MACBA, Picassovo muzeum a opět Montjuic

Přehoupli jsme se do druhé poloviny dovolené a čtvrtek je věnován umění. Nebyl bych to já, abych nenavštívil muzeum současného umění MACBA. Tento architektonický skvost byl otevřen, aby oživil severní část čtvrti El Raval.

Budova nepůsobí tak výstředním a ambiciózním dojmem jako pařížské Pompidou Centre, ale i tak se vyznačuje funkcionalistickou elegancí. Zde se setkávám se španělskou torbou. Fascinuje mě, jak je to v každé zemi jiné. Bílá prostorná budova mi nabídla několik zajímavých děl (mám na mysli, že tu bylo spoustu děl, ale jen několik z nich mi utkvělo v paměti).
Lucie byla unešená z obchůdku, který nabízel kromě knih o umění i spoustu sešitů, tužek, magnetů a dalších vychytávek v designové provedení. Odtud jsme došli k Museo Picasso, které mě nakonec bavilo víc než moderní umění. Neobyčejný talent, který stojí za spoustou krásných maleb.
Nabuzen uměleckou atmosférou jsme z muzea zašli do vyhlášené moderní kavárny U čtyř koček (Els 4 Gats), kde se scházeli významní intelektuálové, literáti a umělci. Jenže dnes je jiná doba a kavárna byla téměř prázdná, obsluha nepříjemná a ani cappuccino nám nechutnalo. Nechali jsme tam 5 euro a odešli.

Rozhodli jsme se vrátit na Montjuic a tentokrát ho projít celý. Fontnána La Font Magica, ještě nebyla v provozu – do představení ve 21 hodin nám zbývají ještě 3 hodiny. Navštívíme Pavelló Mies van der Rohe.

Tato funkcionalistická budova byla prosta dekorativních prvků a nadbytečných vnějších přístaveb. Pavilon z betonu, skla a ocely byl oslavou volného prostoru. Po Světové výstavě v roce 1929 byl celý pavilon zničen a k jeho opětovné výstavbě došlo v 80. letech 20. století. Bylo to zejména na popud obdivovatelů Miese van der Rohe, kteří pavilon považovali za klíčový mezník v kariéře tohoto architekta. Za 5 euro nám to však za prohlídku tak malého interiéru nestálo. Po eskalátorech se svezeme až k Anella Olímpica. Tento velký sportovní areál vypadá při západu Slunce úchvatně. Úplně se mi vybavila loňská olympiáda v Londýně.

Odbila 20 hodina a my se pomalu uchylujeme k fontáně. Zabíráme si dobrá místa, kde nás neotravují ostatní turisti a jsme dostatečně vysoko, abychom viděli bez problémů na celou fontánu. V okamžiku, kdy to začne, není hudba pořádně slyšet a navíc hráli nějaké rádiové vypalovačky. To mě pobavilo, čekal jsem nějakou klasiku. Nicméně následující hodinu jsem spíš vnímal jen barevné efekty a proudy vody. Zlatá fontána v Dubaji.

Po skončení představení jsme se přidali k velkému davu lidí, který se hrnul do metra, ale naštěstí v metru bylo dost místa a nemačkali se. Spousta lidí se totiž zasekla u automatů na lístky a zbytek lidí nevěděl na jakou linku vlastně potřebují jít. Zítra musíme to cestovatelské tempo zmírnit.