosti. Vzpomněl jsem si na radu “užnevímodkoho”, že galerii MoMA je nejlepší navštívit hned ráno a vyhnu se tak velkému davu. Rychle jsem se sbalil (ale bunda ze včerejška ještě neuschla) a hodinu před otvíračkou jsem stál u vchodu Muzea moderního umění, kde jsem stál jako první ve frontě na lístky. Ale jedna skupina, nejspíš nějaká škola, mohla vstoupit už v 9:30.

Boy with the many eyes

Hned po zakoupení lístku jsem vyčkal, než nás dovedou k branám exhibice Tima Burtona.
Každá skupina má cca 30 minut na prohlídku. Byl přísný zákaz focení, ale podařilo se mi udělat pár fotek naslepo. Byl jsem překvapen tak malým prostorem, věnovaným právě Timu Burtonovi. Ve sklepení měl ještě výstavu filmových plakátů a polaroidů, ale o tom věděl málokdo a moc lidí to nedokázalo najít.

Baby with the nails

Zbytek dopoledne jsem strávil na ostatních exhibicích. Z nichž nejvíce všechny šokovala jakási ukrajinka s živými lidmi (později jsem zjistil, že pochází ze Srbska a jmenuje se Marina Abramović a schválně se podívejte na pár obrázků). Teda více než živí mě šokovalo, že byli nazí. Muž s dívkou stojí naproti sobě, jeden spí s kostlivcem. Žena stojící na dvou podstavcích uprostřed zdi a mezi nohama má obří vibrátor, který se těsně dotýká jejího pohlaví. Tahle žena se vážně koukala na mě a já z toho byl v rozpacích. V místnosti jsme byli sami a já nevěděl kam se dívat. Obdivovat celé “umění”, nebo se jí dívat taky do očí? Radši jsem odešel. Tahle Marina dělala umění hlavně na sobě. Kdysi si prý lehla na stůl nahá a na vedlejším stolu byly různé předměty. Od různého ovoce, přes žiletky až po sekyry. A byl tam vkaz, že na ni můžou použít, co chtějí. Celý se to natočilo, ale neměl jsem chuť se na to dívat.
Další výstavy byly nádherné a opět jsem procházel vše s nadšením a zaujetím. Na vlastní oči jsem viděl tvorbu Andyho Warhola, pokecal se zdejšími fotografy, kteří mi pochválili fotky a stal jsem se jejich modelem v jedné fotografii. Podařilo se mi najít vchod do zdejší zahrad, tak jsem se tam vplížil a udělal pár fotek, než jsem se dostal k živému plotu od střihorukého Edwarda.

MoMA sculpture

Pak mě upozornila ochranka, že je zde vstup zakázán. Vrátil jsem se prohlédnout si zbylé patra a zrovna ve stejný moment, co jsem opustil MoMA, začal velký slejvák. Obešel jsem v rychlosti blok a vlítnul do Musea televize & rádia.
Zde jsem byl zklamán. Lístek sice pro studenty zdarma, ale byl tu jen kinosál, kde denně promítají pět témat – od stand-up komedií, přes seriály o teenagerech až po vtipné ženy v televizi. Pak máte hodinu a půl vstup do archivu, kde si na počítači můžete prohlédnout mnoho věcí zařazených do jednotlivých kategorií. Já si zvolil reklamy Ridleyho Scotta a nejlepší reklamy roku 1996. Pak mě pobavili filmy natočené výhradně pro internet jako je například Dr. Horrible’s sing-along blog (Pokud neznáte, vřele doporučuji! Strašně chytlavý muzikál.)
Čas uběhl rychle a já odešel. Počasí se naštěstí zlepšilo. Pro cestu do hotelu jsem zvolil Broadway, která mi vede téměř spolu s Pátou avenue před hotel. Je totiž neděle a tak tu moc lidí není, jen turisti. Přidal jsem se k nim a fotil vše, co mi vlezlo do hledáčku. Všude samý McDonald, Starbucks, reklamy na filmy, seriály a divadelní představení.

Duffy Square

Udělal jsem si odbočku na General Post Office a Madison Square Garden, kde jsem pořídil poslední dnešní fotky.

Post Office in New York

Začalo opět poprchávat a já včas dorazil na hotel, kde jsem si k večeři dal bagetu ze Subway. Zítřek nemám vůbec naplánován, tak jsem zvědavej, jak to dopadne. Většina muzeí je v pondělí zavřená…

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.