I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Filmy roku 2011, které mě rozpálily

Rok 2011 se blíží ke konci a s ním přichází nahlédnutí do filmové krabičky plné lístků do kina a vybrat to nejlepší, co jsem tento rok mohl vidět. Výběr byl velice těžký a nedokázal jsem se pořádně rozhodnout, jak to vlastně chci koncipovat. Nakonec jsem se rozhodl vybrat jeden film z každé země, co jsem mohl vidět a byl v tomto roce uveden do distribuce. Takže můj výčet filmů, které mě rozpálily může začít:

3/Drei – Německo, režie: Tom Tykwer

Tom Tykwer mi dal možnost nahlédnout do jedinečného milostného trojúhelníku, plného překvapení. Komické situace, které vás pobaví i dojmou. Cesty lásky jsou prostě nevyzpytatelné a Drei patří k vrcholným filmům, co jsem z německé kinematografie tento rok mohl vidět.

Písečný muž – Švýcarsko, režie: Peter Luisi

Švýcarsko, další německy hovořící země mi nabídla jeden z nejhumornějších filmů tohoto roku. Nevšední zápletka s výborným příběhem, ve kterém vás pobaví každé zrnko písku. Ještě, že u nás je tolik filmových festivalů, které nám nabídnou evropské filmy, které bychom jinak nemohli vidět.

Melancholia – Dánsko, režie: Lars von Trier

Na opačné straně humoru musí být i něco melancholického. A to kontroverzní režisér Lars von Trier předvedl v plné parádě. Nejdepresivnější film o konci světa, který jste letos mohli vidět v kinech.

Rozpal mě, sakra – Norsko, režie: Jannicke Systad Jacobsen

Děvčatům v pubertě se otvírá nový svět a tím je jejich sexuální fantazie. Krásný a milý příběh z norského zapadákova, kde potkáte jen blbé ovce a holky na trampolíně a jediná zábava je poflakování se v autobusové zástavce a šťouchání se navzájem…

Kůže, kterou nosím – Španělsko, režie: Pedro Almodóvar

Začíná být tradicí, že každý rok na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech mohu vidět film španělského režiséra Pedro Almodóvara. Ani letos tomu nebylo vyjímkou a Antonio Banderas v hlavní roli plastického chirurga se zamiluje do svého výtvoru. Film, u kterého vám naskočí husí kůže.

Rozchod Nadera a Simin – Írán, režie: Asghar Farhadi

Nebál bych se říct, že tento film patří k vrcholům, co jsem tento rok mohl vidět. Íránský film se odvíjí od manželského rozporu dlouholetých partnerů, aby vzápětí rozkryl fascinujícím způsobem bohaté drama o vině, trestu a lžích. Bravurně napsaný scénář a myslím, že o tomto filmu ještě uslyšíme na Oscarech.

Muž odnikud – Jižní Korea, režie: Jeong-beom Lee

Nejintenzivnější zážitek z asijské kinematografie tohoto roku. Ač se jedná o ten nejklasičtější příběh, který zapadá do žánru noir, já byl naprosto nadšen a tohle akční drama jsem zkouknul jedním dechem.

Přepadení – Francie, režie: Julien Leclercq

Pro francouzskou kinematografii mám slabost a každoročně se objevuje v mém top žebříčku filmů. U filmu přepadení vám krev tuhne v žilách a jste na pokraji nervového zhroucení. Dvě linie příběhu (uvnitř přepadeného letadla a vnější pohled zásahové jednotky) dává jedinečnou možnost nahlédnout na událost, kterou sledovalo v televizích 20 milionů lidí na celém světě.

Senna – Velká Británie, režie: Asif Kapadia

Jako jediný dokument se v tomto seznamu umístil Senna a jeho životní příběh závodníka, který v roce 1984 vstoupil do F1 a během 10ti let se stal legendou, která bohužel skončila tragicky. A já si doteď nemůžu vybavit, zda jsem někdy viděl lepší sportovní dokument.

Zrození Planety opic – USA, režie: Rupert Wyatt

Z americké produkce nemohu jinak, než zvolit Planetu opic. Naprosto dechberoucí podívaná, kterou toužím vidět znovu a znovu. Vynikající příběh, zobrazující proměnu lidoopa, který se snaží najít sám sebe a kam vlastně patří.

To je deset filmů, které pro mě budou symbolizovat filmový rok 2011. Nechtěl jsem v seznamu duplikovat země a tak se mi do něj bohužel nevešly tyto filmy:
Pina – Německo, režie: Wim Wenders
Tomboy – Francie, režie: Céline Sciama
Králova řeč – Velká Británie, režie: Tom Hooper
Drive – USA, režie: Nicolas Winding Refn

A jaké jsou vaše filmy roku 2011?

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.