I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Month: October 2014

Krakov a výstava Stanleyho Kubricka

Následující řádky se udály před více než měsícem. V rámci cesty jsem si nevedl deník, protože jsem to nestíhal a navíc jsem měl společnost, kterou jsem dlouho neviděl a měli jsme si toho hodně co říct. Další výlet vedl do polského Krakova, kde se konala další výstava Stanleyho Kubricka. Není to však ta samá, kvůli které jsem jel s kolem do Vídně. Tentokrát je to zaměřené na jeho filmovou tvorbu.
Pro naši cestu jsme se rozhodli využít vlakovou dopravu, kdy v pátek ve 22 hodin vyráží vlak z Prahy a dorazí do Krakov v šest ráno. Ideální na prospání se a probuzení se na místě. Jelikož se Adél před pár dny vrátila z Islandu, tak zajistila večeři pro dva v podobě úžasného uzeného lososa. Lepšího lososa jsem snad nikdy neměl. K tomu jsme si dali kalifornské bílé víno Sauvignon Blanc 2012 z vinařství Francise Forda Coppoly. Oslavovali jsme totiž zpětně mé narozeniny a já k tomu ještě dostal navíc jeden dárek. V našem kupé byly tři další holky z Polska, které se vracely domů. S Adél jsme si toho hodně povídali, až nás víno zmohlo a rozhodli jsme se jít spát.
Druhý den ráno jsme vstali před Krakovem a po vystoupení z vlaku jsme zamířili do nejbližší kavárny na nádraží. Potřebovali jsme se pořádně probrat kávou, protože to bude dlouhý den. Všude se nacházely knihy, které se mapovaly židovské příběhy z druhé světové války. Jsou tu docela vlastenečtí. Dokonce se na nádraží objevilo několik lidí v dobovém oblečení. Ubytování máme k dispozici až od 12 hodin, takže jsme po sedmé hodině z kavárny odešli do centra města, prošli jsme Floriánskou bránou a až jsme narazili na hlavní náměstí Rynek Główny. Téměř prázdné náměstí vypapadlo úžasně. Jako by nastal konec světa a my byli jediní, kdo přežil. V sobotu ráno tu evidentně všichni ještě budou spát.

P1130173

P1130176

P1130178

Z náměstí se rozhodneme jít parkem do starší části města. Vystoupáme na návrší ke královskému hradu Wawel, kde je bohužel katedrála ještě zavřená, ale i tak je odtud krásně vidět na Vislu a město. Slunce nám přeje a my si užíváme to ticho města bez davu turistů.

P1130181

P1130184

P1130190

Z hradu se rozhodneme dojít do nejstarší židovské části města – Kazimierz. Jedná se o podlouhlé náměstí se starými synagogami, palácem a židovskými obchody. Nachází se tu nejstarší zachovalá synagoga v Polsku. Dříve byl Kazimierz samostatným městem, ale v 15. století sem byli přemístěni Židé a postupem času se tato čtvrť stala centrem židovského náboženství, vědy a kultury. A nebýt toho autobusu se studenty z nějaké školy, tak to tu vypadá, jako by se zastavil čas. V některých uličkách jsem si připadal jako v komiksu Maus od Art Spiegelmana.

P1130198

P1130203

Pomalu se blížila desátá hodina, což znamená, že se otevře Národní muzeum v Krakově, ve kterém na nás čeká Stanley Kubrick. Jdeme směrem k Visle a podél řeky dojdeme k aleja Zygmunta Krasińskiego, která nás dovede až k muzeu. Jsme tu pár minut před začátkem a zatím jediní, to se však během několika sekund změní a objevují se další lidi. Je totiž poslední víkend, během kterého se tato exhibice ještě koná.

