I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: November 2011

@WeAreTheDead – Twitter památka zesnulým vojákům

Magazín Ottawa Citizen učinil zajímavý přístup k uctění památky obětem války z Kanady. Vytvořil účet na twitteru pod názvem We Are The Dead a každou hodinu postne jméno jednoho padlého vojáka. Read more

Oprava Polaroidu SX-70

Polaroid SX-70 je na světě téměř 40 let a stále najdete majitele, kteří s ním doposud fotí. I já jsem vstoupil do instantního světa před několika týdny. Ale včera jsem se ocitl v situaci, kdy jsem se málem musel rozloučit s mým Polaroidem, naštěstí jsem to nevzdal… Read more

Proč psát tématický blog?

Éra blogování se výrazně změnila a troufám si tvrdit, že jsem v tom hodně zaostal. Původně se jednalo o osobní deníčky, kde jste se podělili o své zážitky a nebo pocity. Poté v tom uviděli potenciál lidé, kteří si chtěli založit tématický web, ale neuměli si naprogramovat vlastní stránky. A tak vznikaly a vznikají další a další blogy, kde autoři píší o konkrétních tématech (a občas do toho dají i své pocity).
Já od začátku měl vyhraněná témata, která mě bavila a o kterých jsem chtěl psát. Nikdy to nebyl jeden předmět. Díky tomu jsem nezískal stálou základnu pravidelných čtenářů, kteří by horlivě diskutovali v komentářích. Mám čtenáře jen díky vyhledávačům. Podle Google Analytics příjde na stránky průměrně 89 procent nových návštěvníků denně. Tím pádem si každý náhodný návštěvník prohlédne web a zjistí, že článek, který ho zaujal, je pouze jeden z mála a zbytek jsou články jiného rázu. To se navíc odráží i v celkovém počtu návštěvníků, protože malé procento lidí se znovu vrátí na můj blog.
Uvedu nějaké příklady. Možná znáte Fremyho Blábolník Chomutováka, jak už nápis napovídá, tak se nejedná o blog, který by byl tématicky dán. Přesto na článcích (či spíše na stylu psaní) můžete rozeznat, že články mají něco společného. A tím je, že se to týká samotného autora. On to prožil, on se s tím setkal, on to viděl, on to vytvořil. Jeho procentuální položka new visitors činí 67%.
Ideálním příkladem může být fashion blog. Módní blogeři se znají navzájem osobně a jsou spolu v kontaktu i online na blozích, které mají vysokou návštěvnost. Pro příklad nemusím jít daleko. A Cup Of Style, který píše krásná Lucka, navštěvuje denně tisíce návštěvníků. Může se tak zdát, že jsou to všechno náhodní kolemjdoucí, ale není tomu tak. Její položka new visitors se pohybuje na opačném konci spektra než můj blog. Je to 14.17% a pravděpodobně toto číslo bude klesat, protože nově příchozí zjistí, že celý blog je o módě a budou tak chtít pravidelně chodit zpět.
Mít tématický blog má ještě jednu výhodu. Může vám pomoci i v pracovním životě. Ivan Kutil na svém blogu (založený v únoru 2008) píše o hodně specifických tématech, které se pohybují kolem vývojářství. Zúčastnil se několika soutěží, týkajících se programování gadgetů (pro Google nebo Vodafone), chodil na vývojářské konference, ze kterých pak psal dojmy, napsal bakalářskou práci na téma Firma pracující v prostředí Google a zrealizoval několik flashmobs. Nyní je zván na konference, kde i přednáší, založil vlastní firmu AppSatori a dostal se mnohokrát do médií (jak noviny, tak televize).
Ještě bych chtěl uvést jeden tématický blog. Jedná se o marketingové inspirace, které zmiňuje Michal Pastier. Jeho blog vznikl 20. září 2006, tedy 3 dny po založené mého. Ihned jsem se stal pravidelným čtenářem Michalova blogu. Michal Pastier během své éry blogování našel parťáka do soutěže v Young Lions a vyhrál bronz v Cannes, spoluzaložil společnost ZARAGUZA digital, kde pracuje jako Digital Creative Director a po roce fungování se stala najoceňovanější digitální agenturou na Slovensku. Dostal se taky do médií, dokonce na titulní stranu TechCrunch.

A kde jsem já?

Stojím tedy na prahu rozhodování, o jakém tématu mám psát dál. Ano, můžete si říct, že ty úspěchy nejsou jen díky blogu. To nenamítám. Ale přesto říkám, že blog autorům pomoháhá srovnávat myšlenky do jednotné formy a využít je v budoucnu i ve svém osobním životě.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.