I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: August 2012

Letní olympijské hry 2012 v Londýně (den druhý)

Druhý den vstávám ve stejnou dobu jako včera a jdu si dát snídani. Poté si na pokoji zabalím veškeré věci do kufru a odhlásím se z hotelu. Potkám Michala a ten mi sděluje zážitky ze včerejší noci, že museli jet nočním autobusem a nebýt slečny, která seděla vedle nich na basketbalovém zápase a byla to náhodou členka Českého olympijského svazu, tak bloudí ještě teď.

P1070373

Já si udělal vlastní program, takže kluky opouštím a vlakem se svezu na Waterloo. Vycházím ven a slunce začíná prosvítat skrz mraky, kupuji si tedy lístek na London Eye a zařadím se do fronty. Vyhlídka to byla úchvatná a nestále jsem hledal záběr, jak vyfotografovat celý Londýn.

P1070399

Po projíždce jdu ujdu jen pár metrů a vcházím do filmového muzea. Na to, kolik skvělých režisérů se zrodilo v Anglii, tak je expozice velice chudá. Navíc za 18 liber. Nenašel jsem snad ani jednu zmínku o Alfredu Hitchcockovi. Zato tu však narazíte na Star Wars, Vetřelce nebo Harryho Pottera.

P1070468

P1070453

P1070419

Celou galerii z muzea si můžete prohlédnout zde.

Vycházím ven a už se to opět hemží davy lidí. Těsně po 12 hodině dojdu k Big Benu a procházím celé centrum. Podél parlamentu ke kostelu svaté Margaret. Pak si to zamířím k Churchill War Rooms, ale vstupné stojí dalších 17 liber.

P1070476

Procházky těmito památkami si nechám asi na příští návštěvu Londýna. Skrz ulici Whitehall St. se dostanu na stanici metra Embankment. Žlutá linka mě zaveze až na Liverpool street, kde se nachází další vlakové nádraží. 15 minut čekám na svůj vlak, který mě odveze na stanici London Fields.

P1070487

Vystoupím v úplně jiném světě. Jako by tu žádná Olympiáda neexistovala. Hackney je čtvrť, kde se míchá umění, židovská kultura a rodinný život. Je tu jeden velký park pro děti. Spousta obchodů, kde obsluhují páni v jarmulkách. Krásné školky pro děti, open spaces pro umělce všeho druhu.
Ale já jsem tu teď ztracen. Nemám mapu, která by mi ukázala Westgate street. Chodím po ulici a ptám se lidí. Nikdo nic neví. Dojdu na policejní stanici a milá policistka mi ukáže v Google Maps na svém mobilu ten správný směr. Je to na úplně opačné straně, než jsem šel. Vracím se stejnou cestou, odkud jsem přišel. Jdu podél parku a najednou na zemi vidím mapu metra, která vypadá jako ta moje. A vskutku je to ona. Vypadla mi z kapsy. Mám neskutečné štěstí, bez ní bych nevěděl, jak se dostat do Olympijského parku a následně k Českému domu.
Na konci parku vyjdu na Westgate street, kde už v dálce vidím fotoautomat. Naneštěstí zjistím, že fotky stojí tři libry, zatímco mě v kapse cinkají jen dvě. Zklamaný odcházím s prázdnou směrem ke stanici Hackey central. K Olympijskému parku je to jen pár stanic. Na výstupní stanici to vezmu rovnou do obchodního centra Westfield, kde nakoupím pár drobností a druhou stranou vstoupím do parku.

P1070490

Blíží se čtvrtá hodina a já stále něměl oběd, takže první zastávka je samozřejmě největší McDonald na světě, kde si koupím něco k jídlu. Na sedačce si napíšu dopis a v pět se vydám na hlavní olympijský stadion, kde je centrum celého dění. Slunce začíná hřát jako olympijský oheň. Dorazí i kluci, kteří ve městě navštívili jen Národní galerii. Místa se postupně začínají zaplňovat a já se stávám svědkem dalších nadlidských výkonů. Nejdříve to jsou skoky do výšky, pak hod oštěpem, překážkový běh na 100 metrů, běho na 1500 metrů, běh na 200 metrů a překážkový běh na 400 metrů.

