I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: November 2010

Paris, je t’aime – Den třetí

Budíček v půl osmé. Pro mě tedy 5 hodin spánku. Zatímco ty dvě krásné Šípkové Růženky šly včera spát brzo. Já ještě psal pohlednice známým a přátelům. Snídani si koupili v minimarketu, odkud jsme šli na metro, kde si koupili lístek až do Disneylandu. Přestoupili jsme na vlak a ten nás dovezl až k němu. Ve vlaku byli jen lidé, kteří dychtivě toužili být už v Disneylandu.

Disneyland castle

Tohle království by mohlo mít vlastní poštovní směrovací číslo. Díky tomu, že se právě otvíralo, jsme se dostali dovnitř snadno. Lístek ta 67 euro a nepopsatelný běh přes překážkovou dráhu vím, že na tento den jen tak nezapomenu. Adél už tu byla mnohokrát, takže se stala naším průvodcem po atrakcích. První byla jízda světem Petra Pana. Krásná vizuální podívaná, kde se opravdu cítíte jako v pohádce. Tohoto pohádkového opojení jsme byli zbaveni hned na druhé atrakci. Piráti z Karibiku nemají s filmem moc společného, ale i tak to stálo za to.

Pirates of the Caribbean

Od této chvíle to začalo s náma jezdit z kopce. A to doslova. Adél nás vytáhla na všechny horské dráhy. Od mírné po tu nejšílenejší jízdu našeho života. U první trvalo 30 minut, než jsme přišli na řadu. Pak na každé atrakci bylo delší a delší čekání.

Pumpkin boys

Cestou k další jízdě jsme si udělali několik fotek s dýňovými panáčky. Tou další jízdou byl svět Indiana Jonese. Líbí se mi, že každá atrakce je tématicky zpracovaná do detailů a není to jen konstrukce vozíků na kolejích. Tady jsme zažili náš první loop. Iren měla co dělat, ale rozchodila to.

Snake and beautiful girl

Nastalo pravé poledne a byl čas na oběd. Dali jsme si hot dog menu a zašli na 3D projekci filmu Captan EO. V hlavní roli mladý Michael Jackson a režii měl pod palcem Francis Ford Coppola. A řeknu vám… Tohle 3D kino je teda něco! Sedačky se hýbou s vámi, do obličeje vám fouká vzduch, světla v sále svítí podle vizuálních efektů ve filmu. Pravý filmový zážitek. V tomhle vidět Avatara? Hmmmmm!

Disneyland atractions

Poté nastal čas na životní jízdu Disneyladnu. Space Nation 2 se odehrává celá uvnitř budovy (ostatní atrakce byly venku) a stejně byl venku slyšet řev lidí uvnitř. V té tmě jste nevěděli, jestli jste právě vzhůru nohama nebo ne. Tím skončila etapa horských drah. Nastal čas podívat se na obchody. Našel jsem tu místo, kde se prodávají známky a i několik poštovních schránek! Takže pokud chcete poslat někomu z Paříže pohled, Disneyland to jistí.

Disney movie studios

Na řadě jsou filmová studia Disney. Krásné dekorace, kulisy a vše, co se filmu týká.

Go to Hollywood

Doslova jsme došli do Hollywoodu, kde nás autobus provedl dekoracemi filmů jako jsou Pearl Harbor, Armagedon, Dinotopie, atd. Dojeli jsme až k postavené scéně ropného ložiska, kde začala pořádná akční scéna. Exploze, požáry, voda, povodeň. Krásný toť zážitek.

Fire vs. Water

Adél chtěla jít ještě na jednu horskou dráhu, ale po půl hodině se něco stalo a fronta bez hnutí stála. Vzdali jsme to a šli zakousnout něco k jídlu. Sedli jsme si do pirátské jídelny, kde na nás už čekala Iren (na horskou dráhu nešla, po Space Nation 2 už neměla chuť).

