I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: December 2013

Inovační volno pomáhá vzniku startupů

Dlouho jsem uvažoval o založení nové kategorie na svém blogu, která by se věnovala startupům. Ostatně můj blog začal díky předchůdci startupu – Web 2.0. Navíc rozjíždím svůj vlastní projekt Visionnaire, takže mi prostě nic jiného nezbývá. Rád bych zde psal vlastní zkušenosti z mého projektu a také zajímavosti ze startupového světa, které mě zaujaly.
V prvním článku bych rád zmínil pojem “inovační volno”, které podle mě výrazně pomáhá při rozjezdu startupů. Inovační volno vzniklo kdysi dávno ve společnosti 3M, ale tehdy se tomu říkalo patnáctiprocentní pravidlo. Šlo o to, že zaměstnanci si v průběhu dne museli vzít volno, během kterého se věnovali svým vlastním projektům. O několik desítek let později toto pravidlo zavedli zakladatelé v nově vzniklé společnosti Google. Na každé čtyři hodiny strávené prací na oficiálním projektu společnosti jsou vývojáři povinni strávit jednu hodinu na svém vlastním projektu a řídit se přitom výhradně svými touhami a instinkty.
V rámci tohoto inovačního volna vznikla například reklamní platforma AdSense, sociální síť Orkut, nebo dokonce e-mailový klient Gmail.
Bývalá viceprezidentka Googlu Marissa Mayerová měla během své kariéry na starosti mimo jiné i právě výše zmíněný Gmail. A ta tvrdí, že více než polovina nových produktů Googlu vychází z nápadů rozpracovaných v inovačním volnu.
Nyní je Marissa ředitelkou společnosti Yahoo, kterou pomohla dostat opět na výsluní. Po osmnácti měsících byly akcie společnosti na dvojnásobku, v červenci předběhl portál v objemu webového provozu i Google, vyšší zisk a nižší tržby. V čínském portálu Alibaba totiž prodala podíl za 4,5 miliardy dolarů a z peněz nakoupila více než 20 startupů. Tím se z Yahoo stal největší světový startup, který má pod svými křídly kvalitní vývojářské týmy. Nyní už jim stačí dát trocha toho inovačního volna a nové produkty Yahoo nenechají na sebe dlouho čekat.

