1Q84 – Haruki Murakami

Je tomu rok, co vyšel první dvoudílný svazek z trilogie 1Q84 a nyní se na pultech objevil závěrečný díl, který jsem si musel koupit hned v den vydání, abych ho stihl přečíst během prodlouženého víkendu (25. 10.–28. 10.) a podařilo se. S nadšením jsem hltal každé slovo a na konci knihy jsem byl víc než spokojený. Nejen díky bravurnímu vyprávění Haruki Murakamiho, ale tentokrát i díky tomu, že v knize se v překladu nacházelo výrazně míň chyb, než tomu bylo v prvních dvou dílech, kde to bylo sakra zoufalé.

Aomame a Tengo jsou někdejší spolužáci. Ona je skvělá fyzioterapeutka, která svých znalostí občas využije k tomu, aby odeslala na jiný svět muže, na které je běžná spravedlnost krátká. On je talentovaný, ale neprůbojný matematik se spisovatelským talentem. Jednoho dne zjistí, že svět, jak ho známe, jednou provždy skončil. A navíc si toho nikdo nevšiml. Ve třetí části dostane jedna z dalších postava prostor navíc. Jednání všech tří se vzájemně prolíná a mnohovrstevný děj románu tak pomalu ale neodvratně spěje ke svému rozuzlení a konci.

I když jsem na závěrečný díl čekal rok, tak obavy z toho, že si nebudu pamatovat detaily z předchozích dílů, uplynuly hned po začtení se do posledního dílu. Ocitl jsem se v nových situacích hrdinů a pokaždé ve zcela odlišném pohledu. Člověk tak dychtivě hltá každé slovo a zrovna když skončí pohled jednoho, začne vyprávění druhé postavy. Vy pak nevíte, zda chcete kapitolu přeskočit nebo pokračovat ve čtení s vědomím, že brzy se vrátite tam, kde jste skončili. Čím víc se blížíte ke konci, tím cítíte, že se k sobě přibližují i hlavní postavy.
Murakami mi tak s touto knihou pomohl nahlédnout do japonských zvyklostí a společenských problémů (násilí na ženách, generační odcizení, stárnutí populace apod.).
Celý příběh je vlastně o tom, zda dokážeme někoho milovat. Postavy se tak ocitnou ve fiktivním světě se dvěma měsíci, kde si po dvaceti letech uvědomí, co cítí k tomu druhému. Je teď na nich, zda se dokážou najít a utéct zpět do reality, kde by mohli společně žít šťastný život… A ano, o tom přesně je těch 1100 stránek. Mně nezbývá než říct, že to stojí za to.