P1070509

P1070511

P1070517

Atmosféra na tomto stadionu je nevídaná. Diváci podporují sportovce tleskáním, pokřikováním a vytvářením mexických vln. Když se ale u disciplíny běh na 200 metrů objeví na dráze Usain Bolt, tak to je teprve podívaná. Jako by čekali na tento okamžik několik desítek let. Najednou všechno ztichne, ozve se výstřel, běžci vystartují a diváci jsou v rauši. Všechny národnosti fandí jedinému člověku z Jamaiky a ten splní jejich očekávání. Nechává za sebou všechny ostatní běžce a davy šílí. Právě jsem živě viděl v akci nejrychlejšího muže planety.

P1070538

P1070553

Naším posledním vrcholem dne je český bronz v ženském běhu na 400 metrů přes překážky, kde Hejnová vyhrála bronz. Po tom nám všem vyhládlo a tak si jdeme dát poslední večeři v McDonaldu. Předpokládám totiž, že do příletu do Prahy se už k jídlu nikde nedostanu.

P1070561

Metrem dojedeme k Českému domu, kde na nás čeká autobus. Nasedneme a ve 23:00 odjíždíme zase na letiště Stansted. Check-in proběhne ok, ale start letadla se zdržel. Při výjezdu na dráhu letadlo najelo na něco ostrého a museli to řešit technici. Ti nám poté oznámí, že kolo je nutné vyměnit. Vrátili jsme se z letadla zpět na terminál. Ulehám do sedátek a spím 5 hodin, než mě probudí hlas letušky, který oznámil, že náhradní kolo přiletí z Prahy soukromým letadlem, protože zde není k dispozici. Dají nám vouchery na 8 liber do kavárny Costa. Objednávám si triple chocolate muffin, velké americano a pomerančový džus. Blíží se osmá hodina hodina ranní a já začínám řešit, jak to udělám s prací. Za hodinu jsem měl být v kanceláři a psát texty pro klienta. Místo toho sedím na radiátoru u okna letiště Stansted a píšu deník.

P1070563

Celé letiště je v obležení mlhy, tak se obávám, že dnes už vůbec neodletím. S klukama se bavíme o všem možném, jen abychom si ukrátili čas. Proč jsem si dal knihu do kufru a ne do příručního zavazadla? Už jsem ji mohl mít celou přečtenou.
Ve 12 hodin přiletí letadlo s náhradními koly (přiletělo dřív, ale kvůli mlze kroužilo 2 hodiny nad letištěm) a v jednu hodinu nastupujeme zpět do letadla. Od cestovní společnosti všichni dostáváme zdarma letenku do Paříže či Říma, tak na jednu stranu mám radost. Na druhou stranu se obávám, jaké průšvihy mě čekají doma…

Letní olympijské hry 2012 v Londýně (den první)

Minulý týden jsem se přestěhoval do nového bytu na Náměstí republiky a už ho opouštím na pár dní cestou do Londýna, kde mě čeká Olympiáda. Počasí v Praze je v londýnském stylu a já objevuji první vadu olympijského oblečení. Nemá kapuci, ale jinak perfektně kapky deště stejkají na zem.
Promočenej jdu na poštu v Jindřišské ulici, ale k mému překvapení je zavřená a z noční přepážky se line dlouhhá fronta. Vzdávám to, dopis své milé neodešlu kvůli nedostatku času. Přebíhám do metra a MHD dojedu na letiště, kde si rozměním pár stovek na libry, abych měl drobné do Photoautomatu.

P1070159

U pobočky Čedoku už jsou další skupinky lidí a já si čas krátím čtením knihy Zlomek celku od Steva Toltze. Brzy se objeví můj spolucestující Radek a následně i Michal, kteří vyhráli cestu stejně jako já. Na pobočce přebíráme vstupenky na triatlon, basketbal a atletiku, vouchery do Českého domu a jízdenky po Londýně. Po vyzvednutí letenek čekáme ve frontě do odbavené části letiště. Olympijské oblečení dělá divy, security ostraha nás posílá po lajny pro VIP a popřáli nám hodně štěstí. V jednom z obchodů si kupujeme šest piv a klábosíme do 23 hodin, kdy vyhlásí last call našeho letu. Nastupujeme jako poslední a sedáme si na příslušná sedadla.
Po hladkém přistání na letišti Stansted se mi vybavily vzpomínky na Hong Kong, kam jsem minulý rok přes tohle letiště letěl. Ta papírová krabice se vůbec nezměnila a já procházím přes kontrolu pomocí občanky. Vyzvedneme si zavazadla a pak nás lidé z Čedoku odvedou k autobusu, který o pár minut později vyrazí do Londýna.