Proč by měl český stát podporovat otevřená data

S rozhraním API se můžete setkat kdekoliv. Jde o rozhraní pro programování aplikací. Obvykle to funguje tak, že softwarová firma se pustí do vývoje software, a jakmile má hotovo, poskytne malou část jeho funkcí ostatním programátorům prostřednictvím API. Autorský tým Twitteru uplatnil přesně opačný přístup. Nejprve naprogramoval API a zveřejnili všechna klíčová data, a teprve pak postavil portál www.twitter.com na platformě své API. Autoři Twitteru tak nenesou břímě nových nápadů sámi. Na otevřené platformě může s dobrým nápadem přijít kdokoli (ostatně to uživatelé Twitteru přišli s funkcí retweet).
A samozřejmě Google je jedna z největších soukromých společností, která využívá standardu API k vývoji inovací. Ale co když se s otevřenými daty začne pracovat i ve veřejném sektoru? Vedoucí technologického odboru Washingtonu D.C., Vivek Kundra, vyhlásil v roce 2008 projekt s názvem Aplikace pro demokracii (původní pracovní název byl Hackni si district). Projekt nabádal softwarové vývojáře k tvorbě aplikací s využitím veřejných údajů poskytovaných místní samosprávou. Představivosti se přitom meze nekladou, software může mít podobu webových stránek, facebookových aplikací nebo mobilních aplikací, důležité je, aby se zaměřily na větší využitelnost veřejných dat pro místní občany, návštěvniky, firmy i ostatní úřady. Vítězové získají odměnu 10 000 dolarů.
I když město dalo programátorům šibeniční termín měsíc, tak se i za tak krátký čas přihlásilo 47 různých aplikací. Vítězi se nakonec staly dvě z nich. Jedna prezentuje vycházkové trasy po pamětihodnostech D.C. a druhá zprostředkovává vyčerpávající demografické údaje o místních občanech, kteří zvažují přestěhování do jiné části města. Mezi dalšími zaslanými aplikacemi byl kupříkladu nástroj ke sledování veřejných výdajů na určité projekty, průvodce pro cyklisty nebo mapa obsazenosti parkovacích ploch aktualizovaná v reálném čase z dat stahovaných přímo z pouličních parkovacích automatů. Mezi aplikacemi byla i vtipná aplikace s názvem Vrávorej bezpečně, která umí podnapilým uživatelům poradit nejbezpečnější pěší trasu domů z kteréhokoli baru ve městě.
Tento projekt zaznamenal takový úspěch, že jej k dnešnímu dni napodobily již desítky dalších velkých měst po celém světě. Prezident Obama pak Kundru jmenoval šéfem Úřadu pro elektronizaci státní správy. Kundra v nové funkci přispěl k vývoji ambiciózního projektu Data.gov a nadace Sunlight pod jeho záštitou uspořádala soutěž Aplikace pro Ameriku. Všechny tyto iniciativy mají jedno společné – ochotu vzít si příklad z inovačních platforem typu Twitteru, Googlu nebo Facebooku.
I u nás svítá na lepší časy. Bude to ale ještě dlouho trvat. Přestože se česká vláda zavázala přistoupit k mezinárodní inciativě Open Government Partnership, tak veřejná správa zatím nemá žádnou motivaci k poskytování skutečně otevřených dat (je tu několik API, která však mají velmi omezená pravidla jako je možnost na API poslílat maximálně tisíc dotazů, nebo mít minimálně desetiminutový interval mezi jednotlivými dotazy na webovou službu). Ale na druhou stranu tu máme naštěstí veřejnost, která se ráda na tom podílí a díky vlastní aktivitě se podařilo zástupcům neziskového sektoru a akademické sféry sdruženým okolo iniciativy NášStát.cz výrazně participovat na tvorbě akčního plánu a v konečném důsledku do něj prosadit významnou část společných návrhů. A fond Otakara Motejla přinesl soutěž o společensky nejpřínosnější aplikace využívající otevřená data (bylo přihlášeno krásných 25 užitečných aplikací).
Je vidět, že tu máme lidi, kteří dokážou přijít s nápadem a poskytnout svůj čas na jeho realizaci. Naše státní byrokracie (a nejen naše) se dlouhodobé teší plné zasloužené pověsti systému, který dusí a potlačuje inovace. Vykazuje však čtyři základní prvky, díky nímž by i ona mohla využít inovačního potenciálu vývojových platforem. Za prvé je nesmírným depozitářem informací a služeb, které by mohly občanům přinést nemalý užitek, kdyby je někdo dokázal lépe zorganizovat. Za druhé do kompetence státní správy tradičně spadají informace, o něž se občané obvykle velmi zajímají, ať už jde o mapy územních plánů, zdravotnické služby nebo statistiky zločinnosti (zde je mimochodem krásně zpracovaná mapa kriminality). Za třetí v mnoha zemích existuje dlouhá tradice angažovaných občanů, jež neváhají vynaložit čas a intelektuální energii na řešení problémů, které podle nich spadají do sféry veřejného zájmu. A konečně je tu skutečnost, že státy na rozdíl od soukromých subjektů nepodléhají konkurenčnímu tlaku na utajování svých informací.
Jednou z cest, jak naplnit příslib veřejné správy digitálního věku, by však mohla být představa „státu jako platformy”, jak zní termín internetového vizionáře Tima O’Reillyho. Dobře fungující stát by tak měl, přinejmenším zčásti, přicházet s inovativnlmi řešeními problémů svých občanů nebo problémů, které sužují samotné státní orgány. Tady by mohl model platformy naplno uplatnit svůj potenciál. Tak snad ani v této oblasti oproti ostatním zemím nebudeme zaostávat. Pokrok přece nejde zastavit…

