44. KVIFF – Den desátý

🙂 Omlouvám se, že začínám smajlem, ale jinak to nejde. Mám v sobě dvě flašky vína a jeden z nezapomenutelných zážitků. Začnu nudnou částí a tou byla snidaně, kdy jsem si dal opět párky s hořčicí a chleba s máslem a sýrem. Dopoledne jsem se stříhal další reportáž a dokonce stihl poprvé recepci i s jídlem. Výborné těstoviny a ještě lepší saláty! Nejlepší salát co jsem kdy jedl.
Poté mě čekalo setkání s Jančou, kterou jsem poznal o dva dny dříve. Zašli jsme na kafčo a pokecali. Janča byla plná informací a opravdu si Karlovy Vary užívá do poslední kapky. Byla ve výrobně Becherovky, v lázeňském vřídlu atd. O všem mi dala plno informací. Jen na žádném filmu nebyla. Z kavárny jsme šli potom do Thermalu, kde Janča toužila vidět a hlavně vyfotit si Antonia Banderase. Sice se jí to podařilo, ale ne tak dobře, jak jsme oba předpokládali.
Já měl větší štěstí. John Malkovich ve velkém sále měl uvádět svůj film. Připravil jsem si DVD “V kůži Johna Malkoviche” a čekal na herce. Díky kartě s povoleným přístupem kamkoliv jsem mohl být na místech, kde ostatní vyhnaly do sálu a zbyli jsme tam jen já a fotografové. Zde začíná lov na podpis.
John Malkovich přešel červený koberec a rovnou do VIP salónku. Takže jsem měl čas na duševní přípravu. Přeci jen stoupnout si před hollywoodskou hvězdu a poprosit o podpis je něco jiného než, když si jdete do trafiky koupit noviny. Malkovich odchází z VIP salónku rovnou do sálu. Kolem něj je ochranka a fotografové.
Co mám dělat? Riskuju a proklouznu mezi novináři. Najednou stojím naproti Malkovichovi úplně sám s fixou v jedné ruce a s DVD v druhé ruce. Malkovich váhá, protože předtím řekl, že autogramy nebude rozdávat. Nakonec si to rozmyslel a uchopil oboje moje věci zároveň a podepisuje se mi. Mám velkou radost a tak rovnou poděkuji: “Thank you, so much”. Kolem nás blýská strašně moc fotografů. Uvědomuji si, že je tu možnost, že budu v novinách. Vůbec by mě to nemrzelo. Mít fotku s ním by mohla být výborná památka. Po poděkování se Malkocich usměje a pokračuje dál do sálu. Já odcházím šťastný zpět do kanceláře a schovávám si DVD na bezpečné místo (ještě, že máme na hotelu trezor 😀 ).

Zbytek dne byl takový méně pracovní na tématiku Johna Malkoviche nebo Antonia Banderase. Adélka alias Bonnie (musíte být z těch holek docela zmatení co?) mě pozvala na kafčo a tak jsme šli do jedné kavárny. Dali jsme si presso, ale pořád nám zbývala hromada času do premiéry Banderasova filmu, tak jsem si dal ještě hustou horko tmavou čokoládu (mimochodem výbornou) a Adélka si dala horký jablečný džus se skořicí. Pak jsme šli na Banderasův film Summer rain, který mě zklamal. S Petrou (kolegyní z kanclu) jsme film vytkli. Dokončili práci a rozhodli jsme se na večerní samotnou párty. Nejdřív jsme šli na hotel se převléct a původně jsme měli v plánu zajít do hospody, ale moc peněz nemáme. Tak jsme v guest service ukradli červené víno (smůla Banderasi) a šli směrem hotel Pupp. Sedli jsme si nakonec na kolonádě a pokecali i s jedním z ochranky co hlídá klid centru. Příjemný to stařík. Portugal začínal doházet, tak jsme to vzali do Aeoportu, ale tam nás na naše kartičky napustili… WTF? Jdem teda do Thermalu, kde jsme opět z ledničky šlohli víno. Tentokrát bílé a šli pomaličku před hotel, kde jsme si zbytek večera povídali až do čtyř ranních hodin. Nakone sprcha a klidný spánek…