P1130209

Když už nás konečně pustí dovnitř, tak pokladní není zrovna na nás příjemná, zatímco k Polákům je jak andílek. To mě však netrápí, těším se na výstavu a vstupuji do první místnosti. Vše je postavené v pořadí tak, jak režisér točil filmy. Každá místnost je jinak udělaná a charakteristicky laděná podle filmu. Oproti výstavě v Paříži je to příjemnější prostředí. Zejména proto, že se tu smí fotit, takže mám velkou sérii fotek na památku. V místnosti věnované filmu Mechanický pomeranč jsou i mé oblíbené kulisy a v mé hlavě se opět probudí myšlenka, že bych v Praze otevřel mléčný bar, kde by to vypadalo stejně.
Dál mě nadchla část věnovaná Vesmírné Odysee a Osvícení. Úplně z toho sálala atmosféra a bylo skvělé si vše krásně připomenout. Stanley Kubrick byl puntičkář a záleželo mu na každém detailu. Z těch rekvizit, poznámek a scénářů je to hodně vidět.

P1130217

P1130225

P1130236

P1130245

Už je po dvanácté hodině a nás přepadl hlad. Rozhodli jsme se využít tip místních a zašli do restaurace Smakolyki, kde mají domácí kuchyni za velmi příjemné ceny. Dali jsme si dýňovou polívku (naprosto úžasná a hlavně obrovská porce) a poté si Adéla dala špenátové palačinky a já špenátové knedlíky. Chvilku jsme odpočívali a pozorovali mlčky sraz několika generační rodiny u protějšího stolu.

P1130254

P1130255

Poté jsme zaplatili a vyrazili na náš apartmán. Majitelka Kinga nás vřele přivítala a ukázala celý byt. Koupelna je naprosto úžasná. Odložíme si věci a na chvíli si zdřímneme, přeci jen spánek ve vlaku není ideální.
Když jsme nabrali síly, rozhodli jsme se zajít zpět k řece, kde se údajně nachází kavárna dočasná kavárna ve stylu Stanleyho Kubricka. Vezmeme to přes náměstí a zajdeme do jedné postranní uličky, kde mám vyhlídnuté jedno místo. Dojdeme ke Cupcake corner, kde dělají úžasné dortíčky a další dobroty. Je to tu trošku dražší, ale stejně mají plno (od roku 2010 napekli přes půl milionu cupcaků). Vybrali jsme si čtyři příchutě a sedneme si s nimi do parku. Úplně se to rozplývá na jazyku a mně se vybavila ta úžasná chuť a vůně cupcaků, když mi je pekla Luci. Přesně takhle bych si představoval ideální cupcake shop v Praze.

P1130265

Pokračujeme v naší cestě směrem k Forum Przestrzenie, což je rozpadající se bývalý čtyř hvězdičkový hotel z osmdesátých let minulého století, ve kterém se nyní odehrávají kulturní akce. Před budovou je spoustu lehátek a z obrovských kontejnerů vytvořené kavárny. Je to tu jak na Náplavce. Sedáme si poblíž kavárny Stanleyho Kubricka a jen tak nasáváme atmosféru. Nikam se nehoníme, čteme si knihy a necháváme plynout čas.

P1130271

P1130272

Když se začalo stmívat, tak jsme usoudili, že bychom mohli jít zpět na apartmán a cestou si nakoupit něco k večeři a zítřejší snídani. Centrum nějak ožilo a je tu spousta lidí. Skoro jako na vánočních trzích. Vykoupu se v té úžasné staré vaně a ulehám do postele, kde ihned usnu, zatímco Adél ještě pracuje na počítači kvůli svému projektu NaFIlm.
Druhý den ráno vstáváme kolem deváté, protože nás nic nehoní. Fabryka Oskara Schindlera se otevírá později. V klidu se nasnídáme, zabalíme si veškeré věci a rozloučíme se. Vyrážíme na čtyřkilometrovou procházku ulicemi Krakova.

P1130294

P1130298

Hned jak se dostaneme na ulici Slawkowksou, která vede na náměstí, tak narazíme na zátarasy, protože se tu běží maratón. Všude vyčkávají fotografové a následně je zahalí dav běžců. Oproti sobotnímu ránu je tady v neděli docela živo. Zbytek cesty už byl klidnější a dorazíme k muzeu právě včas. Už je otevřené a dovnitř se hrnou první davy lidí. Kupujeme si zvýhodněný lístek, který nás opravňuje vstoupit i do vedlejšího muzea současného umění MOCAK (zkratka Museum of Contemporary Art in Krakow). Budovu navrhlo duo italských architektů Claudio Nardi a Leonard Prodi.

