I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: October 2013 (page 2 of 3)

MACBA, Picassovo muzeum a opět Montjuic

Přehoupli jsme se do druhé poloviny dovolené a čtvrtek je věnován umění. Nebyl bych to já, abych nenavštívil muzeum současného umění MACBA. Tento architektonický skvost byl otevřen, aby oživil severní část čtvrti El Raval.

P1100718

Budova nepůsobí tak výstředním a ambiciózním dojmem jako pařížské Pompidou Centre, ale i tak se vyznačuje funkcionalistickou elegancí. Zde se setkávám se španělskou torbou. Fascinuje mě, jak je to v každé zemi jiné. Bílá prostorná budova mi nabídla několik zajímavých děl (mám na mysli, že tu bylo spoustu děl, ale jen několik z nich mi utkvělo v paměti).
Lucie byla unešená z obchůdku, který nabízel kromě knih o umění i spoustu sešitů, tužek, magnetů a dalších vychytávek v designové provedení. Odtud jsme došli k Museo Picasso, které mě nakonec bavilo víc než moderní umění. Neobyčejný talent, který stojí za spoustou krásných maleb.
Nabuzen uměleckou atmosférou jsme z muzea zašli do vyhlášené moderní kavárny U čtyř koček (Els 4 Gats), kde se scházeli významní intelektuálové, literáti a umělci. Jenže dnes je jiná doba a kavárna byla téměř prázdná, obsluha nepříjemná a ani cappuccino nám nechutnalo. Nechali jsme tam 5 euro a odešli.

P1100791

Rozhodli jsme se vrátit na Montjuic a tentokrát ho projít celý. Fontnána La Font Magica, ještě nebyla v provozu – do představení ve 21 hodin nám zbývají ještě 3 hodiny. Navštívíme Pavelló Mies van der Rohe.

P1100799

Tato funkcionalistická budova byla prosta dekorativních prvků a nadbytečných vnějších přístaveb. Pavilon z betonu, skla a ocely byl oslavou volného prostoru. Po Světové výstavě v roce 1929 byl celý pavilon zničen a k jeho opětovné výstavbě došlo v 80. letech 20. století. Bylo to zejména na popud obdivovatelů Miese van der Rohe, kteří pavilon považovali za klíčový mezník v kariéře tohoto architekta. Za 5 euro nám to však za prohlídku tak malého interiéru nestálo. Po eskalátorech se svezeme až k Anella Olímpica. Tento velký sportovní areál vypadá při západu Slunce úchvatně. Úplně se mi vybavila loňská olympiáda v Londýně.

P1100831

P1100832

P1100857

Odbila 20 hodina a my se pomalu uchylujeme k fontáně. Zabíráme si dobrá místa, kde nás neotravují ostatní turisti a jsme dostatečně vysoko, abychom viděli bez problémů na celou fontánu. V okamžiku, kdy to začne, není hudba pořádně slyšet a navíc hráli nějaké rádiové vypalovačky. To mě pobavilo, čekal jsem nějakou klasiku. Nicméně následující hodinu jsem spíš vnímal jen barevné efekty a proudy vody. Zlatá fontána v Dubaji.

P1100891

Po skončení představení jsme se přidali k velkému davu lidí, který se hrnul do metra, ale naštěstí v metru bylo dost místa a nemačkali se. Spousta lidí se totiž zasekla u automatů na lístky a zbytek lidí nevěděl na jakou linku vlastně potřebují jít. Zítra musíme to cestovatelské tempo zmírnit.

Park Güell a zábavný park Tibidabo

Druhý den ráno nevyšlo podle představ. Měli jsme vstát dřív než obvykle, ale nakonec jsme vstali o půl hodiny později. To nám však nezabránilo, abychom se nenasnídali na terase za doprovodu první ranní hudební melodie ze Sagrada Familia.
Máme namířeno do parku Guell, jenže v polovině cesty zjistím, že jsem si nechal mapu na apartmánu. Jdeme tedy naslepo, ale na ulicích je tak dokonalé značení, že jsem se tam dostali bez problémů. Pomohlo tomu i to, že jsme nebyli jediní, kdo mířil tím směrem. Taky tam tak vypadalo. Hlava na hlavě a spoustu prodavačů různých keramických ozdob a náušnic. Plocha to byla obrovská a fascinuje mě, jaké věci se tehdy stavěly. Zároveň odtud byl krásný výhled na celou Barcelonu.

