I am Kryšpín » Kryšpín

#7linkscz

Kryšpín — Sat, 17 Jul 2010 15:17:46 +0000

Týden má sedm dní a Eliška požádala o sedm článků. Tak nabízí své sedmero, kde si na každý den můžete přečíst něco jiného.

Můj první post
Co říct, když založíte svůj blog? I’m new… a budete doufat, že se ostatním bude líbit. Stručně a výstižně.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Nejdelší článek a zároveň mě bavil nejvíce psát. Virální marketing Temného rytíře – se mnou strávil několik týdnů, kdy jsem sám byl součástí virálu a hledal na webových stránkách další indicie. Bohužel ceny a některé akce byly pouze pro americké nebo britské nadšence. Mou jedinou výhrou je tento článek.

Článek, který měl skvělou diskusi
Na plné čáře tady vede Český Springfield. Můj první velký internetový projekt se setkal s velkým úspěchem a doposud jsem nepřekonal rekord v návštěvnosti. Výsledek tohoto projektu najdete zde.

Cizí článek, který bych si přál napsat sám
Takových článků by asi bylo dost, ale hodně vzpomínám na Offlineblog, u kterého jsem si říkal: “Proč mě něco takového nenapadlo”. Výpadky vás mohou potkat kdekoliv, nejen na internetu.

Můj nejužitečnější článek
Parov Stelar – Jednoznačně největší přínos mnoha lidem, kteří ho teprve objevují. Neustále dostávám děkovné vkazy, že jsem jim do podvědomí dal tohoto muzikanta.

Článek s nejlepším titulkem
Nevím, jestli na tento článek mám být pyšný, když jsem nadpis přeložil z angličtiny. Katastrofy v Photoshopu pobavily nejen mě, ale i další čtenáře.

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tady budu podvádět a dám odkaz na kategorii, ve které se články nachází. Kategorie Lidé není u mě populární, i když si říkám, že to dělám kvůli ostatním, abych jim rozšířil obzory (stejně jako u Parov Stelara). Přeci jen každý má jiný vkus.

Zapojte se i vy

Pochlubte se také svými články. A napište o tom na Twitter s hashtagem #7linkscz

45. KVIFF – Zbývající dny

Kryšpín — Tue, 13 Jul 2010 06:44:58 +0000

Letošní ročník mě tak vytížil, že jsem nestíhal psát deník každý den, jak jsem si představoval. Takže se omlouvám a píši pouhé shrnutí.
Hvězdy letošního ročníku mi přišly chudé. Hlavní lákadlem byl herec Jude Law, kterého jsem si vyfotil a mohl jsem si tak vyzkoušet roli profesionálního fotografa. Čekání na červeném koberci, hledání vhodného místa, boj s ostatními fotografy o dobré místo atd. Sranda to teda není, i když já jsem se bavil, protože mi o nic nešlo.

Apartmán
Festivalová produkce má pro letošní rok u mě opravdu velké mínus. Slibují něco, co neudělají. Naše rozhořčení z mizerného ubytování uklidnili tím, že do tří dnů se to vyřeší a přestěhují nás jinam. To se do konce festivalu nestalo a já tedy spal na rozpadlé posteli od prvního dne do konce. Občas jsem měl chuť přespat přímo v kanceláři v Thermalu, kde jsem měl opět vypujčený FatBoy pytel, na kterém se spí rozhodně lépe.
Snídaně na apartmánu byl také jeden velký vtip. Byl to takový dobrovolný koncentrační tábor. Snídani jsme měli na příděl. Každé druhé ráno jsme před dveřmi našli bochník chleba. V lednici jsme měli 15 jogurtů pro šest lidí (na 10 dní), pár krabic džusů, několik salámů a plátků sýra. To samozřejmě zmizelo rychle a tak jsem to vyřešil tak, že jsem nesnídal, ale rovnou chodil na setkání tvůrců, které je na terase v Thermalu a kde máte výborné chlebíčky, saláty, řízky a pití všeho druhu zdarma. To bylo vždy, ale až po 12té hodině. Do té doby, jsem měl takovou dietu bez snídaně :)

Práce
Bylo jí hodně a opět jsem každý druhý den pracoval dlouho do noci. Organizace a výběr tématu se moc nedařil a pomalu se vařilo z vody. Ráno se vůbec nevědělo, co se bude točit. Mě to bylo jaksi jedno. Já tu byl v roli střihače, takže jsem čekal na materiál, který jsem sestříhal. Kdyby to bylo lépe organizované, tak by to byl příjemnější zážitek a měl bych chuť tu být i další rok. Ale pracovat, zatímco zbytek týmu (dá-li se to tak říct) se šel bavit buď do kina nebo na párty, mě opravdu nebaví. Cítil jsem se pomalu jako černá ovce youtube teamu. Chyběla tu komunikace, ale na to jsem si zvykl. Ta tu chybí už tři roky.

