I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: July 2010

#7linkscz

Týden má sedm dní a Eliška požádala o sedm článků. Tak nabízí své sedmero, kde si na každý den můžete přečíst něco jiného.

Můj první post
Co říct, když založíte svůj blog? I’m new… a budete doufat, že se ostatním bude líbit. Stručně a výstižně.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Nejdelší článek a zároveň mě bavil nejvíce psát. Virální marketing Temného rytíře – se mnou strávil několik týdnů, kdy jsem sám byl součástí virálu a hledal na webových stránkách další indicie. Bohužel ceny a některé akce byly pouze pro americké nebo britské nadšence. Mou jedinou výhrou je tento článek.

Dark Knight

Článek, který měl skvělou diskusi
Na plné čáře tady vede Český Springfield. Můj první velký internetový projekt se setkal s velkým úspěchem a doposud jsem nepřekonal rekord v návštěvnosti. Výsledek tohoto projektu najdete zde.

simpson kryspin

Cizí článek, který bych si přál napsat sám
Takových článků by asi bylo dost, ale hodně vzpomínám na Offlineblog, u kterého jsem si říkal: “Proč mě něco takového nenapadlo”. Výpadky vás mohou potkat kdekoliv, nejen na internetu.

Můj nejužitečnější článek
Parov Stelar – Jednoznačně největší přínos mnoha lidem, kteří ho teprve objevují. Neustále dostávám děkovné vkazy, že jsem jim do podvědomí dal tohoto muzikanta.

parov stelar

Článek s nejlepším titulkem
Nevím, jestli na tento článek mám být pyšný, když jsem nadpis přeložil z angličtiny. Katastrofy v Photoshopu pobavily nejen mě, ale i další čtenáře.

photoshop disasters

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tady budu podvádět a dám odkaz na kategorii, ve které se články nachází. Kategorie Lidé není u mě populární, i když si říkám, že to dělám kvůli ostatním, abych jim rozšířil obzory (stejně jako u Parov Stelara). Přeci jen každý má jiný vkus.

Zapojte se i vy

Pochlubte se také svými články. A napište o tom na Twitter s hashtagem #7linkscz

45. KVIFF – Zbývající dny

Letošní ročník mě tak vytížil, že jsem nestíhal psát deník každý den, jak jsem si představoval. Takže se omlouvám a píši pouhé shrnutí.
Hvězdy letošního ročníku mi přišly chudé. Hlavní lákadlem byl herec Jude Law, kterého jsem si vyfotil a mohl jsem si tak vyzkoušet roli profesionálního fotografa. Čekání na červeném koberci, hledání vhodného místa, boj s ostatními fotografy o dobré místo atd. Sranda to teda není, i když já jsem se bavil, protože mi o nic nešlo.

Jude Law

Apartmán
Festivalová produkce má pro letošní rok u mě opravdu velké mínus. Slibují něco, co neudělají. Naše rozhořčení z mizerného ubytování uklidnili tím, že do tří dnů se to vyřeší a přestěhují nás jinam. To se do konce festivalu nestalo a já tedy spal na rozpadlé posteli od prvního dne do konce. Občas jsem měl chuť přespat přímo v kanceláři v Thermalu, kde jsem měl opět vypujčený FatBoy pytel, na kterém se spí rozhodně lépe.
Snídaně na apartmánu byl také jeden velký vtip. Byl to takový dobrovolný koncentrační tábor. Snídani jsme měli na příděl. Každé druhé ráno jsme před dveřmi našli bochník chleba. V lednici jsme měli 15 jogurtů pro šest lidí (na 10 dní), pár krabic džusů, několik salámů a plátků sýra. To samozřejmě zmizelo rychle a tak jsem to vyřešil tak, že jsem nesnídal, ale rovnou chodil na setkání tvůrců, které je na terase v Thermalu a kde máte výborné chlebíčky, saláty, řízky a pití všeho druhu zdarma. To bylo vždy, ale až po 12té hodině. Do té doby, jsem měl takovou dietu bez snídaně 🙂

Práce
Bylo jí hodně a opět jsem každý druhý den pracoval dlouho do noci. Organizace a výběr tématu se moc nedařil a pomalu se vařilo z vody. Ráno se vůbec nevědělo, co se bude točit. Mě to bylo jaksi jedno. Já tu byl v roli střihače, takže jsem čekal na materiál, který jsem sestříhal. Kdyby to bylo lépe organizované, tak by to byl příjemnější zážitek a měl bych chuť tu být i další rok. Ale pracovat, zatímco zbytek týmu (dá-li se to tak říct) se šel bavit buď do kina nebo na párty, mě opravdu nebaví. Cítil jsem se pomalu jako černá ovce youtube teamu. Chyběla tu komunikace, ale na to jsem si zvykl. Ta tu chybí už tři roky.