P1100445

P1100503

Druhou dnešní zastávkou je Tibidabo. Tam už bohužel jdeme naslepo, trošku nám pomáhá televizní věž Collserola jako orientační bod. Nakonec se nám podaří dojít až na Plaza del Funicular. Dejte na mou radu, snažte se tam dostat jakkoliv, jen ne pěšky. V tom vedru je to zničující.

P1100500

Asi půl hodiny čekáme na slunci a nic se neděje. Zjistím, že mají technické potíže a velká skupina lidí před námi musí jet náhradním autobusem. O pár minut později vyjde pán a ptá se, zda máme slevové kartičky. Odpovídám, že ne a on mě vezme dovnitř k automatu a naťuká mi tam lístky pro dva. Tím jsme předběhli i celou frontu, která chce uplatnit slevu a vstupujeme do opravené lanovky.

P1100545

Svezeme se až nahoru, kde vstoupíme hned do zábavného parku. Za vstupné vysolím 28 Euro a vstupujeme do centra dění. Než však zkusíme nějakou atrakci, musím si dát oběd. Obyčejný hamburger s hranolkama tu stojí 9 Euro. Zdá se, že máme den, kdy sáhneme nejhlouběji do peněženky. Po obědě se na vrháme po hlavě na atrakce, jedna střídá druhou a zasekneme se u největší fronty, která je u vodní dráhy a letadla. Na zbytek se dostáváme docela snadno.

P1100549

P1100633

Největší zážitek si však odnáším ze zámku hrůzy, zvaný Krueger Hotel. Jsou zde všechny hororové postavy z klasických filmů – Vymítač ďábla, Chucky, Hannibal Lecter z Mlčení jehňátek a samozřejmě nesmí chybět Freddy Krueger z Noční můry z Elm street. Toho už však Luci neviděla, protože v polovině cesty nám v jakési knihovně nabídl znetvořený nacistický pohlavár, jestli chceme odejít únikovým východem nebo ne. Luci využila příležitost bez dalšího rozmýšlení a já pokračoval dál se skupinou až do konce. A byla to naprostá pecka. To se prostě musí zažít.

P1100661

S Luci jsme pak prošli všechny vyhlídkové atrakce a ještě než odjedeme odtud pryč, chci navštívit televizní vysílač. Obavy, že tam bude fronta a nedostaneme se včas zpět, zmizely poté, co jsem viděl vycházet z věže malou skupinku lidí. Nahoře jsme nakonec byli úplně samy, jen s dozorem.

P1100691

Nebylo to jako v Berlíně, kdy se bojovalo o každé volné místo. Co se týče stavby, tak ta je krásná a výhled taky stojí zato. Poté jsme se vrátili zpět do zábavného parku, já si udělal ještě pár fotek a nakonec jsme se lanovkou svezli dolů, kde jsme si počkali na starou modrou tramvaj, která nás za 4 Eura svezla k vlaku.

P1100704

Z vlakové stanice jsme dojeli až k nám a rozhodli jsme se, že si dáme večeři na terase, abychom viděli rozsvícení věže Agbar a mohli pak spokojeně usnout.

Montjuïc a jízda lanovkou na Barcelonetu

Nevím, čím to je, ale každý den vstáváme bez budíku přesně v 8:16. Asi to bude tím sluncem, co nám začne svítat do pokoje. Po ranním nákupu v pekárně si dáváme snídani opět na terase. Oba se oblékneme do našeho stylového outfitu. Luci do krásných šatů a já do své oblíbené košile z Paříže. Vyrážíme do bazénu Piscina Municipal Montjuic.
Metro nás odveze na konečnou, což je přesně pod kopcem Montjuïc. Odtud jdeme pěšky nahoru, až narazíme na menší park s výhledem na Barcelonu.