Počasí
Takhle slunečné Karlovy Vary si nepamatuji pěkně dlouho. Pršlo jen jeden den, jinak bylo nádherně. S tím jsem jaksi nepočítal, takže plavky jsem si nebral. Ale bazén jsem stejně kvůli práci nestíhal, což mě také mrzí. Výhodou je však, že se tady neřeší pití v pracovní době. Takže orosené pivo bylo velmi příjemným osvěžením a pomohlo mi to odbourat starosti s tím, že jsem v kanclu sám jen se svou prací.

Filmy
5 filmů za 10 dní festivalu? To i doma stihnu vidět víc filmů. O to víc mě mrzí, že jsem si letošník ročník plný starostí nemohl vynahradit filmem. Avšak byly filmy, které jsem si nemohl nechat ujít a kvůli kterým jsem odložil vše ostatní.
Zrestaurovaná verze filmu Červené střevíčky mě nadchly nejen kvalitou obrazu, ale pochopil jsem, proč je to nejoblíbenější film Martina Scorseseho.
Film Mr. Nobody jsem viděl už jednou, ale kinozážítek byl větší díky tomu, že šlo o prodlouženou verzi. Navíc těsně před odjezdem do Varů jsem viděl všechny předchozí filmy režiséra Jaco van Dormaela.
Iluzionista je nádherný poetický animovaný film a díky němu jsem konečně navštívil Městké divadlo v Karlových Varech, které je úchvatné.
Záznam divadelního představení Zítra se bude… pod režií Jana Hřebejka mě překvapilo kamerou, která byla místy chaotická. Ale tuto inscenaci rozhodně stojí za to vidět v divadle.
Posledním filmovým zážitkem byl film Zvuk hluku, který je tak ulítlý a má skvělý hudební doprovod, že jsem se od začátku do konce bavil.

Přátelé
Nebýt nich, tak tu v Karlových Varech umřu. Byli mi zpestřením dne a zaručeným úsměvem na tváři. V práci vždy Codeas a Petra dělali společnost, pokud zrovna neměli něco jiného. Ale vždy jsme zašli spolu na terasu. Občas jsme měli společné cesty do apartmánu.
Kávička, film nebo skvělá noc u vína s Bonnie je vždy nezapomenutelný okamžik, který se mi navždy vryje do paměti.
Obědy, večeře a drbání celebrit s Jančou začíná být naše společná tradice. Stejně jako společná fotka před Thermalem.
Pivo se spolužáky ze školy je vždy na delší dobu, ale stojí to za to.
A nakonec úžasná Anča & Anča. Krásné a milé holky, které jsem konečně mohl poznat blíže a věřím, že jsme se neviděli naposled. Škoda, že odjely dřív, než byla závěrečná recepce, na kterou jsem je mohl vzít. Pro jednu z nich by to byl právě narozeninový dárek.

45. KVIFF – Den první

Kryšpín — Fri, 02 Jul 2010 08:46:37 +0000

Všechno je zcela špatně, špatně a špatně. Do Karlových Varů jsem dorazil bez problémů, kdy už v autobuse jsem potkal téměř celý tým lidí z minulých ročníků. Ale festivalová produkce je v troskách. Teprve teď se nejspíš projevuje finanční krize na tomto festivalu. Akreditace nefunguje tak, jak má. Nic tu není zařízeno a bydlíme půl hodiny od Thermalu, kdy se na apartmán musím brodit lesní uličkou a pak podél silnice.
Od problémů z Thermalu jsem radši utekl na ten apartmán, kde jsem si chtěl lehnout na postel (ložnice mimochodem vypadá skoro jako záchytná stanice, chybí jen postele s kovovými rámy), ale postel se pode mnou propadla. Navíc mi kdosi zlomil srdce.
Tentokrát asi budou články z filmového festivalu braný jako reality show o přežití…