P1070153

Hodinovou cestu nám krátí průvodce užitečnými informacemi a poznámkami o různých budovách a částech Londýna. V noci město vypadá krásně a viktoriánský styl je snad vidět na každém rohu. Ulice jsou prázdné, Londýnské oko září modře, Big Ben se tyčí do vzduchu a nový mrakodrap zvaný Střep svým ostřím krájí noční atmosféru. Na hotelu Holiday Inn Express dostávám pokoj v nejvyšším patře a v půl třetí ráno ulehám do postele.
Ač postel byla pohodlná, neustále jsem se probouzel. Nakonec jsem definitivně vstal v 7:45 a šel na snídani. Vajíčka, klobásky, fazole, ovoce, džus. S ostatními jsem byl domluven na půl devátou s tím, že jednoho z nich probudím boucháním na jeho dveře. To jsem učinil a u snídaně společně řešíme plán cesty do Hyde parku, kde nás od 11:30 čeká triatlon.

P1070177

Díky mé zkušenosti v cestování metrem v jiných zahraničních městech se automaticky pohybuji mezi stanicemi metra, jako bych tu už kdysi byl (sám jsem překvapen). Cesta vlakem nabízí zajímavý pohled na industrální část Londýna. U Green parku z metra vyleze celý dav lidí a přesouvá se pomalu směrem do Hyde parku.

P1070179

Podél cesty jsou zátarasy a lidé obsazují co nejideálnější místa, aby měli dobrý výhled. Je tu neskutečné množství lidí, a teprve když dorazíme do Hyde parku, tak si uvědomím, jak velká událost je Olympiáda. Všude lidé s vlajkama všech zemí, policie a ochotní pomocníci. Kluci pozorují holky a sní o tom, jak dostat do postele všechny holky z různých koutů světa. Potkáváme i nějakého britského sportovce, kterému všichni kolem gratulují, podávají ruce a fotí se s ním.

P1070190

P1070196

Přes velkou vojenskou ochranku se dostaneme pomocí vstupenky do oblasti, kde se nachází start a cíl triatlonu. Kupujeme si pivo za 4 libry a snažíme se najít ideální místo, odkud bychom viděli všechno. Kluky však opět zaujmou holky, začínají s nima navazovat kontakt a fotit se s nimi. Jejich zájem o sport klesl na bod mrazu a po půl hodině se rozhodli odejít pryč.

P1070249

Já zůstávám, protože v přední příčce je zástupce Slovenska Richard Varga a boj je to těsný. Počasí se rychle mění. Jednou je velká zima a fouká studený vítr, který se vám zaryje pod kůži a dává do pozoru chloupky na rukou, po druhé se roztáhne nebe a Slunce svítí tak, že chce skrýt všechny stíny na Zemi. Do vedení se postupně dostávají dva britští sportovci spolu s jedním zástupcem Španělska. Britští fanoušci skandujou a podporujou bratry Brownleeovy.

P1070257

Po zjištění prvních třech míst se dav začal rozprchávat a já prošel Hyde parkem k Marble Arch, která je u Oxford Street. Ulice je přecpaná ještě víc než na Manhattanu. Pomalým krokem chodím podél obchodů a nahlížím na zboží, které bych si rád koupil, kdybych měl nějaké peníze.

P1070267

Když dorazím k Tottenham court a odbočím na Charing Cross Rd., díky které seo dostanu na Trafalgar SQ, kde máme s klukama domluvené setkání. Je tu neskutečné množství lidí, které se baví lezením po lvech. Skoro bych řekl, že toto místo v Londýně je stejně fotografované jako Eiffelovka v Paříži. Čekání na kluky si krátím psaním deníku a pozorováním policistů, kteří se marně snaží odhánět lidi lezoucí po těchto lvech.

P1070286

P1070287

Ve tři hodiny si mě vyzvedne Michal a zavede mě do americko-italské restaurace. Objednávám si jejich menu Pepper Cheeseburger a k tomu bezednou Coca-Colu. Proč si v zahraničí vždycky dávám hamburger? To mi chudná jen jedno? No, každopádně jsem se pořádně nasytil a já kluky provedu metrem do Českého domu. Teplota ve vagónech začíná stoupat, ale naštěstí jsou otevřená okýnka ve dveřích mezi vagóny, kde to hezky fouká. V jedné stanici nastoupila slečna z Maroka a při rozjezdu metra málem upadla na zem, ale včas jsem ji chytil za ruku. Poděkovala mi a kluci se toho hned chytli. Začali přes celé metro křičet, že jsem ji měl chytit za zadek. Po zbytek cesty dále řešili holky, zatímco já jsem si vychutnával studený vítr z okýnka.