Pirates restaurant

Cestou na další atrakci jsem Adélce řekl, že už nemám moc chuť na další čekání. Ta se urazila a řekla, že můžeme jít rovnou teda domů. Nakonec jsme šli na nákupy a Adél nepromluvila ani slovo. Šla před náma rychlejším krokem a v obličeji měla vražedný výraz. Stejné emoce z ní sršely, když jsem s Adél byl v Mnichově. Nazval jsem to “Kmotrův syndrom” (Proč jsem to nazval takhle je na dlouhé vyprávění).
Aspoň jsem tak mohl více poznat Iren a popovídat si s ní. Je to opravdu fajn a milá holka. Pokaždé, když jsme někam šli, jsem byl v pozadí. Ona přede mnou v bílém kabátku, její vlasy vlály a vy doufáte, že se na vás najednou otočí a věnuje vám krásný andělský úsměv. Protože je ztělesněním anděla bez křídel.

Disneyland castle in night

V sedm hodin večer začalo představení před zámkem, kde se tančilo, zpívalo a hrálo. Jenže Adél to nezajímalo, tak jsme pokračovali v nákupech a Iren pak chtěla navštívit ještě nějakou (mírnější) atrakci. Nakonec jsme navštívili dvě. Jedna byla jak z filmu Willyho Wonky.

_A318013

Ve vodě jsme projížděli kolem panenek, které zpívali a znázorňovali jednotlivé státy světa. Dokonce tam byla i Česká republika v podobě tančících panenek ve stejnokroji. Druhou a poslední atrakcí byl kolotoč s velkými šálky, které jste uvnitř mohli roztáčet.

Disney village entry

Opustili jsme tento Disneyland a narychlo prošli Shop Village, kde to nestálo za moc. Pár minut jsme si počkali na vlak, který nás odvezl zpět do Paříže. Vystoupili jsme na Nation a přestoupili na metro. Bohužel špatně. Toho si Adél všimla po čtyřech stanicích. Vystoupili jsme a přešli na tu správnou stranu.

Salon du Chocolate

V pekárně poblíž hotelu jsme si koupili večeři. Výbornou bagetu s mozzarellou, rajčaty a další přílohou. Poprvé jdeme spát před půlnoci, zítra nás už jen čeká let zpět do Prahy…

KONEC

Paris, je t’aime – Den druhý

Hotel sice levný, ale za snídani si musíme připlatit dalších 5 euro. To jsme si odpustili a já si snědl svojí Margotku, kterou jsem si přivezl z Prahy. Budíček byl v deset hodin ráno. A ještě než jsme vyrazili ven, tak bylo zataženo a mokro, protože přes noc pršelo. Sotva jsme vyšli ven, bylo krásně slunečno.
Já ve svém režisérském stylu – klobouk, Ray banky, kalhoty s kšandama a lesklý kecky (aneb jak o mně napsala kamarádka básničku: Lesklý kecky, spadlá kšanda, točí pecky, je s ním švanda). Už vidím, jak si za dalších 25 let prohlíží fotky a zjišťuji, že jsem nosíval jedno a to samé.
Ze stanice Porte De Mentreul jsme dojeli na Nation odkud jsme to vzali na Republique. Všímám si, že se stanice jmenují podobně jako u nás (Nation – Národní třída, Republique – Náměstí republiky).

Bonnie and Clyde in front of Pompidou

První zastávkou bylo Pompidou, kde je cítit umění a hlavně industrál. Všude plno lidí, kolem nás běhají děcka s papíry a chtějí podpis. Musel jsem ocenit jejich všímavost. Hned na mě začali znakovou řečí.
Kousek od Pompidou jsme narazili na francouzskou cukrárnu, která je i u nás ve Vodičkově ulici. Jenže výrazně levnější a s větším výběrem. Hned jsme toho využili a koupili si zákusek, který jsme po chvilce na náměstí před Notre Dame snědli.

