3/Drei – Německo, režie: Tom Tykwer

Tom Tykwer mi dal možnost nahlédnout do jedinečného milostného trojúhelníku, plného překvapení. Komické situace, které vás pobaví i dojmou. Cesty lásky jsou prostě nevyzpytatelné a Drei patří k vrcholným filmům, co jsem z německé kinematografie tento rok mohl vidět.

Písečný muž – Švýcarsko, režie: Peter Luisi

Švýcarsko, další německy hovořící země mi nabídla jeden z nejhumornějších filmů tohoto roku. Nevšední zápletka s výborným příběhem, ve kterém vás pobaví každé zrnko písku. Ještě, že u nás je tolik filmových festivalů, které nám nabídnou evropské filmy, které bychom jinak nemohli vidět.

Melancholia – Dánsko, režie: Lars von Trier

Na opačné straně humoru musí být i něco melancholického. A to kontroverzní režisér Lars von Trier předvedl v plné parádě. Nejdepresivnější film o konci světa, který jste letos mohli vidět v kinech.

Rozpal mě, sakra – Norsko, režie: Jannicke Systad Jacobsen

Děvčatům v pubertě se otvírá nový svět a tím je jejich sexuální fantazie. Krásný a milý příběh z norského zapadákova, kde potkáte jen blbé ovce a holky na trampolíně a jediná zábava je poflakování se v autobusové zástavce a šťouchání se navzájem…

Kůže, kterou nosím – Španělsko, režie: Pedro Almodóvar

Začíná být tradicí, že každý rok na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech mohu vidět film španělského režiséra Pedro Almodóvara. Ani letos tomu nebylo vyjímkou a Antonio Banderas v hlavní roli plastického chirurga se zamiluje do svého výtvoru. Film, u kterého vám naskočí husí kůže.

Rozchod Nadera a Simin – Írán, režie: Asghar Farhadi

Nebál bych se říct, že tento film patří k vrcholům, co jsem tento rok mohl vidět. Íránský film se odvíjí od manželského rozporu dlouholetých partnerů, aby vzápětí rozkryl fascinujícím způsobem bohaté drama o vině, trestu a lžích. Bravurně napsaný scénář a myslím, že o tomto filmu ještě uslyšíme na Oscarech.

Muž odnikud – Jižní Korea, režie: Jeong-beom Lee

Nejintenzivnější zážitek z asijské kinematografie tohoto roku. Ač se jedná o ten nejklasičtější příběh, který zapadá do žánru noir, já byl naprosto nadšen a tohle akční drama jsem zkouknul jedním dechem.

Přepadení – Francie, režie: Julien Leclercq

Pro francouzskou kinematografii mám slabost a každoročně se objevuje v mém top žebříčku filmů. U filmu přepadení vám krev tuhne v žilách a jste na pokraji nervového zhroucení. Dvě linie příběhu (uvnitř přepadeného letadla a vnější pohled zásahové jednotky) dává jedinečnou možnost nahlédnout na událost, kterou sledovalo v televizích 20 milionů lidí na celém světě.

Senna – Velká Británie, režie: Asif Kapadia

Jako jediný dokument se v tomto seznamu umístil Senna a jeho životní příběh závodníka, který v roce 1984 vstoupil do F1 a během 10ti let se stal legendou, která bohužel skončila tragicky. A já si doteď nemůžu vybavit, zda jsem někdy viděl lepší sportovní dokument.

Zrození Planety opic – USA, režie: Rupert Wyatt

Z americké produkce nemohu jinak, než zvolit Planetu opic. Naprosto dechberoucí podívaná, kterou toužím vidět znovu a znovu. Vynikající příběh, zobrazující proměnu lidoopa, který se snaží najít sám sebe a kam vlastně patří.

To je deset filmů, které pro mě budou symbolizovat filmový rok 2011. Nechtěl jsem v seznamu duplikovat země a tak se mi do něj bohužel nevešly tyto filmy:
Pina – Německo, režie: Wim Wenders
Tomboy – Francie, režie: Céline Sciama
Králova řeč – Velká Británie, režie: Tom Hooper
Drive – USA, režie: Nicolas Winding Refn

A jaké jsou vaše filmy roku 2011?