P1130334

Je zvláštní být na místě, kde člověk zachraňoval životy. Dobovou atmosféru tu zachovali úžasně a vy můžete poznat nejen historii továrny, ale i život v Krakově za druhé světové války. Líbí se mi ta multimediální část, která umožňuje návštěvníkům nahlédnout hlouběji do historie.

P1130303

P1130312

P1130317

Poté následovalo muzeum současného umění, které mě tak moc nenadchlo. Velká část byla věnována násilí a umělcům reflektující tehdejší nepokoje na Ukrajině. Ale našlo se tu pár věcí, které jsem si musel zapamatovat kvůli jejich originalitě.

P1130322

P1130326

P1130336

Předtím, než se vydáme na Krakovu mohylu, rozhodneme si dát oběd. Zašli jsme do nějaké boční uličky a hned jsme narazili na krásnou kavárnu, kde nabízí polední brunch. Jmenuje se výstižně Klubokawiarnia Kącik 6 podle ulice a číslo domu, ve které se kavárna nachází. Je vidět, že to je rodinný podnik. Žena za barem, její manžel (Ital) to celé zadotoval a dcera si přivydělává prací v kuchyni. Ideální prostor pro děti, protože tu mají i vlastní dětský koutek, který se dá proměnit v kino, kde se promítají pohádky. Velmi příjemní lidé a báječně jsme se najedli.

P1130337

Slunce začíná pořádně pálit, takže nám dá cesta trošku zabrat, ale nakonec dorazíme na kopec a padneme do trávy. Já si čtu a Adél si zdřímne. Máme spoustu času, přeci jen vlak nám jede až v deset večer. Výhled z mohyly je naprosto úžasný. V Krakově se nachází čtyři mohyly a byly navršeny polským národním hrdinům. Tato vznikla pravděpodobně v 7. století údajně na místě posledního odpočinku legendárního knížete Kraka, který toto město založil.

P1130345

P1130350

Pomalu vyrážíme zpět do centra města. Bereme to přes jednu čtvrť vedle velkého parku. Každý dům tu vypadá úžasně a zdá se, že všechny vily patří těm nejbohatším ve městě. Mají krásné zahrady, věžičky a vše je ve vynikajícím stavu. Ne jako zbytek města.

P1130358

Přes most přejdeme na druhou stranu řeky Visly až dojdeme k parku vedle ulice Svaté Gertrudy. Padají tu kaštany, které děti sbírají. Čtenáři tu čtou knížky a na některých lavičkách odpočívají cestovatelé s brašnami. My se k nim přidáme a tady si odpočineme a necháme se unášet vůní podzimu.

P1130369

P1130373

Po chvilce však začne poprchávat, takže máme jasně vybraný další cíl. Tím je samozřejmě další pobočka Cupcake corner.
Déšť však zahnal dovnitř i další kolemjdoucí, takže je tu najednou plno. Kromě dortíků si dáváme i zmrzlinu a dlouhé minuty čekáme, zatímco se zákazníci střídají u stolů. Se stmíváním déšť ustane a naší konečnou zastávkou je Galeria Krakowska – obchodní centrum propojené s hlavním nádražím. Zde si sedneme do restaurace, dáme si večeři a poté si čtu knihu, zatímco Adél pokračuje v práci na svém projektu.
S příchodem desáté hodiny se zavírá celé obchodní centrum, takže se přesuneme na nádraží a nasedneme do našeho vlaku. Kupé je tentokrát narvané k prasknutí. Bohužel sedíme s docela hlučnou skupinou Poláků, ale to je mi jedno, já jdu spát, protože po přijedu do Prahy jdu rovnou do práce…