Zdroje:
Tyinternety – Příležitost, nebo past? Jak je na tom český stát s otevřenými daty
Datablog – Akční plán pro Open Government Partnership schválen. Co všechno Česku přinese?
NášStát
Steven Johnson – Odkud se berou dobré nápady

Čtením knih se rodí nové nápady

Znáte to, pracujete na nějakém problému a nemůžete najít řešení. Tak si dáte malou procházku, díky které přejdete na jiné myšlenky. A najednou se řešení objeví samo. Během procházky vám v hlavě vznikají nové kombinace nápadů, které z již existujících dají dohromady potřebný výsledek.
Šťastnou náhodu můžeme rovněž kultivovat absorbováním myšlenek z okolního světa. Čtení je stále tím nejúčinnějším prostředkem pro vznik a šíření zajímavých nových myšlenek a pohledů. Ale kdo z nás si může dovolit číst knihy, kdy se mu zachce? Asi jen lidi z knižního průmyslu a Michelle Losekoot. Nám ostatním zbývá pouze volný čas. Popřípadě číst knihy v MHD cestou do práce nebo si přečíst jednu dvě kapitoly po uložení dětí do postele. Problém s přizpůsobováním nových myšlenek mimo každodenní rutinu spočívá v tom, že potenciální kombinace jsou omezeny rozsahem paměti. Pokud nestihneme přečíst knihu dříve než za dva týdny, pak než se dostanete k následující, zapomenete, co vás tak zaujalo či inspirovalo na té předchozí. Můžete se ponořit do světonázoru jednoho autora, ale pak je obtížnější vytvářet šťastné kolize myšlenek ostatních autorů. Tomu se lze vyhnout například tak, že si vyhradíte delší časový úsek, kdy si projdete rozsáhlou a pestrou sbírku myšlenek několika autorů naráz.
Bill Gates, jeden z nejbohatších lidí světa, si v průběhu roku sepisuje seznam četby – z níž velká část souvisí s jeho oborem. Pak si vezme čtenářskou dovolenou a odjede na týden či dva, během které se věnuje výhradně čtení. Stlačením ročního přísunu informací do několika málo dní poskytl myšlenkám více příležitostí ke vzájemnému spojení, z toho prostého důvodu, že je snazší zapamatovat si text, který jste četli včera, než ten, který jste si prošli před půl tokem.
Dá se tak říct, že čtenářská dovolená, stejně jako dlouhá procházka, uvede různé myšlenky do pohybu. Většina z nás si však dvoutýdenní čtenářská volna nemůže dovolit, nemluvě o tom, že ne každý si pod pojmem zasloužená dovolená představí dva týdny pročítání tisíců stran textu. Neexistuje však důvod, proč by význam a hodnotu čtenářských dovolených nemohly akceptovat organizace a firmy. Něco podobného již poskytuje například digitální agentura SYMBIO, která svým zaměstnancům nabízí možnost získat nové dovednosti a znalosti prostřednictvím vlastní knihovny. Ta mi docela chybí, v SYMBIU mi taky dali zatím nejlepší dárek na rozloučenou. Samozřejmě ve formě několika knih. O několik měsíců později jsem své bývalé kolegy porazil v jednom pitchi na automobilku. Knihovny určitě najdete i v několika dalších firmách, ale teď zbývá přesvědčit ostatní agentury, že čtení má smysl a pomáhá při tvorbě nových nápadů…

Škola copywritingu s Českými aeroliniemi

Mám rád newslettery. Beru je jako inspiraci a sleduji tím i trendy v komunikaci. Jenže občas narazím na značku, která mi zasílá tak mizerné e-maily, že mám chuť se odhlásit z odběru. Ale pak jsem si řekl, že bych se tím mohl trénovat. Tou společností jsou České aerolinie (ČSA), které fungují už 90 let. Jejich e-mailová (a vlastně celá marketingová) komunikace je jeden velký průšvih. A proto jsem se rozhodl pro následující článek, který si interní komunikační tým ČSA může pověsit na nástěnku. Read more

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.