V tříměsíčním procesu je třeba vybrat devět finalistů, které budou bojovat o nominaci. Poslední filmy se akademikům promítnou 13. ledna a bude to kovbojka z Argentíny – Aballay (Argentína vyhrála před dvěma lety Oscara za film Tajemství jejich očí), rumunský Morgen nám ukáže hlavního hrdinu, čtyřicátníka Nelu žijícího poblíž rumunsko-maďarské hranice, který jednou při rybaření narazí na tureckého imigranta. Nelu se rozhodně přistěhovalci pomoci a přivede ho k sobě domů. Snímek nás chce identifikovat s pozicí Nelua, pro kterého je postava imigranta cizokrajným prvkem, mimo jiné tím, že Turkovy repliky v cizím jazyce nemají titulky (Film byl k vidění letos na Febiofestu).

Velký filmový boj bude pokračovat mezi Izraelem a Íránem, jejichž filmy vyhráli cenu v Telluride a na Torontském filmovém festivalu. Izraelský film Footnote si také odnesl v Cannes cenu za nejlepší scénář. Írán má velmi pochvalné ohlasy se svým filmem A Separation.

Polsko zkouší štěstí s příběhem In Darkness, který výpráví život Leopolda Sohy, jenž se za druhé světové války snažil zachránit židovské uprchlíky z nacisty okupovaného města Lvov.
Dánsko to oproti dramatu zkusí s komedií Superclasico (minulý rok Dánsko vyhrálo Oscara za drama Lepší svět), stejně tak Libanon s filmem Where Do We Go Now?, který v Torontu vyhrál cenu diváků.

Taiwan přihlásil 4 hodiny a 24 minut dlouhý epos Warriors of the Rainbow, který je srozumitelný pouze dějinami znalého, domácímu diváku. Turecko vybralo film Tenkrát v Anatolii, oceněný hlavní cenou v Cannes a který je druhým nejdelším přihlášeným filmem (2 hodiny a 37 minut).
Rusové budou chtít navázat na Oscarový úspěch filmu Unaveni sluncem a letos přihlásili pokračování Unaveni sluncem 2: Odpor, který opět režíroval Nikita Michalkov. Přihlášení vyvolalo v Rusku trochu kontroverze. Šéf výběrové komise požádal Michalkova, aby se sám s filmem odstranil ze soutěže, kvůli kritickému a komerčnímu propadu. To se zjevně nestalo a film zůstává v soutěži.

Mezi další velice dlouhometrážní filmy patří Sonny Boy z Nizozemska (140 min.), Turínský kůň z Maďarska (154 min.), Montevideo: Taste of a Dream ze Srbska (145 min.) a epos The Flowers of War z Číny, kde v hlavní roli je Christian Bale (145 min.).
Na druhé straně minutáže je horrorový snímek Tichý dům (78 min.), který se akademikům promítne na Halloween :)
Kolem přihlášeného filmu z Albánie probíhal jistý spor. Původně byl přihlášen film The Forgiveness of Blood, ale albánští filmaři proti tomu protestovali, protože režidér filmu Joshua Marston se narodil a vyrostl v Los Angeles, i když má v sobě albánskou krev. Akademie se minulý týden sešla a souhlasila s filmaři, kteří protestovali proti počátečnímu výběru. Albánie tedy poslala místo toho film Amnistia režiséra Buyar Alimani, který právě podal oficiální protest proti Marstonovu filmu. Joshua Marston už se s tímto setkal v roce 2004, když se chtěl přihlásit za Kolumbii s filmem Maria milostiplná.

Další filmy, které stojí za zmínku jsou: Na druhé straně ze Švédska, který režírovala Pernilla August (známá pro svou práci na filmech Ingmara Bergmana včetně Oscarového filmu Fanny a Alexandr) a ve kterém hraje Noomi Rapace, která hrála původní Lisbeth Salanderovou ve filmu Muži, kteří nenávidí ženy.