Počasí
Takhle slunečné Karlovy Vary si nepamatuji pěkně dlouho. Pršlo jen jeden den, jinak bylo nádherně. S tím jsem jaksi nepočítal, takže plavky jsem si nebral. Ale bazén jsem stejně kvůli práci nestíhal, což mě také mrzí. Výhodou je však, že se tady neřeší pití v pracovní době. Takže orosené pivo bylo velmi příjemným osvěžením a pomohlo mi to odbourat starosti s tím, že jsem v kanclu sám jen se svou prací.

Filmy
5 filmů za 10 dní festivalu? To i doma stihnu vidět víc filmů. O to víc mě mrzí, že jsem si letošník ročník plný starostí nemohl vynahradit filmem. Avšak byly filmy, které jsem si nemohl nechat ujít a kvůli kterým jsem odložil vše ostatní.
Zrestaurovaná verze filmu Červené střevíčky mě nadchly nejen kvalitou obrazu, ale pochopil jsem, proč je to nejoblíbenější film Martina Scorseseho.
Film Mr. Nobody jsem viděl už jednou, ale kinozážítek byl větší díky tomu, že šlo o prodlouženou verzi. Navíc těsně před odjezdem do Varů jsem viděl všechny předchozí filmy režiséra Jaco van Dormaela.
Iluzionista je nádherný poetický animovaný film a díky němu jsem konečně navštívil Městké divadlo v Karlových Varech, které je úchvatné.
Záznam divadelního představení Zítra se bude… pod režií Jana Hřebejka mě překvapilo kamerou, která byla místy chaotická. Ale tuto inscenaci rozhodně stojí za to vidět v divadle.
Posledním filmovým zážitkem byl film Zvuk hluku, který je tak ulítlý a má skvělý hudební doprovod, že jsem se od začátku do konce bavil.

Přátelé
Nebýt nich, tak tu v Karlových Varech umřu. Byli mi zpestřením dne a zaručeným úsměvem na tváři. V práci vždy Codeas a Petra dělali společnost, pokud zrovna neměli něco jiného. Ale vždy jsme zašli spolu na terasu. Občas jsme měli společné cesty do apartmánu.
Kávička, film nebo skvělá noc u vína s Bonnie je vždy nezapomenutelný okamžik, který se mi navždy vryje do paměti.
Obědy, večeře a drbání celebrit s Jančou začíná být naše společná tradice. Stejně jako společná fotka před Thermalem.
Pivo se spolužáky ze školy je vždy na delší dobu, ale stojí to za to.
A nakonec úžasná Anča & Anča. Krásné a milé holky, které jsem konečně mohl poznat blíže a věřím, že jsme se neviděli naposled. Škoda, že odjely dřív, než byla závěrečná recepce, na kterou jsem je mohl vzít. Pro jednu z nich by to byl právě narozeninový dárek.

45. KVIFF – Den první

Všechno je zcela špatně, špatně a špatně. Do Karlových Varů jsem dorazil bez problémů, kdy už v autobuse jsem potkal téměř celý tým lidí z minulých ročníků. Ale festivalová produkce je v troskách. Teprve teď se nejspíš projevuje finanční krize na tomto festivalu. Akreditace nefunguje tak, jak má. Nic tu není zařízeno a bydlíme půl hodiny od Thermalu, kdy se na apartmán musím brodit lesní uličkou a pak podél silnice.
Od problémů z Thermalu jsem radši utekl na ten apartmán, kde jsem si chtěl lehnout na postel (ložnice mimochodem vypadá skoro jako záchytná stanice, chybí jen postele s kovovými rámy), ale postel se pode mnou propadla. Navíc mi kdosi zlomil srdce.
Tentokrát asi budou články z filmového festivalu braný jako reality show o přežití…

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.