Creative Camp Munich 2014

V rámci cestování se mi občas poštěstí využít tvůrčí schopnosti jinde než jen v Čechách. Naposledy to bylo před dvěma lety v Cannes na Young Creative Academy a nyní vyrážím do Mnichova na Creative Camp, kde vybírají několik mladých talentů z různých evropských zemí a společně se snaží vymyslet reklamy pro pár klientů. Za tyto nápady následně dostanou zaplaceno. K tomu máme ještě uhrazené ubytování, stravu a dopravu. Já jsem tuto příležitost získal díky Art Directors Club Czech Republic.

Do Mnichova jsem vyrazil autobusem z Hlavního nádraží, kde mě trošku Student Agency zklamalo. Byl jsem zvyklý vyfasovat noviny a k tomu kafe, aby cesta uběhla příjemněji. V tomto případě noviny žádné a za kafe se muselo platit pouze v eurech. Takže jsem se musel spokojit s vlastní knihou.
V Mnichově na nádraží už mě čekal doprovod, který mi pomohl dostat se na hotel Holiday Inn, kde mi na recepci dali tašky se sponzorskými dary (včetně časopisu Playboy v němčině) a kartu od pokoje. V rychlosti jsem si vybalil a pohledem z okna jsem si všiml, že tu mají i bazén, tak toho musím v budoucnu využít.
Hodím si foťák přes rameno a vyrážím do města na obhlídky. Procházím kolem krásné kamenné pláže u řeky – Isarstrand Muffathalle, kde si spousta lidí užívá sluníčka. Někteří si čtou, jiní se opalují a další si povídají u flašky piva.

Přejdu most a dostanu se na ulici Maximillian strasse, podél které se dostanu do centra. Zde to už znám z minulé návštěvy města, nicméně mi přijde, že je tu tentokrát víc lidí. A mám podezření, že je tu také víc cyklistů. Kola jsou na každém rohu (tento pocit mám pravděpodobně od té doby, co jezdím na kole i já).

Když projdu centrum (všechno kolem Marienplatz), tak se rozhodnu zajít do Anglické zahrady, která patří k největším městským parkům, je dokonce větší než Central Park v americkém New Yorku. Když tam dojdu, tak teprve zjistím, jak je park obrovský. Sotva jsem ušel kousek a měl jsem pocit, že už jdu hodinu (ideální místo pro sportovce). Nejradši bych to celé projel na kole (příště si ho musím vzít). Cestou nazpátek jsem narazil na surfařský spot, kde skupinka lidí jezdila na umělé vlně v rámci mnichovské řeky Eisbach.

Cestou zpátky na hotel jsem se rozhodl vydat se druhým parkem kolem Friedensengel a na hotelu si dal večeři. Chvíli jsem ještě pracoval na počítači a pak šel spát, abych další den v šest ráno mohl vstát do bazénu.

Bazén byl osvěžující a probral mě na celý zbytek dne. Byl jsem v něm sám a tak si hoďku plaval. Následovala snídaně, po které jsem se s ostatními sešel v hotelovém lobby a já mohl konečně poznat ostatní kreativní mozky. Náš doprovod nás zavedl na Akademii U5 a my se cestou všichni navzájem poznávali a bavili se. Sešla se opravdu skvělá skupina lidí.

V devět hodin nám začal briefing, kde jsme dostali zadání. Máme vymyslet digitální kampaň na technologii Quattro od automobilky Audi, aniž bychom auto vlastně ukázali. Následně nastoupilo 10 přednášejících a každý z nich měl 10 minut, aby nám přednesli něco o jednotlivých tématech. Mezi nimi jsou osobnosti jako Matthias Kindler, Tom Batoy, Maximilian Weigl, Michael Stiebel a dokonce zpěvačka Boggie, která nám spolu s tvůrčím týmem ukázala svůj klip, a vysvětlila nám, jak při tom postupovali a hledali řešení.