Nesmí chybět ani 3D taneční film Pina od Wima Wenderse. Mexiko to zkusí svým akčním hitem Miss Bala, Řecko zkusí navázat na úspěch loňské nominace Špičáku s filmem Attenberg, Itálie přihlásila film Terraferma a Španělsko překvapilo výběrem filmu Tmavý chléb místo volby režisérů Nanni Morettiho nebo Pedra Almodóvara, kteří měli úspěch v Cannes.
A nakonec nesmím zapomenout na Aloise Nebela, který zastupuje Českou republiku. Ten má totiž možnosti být ještě v jedné kategorii. A to nejlepší animovaný film, takže můžeme doufat, že letos bude bojovat v této kategorii pět filmů oproti loňským třem.
Zaujal vás některý z uvedených filmů? Jaké jsou vaše tipy?

1. DreamWorks SKG: Kluk na měsíci

V roce 1994 režisér Steven Spielberg, předseda studia Disney Jeffrey Katzenberg a producent David Geffen (jak vidíte, tak první písmena z jejich přijmení vytváří iniciály SKG ve spodní části loga) se dali dohromady, aby založili nové studio nazvané DreamWorks.

Spielberg chtěl vytvořit logo DreamWorks připomínající Hollywoodský zlatý věk. Počítač vygeneroval na počítači muže na měsíci, jak rybaří. Ale Dennis Muren, který byl konzultantem vizuálních efektů studia Industrial Light and Magic a pracoval pro mnoho Spielbergových filmů, naznačil, že rukou namalované logo by bylo lepší. Muren požádal svého přítele výtvarníka Roberta Hunta, aby logo namaloval.

Hunt namaloval také svoji alternativní verzi, která obsahuje mladého chlapce na půlměsíci, který rybaří. Spielbergovi se tato verze líbila a zbytek už je minulostí. A kdo byl tedy ten chlapec? Huntův syn, William.

Finální DreamWorks logo, které vidíte ve filmech vytvořila společnost ILM za pomoci maleb Roberta Hunta spolu s Kaleidoscope Films (designéři originálních storyboardů), Dave Carson (režisér) a Clint Goldman (producent) v ILM.

2. Metro-Goldwyn-Mayer (MGM): Lev Leo

V roce 1924 studiový publicista Howard Dietz navrhl logo “Lev Leo” pro společnost Samuela Goldwyna Goldwyn Picture Corporation. Založil ho podle svého atletického týmu na Kolumbijské univerzitě, který si říkal Lvi. Když se Goldwyn Pictures sloučil spolu s Metro Pictures Corporation a Louis B. Mayer Pictures, tak vzniklo nové upravené logo MGM.

Od té doby si roli lva “Leo The Lion” zahrálo pět lvů. První byl Slats, který se stal symbolem němé éry MGM filmů v letech 1924 až 1928. Další lev, Jackie, byl prvním MGM lvem, jehož řev slyšeli i diváci. U ještě němých kousků byl Jackieho famózní řev zahrán pomocí fonografu hned jak se logo objevilo na plátně. Byl to taky první lev, který se objevil v Technicolor v roce 1932.

Třetí a zřejmě nejznáměnší lev byl Tanner (i když v té době se u černobílých filmů objevuje stále Jackie). Po krátkém používání neznámého lva (s obrovkou hřívou) se role ujal Leo, který je používán od roku 1957 do současnosti.

Motto společnosti “Ars Gratia Artis” znamená “Umění pro umění.”

Zdroje: MGM Media Center | Wikipedia článek “Leo The Lion“

3. 20th Century Fox: Logo osvětlené reflektory

V roce 1935 se spojili společnosti Twentieth Century Pictures a Fox Film Company a vytvořili studio Twentieth Century-Fox Film Corporation (později odstranili pomlčku).

Původní logo Twentieth Century Pictures bylo vytvořeno v roce 1933 známým umělcem Emilem Kosou Jr. Po sloučení, Kosa jednoduše nahradil “Pictures, Inc.” s “Fox” a tak vzniklo současné logo. Kromě tohoto loga se Kosa proslavil také díky matnému obrazu zříceniny Sochy svobody ve filmu Planet of the Apes (1968), a jiné.

Stejně slavné jako logo je i hudební doprovod, který komponoval Alfred Newman, než se stal hudebním ředitelem pro United Artists.

