I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: August 2011

Fresh film fest 2011

Doposud jsem nikdy nenavštívil Fresh Film Fest, i když jsem jej chtěl několikrát do Varů navštívit. Minulý rok se FFF přesunul do Prahy a já nyní prožiju festivalovou atmosféru poprvé díky Fremymu.
Ten totiž vyhrál akreditačku na celý festival, ale kvůli škole si musel festival odpustit. Takže se obětoval a poslal mi jí. Tímto mu děkuji!

Festival běží od středy a pokračuje do neděle. Já se však festivalu zúčastnil pouze od pátku do neděle. Jako vždy jsem neplánoval dopředu na co půjdu. V daný den jsem si prostě vybral, co mě zaujalo a šel do kina. Hned v pátek jsem se rozhodl vyzkoušet kino ve Francouzském institutu v Praze, kde jsem doposud nikdy nebyl. Hned po vstupu do budovy mě překvapila vzdušnost moderního prostoru, kde na vás sálá příjemná atmosféra. Podle šipek na zemi jsem našel cestu do kinosálu, který je ve sklepení budovy. Ověřil jsem si, zda na akreditaci nemusím vyzvedávat lístek (jako je tomu na KVIFF). Není.
Sednu si na židli před sálem a obávám se, že v kině nakonec budu sám. Půl hodiny před projekcí tu nikdo není. Otevírám si knihu Musíme si promluvit o Kevinovi od Lionel Shriverové a pokračuji ve čtení. Náhle mě překvapí Anča, tak knihu odkládám a pobavíme se o cestování, protože byla v Norsku a také jsem zjistil pár zajímavých informací z Dubaje, kam si v prosinci jdu vyzvednout cenu za nej reklamu. Ostatně to vedro, co okupuje teď Čechy je takový trénink na teplé počasí ve Spojených arabských emirátech. Po pár minutách jsme se přesunuli společně do sálu. Nakonec je nás tu tak 35 lidí (možná proto se kino jmenuje Kino 35 🙂 ), kde začal cyklus studentských filmů mimo soutěž. Nejvíc se mi líbil španělský snímek La Hulda, který se z počátku jeví jako film s vyprávěčem, ale nakonec je z toho hudební videoklip. Ostatní snímky byly na průměrné úrovni.
Po projekcích jsem opustil Anču, která si šla dát k obědu francouzské palačinky a já přešel o blok dál do kina Světozor, kde za půl hodiny začíná filmová sekce Theatre Optique – animované filmy. Tradičně si na baru objednám cappuccino a kofolu. Na schodech se začtu zpět do knihy a vychutnávám si nápoje.
Krátce po půl šesté začíná projekce filmů, kde mě uchvátil finský film Kielitiettyni, i když jsem z počátku byl z něho tak trochu v rozpacích. Celá tato filmová sekce mi umožnila nahlédnout do různých technik filmové animace a zvláštního vyprávení příběhů. Takže bylo rozhodnuto, že si v sobotu dám druhou část této filmové sekce.
Večer jsem se vrátil domů, abych se převlékl do stylu 80. let, protože v Klubovně v 2. patře od půl desáté probíhal PiCNiC s PolaroidLove. Potkal jsem tam Elišku, kterou jsem naposled viděl před třemi lety na koncertě Coldplay. Pokecali jsme si o dalších koncertech a hlavně fotkách, protože tam probíhala fotosoutěž o Polaroid, kde jste se v retro oblečení museli nechat vyfotit u naaranžovaného starého pokoje. Fotky se pak nahráli na facebook, kde se hlasuje o nejlepší, nejstylovější a nejšílenější fotku. Rozhodl jsem se využít starou televizi a udělat šílenou fotku, jak chci zabít Elišku zapnutou televizí.
