Hong Kong je stále zahalen deštěm a na mě doléhá pomalu ponurná nálada. Musel jsem se dlouho přemlouvat, abych vylezl z postele. Nakonec mě donutila vstát chuť na snídani. Abych se ještě více vzpamatoval, místo kávy jsem si dal grapefruitový džus.

Hong Kong

Eskalátorové schodiště, které jsem využil můj první den při cestě na hotel, jeli teď směrem dolů. Takže nejspíš dopoledne jezdí dolů a odpoledne naopak. Na metro jsem se dostal velice rychle, ale uvízl jsem půl hodiny u automatu na lístky, který bere pouze drobé a papírové v maximální výši 10 dolarů. Desetidolarovku jsem sice měl, ale byla to nově vytištěná měna, na kterou automat nebyl nainstalován, takže jsem si musel koupit Coca Colu za 14 dolarů, ale pokladní mi za mých 100 dala samé dvacky. Takže jsem přidal ještě žvýkačky na vrch. Konečně jsem si koupil lístek a svezl se jednu stanici na Kowloon.

Kowloon

Úžasná moderní čtvrť s parkem, ochrankou a dalšími doplňky. Zde jsem uvízl dalších 30 minut, protože jsem nemohl najít cestu z tohoto sídliště. Nakonec jsem se zeptal pikolíka před International Commerce Centre. Ten mi řekl, že musím zpět do metra a tam vede chodba až na Canton Road. Odtud už nebyl problém se orientovat.

International Commerce Centre

Uprostřed Austin Rd je obrovský barák vypadající jako hotel Hilton, ale je to centrum skautů. To skauti v Hong Kongu místo stanování ponocují v luxusních pokojích? Mezi Nathan Rd a Kowloon park drive se táhne obrovský park na jehož začátku je hala s hřišti a bazény plných vodopádů. Park je plný jezírek, bludišť a dalších odpočinkových míst, že tu v létě musí být nádherně.

Heritage 1881

Canton Road je taková čínská Pátá Avenue. Všude samá Prada, Dior a další luxusní značky pro shopaholiky. Přes Salisbury Rd se dostávám do mého cíle. HK Cultural Centre, HK Space Museum and Theatre a HK Museum of Art. Zdejší architektura je opravdu zvláštní. Takhle hnusně barevné budovy jsem neviděl dlouho. Z té vybledlé béžové barvy mám ještě větší melancholickou náladu.

Hong Kong Museum of Art

Na mobilu objevuji zprávu od Sáry, se kterou jsem měl mít dnes setkání. Bohužel má plno práce a odkládá setkání na další dny. Pokud jsem se tu o Sáře nikdy nezmínil, tak se narodila v Bosně, má chorvatskou národnoust, žila v Česku, domov má v New Yorku a momentálně žije v Hong Kongu. Zatím jsme se osobně nikdy nepotkali, ale už to máme v plánu docela dlouho. Oba máme rádi filmy, kafe, knihy a fotografie. Sara si mě získala svým psaním.

Rainy Hong Kong

Podél nábřeží pozoruji protější ostrov, když v tom na mě vyskočí banda holek, že chce fotku. To mi nedělám problém a beru si od nich foťák. Jenže oni nechtějí vyfotit, oni chtějí fotku se mnou! To mě trošku zarazilo, ale proč ne. Obejmu je, usmívám se a nakonec jsem zvěčněn na jejich fotce.
Vstupuji do muzea umění a procházím tři galerie čínských tradic. Odesl jsem si z toho, že rádi kreslí, píšou kaligrafickým písmem, tvoří keramiku a jsou věčně sjetí opiem. Moc tam těch exponátů nemají, i když jejich historie šahá tisícovky let před naším letopočtem. Ve zdejším obchodě suvenýrů nacházím ideální dárky pro celou svou rodinu. A levně.

Hong Kong Museum of Space

Venku stále prší, tak jdu rovnou do Space museum, kde si koupím lístek na projekci vzniku vesmíru. Začíná to až za 40 minut, takže se vracím zpět před muzeum umění, kde je kavárna a restaurace v jednom. Už je 14 hodin a od snídaně jsem nic nejedl. Obsluha je strašně milá a na jídelním lístku mě zaujal Chicken Potato Skins. Objednávám si to spolu s pomerančovým džusem. Za několik minut bylo jídlo na stole a vypadalo úžasně!

Chicken Potato Skins

Stejně úžasně i chutnalo a musel jsem kuchaře pochválit. Nechal jsem dýško a vracím se do vesmírné kupole, kde si nasadím sluchátka pro anglický jazyk. Show může začít. Jenže… Zív, nuda a nezajímavá forma, že po hodině jsem byl rád, když to skončilo. Odešel jsem se podívat do parkum prohlédnout si vnitřek kulturího centra, podívat se na hodiny a sochu Fly Frenchman, najít metro a svézt se zpět na můj ostrov.

Fly Frenchman

Vystupuji na Central a po eskalátorech se vozím nahoru. Odbočím však dříve, abych prozkoumal Hollywood Road. Asi jsem si tu ulici příliš vysnil, čekal jsem hromadu filmových obchodů. Jenže společného s filmem měl jeden obrázek Bruce Leeho, jinak se jednalo o obchody s dekoračními doplňky do bytů. S nadějí jsem došel až na konec ulice, zda tam nebude nějaký zapadlý antikvariát.

Hollywood road

Byl tam “pouze” zapadlý chrám Man Mo Temple. Dostal jsem se v čase o stovky let zpátky. Úžasná atmosféra! Všude stoupající kouř z vonných tyčinek, darované ovoce kolem soch, zapálené svíčky. Člověk se tu uvolní a přejde na jiné myšlenky. Než ho tedy začne pálit v očích to velké množství kouře. Žasnu nad zachováním takového místa v téhle betonové džungli. Neporušený chrám tu stojí skrčený pod hromadou mrakodrapů. Tohle mi vynahradilo veškerá zklamání tohoto dne.

Man Mo Temple

Man Mo Temple

Man Mo Temple

Man Mo Temple

Blíží se šestá hodina večerní a já se opět vracím na hotel. Už zbývají poslední dva dny v Hong Kongu.