Lvíče v Cannes – Den sedmý

Kryšpín — Mon, 28 Jun 2010 14:32:42 +0000

…a poslední. Zároveň však nejlepší. Všechno šlo stranou a já si užíval poslední hodiny v Cannes, jak jen to šlo. Zchladil jsem se v moři, se Zuzkou chytali bronz a pak se šlo na vyhlášení posledních kategorií v reklamě. Konkrétně film. Opravdu povedené kousky a u některých jsem se skvěle bavil. Pak nastal rychlý přesun na Carlton Beach, kde se konala závěrečná párty. Ze zahajovací párty jsme věděli, že bude narváno a nemusí se na nás dostat s jídlem. Takže jsme měli naspěch :) Ale nakonec to nebylo třeba. Měl jsem V.I.P. vstup, takže jsem měl všeho neomezený počet.
Byl také ohňostroj, po ktérém jsem se vydal za ostatními na taneční parket a bavil se do pozdních nočních hodin. To, co jsem tu dnes zažil nejde do detailů popsat, tudíž se budete muset spokojit s fotkama :)

Lvíče v Cannes – Den šestý

Kryšpín — Mon, 28 Jun 2010 14:07:50 +0000

Nejpoklidnější den v Cannes mi začal v deset, kdy jsem vstal a vydal se ulicemi Cannes zkusit najít prodejnu, kde bych si koupil nový iPhone. Ale marně. Šel jsem tedy do Debussy palace, kde jsem strávil další hodiny na seminářích a workshopech. Hodně motivující. Už teď se mi roní v hlavě spousta nápadů na zrealizování. Jsem zvědav, kolik z nich dotáhnu do konce. Kolem páté jsme šli se Zuzkou na pláž chytat bronz a udělat s ní pár fotek, aby měla i ona něco na památku. Pak jsme se setkali se slovenskými Young Lions a pokecali o jejich filmovém projektu.
Večeři jsem si dal na apartmánu, kde jsem sestříhal další video a šel rovnou točit noční Cannes. Se vším jsem skončil brzy, tak jsem se vydal do říše snů.

Lvíče z Cannes – Den pátý

Kryšpín — Fri, 25 Jun 2010 08:56:12 +0000

První vlna Cannes opadla. Mladým lvům skončila akreditace a vydali se domů. Já tu stále zůstávám a užívám si každého momentu. Začínám se vžívat do atmosféry a odhaluji nová festivalová tajemství (jak se dostat do sálu, i když už nepouštějí apod.). Celé dopoledne mě bolela hlava z menší kocoviny. Stal jsem se stálým posluchačem master class, kde čerpám inspiraci. Největší nadšení ale patřilo Saatchi & Saatchi New Directors’ Showcase, kde jsem objevil nové talenty, o kterých jsem neměl tušení a měl jsem radost, že se zde objevili i filmy, které jsem znal již z dřívější doby a mohl jsem si je vychutnat na plátně. Kam se hrabe Youtube HD :)
Se Zuzkou jsme pořešili pár věcí v pressu a šli se spolu podívat na další Master Class. Tentokrát s vtipným Jeffem Goodbym. Pak už jen seminář a mohl jsem jít na pláž, kde jsem si chvilku odpočinul, vyzkoušel plážové fotky… Tím nemyslím nějaké boobs :) Ale třeba plážový volejbal nebo stavění hradů z písku.
Po tom všem docela vyhládlo. Zkusil jsem francouzskou bagetu se sýrem. Na apartmánu pak holky uvařily těstoviny, udělali výborný salát a nakonec se šlo opět ke klukům z časopisu Strategie na apartmán, kde nám holky poblahopřály k svátku. Dostali jsme od nich skvělý dortík.
Začala se blížit jedenáctá hodina večerní a já jsem se rozhodl udělat si procházku po nočním Cannes a udělat si pár fotek. Chtěl jsem jít k majáku, ale tam jsem se nedostal. Vzal jsem to tedy přes Debbusy palác k pláži, kde to teda hodně žilo. Odtud pak přes krásnou malbu na baráku, u které jsem se chtěl dlouho vyfotit a pak tradá na apartmán do pelechu.