Domestic violence
S Eliškou jsme si dál povídali a já ji doprovodil na vlak. Pak jsem vyrazil domů, abych se vyspal na zítřejší dlouhý den v kině.
Vstal jsem celkem brzo (na mě) a překvapilo mě zatažené počasí. Rozhodl jsem se, že dnes strávím festival jen v kině 35, protože nabízel dobrý program po celý den. Když jsem hodinu před první projekcí dorazil do francouzského institutu a chtěl si dát francouzské palačinky, tak zjišťuji, že zde dochází k rekonstrukci a kavárna je zavřená. Vypadá to, že budu o hladu až do večera. Počkám než otevřou sál a já si sedám opět do druhé řady, kde si zbytek čekání krátím čtením knihy. Ale opět mě překvapí Anča, která se nakonec taky rozhodla mrknout na další část Theatre Optique. V této části bylo více zajímavějších filmů, než ve včerejších, které byli spíše filozofické. Nejvíc se mi líbil filmeček Ernesto o malém černouškovi, kterému začnou zpívat zuby. Tento cyklusi filmů naštěstí skončil hodinu před dalším filmem, takže jsem doprovodil Anču na tramvaj a do KFC si skočil na oběd.
Ve čtyři hodiny ve francouzském institutu začala projekce filmu Transfer, kterému jsem musel dát plný počet hodnocení, protože si mě naprosto získal a byl skvěle napsát i natočen.
Plný počet si zasloužil i film Dealer, který je jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Režisér Benedek Fliegauf má v rámci FFF retrospektivu a před dvěma týdny jsem měl možnost vidět jeho film Lůno. Po filmu jsem se neobtěžoval ani zvednout ze sedačky, protože za pět minut měl začít další film. Ukázal jsem akreditačku z místa, kde jsem seděl a vyčkával. Tentokrát Anča přišla i se svým přítelem Petrem a film mohl začít. Jednalo se o Monsters a já si v první minutě filmu začínám uvědomovat, že jsem tenhle film viděl před půl rokem. Tak se rozloučím s Ančou i s Petrem a odcházím domů dřív, než jsem čekal.
Poslední festivalový den jsem vzal klidněji a do Akropolisu šel až na půl čtvrtou, kde se promítal blíznivý film Bellflower o fanoušcích Šíleného Maxe, kteří se už pro jistotu připravují na apokalypsu a sestaví si vlastní plamenomet, zatímco ve vztazích vzniká ta pravá apokalypsa.
Po dvou hodinách na nepohodlných sedačkách jsem se rozhodl se projít a šel pěšky na tramvaj, kde jsem se svezl na Václavské náměstí. Objednal jsem si karamelové frappuccino a sedl si s ním do Františkánské zahrady, kde jsem pokračoval ve čtení knihy. V sedm hodin jsem vyrazil pěšky přes Náměstí republiky kolem Florence až k divadlu Ponec, kde se promítal od osmi hodin český film Nic proti ničemu a tím skončilo mých několik dní na Fresh Film Festu. Příští rok si to určitě zopakuji, protože jsem měl možnost viděl několik jedinečných snímků a hlavně jsem si vynahradil KVIFF, na kterém jsem viděl jen dva filmy. Takže ještě jednou… Díky Fremy.

