Za prvé, musíš se uvolnit. Já vím, že není takové teplo, jaké bylo předtím, ale člověk si zvykne na chlad a teplo nalezneš u lidí kolem tebe. Za druhé, nezvykej si používat pláč, abys dostala vše, co chceš. Někteří lidé z toho nikdy nevyrostou. Vyhýbej se jim. Trav čas mezi lidmi, kteří se vysmívají zoufalství do tváře. Uč se od nich všechno, co jen můžeš. Každý je lekcí. Příběh. Unikátní a podivuhodný pohled na chaos, který je lidskou existencí. Čím více mluvíš s lidmi, tím více toho pochopíš. Ale nikdy nemluv, pokud máš možnost naslouchat. Zvlášť pokud chceš někoho, jako jsi ty. Neexistuje nic, co lze říci, aby ses někomu zalíbila. Naopak se jim zalíbíš, když jim budeš opravdu a ze srdce naslouchat. Někdy zažiješ pozoruhodný den, někdy hrozný, někdy krásný, někdy zvláštní a pokaždé se objevíš na neznámé cestě. Buď s tím zadobře. Starosti o to, co se stane dál, ti zkazí překvapení. Na cestě potkáš cizí lidi, některé dobré, některé špatné. To je schéma, které se bude více opakovat s tím, jak porosteš. Některé věci budou dobré, některé špatné. Ale nikdy nepotrvají věčně. Nic nezůstane stejné. Oceň každý okamžik štěstí a pamatuj si je, když budeš zoufalá. Drž si je blízko. A když jsi šťastná, pamatuj si okamžiky zoufalství a mysli na sebe, “říkal jsem ti to.” Nikdy nedovol, aby někdo jiný definoval tebe. Jsi svým vlastním výtvorem, a jen ty rozhoduješ, jak se cítíš, kdo jsi a co chceš. To může být na poprvé děsivé, ale je to vážně osvobozující. Naprosto přijmi svou vlastní identitu. Lidé, kteří tě nenávidí za to, že nejsi jako oni, nestojí za to, abys je nenáviděla taky. Prosím, vyžeň nenávist, kdykoli je to možné. Přijmi vždy lásku, když je ti nabízena a dávej ji volně dál. Je to ta nejmocnější síla na zemi.

Užij si svůj pobyt na světě.