I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: October 2013 (page 1 of 3)

Vesmír versus Alex Woods – Gavin Extence

Minulý rok jsem dal dohromady seznam knih, které se v roce 2013 objeví na knižních pultech. A já jsem se teprve teď dostal k první z nich. Po přečtení poslední stránky jsem z ní byl tak nadšený, že musím do konce roku dát aspoň polovinu z těch knih v seznamu. Vesmír versus Alex Woods je další skvělý knižní debut, který si získal mé srdce. Read more

Best of… Signal festival

Kategorie Výstavy a festivaly byla jedna z prvních, kterou jsem založil před sedmi lety na svém blogu. Když se tak zpětně dívám, tak jsem navštívil opravdu skvělá místa a objevil nové směry. I teď píšu o něčem novém, co jsem sledoval jen zpovzdálí. Teď jsem toho byl součástí. Signal festival proměnil historickou Prahu ve světelnou show, která prezentuje moderní technologie a kreativní využití světla. Read more

Edifici Fòrum a další poslední zážitky z Barcelony

Předpověď se nemýlila. Náš poslední den v Barceloně je zatažený. Slunce schované za mraky, ale to nám nevadí. Vyrazili jsme do obchodního domu Diagonal Mar, kde jsme nechal Luci a šel si za svým. To jest po stopách urbanismu.

P1100973

První zastávkou bylo Museu Blau, které je věnováno přírodovědě. Na první pohled byste to však do té budovy neřekli. Celý tento komplex se jmenuje Edifici Forum, kterou postavili švýcarští architektové Herzog & de Meuron. Skoro jako by to vypadlo z filmu 2001: Vesmírná odysea. Odtud jsem došel do Zona de Banys, kde se nachází Plaza Fotovoltaica. Obrovské solární panely se stávají středem mého hledáčku ve fotoaparátu. A nejsem sám.

P1100990

P1110002

P1110006

Dokonce se tu fotí nějaké fashion modelky. Celý tento park i s přístavištěm je dokonale fotogenický, co se týče architektury.
Jsem nakonec rád za tohle počasí, přidává fotkám i tu šedou tonalitu.

P1110010

P1110011

Přes přístav Marina Forum se po dvou hodinách procházení vracím do obchodního domu, kde si s Luci dáváme oběd a pak spokojeně odcházíme na apartmán. Já s hromadou fotek a Luci s novou taškou a se dvěma šátky.
Po odložení věcí na apartmánu se rozhodneme navštívit poslední budovu v Barceloně, kterou nám doporučila Alicia. Jde o Hospital de la Saint Creu i Sant Pau. Jedna z nejstarších nemocnic, která fungovala až do roku 2009 a je na seznamu světového dědictví UNESCO. Ale při cestě k nemocnici začalo poprchávat. U nemocnice jsme zjistili, že je nemocnice zavřená a z velké části se opravuje. V tu samou chvíli se spustil slejvák a my jsme se museli začít schovávat pod balkony jednotlivých domů celou cestu až k Sagradě, kde jsem se rovnou schovali do obchodu se suvenýry a nakoupili tam další dárky.
Už nám jich zbývalo jen pár, tak jsme se rozhodli metrem zajet ještě do námi ověřeného obchodu na stanici Jaume. Po výstupu z metra se všude začali objevovat pouliční prodavači deštníků.
Nakoupili jsme poslední dárky a konečně se vraceli domů. Jenže při zpáteční cestě jsme vystoupili z metra na přestupní stanici a já najednou slyším, jak Luci vykřikla. Otočím se dívá se do kolejiště. Ptám se, co jí tam spadlo. Bota, stojí na nástupišti s jednou bosou nohou. Já se pokouším najít pomoc. Bohužel na informacích zrovna nikdo není, tak zkusím zmáčknout tlačítko pomoci na žlutém sloupu, který je uprostřed každé stanice pro případ nouze. Kdosi na mě začne chrlit španělská slova a já se snažím vysvětlit, že mluvím pouze anglicky a že potřebuji pomoc. Oni mi zavěsí! Stoupnu si před bezpečnostní kameru, a hraju pro dozorce pantomimu o tom, jak nám spadla bota do kolejiště. Po odehrání scénky se rozhodneme počkat pět minut, zda někdo přijde. Mezitím projeli tři soupravy. Pak to vzdávám a hned poté, co odjelo další metro skáču do kolejiště, vytahuji botu ven a vyskakuji zpět na nástupiště. Skupinka lidí, sedící opodál, na mě vyjeveně zírá a nechápe, co se to právě odehrálo. My spokojeně odcházíme na apartmán. Tam si zabalíme, uklidíme, navečeříme a jdeme brzo spát, protože vstáváme v pět ráno, abychom stihli ranní let do Prahy.
Tímto posledním zážitkem se opět na delší dobu odmlčím z cest. Těším se, až se někdy do Barcelony vrátím. Je to tu krásný.

