(Zaznamenáno 10. 11. 2014)

Když se člověk probudí s čistou hlavou, tak najednou dělá věci jinak. Slunce se opět ukázalo v celé své kráse a to by byla škoda toho nevyužít. Rozhodl jsem se utéct z města a vyměnit výškové budovy za přírodu a chrámy.

P1140115

Kamakura je od Tokia vzdálená hodinu cesty vlakem, takže cíl je jasný. Cestou na vlak hodím do poštovní schránky pohledy a dopisy. Z tokijského nádraží nasednu na linku Yokosuka, která mě zaveze až na nádraží Kita Kamakura, odkud se dá krásně projít celé město.
První zastávkou je chrám Engaku-Ji, před kterým se zrovna místní obyvatelé učí poskytovat první pomoc na umělých figurínách, ale za majestátní bránou už je klid. Bohužel se tu dá projít jen nádvoří. Poklad – Buddhův zub, je veřejnosti uzavřen.

P1140123

P1140124

P1140120

Druhým chrámem je Meigetsu-in, kde je čajovna, ve které si můžete dát čaj zdarma. Čajovna má kulaté okno s výhledem do úžasné zahrady. Je tu docela narváno, tak jsem zkusil zmizet v bambusovém lese, kde jsem našel trocha klidu. Poslouchání tančení větru mezi kmeny bambusu je tak uklidňující.

P1140143

P1140149

Poté jsem se přesunul do prvního a největšího z kamakurských zenových chrámů, který nyní slouží jako ústřední chrám pro více jak 500 menších chrámů hlásajících se ke škole Rinzai. Tento chrám se jmenuje Kencho-Ji.

P1140153

P1140169

Moje cesta následuje k svatyni Tsurugaoka Hachiman-Gů, která je zasvěcena Bohu války. Svatyně je na kopci a pod ní se nachází obloukovitý most, který byl kdysi vyhrazen samotnému šógunovi.

P1140250

P1140251

Odtud se přes hrobku Mina Mitono Joritoma dostanu k další svatyni Egara Tenjinsa, kterou mají v oblibě studenti. Sem se totiž chodí modlit za úspěch ve studiu.

P1140194

P1140191

Trošku delší čas mi zabere cesta ke svatini Zuisen-Ji, která má nádhernou zahradu a barevný podzim se tu projevuje v celé své kráse. Za chrámem se navíc nachází jezírko. Zahradu vytvořil zakladatel chrámu Kokuši Muso v době Kamakura (1185-1333).

P1140197

P1140210

Sugimoto-Dora je nejstarší kamakurský chrám. Stojí tu už od poloviny 8. století a po schodišti jsem se dostal k sochám strážců známých jako Nió.

P1140221

P1140225

Ale řeknu to narovinu, největší nadšení se ve mně probudilo v chrámu Hokoku-Ji, který má nejkrásnější zahradu, jakou jsem kdy v životě viděl. Bambusová alej vás dovede k čajovému domečku, kde můžete relaxovat u šálku zeleného čaje.

P1140229

P1140238

P1140241

P1140243

Což přišlo vhod, protože mě čeká cesta přes celé město, abych se dostal k Daibutsu, kde se nachází bronzový Buddha, který váží 850 tun a měří 11,4 metrů.

P1140258

Za 20 yenů jsem mohl bočními dvířky vlézt do Buddhova břicha a zjistit tak, jak byla celá socha postavena. Před sochou se nacházelo nejvíc turistů, protože se jedná o nejznámější kamakurskou památku. Zastavil mě tu jeden Japonec, kterému se líbila moje Leica. Poprosil mě, zda si ji může vyfotit. Vyhověl jsem mu a pár minut si povídáme o fotografii. Pak se rozloučíme a já vyrazím do posledního chrámu Hase-Deka, ale zrovna zavírají, takže se vydám směrem k zálivu a zdá se, že mám štěstí.

My trip to the Japan.

Z pláže je vidět dechberoucí západ slunce. Užívám si tu podívanou s nohama v moři a dumám nad tím, jestli tu přes noc nezůstat, když je tu takový klid. Ale uvědomím si, že tu nemám žádné věci s sebou. Vracím se tedy na nádraží Kamakura, odkud mě vlak sveze zpět do Tokia. Noční nebe je pořád jasné, takže z vlaku přestoupím na metro a svezu se na zastávku Roppongi. Mori Tower je otevřené až do 22 hodin a já tak podruhé za celou dobu vidím noční Tokio z mrakodrapu (pokud nepočítám svůj byt).

P1140284

P1140293

P1140282

Udělám pár fotek a pak se přesunu do Moriho muzea umění, kde se návštěvníci mohou stát součástí vystavovaných děl. U jedné expozice můžete podat přihlášku, že se chcete vyspat na vystavené posteli a nebude vám vadit, že si vás při tom budou prohlížet návštěvníci muzea. V další expozici si můžete vzít květinu a odnést domů.

My trip to the Japan.

V jiné místnosti je plně vybavený obývací pokoj, kde na vás čeká umělec, se kterým se můžete nezávazně bavit, zatímco si vás ostatní prohlíží. Dále můžete přinést potrhané oblečení a jiný umělec vám pomocí šití opraví. Jako odměnu za opravu si umělec bere to, že si s vámi přátelsky popovídá. V jedné z posledních místností můžete napsat dopis a nechat ho ve speciální dřevěné komůrce, kde si ho ostatní mohou přečíst.

My trip to the Japan.

Odcházím odtud nadšený. Vlastně celý dnešní den se povedl na jedničku. To se mi bude báječně usínat, i když zítra je můj poslední den v Tokiu.