I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: December 2010

Ohlédnutí za rokem 2010

Rok 2010 byl nakonec nejbáječnějším jaký jsem po dlouhé době zažil. Všechno vycházelo přibližně podle plánů a k tomu něco navíc. Své předsevzetí 2010 jsem si z větší části splnil. A co jsem vlastně měl v plánu a nakonec se událo?

1. Navštívit New York a splnit si tak dlouholetý sen. – Splněno do puntíku a tím začal můj cestovatelský deník. Kromě New Yorku jsem nakonec byl ještě v Benátkách, Cannes, Paříži, Bruselu, Bratislavě, Mnichově a Dachau.

2. Opět vidět minimálně 10 filmů na jednotlivých festivalech jako jsou FebioFest, KVIFF apod. – Nakonec nesplněno. Kvůli práci jsem stihl sotva pět filmů.

3. U festivalech ještě zůstanu. Musím se opět dostat na KVIFF a užít si ho ještě víc než předtím. – Splněno z části. Užil jsem si ho, ale bylo to opět hektické.

4. Dopsat scénář “Ve jménu otce” a konečně ho přihlásit do soutěže Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Teda pokud se bude konat, protože pro rok 2009 zatím vyhlášena nebyla (by mě pěkně naštvalo, že bych tuhle příležitost prošvihl). – To šlo mimo mě. Cena Sazky se opět nekonala a scénář zůstal rozepsaný. Navíc jsem měl tolik práce a dalších záležitostí, že jsem napsal sotva pár povídek a básní.

5. Pokud se Cena Sazky nebude konat, tak přihlásit scénář na FAMU a zkusit se opět dostat na magisterské studium. – Jak jsem říkal. Cena Sazky se nekonala, ale na FAMU jsme se nakonec stejně nehlásil. Zkusil jsem UUD na ZČU v Plzni, kde jsem byl přijat. Pak jsem zkusil ještě FAMO v Písku, kde jsem nakonec zůstal. Na UUD se mi tak nelíbilo, jak jsem čekal a navíc školu jsem nestíhal kvůli práci. Přešel jsem teda na FAMO, kde stíhám všechno. Prozatím…

6. V práci se naučit dalších pár věcí a zkusit si režii televizního vysílání naostro. – Vůbec, naučil jsem se pár nových věcí. Ale k režii mě nikdo nepustil. Aspoň mám čas se věnovat i něčemu jinému a tím je režie reklam.

7. Navštívit konečně koncert Parov Stelara a vidět jeho dokonalý nujazz naživo. – Splněno! A navíc dvarkát. Akropolis a Lucerna. Kde to bude příště?

8. V roce 2010 musím vyhrát minimálně jednu reklamní soutěž, aby si mě už konečně někdo všiml. 🙂 – Minimálně jednu? Nakonec jich bylo téměř deset! Mise splněna. Všimli si mě a pozvali mě do Cannes. Nádherný zážitek a zkušenosti.

Osm bodů a člověk je na konci roku spokojen a doufá, že tento rok nikdy nesplní. Ale znáte to. Chcete, aby ten příští byl ještě o něco lepší. Ale dá se to vůbec překonat? Svoje novoroční předsevzetí pro rok 2011 nebudu psát. Protože jsem si v tomhle roce udělal tolik pojistek, že se následující rok stane pár věcí, které by mi mohlo zajistit další hezké vzpomínky. A o tom to je…

Making of… Coca Cola – Run for it!

Od té doby, co skončil reklamní festival v Cannes, se k němu vracím. V myšlenkách, fotkách, videích apod. A touha být na dalším ročníku je čím dál větší. Když se vyskytla první možnost, jak být znovu součástí tohoto festivalu. Hned jsem se ji chopil.

Když jsem viděl, jaké profesionální videa se do Cannes přihlašují a jak obrovská je v tomto průmyslu konkurence, musel jsem se obrátit na profesionály a nedělat všechno sám. Spolužáci Ondra (kamera) a Adam (zvuk) byli nadšení do nápadu od začátku a tak jsme zažili báječné natáčecí dny.

Nechtěli jsme mít pochyby o tom, zda příjdeme na chuť porotě, tak jsme pro jistotu o začátku vymysleli dvě reklamy. Jedna s vtipem a druhá s lovestory. Sice nás od začátku provázeli problémy, jako zlomený prst kameramana, vhodné auto do reklamy, výběr herců apod. Ale nakonec se vše zvládlo a výsledkem jsme všichni spokojení.

Na reklamu s vtipem jsme měli jeden nátáčecí den. Byla vybrána sobota, kdy máme většina z nás volno. Jen herec Karel Heřmánek je časově omezen a musí být ve tři odpoledne v divadle. Ale my stíháme… Snad.

Začalo se na Andělu u kostela a postupně se přecházelo k řece. Kde jsme si pak dali v botelu (boat hotel) Admiral čaj. Zkoukli, co jsme doposud natočili a vyrazili jsme znovu do mrazivého dne, kdy ovšem svítilo sluníčko a hrálo nám do noty. Natočili jsme pár záběrů na železničním mostě a skončili na Rašínové nábřeží, kde jsme byli závislí na aktuální dopravní situaci a museli se přizpůsobovat barvám na semafóru (když naskočila zelená, muselo auto jet, i když jsme potřebovali, aby ještě chvíli stálo). To je prostě nevýhoda malého rozpočtu, který máme a nemůžeme si dovolit uzavřít ulici. Ale podařilo se. Ač na rychlo a trošku v chaosu, měli jsme dotočeno. Okradli nás o (prázdný) kufr, který nám v reklamě hrál. Ale hlavní je, že máme. Trošku jsme se opozdili a herec utekl s mýma botama do divadla, takže jsme se ještě museli vydat za ním. Následně jsem šel do Atmosféry na večeři a pak se přesunul do Starbucksu, kde jsme čekal na kameramana, aby jsme se podívali na denní práce. Ten dorazil z nemocnice s rukou v sádře. Už týden ho bolela ruka a zhoršovalo se to. Zašel tedy do nemocnice, kde mu řekli, že má zlomený malíček. 🙂

Zvukař Adam si během vánočních svátků udělal čas a namixoval hudbu od Loycy se zvukem. Výsledkem je tenhle 30ti sekundový spot. Jak se líbí Vám?

Run for it! from Jan Marcinek on Vimeo.

Druhá reklama zatím není hotová, tak o ní článek napíšu jindy.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.