P1070292

Po výstupu ze stanice Angel jsme nemohli najít Český dům, ale narazili jsme na českou sportovkyni Kateřinu s trenérem a ti nás zavedli před klikající doubledecker. U vchodu jsme dostali náramek a ocitli se v jakémsi hangáru v národních barvách. Hezky udělané propagační centrum čtyř značek: Česká televize, ČEZ, Pilsner Urquell a Alpine.

P1070307

P1070308

Žetony si vyměníme za pivo a projdeme si celé centrum. Jsou tu i zábavné aktivity ve formě fotbálku, kulečníku, lehátek a cvičícího náčiní. Když měl začít živý přenos ze studia, tak se všichni fanoušci natlačili na pozadí v obrazovce a začli mávat. Rodinné pozdravy do České republiky. Při druhém televizním vstupu jsem se do davu připojil i já, abych pozdravil svou milou. Někteří známí si toho všimli a poslali mi SMS.

P1070314

Hodinu a půl před začátkem košíkové v Olympijském parku odcházíme z Českého domu. Poprchává, tak se rychlou chůzí dostáváme k metru, kde kluci pospíchají a ani si nevšimnou, že mi utekli, když jsem zkoumal mapu metra. Měli jste vidět ten jejich šťastný výraz, když mě znovu našli, protože by prý beze mě byli ztracení.

P1070319

Navedu je do správného metra a odjíždíme do Stratfordu, kde se nachází Olympijské městečko. Je obrovské a neskutečně velkolepě udělané. Projdeme bezpečnostními prověrkami a pak kolem jednotlivých stadionů. Z každého se občas ozve aplaus. Všude to žije a je tu neskutečné množství lidí. Zbývá nám 10 minut do začátku zápasu a Radek se rozhodne točit atmosféru kolem. Na to nemám čas ani nevry, tak ho nechávám venku za svými zády a přesouvám se do našeho stadionu na svá místa. Jako první zápas začínají Rusky s Tureckem. Zápas to byl velice těsný a bavilo mě ho sledovat od začátku do konce. Jediným problémem byly neustálé otázky od kluků, kteří nedočkavě čekají na následující zápas Česko vs. Francie.

P1070353

Po pauze začal náš zápas, ale české holky si nevedly moc dobře. Při pohledu na Francouzské hráčky jsem si vzpomněl, že jsem se s nima již osobně setkal. Bylo to loni v Paříži, když jsem se vracel ze své výstavy.

P1070358

P1070364

P1070365

Těsně před jedenáctou hodinou jsem opustil stadion, v dešti se pomalu vracel na Stratford a vychutnával si barevně zářící stadiony a dům Coca-Cola. Na dalším stadionu skončilo jiné utkání, takže se vyhrnul dav lidí a kvůli zahlcení linek mě poslali na Waterloo jiným spojem. Naštěstí jsem stihl poslední vlak na hotel a v jednu usínám v posteli.

14 definic klasických knih

Určitě jste někdy nazvali nějakou knihu pojmem “kultovní klasika”. Pro každého je kultovní něco jiného, ale některé knihy jsou klasikou pro všechny. Tyto knihy vykazují podobné rysy a odpovídají na otázku, proč by se měly číst. Italský spisovatel Italo Calvino v jedné ze svých esejí určil 14 definic “klasik”: Read more

Filozofie kreativity

Alain de Botton se narodil ve švýcarském Curychu v roce 1969 a nyní žije v Londýně, kde provozuje školu s názvem Škola života, věnované nové vizi vzdělání. Je spisovatel esejistických knih, které popisují “filozofii každodenního života”. Píše o lásce, cestování, architektuře a literatuře. Alain začal psát už jako mladý. Jeho první kniha, Lekce z lásky, byla vydávána v jeho 23 letech. V roce 2012 měl na reklamním festivalu v Cannes seminář o nalezení zdroje tvůrčího ohně v našich životech. Alain našel inspiraci v nesčetných předmětech, od architektury k náboženství, a jejich zkoumáním objevil hlubší pravdu v tom, jak svět funguje. Seminář byl jedním z vrcholů festivalu a tady je série citací, které Alain řekl o kreativitě, médiích a reklamě. Read more

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.