Notre Dame

V katedrále zrovna probíhala jakási mše. Bylo tam nádherně a Adél si šla k Otci pro oplatku a kapku vína. Od katedrály jsme to vzali podél Seiny až k mostu Pont Neuf, kde jsme přešli k Louvre a kolem něho až do parku Tuileries. Využili jsme sluníčka, sedli si kolem fontány a odpočívali. Dalším cílem byla Eiffelovka (Nutno dodat, že jsem ji poprvé spatřil právě na mostě Pont Neuf. Sice jen vrchol, ale viděl.) Opět podél nábřeží až k mostu Alexandre III.

Eiffel tower in Paris

Ten jsme přešli a malými uličkami se dostávali blíže k Eiffelově věži. Ještě předtím jsme si v jedné bagitérii koupili oběd. Já výborné panini s mozzarellou a rajčaty.

Two Eiffel towers

Eiffelova věž se mi před zraky zvětšovala, až jsem najednou stál pod ní a byl fascinován její konstrukcí. Socha Svobody se může jít zahrabat. Jednoduchá a zároveň chytře navržená konstrukce má můj obdiv.

Eiffel tower

Všude se to hemžilo pouličními prodejci miniatur Eiffelovek, kteří při spatření policejní hlídky vzali nohy na ramena i s miniaturama a utíkali pryč. A že jich bylo. Takový střední dav lidí tmavší pleti s pytlema na ramenou. Holky mi říkají, že to je na denním pořádku.
Skrz most D’Léna jsme došli ke kolotoči, kde má Adél tradici, že se musí svézt na houpacím koni. Já s Iren jsme se k ní přidali a užili si jízdu.

Eiffel tower and horse

Kolotoč stál poblíž paláce Chaillot, tak jsme se vydali tímto směrem.

Dancing in the Paris rain

U fontány jsme udělali pár fotek a odtud rovnou k Vítěznému oblouku, kde jsem holky nastrčil do prostřed ulice, abych je mohl vyfotit. Zpět do centra jsme se dostali skrz ulici Avenue Des Champs Elysees.

Paris street

Ještě musím zmínit jeden zážitek. Nevím, jak přesně to popsat, tak napíšu to, co jsem viděl: Než jsme došli k Vítěznému oblouku, tak najednou se přede mnou sklonil kluk a když se narovnal, držel v ruce “zlatý” prsten. Začne se ptát, jestli to není můj prsten. Já ho však ignoruji, protože prsteny nenosím a navíc jsem ho viděl už na mostě Alexandra III., kde to zkoušel na jednu stařenku. Předtím jsem tomu nevěnoval pozornost, ale když to samé zkoušel tentokrát na mě, tak jsem si říkal, jaký druh podvodníka to je.
Ulice Avenue Des Champs Elysees je skoro jak Broadway v New Yorku. Všude samý obchod. Nejvíce s parfémy a dokonce i ulice pořád voněla směsicí ruzných vůní.

Delicious Angelina chocolate

Dalším místem, kde jsme se chvíli zdrželi se stala cukrárna Angelina, která byla založena v roce 1903 a dělá nejvyhlášenější horkou čokoládu na světě, jejíž složení se přísně střeží a je utajována stejně jako složení Coca-Coly nebo Becherovky. Řeknu vám… Do pusy už nedám žádnou jinou horkou čokoládu, jen abych si zapamatoval tuhle báječnou chuť. Úplně mě to nasytilo a byl jsem nakonec i rád, že k tomu podávají vodu. Než jsem však mohl pocítit na jazyku tuto báječnou chuť rozplývající se čokolády, čekali jsme před cukrárnou více než 20 minut. Fronta vedla až ven a dovnitř pouštěli pouze po uvolnění nějakých stolů. Stůl pro tři se uvolnil po těch 20ti minutách.