Best of Signal festival 2014

Signal festival si minulý rok nastavil laťku docela vysoko. A já jsem byl nedočkavý, s čím novým přijdou pořadatelé letos. První den je za mnou a vlastně se dá říct, že mám za sebou i celý festival, protože jsem stihl všechno za tři hodiny. Takže můj první dojem byl, že letos je toho míň a organizátoři dali všechno blíž k sobě. Tedy kromě Náměstí Míru. Zase…
Ale všechno popořadě. Nejdříve vám dám tip, jak to všechno projít za jeden večer. Nějakým způsobem se dostanete na Palackého náměstí, kde už na vás čeká první světelná show – projekt Cyclique (tu jsem si bohužel kvůli počasí neužil). Poté půjdete podél nábřeží až k Hollarce, odkud se přes Střelečák dostanete na Kampu a vydáte se směrem ke Karlovu mostu. Poslední zastávkou na této straně Vltavy je v Cihelné. Přejdete Mánesův most k náměstí Jana Palacha, odkud rovnou zabočíte na Alšovo nábřeží. Taneční konzervatoř je odtud co by kamenem dohodil. Vydáte se ke Staroměstské mostecké věži, proderete se Karlovou ulicí k Městské knihovně v Praze. Užijete si videomapping na Staroměstském náměstí, odkud zajdete na Ovocný trh, kde to skrz nějakou pasáž vezmete na metro Můstek a svezete se na Náměstí Míru. Což je skvělá tečka na závěr (Mapu s popisky si můžete prohlédnout zde).

Ještě než se vrhnu na to nejlepší v rámci Signal festivalu, tak musím vytknout pár věcí v mobilní aplikaci. Nikde jsem nemohl najít, že bych si mohl přepnout jazyk do češtiny. Je možné, že to automaticky mám v angličtině kvůli defaultnímu anglickému jazyku v systému iOS. Druhá věc, a pro mě docela zásadní. Naklikal jsem si místa do “My favorites” a ve filtru vypnul ostatní položky, aby mi v mapě nepřekážely. Ale po vypnutí a následném zapnutí aplikace, jsem měl zase všechno ve filtru označené (Vždycky jsem z aplikace odešel, abych si v mobilu zapnul foťák a pořídil fotku. Pak jsem se vrátil do mapy.) a já musel opět ostatní položky ve filtru vypnout, abych tam měl jen ty oblíbené (je to otravné, když to děláte u každé atrakce).
Tak a konečně k tomu, kvůli čemu tento článek píšu. Zde je můj výběr best of, který je řazen podle toho, jak jsem ho procházel.

1. Light Barrier – Kimchi & Chips

Tato instalace vytváří ve vzduchu světelné fantomy pomocí speciálního systému zrcadel a milionů kalibrovaných, protínajících se paprsků. Výsledným efektem jsou vznášející se animované objekty, které se proměňují v prostoru i v čase. Light Barrier je studie digitálního světla, zkoumající novou vizuální mechaniku.

Photos from the Signal festival.

Tohle bylo pro mě novým zjevením. Ač se návštěvníkům může zdát, že je to obyčejná hra se světlem a kouřem, já jsem z toho byl nadšený. Nikdy jsem nic podobného neviděl a já každou chvíli čekal, kdy se v tomto “hologramu” objeví Jedi postava ze Star Wars.

2. The Pool – Jen Lewin

The Pool je interaktivní světelná instalace, složená ze stovky kruhových stupínků. Vstoupíte-li do tohoto prostředí, vstoupíte do světa, kde hra, pohyb a spolupráce vytvářejí vířící efekty světla a barev. Zkuste si představit gigantické plátno, na kterém můžete společně s ostatními malovat světlem.

Photos from the Signal festival.

Nenechte se zmást fotkou (plac byl vyklizen dočasně kvůli proslovu pána z Velvyslanectví USA v Praze, který tento projekt podpořil). Instalace je ve skutečnosti barevnější a je to úžasné místo pro děti. Tolik radosti na jednom místě jsem dlouho neviděl. Bylo úžasné sledovat nejen děti, ale i jejich rodiče – každý si to chtěl vyzkoušet. Bylo by skvělé, kdyby něco takového tady mohlo být napořád.