Lvíče z Cannes – Den čtvrtý

Kryšpín — Thu, 24 Jun 2010 08:36:08 +0000

Opravdu nemám ve zvyku vstávat brzo. Ale pokaždé, když jsem v zahraničí, mě něco probouzí. Jakýsi šepot do ucha se slovy: Vstávat a učit!
Ano, čtete správně. Učit. Tady v Cannes jsou tak skvělé workshopy a přednášky, které vás naučí tolik věcí, které by jste se jinde nedozvěděli. Kašlete na tvůrčí školy a jejich vysoké školné. Zaplaťte si týden v Cannes na festivalu a choďte na vše od rána do večera. Inspirující, motivující a poučný. Na škole ztratíte 3 roky nebo víc a pak se klepete, zda uděláte státnice. Tady to nehrozí. Přednáška od Google, pak jeden z mých oblíbených režisérů Spike Jonze a nakonec Mark Zuckerberg, zakladatel Facebooku.
Uteklo to všechno rychle a najednou jsem se objevil na večírku, odkud jsme pak šli na jinou párty, ale tam jsme přišli pozdě. Byla jedna hodina v noci. Procházeli jsme se tedy ulicemi Cannes až k nám do apartmánu, kde jsem to po chvíli zalomil a šel spát.

Lvíče v Cannes – Den třetí

Kryšpín — Wed, 23 Jun 2010 10:58:21 +0000

Dnešek se zdá býti poněkuď nešťastný. Brzké vstávání, abych stihl zabrat místa v Master Class na přednášku od Kraft Foods. Nakonec přednášela jen Mary Beth West a Spike Jonze je až další den. Což mě na jednu stranu mrzelo a na druhou stranu jsem byl nadšen touto přednáškou. Pak už jsem jen lítal sem tam sem tam, až jsem málem promeškal přednášku Bena Stillera. Dorazil jsem dvacet minut před zahájením a koukám, že od dveří sálu vede hodně dlouhá fronta. Což nikdy nebývá. Nakonec jsem se do sálu nedostal a musel jsem jít do jiného auditoria, kde se z hlavního sálu promítalo živě na plátno. Nebylo to ono, ale aspoň něco. Ben Stiller má skvělý smysl pro humor, ale že bych se od něho něco naučil? To vůbec. Pak kafčo a chvilka odpočinku před vyhlašováním cen v kategorii Radio, Media a Outdoor. Vrcholem dne byl Openning Gala na pláži, kde hrál DJ a lidi se opravdu bavili. Abych se přiznal, tak se mi víc líbil večírek v Karlových Varech. Ale to bude tím, že tady jsem toho měl hodně a nemohl jsem si užívat, jak jsem chtěl. O půlnoci jsem dorazil domů s tím, že si snad večírek užiju na zakončení a teď půjdu spát, protože zítra je nejnabitější den a jak se říká… Pořád se něco děje.
U toho musím být.

