Člověk by netušil, jak je Kuala Lumpur malé město. Všechna hlavní turistická místa jsem prošel za 6 hodin.

Petronas Twin Towers

Navíc jsem “zaspal”, vstal jsem před jedenáctou. Včerejší den mě musel hodně unavit a tak vyrážím rovnou bez snídaně ven k Petronas Twin Towers. Vstupuji dovnitř, kde je obchodní centrum a na jeho druhém konci vycházím ven. Pořád však vidím jen jednu věž a říkám si, jestli jsem vůbec u správného mrakodrapu.

cleaner KLCC Pak

Tak blbej snad nejsem, tak to obcházím kolem zvenčí a vskutku. Věže jsou tak velké a blízko sebe, že z boku jedna zakrývá tu druhou. KLCC park je v rekonstrukci a moc věcí tu k prohlížení není. Projdu se tedy kolem Kuala Lumpur Connection Centre a pak si uvnitř věží dávám ve Starbucksu snídani, navíc si kupuji mangový čaj v láhvi na dnešní cestu. Svezu se tím jejich metrem (nevím ani, jak tomu přesně říkat) na staici Masjid Jamek, odkud jsem si vytvořil vlastní turistickou cestu podle mapy, abych stihnul prohlédnout vše.

Jamek Mosque

Tam, kde se slévají dvě řeky Klang a Gombak se nachází Jamek Mosque, což je jedna z nejstarších mešit v Malajsii. Všude se to hemží indama a hned u metra bylo i obrovské indické tržiště.
Kolem hodin Sultan Abdul Samad Building se dostávám k obrovskému parku Detaran Merdeka, kde se tyčí do výšky obrovská (opravdu obrovská) vlajka Malajsie. Chystají se tu nejspíš nějaké slavnosti, protože se tu staví pódium a stánky.
Projdu kolem Dayabumi Complex a vstupuji do National Mosque, kde mě ale vyhodí, že to není místo pro turisty. Vůbec nikde jsem neviděl ceduli (pořád říkám, že to tu je hrozně značený) a omylem jsem do tohoto postvátného místa vkročil v botech. Všem se tam omlouvám a ze seznamu si můžu škrtnou znesvěcení mešity.

National Mosque

Širokým obloukem obcházím mešitu a najednoustojím před národní islámskou televizí. Hned za televizí se nachází Islamic Arts Museum, které mě sklamalo svojí malou expozicí. Za to National Planetarium mě nadchlo. A víte proč? Svojí zastaralostí. Všude samé (funkční) sluneční hodiny, poučný park o planetách, miniatury hvězdářských míst jako je Stonehedge.

National planetarium

sundial

Stonehedge

Následovala kulturní cesta kolem Tunku Abdul Rahman památníku, největším ptačím parku na světě, zahradou orchidejí, parkem jelenů a motýlů… Zde však končí moje idylka.
Zjišťuji, že vlastně nemám svoji kartu od hotelového apartmá. Málem mě trefil infarkt. Při výstupu z hotelu jsem si ji dal do prázdné zadní kapsy u kalhot s tím, že se upravím a pak dám kartu do peněženky mezi ostatní. Ale zapomněl jsem. Při jednom z mých vytahování mapy města mi musela karta vypadnout. Přemýšlím co dělat. Zda rovnou jít po tolika kilometrech hledat kartu nebo dojít ještě těch 100 metrů k ASEAN sculpture garden a National Monument, rychle si je vyblejsknout a pak teprve hledat tu kartu. Volím variantu č. 2 a procházím poslední dva body mého turistického plánu.

ASEAN Sculpture Garden

National monument

Na cestě zpět se vydávám po stejné trase k hotelu. Nervozita mě donutila vypít mé poslední zbytky mangového čaje a 30ti stupňové vedro začíná pomalu mít na mně nemilé důsledky.
S nadějí doufám, že ta karta bude mezi balvany Stonehedge, kde jsem strávil hodně času focením, sedáním, skákáním atd. Jenže smůla se mi lepí na paty a po kartě žádná stopa. Ptám se místních zahradníků, kteří zametají chodníky kolem, ale nikdo o ničem neví. Zklamaně se vracím do hotelu s očima přilepenými na zemi. Na recepci se pak omlouvám a podepisuju protokol o ztrátě. Dostávám novou a na pokoji doplňuji tělo tekutinami, které se mezitím v tom vedru vypařili do vzduchu.
Znovu vycházím ven, tentokrát na něco k jídlu. Původně jsem chtěl ochutnat místní kuchyni v Geo Cafe, ale za hodinu zavírají a už nechtějí vařit. Rezignuji a jdu do KFC, dám si místní Toasted Pocketful specialitu, kterou jsem zatím nikdy neměl. Dostávám pořadové číslo a sedám si ke stolu. Ani ne po třech vteřinách ke mně příjde chlápek z KFC, bere mi číslo a dává mi Spicy burger, což vůbec v té specialitě nebylo. Než stihnu namítnout, chlápek už šel dělat svoji práci. Hned jak jsem to snědl, tak ke mně přišla slečna, která mě obsluhovala u kasy a dala mi moji specialitu. HA! Dvě mouchy, teda jídla jednou ranou. Tohle si tedy beru na hotel, kde si to v klidu vychutnávám.

KL Tower

Poslední dnešní zastávkou je Menara KL. Ta je přeplněná turisty k prasknutí, takže tu strávím opravdu málo času a po šesté hodině večerní se vracím na hotel, kde se pomalu připravuji na zítřejší cestu domů (tu sem už psát nebudu).