3. E:MERGE – Nerdworking

Jediný videomapping, který si vychutnáte ve 3D! Jedná se o abstraktní poezii linií, ploch a iluzivních prostorů. Na tento prostorový audiovizuální zážitek jen tak nezapomenete.

Photos from the Signal festival.

My zkušení z loňského ročníku jsme si vzali své 3D brýle a opět si užili 3D videomapping, který tentokrát měla na starost jiná skupina. Turecké uskupení nahradilo ruskou skupinu Sila sveta a musím říct, že Turecko využilo 3D efekt bravurně. Takže ani zde jsem nebyl zklamán.

4. FLOW – Andrej Boleslavský & SIGNAL Lab

Interaktivní světelná instalace zve návštěvníky k hravému prozkoumávání proudu barevných částic v iluzivním prostředí aerodynamického tunelu. Pohybem rukou se částice dávají do pohybu a obtékají tvar karoserie automobilu, aby zviditelnily jeho geometrii. Instalace vznikla ve spolupráci se společností Mercedes-Benz.

Photos from the Signal festival.

Musím pochválit automobilku Mercedes-Benz a tvůrce této instalace. Ano, je to marketingová akce, ale pro mě jedna z nejlepších. Postavená na skvělém insightu (rodiče s dětma rádi chodí na podobné akce, tak jim tam předvedeme ideální rodinný vůz) a nádherně využívá produkt v rámci instalace. Bravo! Děti se baví a rodiče čumí na své budoucí auto 🙂

5. Murmur – Chevalvert

Tato interaktivní instalace odhaluje a materializuje pohyb zvukových vln. Murmur je architektonickou protézou, která umožňuje komunikaci mezi diváky a stěnou mostecké věže. Instalace simuluje pohyb zvukových vln a vytváří světelný most mezi fyzickým a virtuálním světem.

Photos from the Signal festival.

Tady se omlouvám za kvalitu fotky, ale stejně vám řeknu, že to musíte vidět a hlavně prožít na vlastní kůži. Vaše slova či zvuky z úst se převedou do úžasné vizuální podívané. Asi tu narazíte na velkou frontu, ale rozhodně to stojí za počkání.

6. Evoluce – Onionlab

Tato projekce rozvíjí obrazem a zvukem koncept evoluce. Je koncipována jako transformace, konstrukce a alterace reality prostřednictvím času. Evoluce je zároveň nepřetržitý tvůrčí proces.

Photos from the Signal festival.

Mám rád videomappingy a rád bych tu doporučil všechny, jenže to by pak byl pomalu článek věnovaný jen videomappingu. Proto jsem místo MaxIn10sity, kteří předvedli krásný audiovizuální zážitek, zařadil projekt z barcelonského kreativního studia. Evoluci jsem si navíc taky vybral proto, že překonala loňskou projekci ze stejného místa, která mě trošku zklamala (z mého pohledu).

Pokud byste nějakým způsobem neměli čas na celý festival a chtěli si projít jen výše zmíněné atrakce, tak doporučuji začít na Náměstí Míru, odkud se metrem dostanete na Malostranskou. Tam se přes Kampu dostanete až k mostu Legií, kde můžete nasednout na tramvaj a svézt se na Staroměstskou a projít snadno zbytek…

Tolik k letošnímu Signal festivalu. Rozhodně si zopakuji některé atrakce i v dalších večerech a na závěr musím opět poděkovat organizátorům tohoto festivalu. Vždycky mi na chvíli “osvětlíte” můj všední život. 😉

Zdroje popisků k atrakcím pochází z webu Signal festival

Web ostrý jako břitva – Jan Řezáč

Když se mi dostala do ruky kniha Web ostrý jako břitva od Honzy Řezáče, tak jsem se bál, že to bude ten typ knihy, který je aktuální v době vydání, ale za pět let to bude minulostí (digitální svět se neustále mění). Po přečtení prvních stránek jsem byl vyveden z omylu. Pravidla v této knize pravděpodobně nikdy nezestárnou, protože to je spíše o přístupu, jak vytvořit skvělý web. Nejedná se tedy o programátorský nebo grafický tutoriál pro tvorbu webu.
Ač je kniha prezentována jako učebnice pro webdesignéry, kteří se díky tomu mohou posunout výrazně dál a také pro klienty, kteří pochopí, co všechno obnáší ideální webová prezentace apod. Tak já si myslím, že kniha je určena pro všechny, kteří mají co dočinění s online světem a uvedu zde několik cílových skupin, které tato kniha může oslovit.