Lvíče v Cannes – Den druhý

Kryšpín — Tue, 22 Jun 2010 07:06:09 +0000

Probuzen mírnou kocovinou, která rychle upadala, jsem se nasnídal a připravil na dnešní den. Bohužel jsem zaspal přednášku GoViral, kterou jsem měl v plánu navštívit, tak jsem si díky Algidě dal zmrzlinu zdarma. Je to klasický automat, s tím rozdílem, že se necháte vyfotit s úsměvěm. Fotku pošlete na facebook a pak máte zmrzlinu dle vlastního výběru zdarma. Poté jsem zašel do Young Lions Zone, kde vám namíchají koktejl od Youtube zdarma, sednete si do Microsoft zóny na pytle, brouzdáte po internetu a sledujete Master class.
Dnešek jsem měl spíše takový pozorovací den. Prošel jsem kompletně divadlo, vyšel si po pláži, hodil si pár žabek do moře, vyfotil pár zajímavostí a pak jsem šel na seminář SAWA (screen advertising world association), kde se zaměřili na 3D reklamu v kině. Před sálem jsme dostali cool designové 3D brýle (prý, aby to ladilo k Lady Gaga, až půjde na něco do kina). Sál byl plný a seminář mohl začít. Budoucnost 3D reklamy, společnosti, které je tvoří apod. Na závěr musí být vždy nějaký bonus. V tomto případě to byla možnost se zúčastnit interaktivní hry. Díky máváním rukama nad hlavou jsme mohli určit, jak bude daná hra pokračovat. Byla to víceméně reklama na nějaký deodorant a vy v roli chlapa jste se snažili dostat holku z diskotéky do postele. Divákům to šlo snadno a do dvaceti minut na to hupsli :)
Poté začlo zadání briefu pro Young Lions kategorie cyber, kde soutěží úspěšná dvojice z loňského ročníku Michal Pastier a… Další zástávkou byl Grand hotel, kde nás čekalo posezení v parku, spousta dobrých laskominek a alkoholu. Zde jsem mohl poznat další zajímavé osoby (slečny). Když se to začalo rozpouštět, tak jsme to taky vzdali a vyrazili na náš apartmán. Prodiskutovali jsme zítřejší plány a pak v rychlosti vyrazil na další večírek.
Ale tam jsem se začal za sebe stydět. Všichni v kvádru a nádherných šatech. Jen já klasické kalhoty, tenisky a tričko. Zůstal jsem stát opodál, ale po pár skleničkách sektu mě to omrzelo, vytáhl foťák a začal si fotit. To se vůbec nakonec neukázalo jako špatný nápad. Začalo to tím, že se členové poroty chtěli vyfotit. Jenže měli u sebe pouze mobil. Tak jsem se jim nabídl a fotil jsem je. Jeden z nich se mě zeptal na vizitku (Po zkušenosti z NY a teď bych si opravdu měl udělat vlastní bussiness card). Řekl jsem mu, že žádnou nemám. On tedy vytáhl svojí a zeptal se mě, kolik za ty fotky chci. To mi přišlo absurdní a odpověděl jsem mu, že je dostane zadarmo. Nic za to nechci. Byl překvapen a zároveň radostí bez sebe.
Další žádost o mojí byznys kartu byla od jakéhosi… kohosi. Ale evidetně si večírek řádně užíval se svojí partou přátel. Dal mi tedy také svou vizitku a poprosil o “mafiánskou fotku”. Téměř celá parta si nasadila sluneční brýle a vyblejskla se. Nakonec jsem si udělal pár atmosférických fotek nočního Cannes a fontánky na střeše. Blížila se půlnoc a tedy opět příprava na další den. Vyrazil jsem na apartmán, kde teď píši tato slova a pomalu se chystám do postele. Nesmím totiž zaspat debatu s Benem Stillerem v rámci semináře pro Yahoo!

Lvíče v Cannes – Den první

Kryšpín — Mon, 21 Jun 2010 06:58:00 +0000

Když se řekne Francie, tak se každému hned vybaví Eiffelova věž, Paříž apod. Taky jsem si doposud myslel, že to bude to, co ve Francii poznám nejdříve. Ale osud dokáže být nepředvídatelný. První, co si z Francie odnesu je městečko Cannes a 57. ročník festivalu reklamy. Hned první den jsme byli ubytování ve velkém apartmánu s obrovskou terasou. Asi 100 metrů od hlavního dění a dalších 100 metrů od pláže. Ale na pláž se nešlo, protože počasí nám nepřálo a kapky deště nás pronásledovaly na každém kroku.
Proběhla registrace, dostali jsme tašku s katalogem a dalšími reklamními předměty, jako je tomu na každém pořádném festivalu. Seznámil jsem se s hromadou lidí a večer jsme pořádali u nás na terase večírek. Tomu předcházelo hledání obchodu s jídlem a hlavně pitím. Ale to v neděli večer jaksi bylo nemožné. Téměř… Jeden ochotný pán nás osobně doprovodil až k branám minimarketu, který měl otevřeno. Ale ty ceny! Výborný byznys se sloganem “Kup, nebo umři hlady”.
Večírek na terase byl povedený, skvělá atmosféra, lidi a pití. Konečně jsem se osobně mohl seznámit s Michalem Pastierem. Ale vám představím spíše Zuzku. Zuzka je krásná holka ze Slovenska s blond vlasy. Má tak krásný obličej, že už třetí den jsem si nevšiml, jakou má barvu očí. A to mě vytáčí. Obvykle mě na někom zaujme detail, který je pro daného člověka charakteristický. Ale Zuzka je celá samotným detailem. Ale dost rozebírání její krásy. Je zadaná. Je to prostě báječný komunikativní člověk, který cestou do Cannes čte Norské dřevo od Murakamiho.
Večírek skončil prý v půl páté ráno. Já tedy šel spát něco kolem třetí, protože v devět je budíček. A spánek potřebuji.