Po prezentacích jsme jeli do Rathaus-Glockenspiel, kde jsme měli focení se starostou Mnichova. Starosta měl také proslov o mladých talentech, které by rád zde v budoucnu uvítal. Dalším programem nemůže být nic jiného než oběd. Zavedli nás do krásné německé restaurace Pschorr, kde jsme si dali pivo a k tomu vynikající špenátové knedlíky.
Poté jsme se všichni vrátili na akademii a začali vymýšlet nápady. Po pár hodinách jsme jich měli dost. Sepsali jsme si je s tím, že si k nim sedneme druhý den s čistou hlavou. V osm hodin večer totiž následovala light party v Jazzclubu Unterfahrt, který byl v podzemních chodbách (jako z atomového bunkru).

Tady jsme si dali večeři a pak nám zpěvačka Boggie zazpívala několik písniček. Byla naprosto úžasná. Poté se několik z nás sebralo a odešlo na hotel, protože už jsme byli unavení a zítra nás čeká náročný den.
Druhý den jsem kvůli silnému spánku zaspal bazén, takže jsem si dal rovnou snídani a sešel se s ostatními v lobby. Doprovodil jsem je na Akademii, protože si ostatní nepamatovali cestu, jak se tam dostat. Začali opět pracovat na našich nápadech, zredukovali jsme to na jeden a zaměřili se na něj, abychom jej měli dokonalej. Občas nám někdo z přednášejících dal k tomu nějaký komentář a kolem páté hodiny odpolední jsme měli hotovou prezentaci.

O hodinu později to začalo a týmy postupně prezentovali své nápady přednášejícím a hlavně zástupcům společnosti Audi. Mnoho týmů mělo více nápadů, které se snažili odprezentovat v daném časovém limitu 10 minut. Byli jsme pátí v pořadí, a když přišla na nás řada, nastoupili jsme na pódium, představili se a ukázali všem náš nápad.
Když už to měli všichni za sebou, tak se na pódium postavil klient a poděkoval za úžasné nápady. Pak pochválil náš tým, který přišel s vtipným nápadem, zajímavým řešením a super prezentací (omlouvám se, že nápad nemůžu představit, ale váže mě mlčenlivost). Naše ego vyskočilo do výšin. Veškeré povinnosti máme za sebou, ostatní nám gratulují a chválí nápad. Nyní to už zbývá jen oslavit. Na hotelu se převlékneme a vyrážíme do klubu Lebenslust, kde se pořádně odvážeme a bavíme dlouho do noci, takže nás druhý den téměř všechny přepadla kocovina. Nicméně to nám nezabránilo v tom, abychom ještě zavítali do Goldene Bar, kde jsme měli luxusní snídani. Někteří z nás ještě zkusili surfovat na umělé vlně, další se postupně s námi loučili, protože museli stihnout letadlo a nakonec i já jsem se rozloučil, protože jsem chtěl navštívit mnichovské muzeum moderního umění – Pinakotheke, které je trošku z ruky.

Kolem muzea jsou úžasné architektonické budovy a celá tahle čtvrť je laděná v moderním duchu. Vstup stál jedno euro (mám štěstí, je to tak každou neděli). A za tu cenu se mi naskytl pohled na obrazy Andyho Warhola, Maxe Ernsta, nebo Reného Magritteho, světelné umění Dana Flavina, sochy Josepha Beuyse a nejvíc mě asi nadchla část, která se věnovala designu. Bauhaus nábytek, Volkswagen auta, Apple počítače, italské sklo, švédské mobilní telefony dokonce i běžecké boty Nike.

Pomalu se blížil můj odjezd, tak se vracím zpět na hotel a cestou mě zastaví jeden turista a zeptá se na cestu. Já ho nečekaně nasměruji správně, až si říkám, že Mnichov musí být malé město, když ho tak znám. Na hotelu si vezmu své věci a metrem dojedu na autobusové nádraží. Byl to úžasný čtyřdenní výlet plný inspirace, díky kterému jsem poznal nové přátele a přesně kvůli takovým zážitkům jsem chtěl být věčným studentem.