P1100385

Když dorazíme k bazénu, tak je prázdný. To, že je zavřený, si nechci připustit. Je hic, 28 stupňů Celsia a my se tak trošku na tom sluníčku pečeme. V informačním stánku proběhne vtipný dialog:
Já: The pool is closed?
Pán na informacích: Yes.
Já: And why?
Pán na informacích: Because it’s not summer.
Opovrhující pohled mi potvrdil, že to myslí vážně.

P1100397

V září prostě v Barceloně není léto. Bez ohledu na počasí. Náladu si jdeme zlepšit do budovy Fundació Joan Miró, kde má umělec spoustu obrazů a dalších děl. Některé však vypadají jako dětské malby, které nasbíral ve výtvarném kroužku na mateřské školce.
Po prohlídce nevíme, kam se vydat dál. Nakonec se v tom vedru rozhodneme pro bazén na Barcelonetě. Dojdeme k lanovce, odkud je další krásný výhled na Barcelonu. Člověk v kabině ani neví, co fotit dřív. Stejně jsem moc možností neměl, protože je uvnitř narváno.

P1100438

Ještě před bazénem si chceme dát něco k obědu, bohužel nevíme co si dát. Nakonec skončíme v nějaké mexické restauraci, kde si dávám burito za 5 euro.
Po příchodu k budově, kde se nachází bazén, na nás vyskočí cedule, že dovnitř nesmíme bez žabek a koupacích čepic. Ani jedno nemáme! Co teď? Zase jsme na rozcestí, ale už definitivně rezignujeme a jdeme na pláž. Sedneme si na první prázdné místo a já si jdu vyzkoušet moře. Je hodně slané (oproti Cannes), na dno téměř není vidět a občas narazím na plavající igelitku, která mě vždycky vyleká, protože si hned myslím, že je to medúza. Ale ty vlny jsou úchvatné! Krásně houpou a můžete se nechat unášet. Když už mám v puse dost soli, vyběhnu ven a snažím se uschnout. Na pláži je fakt narváno, zlatá soukromá pláž v Dubaji.
Začala nás honit mlsná na zmrzlinu. Dali jsme si úžasnou očíčkovou zmrzlinu s příchutí manga a k tomu čokoládovou a karamelovou polevu.

P1100444

Luci ještě dostala hlad, tak jsme chtěli vyzkoušet Sor Rita, kde mají all you can eat tapas za 5 euro. Jenže ve 4 odpoledne mají pořád zavřeno a kousek opodál v Bo De B byla na bagety velká fronta. Jdeme tedy domů, kde si dám sprchu a skočím do Carrefouru, aby měla Luci co jíst. Na mapě to vypadalo z apartmánu blízko, ale po deseti minutách chůze se ocitnu před Torre Agbar. A za ním se nachází obrovské obchodní centrum, ve kterém je i mnou hledaný obchod. Nějak se v něm ztrácím. Což je ironie – ve městě, kde jsem nikdy nebyl, se neztratím, ale v obchoďáku ano. Nakonec se mi podaří zorientovat a nakupuji pití, pečivo a další dobroty. S dvěma taškami se vracím zpět. Když procházím kolem věže, tak se najednou rozsvítí. Je 9 hodin a já peláším na apartmán. Po večeři si naplánujeme zítřejší den a zcela vyčerpán usínám v pelechu.

Průvodce historickou Barcelonou

Po osmé hodině nás probudily ranní paprsky slunce. Vydal jsem se opět ven do již ověřeného pekařství pro pár sladkých dobrot a k tomu 3 celozrné croissanty. S Luci jsme si sedli na terasu a tam posnídali. K pečivu jsme si dali ještě nějaké ovoce a kafe. Lucie při čtení průvodce dostala obavy, že za ten týden toho stihneme málo, takže jsme se rozhodli naplánovat celý den po památkách v Barceloně.

