Kdyby Filip Doušek napsal knihu Hejno bez ptáků za rok, tak ho zavřou do blázince, kde by po zbytek života kreslil po zdech siluety letících ptáků. V knize je totiž tolik myšlenek, že by to nepobral ani superpočítač IBM Sequoia, který zvládá 16,32 biliard operací za sekundu. Kniha potřebovala moje absolutní soustředění a při čtení spousty barvitých výrazů jsem měl pocit, že vlastně ani neumím svůj mateřský jazyk.
Ale naštěstí Filip psal knihu několik let a během toho období se mohl vyvíjet a formulovat svou knihu podle svých představ. Když jsem se začetl do prvních stránek, tak se mi začaly vracet pocity z knihy Zlomek celku, kterou napsal Steve Toltz. Adam totiž přemýšlí stejně jako některé postavy z Toltzova románu (ani nevím, proč vidím určitou podobnost i v obalech obou knih). V jednu chvíli čtu o vztahu mezi Adamem a Ninou a najednou v další kapitole sleduji příběh Friedricha Nietzscheho. Hledám spojitosti a uvědomuji si, že to není kniha na dlouhodobější čtení. Je to kniha, kterou je nutné přečíst v jednom kuse. Spojit se s příběhem, vejít dovnitř a nechat se unášet myšlenkami.
Kdykoliv jsem přerušil čtení a vrátil jsem se k němu například po pracovní době, tak jsem se cítil opět na začátku. Teprve po pár dalších stránkách jsem se opět ponořil do knihy. A najednou čtu knihu bokem. Hodně nepraktické, když jedu MHD a musím držet horní a spodní část knihy (nebo levou a pravou stranu?), aby se mi kniha neprohýbala. Pak jsem ale zjistil, že když si v posteli lehnu na bok, a knihu si položím také na postel, tak můžu číst bez držení knihy! Snad mi rozumíte, jak to myslím.
Tyhle knižní hrátky s textem už používal Jonathan Safran Foer (krásným příkladem je kniha Tree of Codes) a při čtení Hejna bez ptáků jsem přemýšlel, jak bych to dělal pravděpodobně já (nemoc z povolání). K celému knižnímu boxu mi nakonec chyběla ještě stylová tužka a možnost psát poznámky přímo do knihy, ke kterým bych se rád vrátil později.
Nakonec jsem (druhou) knihu dočítal s pocitem spokojenosti, že do české literární scény přichází jiná krev, která se hodně odlišuje od všech ostatních autorů a zároveň jsem rád, že dlouho nebudu číst něco podobného. Možná, kdybych byl součástí výrobního procesu, do kterého se mohl každý zapojit, tak bych asi při čtení pohlížel na knihu jinak. Přišel jsem k tomu jako slepý k houslím. Teď jsi jdu pro slovník cizích slov a doplnit si slovní zásobu…