Delicious Angelina chocolate

Dvě čokoládové panenky a jeden panáček pak navštívili obrovský obchodní dům La Fayette. Uprostřed obchodního centra visel velký vánoční stromek. Adél si koupila punčocháče (které kupuje vždy v zahraničí) a mohli jsme jít dál. Tedy dál… Spíš jsme se vrátili k Pompidou, kde si Adél ve skvělé filmotéce koupila plakát k filmu Harold a Maude. Já bohužel však nic zajímavého nenašel (neboť už to mám). Přímo v Pompidou jsem nakoupil pohlednice, které pošlu přátelům. Ale vůbec nikde jsem nenašel místo, kde bych mohl koupit známky. Navíc, jsem se rozhlížel i po poštovní schránce, kterou jsem také nikde nemohl najít. Tak jsem to vzdal a zašli jsme radši do jedné restaurace na večeři. Sedli jsme si ven na zahrádku a objednali si jídlo. Já lasagne, holky každá jinou pizzu.

Diner in Paris

Pokecali jsme o všem možném a když po dlouhé době opět vyšel číšník ven, řekli jsme si o účet, zaplatil a vyrazili zpátky na hotel.
Zítra nás čeká Disneyland!

Paris, je t'aime – Den první

Kdybych do Paříže cestoval sám stejně jako do New Yorku, tak by už se mnou určitě bylo něco v nepořádku a dostal bych razítko samotáře. Naštěstí na poslední chvíli do Paříže cestujeme ve třech.

We in the plane

Ihned po práci jsem dorazil domů, zbalil si věci a mohl vyrazit. S holkama jsem se sešel v metru. Adél mě seznámila s krásnou Iren a poklidnou cestou jsme se dostali až na letiště. Rutinní odbavení, večeře, kontrola a nástupiště B6, kde se už tvořila fronta, jako by to byla soutěž, kdo se dostane do letadla dřív. Ani se nedivím, letenky nemají čísla sedaček a kdo dřív příjde, ten dřív… sedí u okénka. My nakonec seděli u uličky, což mě na jednu stranu mrzí, protože neuvidím noční Paříž z letadla. Ale na druhou stranu mám více místa na nohy.
O dvě hodiny později přistáváme a při výstupu z letadla nás uvítá příjemný, teplý a vlhký vánek. Autobus nás odveze k místu, kde si vyzvedneme kufr a pak skrz dlouhý terminál k metru. Po nakoupení lístků zjistíme, že metro stejně nejezdí (že by ta stávka?).
Naštěstí byla zavedena autobusová linka na jinou stanici metra, odkud jsme jeli dál na Châtelet – Les Halles, kde jsme přestoupili na červenou linku, která nás odvezla na Nation. Tam jsme na chvíli uvízli.

Lost in Paris

Proč? Protože jsem ztratil ten koupený lístek do metra a neměl jsem jak se dostat přes turniket. Musel jsem učinit můj první francouzský přestupek a načerno jej přeskočit. A to nejen jednou. Vystoupili jsme totiž přes špatný turniket, tak jsem musel přeskočit ještě jeden (Rebel Without a Cause… nebo spíš Rebel Without a ticket).
Francouzské metro mi připadalo podobné jako v New Yorku. Stejně špinavé. Ale to francouzské má něco navíc. Strašně smrdí. Chodby, schodiště, nástupiště plné odpadků a páchnoucí močí.

_A307764

Když jsme se konečně dostali ven, tak nám už jen zbývala dlouhá cesta na hotel v hodně zajímavé čtvrti. Na první pohled to vypadá, že tu je vysoká kriminalita, ale všechno je v pohodě.
Ve 22:20 jsme přistáli letadlem a v 1:45 v noci se dostali na hotel, který je kdesi poblíž Hospital De La Croix St. Simon. Noc za 25 euro v tří lůžkovém pokoji s jednou elektrickou zásuvkou. Uf, ještě že jsem tu s holkama, kteří už Paříž trošku znají. Já bych byl stále na letišti.

Sprcha a spánek.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.