P1100232

Metrem jsme vyrazili na stanici Universitat, kde se nachází menší obchůdek Cup&Cake, odtud jsme došli k Placa de Catalunya. Tady totiž začíná slavná ulička La Rambla. Na jejím druhém konci je sloup Mirador de Colom. Jediná památka, kterou si pamatuji z dětství, když jsem tu byl jako malej. Táta mi kdysi o tom sloupu řekl, že na jeho vrcholu je Kryštof Kolumbus ukazující na Ameriku – tedy směr, kterým se vydal. Alicia nám včera mimochodem řekla, že ve skutečnosti ukazuje na Itálii. Tenhle sloup si pravděpodobně pamatuji hlavně díky těm bronzovým lvům, po kterých jsem se snažil lézt.

P1100245

Podél přístaviště jsme došli až k malému obchůdku Wrap It, který nám doporučila Thea. Vyzkoušel jsem kuřecí wrap a k tomu smoothie s jahodami, ostružinami a malinami. S jídlem jsme si sedli k pláži a v klidu se naobědvali. Delicious! A hlavně to byla pořádně velká porce.

P1100273

Po pláži jsme došli až k bývalé olympijské vesničce, kde se nachází Peix od architekta Franka Gehryho. Kdysi se tu nacházela špinavá průmyslová oblast, která však s postavením olympijské vesnice zanikla a stala se tu jedna z nejatraktivnějších oblastí v Barceloně. Jsou tu také dva barcelónské mrakodrapy a jedním z nich je hotel Barcelona Arts, který je jedním z nejvyhledávanějších ubytovacích zařízení ve městě.
Naším dalším cílem se stal park Ciutadella ve čtvrti La Ribera. Krásný park plný zeleně a s jezírkem, kde si můžete půjčit lodičku. Bohužel se zde pravděpodobně o víkendu konal nějaký festival, takže to byl trošku bordel. Lehli jsme si pod strom a nabírali další síly. Všude pištěli papoušci, kteří občas k nám přilétli a hledali drobky na zemi. Víc tu samozřejmě bylo holubů.

P1100300

P1100306

Poté přišla nejnáročnější část. Projít památky ve čtvrtích La Ribera a Barri Gotic. L’Hivernacle, Castell Dels Tres Dragons, Museu de la Xocolata, Església de Santa Maria del Mar, Palau de Dalmases, Meseu Picasso (zavřeno), Capella d’en Marcús, Roman Wall, Palau de Lloctinent, La Catedral, Casa de L’Ardiaca, Placa de Sant Jaume, A Jintament, Placa Reial a odtud jsme došli zpět na La Rambla. Nohy už to začínají cítit, ale pořád nejsme u konce. Dáme si ledovou Pepsi a vracíme se zpět k Placa de Catalunya. Ještě se stavíme v obchodě s brýlemi, protože si Lucie rozbila brýle hned první den v Barceloně. Bohužel jí žádné neseděly, tak jsme s prázdnou pokračovali dál ulicí Rambla de Catalunya, kde se prostředkem táhne chodník, který je obepínán stromy. Jsme krásně ve stínu, ale ulice je to proklatě dlouhá. Téměř půl hodiny nám trvalo, než jsme pěšky došli na její konec a našli hlavní pobočku Cup&Cake. Dávám si cupcake s příchutí kokosu a k tomu cappuccino, Luci si objedná čokoládový cupcake s café latte. Sedneme si ven na ulici a užíváme si krásné prostředí. Další skvělý tip do Thei.

P1100338

P1100345

Po nasbírání sil jdeme pěšky až na apartmán. Míjíme malý park, ve kterém se nachází umělé tržiště postavené z plastových beden.

P1100351

Bohužel se mi nepodařilo zjistit, o co se jedná. Na apartmán dorážíme při západu slunce, lehneme si na lehátka na terase a čekáme, až slunce zapadne úplně. Když už je tma, tak si vyjdeme ještě ven. Ale už jen pro večeři. A to do Pizza Al Vol (doporučeno Alicí). Objednám si velkou pizzu Margaritu a pro Luci tuňákový sendvič k tomu. Najezení se osprchujeme a únavou usínáme v posteli.

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.