I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Edo-Tokyo Museum, Museum of Contemporary Art a čtvrť Akihabara

(Zaznamenáno 8. 11. 2014)

S víkendem a ošklivým počasím nepřichází moc možností, co v Tokiu podniknout. Naštěstí já mám v plánu muzea, takže jsem si mohl přispat.
Po deváté hodině nasednu na metro ve stanici Kachidoki. Uvědomuji si, že linka Oedo, je pro mě tou nejlepší linkou v Tokiu. S ní jsem se zatím dostal všude, kam jsem potřeboval a v její blízkosti se snad nachází veškerá muzea. Pokud tedy plánujete podobné trasy, tak si rozhodně najděte ubytování na lince Oedo.
Nechal jsem se svézt na stanici Ryogoku, kde se nachází Edo-Tokyo Museum, které je považováno za jedno z nejlepších v Tokiu. A ti, kdo to říkají, mají pravdu. Budova zvenčí vypadá jako AT-AT ze Star Wars (s trochu větší fantazií), ale uvnitř naleznete expozici Tokugachi Edo a Tokia z období Medži v životní velikosti. Vše je tu vytvořeno do nejmenšího detailu a některé věci si návštěvníci mohou sami vyzkoušet. Ke konci expozice je i ukázka, jak bude Tokio vypadat v roce 2020 během Olympiády. Přemýšlím o tom, že bych se sem v tu dobu vydal, ale odrazuje mě vedro, které tu v létě bývá k nesnesení.

P1130935

P1130938

P1130948

P1130970

Blíží se půl dvanácté a nastal čas na divadelní představení, které se koná přímo v muzeu před replikou divadla. Proběhlo několik vystoupení, během kterých se střídali muži a ženy ve stejnokrojích. Dokonce nás diváky naučili pár věcí a společně jsme si na závěr zazpívali.

P1130979

P1130992

K obědu jsem se rozhodl vyzkoušet restauraci Sakura-Sakyo, kde nabízí jídlo podle původních Edo-Tokyo receptů. Skvěle jsem si pochutnal na jídle jménem Odedo, které nabízí širokou škálu chutí.

P1130995

Ještě jsem zapomněl zmínit jednu věc z muzea. Je tu totiž i dočasná výstava „Modern city – Memories of Ginza“. Na této výstavě je úžasná kolekce černobílých fotografií, které pořídil Koji Morooka. Ten strávil 50 let focením dolní části města a od roku 1930 vše fotil na Leicu, díky tomu zachytil dechberoucí snímky během druhé světové války.
Dalším muzeem v pořadí je MOT, nebo-li Museum of Contemporary Art, kde je výstava jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů – Michela Gondryho. Koupím lístek a vstupuji dovnitř, kde mě to hned vtáhne do děje. Nejdříve se nacházím v místnosti, kde je 1000 portrétů. Michel Gondry za 20 dolarů nabízel ručně kreslený portrét podle zaslané fotografie.

P1130999

V další místnosti mi dali bluetooth sluchátka a poslali do menšího bludiště, kde se na stěny promítají krátké sekvence z Gondryho klipů. Před každou projekcí je číslo a odpočet, kdy máte u zdi stát a kdy se přesunout k další projekci. Pokud tedy chcete nerušeně vidět celý videoklip, tak se musíte sladit dokonale s odpočtem pod projekcí a rázem se přesunout k dalšímu číslu v pořadí, kde se promítá následující scéna z videoklipu. Amazing! Tahle interakce bavila nejen mě, ale i ostatní.

P1140003

P1140004

Poté jsem přešel do velké haly, která byla rozdělena na několik ateliérových scén, a vy v nich můžete natočit svůj vlastní film, který vám následně vypálí na DVD (ke kterému si uděláte i vlastní obal) a máte jedinečnou věc na památku. Bavilo se tu spousta lidí a něco takového jsem snad zatím nikdy neviděl. Jeden z mých dalších největších zážitků tady v Tokiu.

P1140008

P1140009

P1140006

Poslední částí výstavy jsou rekvizity z Gondryho posledního celovečerního filmu Pěna dní.

P1140011

V této části výstavy už jsme si nemohli hrát, takže jsem jen pořídil pár snímků a šel si prohlédnout stálou sbírku umění, kde mě zaujalo několik umělců. Zde už jsem bohužel nemohl fotit, takže zmíním jen jejich jména:
Msyajima Tatsuo, který vytvořil panel z LED čísel, z nichž každé se mění jinou rychlostí. A dále práce Guiseppe Beone a Naoyo Funuda, kteří krásně ztvárnili svět prostřednictvím knih a slov.
Mou dnešní poslední zastávkou je čtvrť Akihabara, která je známá obchody s elektronikou, hrami, anime a Otaku věcmi. Když dorazím na místo, tak se začne stmívat a všechno je ozářené neonovými nápisy. Zamířím rovnou do Tokyo Anime Center, ale je to nic moc. Jen pár novinek v podobě filmů a seriálů na příští rok. Zklamaně odtud odejdu, ale ještě než se vrátím na apartmán, tak zavítám do pětipatrového sex shopu, když je tím Japonsko tak známé.

P1140034

P1140029

Nabídku tu mají hodně pestrou, od kostýmů, přes filmy až po různé pomůcky na všechny existující úchylky. Je tu docela plno a spoustu lidí odchází s velkým nákupem, jen já s prázdnou.
Z toho věčného chození mě začne hodně bolet koleno. Nasednu na nejbližší vlak a s jedním přestupem se dostávám domů, kde před spaním napíšu několik dopisů svým přátelům a rodině.

© 2018 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.