Dějiny lásky – Nicole Kraussová

Další můj knižní tip jsou Dějiny lásky (History of Love), kterou napsala Nicole Kraussová. Což je žena, kterou si vzal Johathan Safran Foer o jehož knize jsem psal v předchozím článku. Ti dva se poznali při propagaci svých prvotin. Ona propagovala Muž vchází do pokoje (Man Walks into a Room) a on propagoval svůj román Naprosto osvětleno (Everything is Illuminated). Zjistili, že toho mají hodně společného (Jonathan napsal knihu o výtvarníkovi Josephu Cornellovi a Nicole o něm napsala diplomovou práci. Oba se v rodině sešli s dědictvím holocaustu.) a od té doby jsou spolu.
Středem románu je kniha, která nese stejný název. Dějiny lásky jsou osudová kniha hned několika postav: kniha existuje v paralelních podobách – jako údajně ztracený rukopis utopený při povodni někde v Chile, jako již publikovaná kniha ale se změněnými jmény ve španělštině, existuje i původní verze v jidiš, a ještě k tomu se soukromě překládá do angličtiny na žádost jakéhosi anonymního čtenáře.
Kniha byla napsána pro Almu – dospívající dívku, do níž byl autor jako kluk kdesi v Polsku, předtím než oba emigrovali do USA, zamilovaný a které zasvětil svůj život, přestože ho s ní nesdílel. Tento muž žije jako nezlomný stařec v současném New Yorku a snaží se dát na konci svého života všemu nějaký smysl. Po hrdince knihy Almě pojmenovali zase jedni rodiče, kterým se dostalo do rukou španělské vydání, svoji dceru a ta po historii knihy pátrá také v současném New Yorku.

Obsah knihy může být matoucí a zároveň i při čtení knihy budete mít co dělat, abyste se zorientovali. Naštěstí s dalšími stránkami se všechny linie k sobě přibližují až se posledních třicet stránek krásně spojuje v jednu. Pokud v krátkém období budete číst jak Nicole tak Jonathana, budete mít pocit, jako by to psal tentýž člověk. Kniha obsahuje krásné momenty, které by jste chtěli také prožít a vryjou se vám do paměti, jako například tento úryvek:

Byl jednou jeden chlapec, který miloval jistou dívku, a její smích byl otázkou, na niž chtěl odpovídat celý život. Když jim bylo de­set, požádal ji, aby si ho vzala. Když jim bylo jedenáct, poprvé ji políbil. Když jim bylo třináct, poprali se a tři týdny spolu nemlu­vili. Když jim bylo patnáct, ukázala mu na levém prsu jizvu. Je­jich láska byla tajemstvím, které nikomu nevyzradili. Slíbil jí, že co bude živ, nikdy nebude milovat jinou. A co když umřu? zeptala se. Ani pak, řekl. K šestnáctým narozeninám jí věnoval anglický slovník a spolu se učili slovíčka. Co je to? zeptal se a ukazováčkem jí obkroužil kotník, a ona to vyhledala. A tohle? zeptal se a políbil ji na loket. Loket! To je ale divné slovo! a pak jí ho olíznul, čímž ji rozesmál. A co bude asi tohle? zeptal se a dotkl se její jemné kůže za uchem. Nevím, řekla, zhasla baterku a s povzdechem se pře­valila na záda. Když jim bylo sedmnáct, poprvé se milovali, na lůžku ze slámy v kůlně. Později – když se staly věci, které si ne­dokázali ani představit – mu napsala dopis, v němž stálo: Kdy už ti konečně dojde, že nemáme slova pro všechno?

I když se mi kniha líbila, měl jsem pocit, že je spíš pro čtenářky. Hlavní hrdinkou je i dospívající Alma, která sice odmítá lásku, ale přesto se ji nedokáže vyhnout.
Četl knihu někdo z vás? Jak se vám líbila?