Barcelonou na kole

Podle předpovědi počasí má být pátek údajně poslední slunečný den, pak přijdou bouřky. Naše nohy už mají našlapáno pár kilometrů, takže dnes věnujeme den Barceloně na kolech. Využijeme služby My beautiful parking, která má pro nás nejvýhodnější nabídku – 11 hodin za 6 euro. Obsluha byla super, prostředí skvělé a my si mohli vybrat kola dle libosti.

P1100934

Z hlavní pobočky, která leží u stanice metra Jaume, jsme se vydali na Barcelonetu a podél pláže jeli až na její úplný konec. Odkud jsme se napojili na ulici Diagonal a ta se rázem stala moji nejoblíbenější ulicí v Barceloně. Jedná se o čtyřproudou silnici, která je však rozdělena pěší, cyklistickou a tramvajovou zónou. Krásně široká a navíc po obou stranách je stromořadí a lavičky. Na silnicích nejsou zácpy, cyklisti mají svou stezku, chodci velkou uličku na procházení se a odpočinek. Všichni jsou tak spokojení. Radost pohledět. Přesně tuhle silnici bych si přál v Praze. Smrt velkým dlažebním kostkám! Ehm, takže kde jsem to skončil?

P1100938

Po Diagonal jsme se dostali až k věži Agbar, kde jsme si pořídili pár fotek a nasvačili před obědem, který máme naplánovaný v Brunch & Cake, která spadá pod Cup & Cake. Zrovna, když jsme tam přijeli, tak se tam konal sraz módních blogerů Stradivarius a slavili roční spuštění online shopu. Naštěstí jsme si mohli sednou venku a objednat si oběd – Luci salát a já vafle s vajíčky. Úžasná kombinace sladkého a slaného. Navíc jsem se najedl dosyta.

P1100949

Mým velkým přáním v Barceloně byla návštěva filmového antikvariátu Groucho, který je daleko od centra a nikdy nebyla příležitost ho navštívit, až teď. Bylo těžké ho najít, a když se podařilo, tak byl zavřený. Smůla.
Vyrazili jsme zpět po Univerzitat, kde Lucie chtěla navštívit módní obchod Holala! Ten už naštěstí byl otevřen, ale pro Luci zde bylo moc bláznivých a divokých barev. Na našem checklistu ještě zbývají churos. Zajeli jsme tam, kde nám to opět doporučila Thea a byly fakt dobrý!
Jízda na kole nás stejně vyčerpala, takže jsme si jeli odpočinout na apartmán. Po šesté hodině večerní jsme se rozhodli vrátit cestou, kterou jsme přijeli – po Diagonal až k Barcelonetě, pak podél pláže k přístavu Marina Port Vell, odkud je to jen kousek na Jaume. Tam jsme odevzdali kola a byli opět odkázáni na vlastní nohy.
Rozhodli jsme se koupit několik pohledů pro své blízké. Před katedrálou se konal jakýsi veletrh knih, kde různá nakladatelství nabízela knihy, byly zde autogramiády a také zde probíhalo čtení.
Na Plaza Catalunya jsme si ověřili, odkud nám v neděli jede autobus na letiště, a pak už jsme definitivně vyrazili na apartmán. Já si ještě skočil do mé oblíbené pizzerie Al Vol pro margaritu a mozzarellové prsty. Při tom cestování člověku fakt vyhládne.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.