21 rad pro úspěšnou kariéru v reklamní agentuře

V dnešní době mnoho lidí bojuje o to, aby mělo úspěšnou kariéru. I já jsem několikrát chyboval, ale ze svých chyb se učíme. Proto jsem se rozhodl zveřejnit tento článek, který je inspirací pro mě a mohl by být i pro Vás.

1. Najděte si správné místo pro získání co nejvíce zkušeností v co možná nejkratším čase. To znamená nezávislá reklamní agentura, nadnárodní nebo každé dva roky střídejte pracovní místo v závislosti na možnostech, které máte.

2. Pracujte někde, kde to stojí za váš čas i talent. Nespokojte se s jakoukoliv prací.

3. Vynaložte větší úsilí na svou práci, než se očekávalo. A to s úsměvem.

4. Staňte se nejvíce pozitivním a nadšeným zaměstnancem v agentuře.

5. Buďte shovívavý k sobě i ostatním. Jsme přeci jen lidé a děláme chyby, i když máme jen dobré úmysly. Nedovolte, aby takové chyby ztrácely smysl vašich dlouhodobějších cílů.

6. Buďte velkorysí s příspěvky do týmové práce. Nepokoušejte se získat vlastnictví celé práce za každý nápad, s kterým jste přišli.

7. Vytrvalost, vytrvalost, vytrvalost. Skvělá práce nikdy není hned hotová. Je třeba na tom pracovat – vylepšit to, zdokonalit to.

8. Vidíte-li, že jdete nesprávným směrem, nebojte se zastavit a znovu vše promyslete. I když to třeba bude znamenat začít znovu od začátku.

9. I se skromným platem si šetřete peníze. To vám umožní svobodu ve změně zaměstnání, když se budou věci vyvíjet špatným směrem a umožní vám to vzít si užitečnou dovolenou k osvěžení těla i mysli.

10. Zavažte se k neustálému sebezdokonalování. Technologie i průmysl se vyvíjí velice rychle a vy musíte udržovat krok.

11. Zavažte se ke kvalitě. Nikdy se nespokojte s méně než můžete. Zlepšujte práci, dokud to čas dovoluje.

12. Své profesionální štěstí není postavené na základě počtu ocenění, nebo kolik si vyděláte, ale na vztazích, které máte se svými kolegy a klienty. S nimi vycházejte s respektem.

13. Buďte loální k vašim klientům i k vaší agentuře. Může to být oceněno dokonce i v tendrech a soutěžích.

14. Buďte upřímní s vaší prací. Nikdy nelžete nebo neuvádějte spotřebitele v omyl. Pokud tak učiníte, budete o svém povolání pochybovat a cítit se mizerně.

15. Začněte první. Pokud máte nápad k briefu, který by se mohl ujmout. Jděte do toho.

16. Neobviňujte ostatní. Pokud se vám něco nezdá, tak převezměte iniciativu ke změně a nefňukejte nad tím.

17. Buďte rozhodující, i když to znamená, že se někdy spletete. Načasování v reklamě znamená všechno.

18. Buďte stateční a nebojácní se svou prací. Když se podíváte zpět do vašeho profesionálního života, budete litovat věcí, kde jste mohli udělat lépe, než jste udělali.

19. Nepřeceňujte hodnotu vzdělání. Nejúspěšnější admani nikdy neměli formální reklamní vzdělání. Skutečná praxe je cennější než vzdělání.

20. Jezte zdravě a sportujte. Vaše mysl a tělo jsou jediné nástroje, které máte k dispozici.

21. Neberte všechny rady jako samozřejmost. Vyberte si, co je užitečné pro vás. Vytvořte si vlastní pravidla a meňte je podle vaší vůle.

Zdroj: Ivan Raszl

Andělská chlípnost

Námět na povídku “Andělská chlípnost” jsem měl napsanou již několik let ve svém poznámkovém bloku. Ale teprve po nedávném návratu z Paříže jsem se ji rozhodl napsat. Více než rok od mé poslední povídky Dívka s němou tváří.

Člověk by nevěřil, že lásku pozná až v okamžiku své smrti. Konkrétně mluvím o sobě. Všichni kolem mě již našli lásku na celý život. Zatímco já musel skončit na pitevním stole, abych prožil to, po čem touží každý. Nikomu to nemám za zlé, vždyť jsem se nakonec přeci jen dočkal. Sice jiným způsobem, ale pomiloval jsem se s krásným andělem.

Přesto se trochu za sebe stydím. Jak tak v té márnici ležím nahej a je vidět moje erekce. Musím být k smíchu každému, kdo mě takhle uvidí. Říká se tomu andělská chlípnost. Jde o posmrtnou erekci, vyvolanou rychlou a násilnou smrtí.

A právě v okamžiku mé smrti jsem se objevil v posteli s nebesy a nade mnou se vznášel anděl. Jak se tak dívám na nahou postavu dívky s křídly, uvědomuji si, že obsahuje rysy všech holek, ke kterým jsem něco cítil ve svém životě.