Pracovní životopis Honzy Řezáče v kostce: Na začátku kódoval HTML stránky. Pak začal nabízet grafické ztvárnění webů. Následně začal weby promyšleně navrhovat. Od návrhu webů byl jen krůček ke konzultování návrhů jiných webdesignérů. Konzultace vedly k dozorování větších projektů a tvorbě zadání pro výběrová řízení…

Během čtení jsem si totiž uvědomil, že některé praktiky se dají přesunout i do jiných oblastí, ve kterých jsem měl co dočinění i já v rámci své kariéry (od filmu, přes fotografa až po copywritera). Proto mi dovolte, abych uvedl několik ukázek, které by vás měly přesvědčit, že koupě knihy Web ostrý jako břitva není jen rozšíření knihovny o další krásnou knihu, ale je to také investice.

Cílová skupina #1 – Startupisti
V dnešní době spoustu lidí v online světě přemýšlí o nějakém startupu. V této knize najdete spoustu tipů, jak oslovit své potencionální zákazníky. Ale hlavně zde objevíte návod, jak si ověřit, že váš startup za něco stojí. Následující odstavec je převzatý z knihy s tím, že jsem ho lehce poupravil vložením slova “startup”.

Uživatelský výzkum je způsob, jak získat vhled do uvažování lidí – např. potencionálních uživatelů vašeho projektu. V rámci výzkumu můžete využít mnoho různých metod. Cílem výzkumu je minimalizovat riziko, že vytvoříte nesmyslný startup, protože nebude nabízet to, co lidé potřebují. Zároveň díky výzkumu snáze stanovíte priority celého projektu z pohledu vašich uživatelů.

Cílová skupina #2 – Filmaři
Při psaní scénáře je potřeba vymyslet charakteristiky hlavních postav. Filmový divák by se s hlavní postavou měl co nejvíce ztotožnit, aby se dokázal vcítit do jeho role. I takovou metodu najdete v této knize. Při tvorbě webu je totiž potřeba mít personu, která je jakýmsi archetypálním uživatelem webu. Následující text je opět poupravený text z knihy.

Představte si personu jako list papíru, na kterém je fotka, pár základních demografických údajů a především příběh daného člověka (příběhy jsou lepší než body, protože vám pomohou si lépe personu představit jako skutečného člověka). Persona mapuje chování, motivace a potřeby lidí, kteří budou sledovat váš film.

Cílová skupina #3 – Social Media manažeři
Správná komunikace na sociálních sítích vám může pomoci vybudovat silnou značku. Navíc vám to pomůže zvýšit důvěryhodnost a uživatelé se k vám budou rádi vracet. I u této poslední cílové skupiny si dovolím uvést příklad z knihy, který je však mírně poupraven.

Nejvyšší metodou Maslowovy pyramidy je vytvoření vazby mezi FB stránkou a jeho fanoušky. FB stránka zapadne do života lidí, kteří ji používají tak silně, že se na ni vrací, mluví o ni a doporučují ji svým známým, takže se stávají ambasadory vaší stránky a brandu navenek. Předpokladem vytvoření vazby je dokonalé pochopení lidí.

To je možná jen zlomek cílových skupin. Každý si z této knihy odnese něco jiného. Záleží na oboru a umění číst mezi řádky. Takže na závěr bych chtěl říct, abyste se nenechali odradit názvem knihy. Může se zdát, že je to jen učebnice pro web designéry, ale ve skutečnosti je to také kniha pro všechny lidi z oblasti marketingu a umění.

Za knihu děkuji Martinus.cz

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.