Terezčiny blonďaté vlasy, které mě vždy oslepovaly odrazem slunečních paprsků, když jsme si spolu jako děti hráli na louce mezi pampeliškami. Věnce z pampelišek jsme pak sundali z malých hlaviček a na naší imaginární svatbě je hodili do řeky. Jenže stejně jako se věnce ztratily v proudu řeky, tak se ztratila Terezka z mého života. Odstěhovala se pryč a já ji už nikdy neviděl.

Vznášející se anděl také měl modré oči Markéty, které jsem poslal na základní škole milostný dopis, kde jsem ji vyznal lásku a obdivoval její oči, které byly modré jako nebe a leskly se jak měsíční prach. Jenže to spolužáci zjistili a začali si z ní dělat srandu. Od té doby už na mě nepromluvila a o rok později odešla na gymnázium.

Prsa jsem poznal hned. Jsou totiž Veroniky, která pod vlivem alkoholu skončila na Nový rok v mém náručí. A při vášnivém líbání jsem si v mých osmnácti letech poprvé šáhnul na dvě prsa, která byla teplá a hebká. Až jsem měl pocit, že v ruce držím její srdce, které mi chce věnovat. Ale její částečně neposkvrněná nevinnost zůstala nedotčena, protože si chtěla odskočit a už se ke mně nevrátila.

Když se anděl snesl ke mně do postele a začal mě líbat, poznal jsem rty, které patřily Michaele. Její pomalé a zároveň vášnivé líbání mě dokázalo uvést do varu hned, až jsem si myslel, že jsem v sedmém nebi. Jenže teď jsem v posteli s nebesy a s andělem, který mým očím nabízí tu největší krásu a celému zbytku mého těla nepoznanou rozkoš.

Rukama se pomalu přibližuji k jejím vlasům a odhrnuji je za ucho. Jenže mávnutí jejích křídel je rozfouká a opět se dotýkají mého obličeje při našem líbání. Chtěl bych ji převalit na záda, ale včas si uvědomuji, že by se necítila pohodlně s křídly na zádech. Rukou přejíždím z jejího krku směrem k hrudi, kde hluboké dýchání anděla ovlivňuje výšku prsou nad mým tělem. Hned mám pocit, že je tu se mnou Veronika a že pokračujeme tam, kde jsme kdysi skončili. Moje zvědavost nad ženským tělem pokračuje dál podél boku jejího těla esovitého tvaru a já najednou dlaní přejíždím podél zadečku. Její křídla přestávají pomalu mávat a já cítím, jak se mé hrudi dotýkají její bradavky, prsa a postupně i zbytek celého těla. Je lehčí než jsem si myslel a já se v této chvíli cítím poněkud nesvůj. Nechci to dát najevo a opět se přibližuji svými rty k jejím a pokračuji v líbání, kterého jsem si během života moc neužil. Jenže pak cítím její ruce, jak se blíží k mému penisu. Její dotek rozproudil krev a s přicházející erekcí se zvyšuje i můj tep a uvažuji nad tím, zda můžu dostat infarkt, i když jsem mrtev.

V tu chvíli se anděl nade mnou narovná, světlo ji zezadu ozařuje. Mávne křídly a vznese se o kousek. Pomalu dopadá na můj ztopořený penis a já poprvé pronikám do pochvy a objevuji nepoznanou rozkoš, kterou nelze ani slovy popsat. To prostě musíte prožít na vlastní kůži. Třeba se i vy dočkáte, stejně jako já. Andělská chlípnost nezná své hranice a je postavená jen na vaší fantazii. V okamžiku mého orgasmu se anděl vznesl s mou duší až do nebe a zbytek mého těla i s erekcí se objevil na studeném pitevním stole. Pokud se však podíváte blíž k mému obličeji, uvidíte nepatrný úsměv, s kterým odcházím z tohoto světa.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.