4. Paramount: Velkolepá hora

Paramount Pictures Corporation bylo založeno v roce 1912 Adolphem Zukorem – ředitelem filmové společnosti Famous Players a divadelními magnáty bratry Frohmanovi, Danielem a Charlesem.

Logo “horského” Paramountu bylo poprvé načrtnuto W.W. Hodkinsonem během seznámení s Zukorem, na základě hory Ben Lomond z jeho dětství v Utahu (skutečné logo bylo později pravděpodobně vytvořeno za pomoci hory Artesonraju v Peru). Je to nejstarší Hollywoodské filmové logo, které vydrželo do současnosti.

Původní logo mělo 24 hvězd, které symbolizovalo, že Paramount má kontrakt s 24 filmovými hvězdami (nyní je to 22 hvězd, ale nikdo nechtěl sdělit proč se počet snížil). Originální malba byla nahrazena počítačem vytvořená hora a hvězdy.

Historie loga Paramountu a další infomrmace naleznete na stránkách: CLG Wiki

5. Warner Bros.: Štít WB

Warner Bros. (nikoliv “Brothers”, ale “Bros.”) bylo založeno čtyřmi židovskými bratry, kteří emigrovali z Polska: Harry, Albert, Sam a Jack Warner. Ve skutečnosti to nejsou jejich rodná jména. Harry se narodil jako “Hirsz,” Albert jako “Aaron,” Sam jako “Szmul,” a Jack jako “Itzhak.” Jejich skutečné přijmení je neznámé – někteří lidé říkají “Wonsal,” “Wonskolaser” nebo dokonce Eichelbaum, předtím než si ho změnili na “Warner.” (Zdroj: Doug Sinclair | Tody Nudo’s Hollywood Legends)

Na začátku měli Warner Bros. potíže nalákat hlavní talenty. V roce 1925 na Samovo naléhání natočili první celovečerní “mluvený film” Jazz Singer (1927) (Když bratři uslyšeli Samův nápad, Harry proslule řekl: “Kdo chce k čertu poslouchat herce?”). Tím získali na filmovém hřišti míč a studio Warner Bros. se proslavilo.

Warner Bros. logo tedy štít WB prodělalo mnoho změn. Jason Jones a Matt Williams z CLG Wiki udělali detailní rozpis:

Historie loga Warner Bros. – detaily naleznete na CLG Wiki

Pokud se zajímate o kreslené WB, tak stačí zajít na stránky Field guide Davea Mackeyho: Odkaz

6. Columbia Pictures: Dáma s pochodní

Columbia Pictures založili v roce 1919 bratři Harry a Jack Cohnovi, a Joe Brandt jako Cohn-Brandt-Cohn prodejce filmů. Mnohé z jejich ranné tvorby byly nízkorozpočtové věci, takže dostali předzívku “Hovězí konzerva a zbytky.” V roce 1924 bratři Cohnovi koupili Brandtovu část a přejmenovali již své studio na Columbia Pictures Corporation ve snaze zlepšit svoji image.

Vybraná loga Columbia Pictures (Zdroj: Reel Classics)

Logo studia je Columbia, ženské ztvárnění Ameriky. Bylo navrženov roce 1924 a totožnost “Dámy s pochodní” nikdy nebyla potvrzena (i když mnoho žen tvrdí, že je to právě ona)

Ve své autobiografii z roku 1962, Bette Davis prohlásil, že Claudia Dell byla modelem. Dále v roce 1987 magazín People označil modelku a herečku Amelii Batchlerovou jako dámu s pochodní. V roce 2001 noviny Chicago Sun-Times označili modelem místní ženu se jménem Jane Bartholomew, která pracovala pro studio Columbia Pictures jako modelka. Vzhledem k tomu, že se v průběhu let měnilo několikrát logo, tak to může být pravda u všech žen! (Zdroj)

Současné logo Dámy s pochodní navrhl v roce 1993 Michael J. Deas, který byl pověřen společností Sony Pictures Entertainment, aby hí vrátil její “klasický” vzhled.

Přestože mnoho lidí si myslí, že herečka Annette Bening byla modelem, tak ve skutečnosti to je kompilace několika tvářích složených pomocí počítače. I když modelem stála modelka Jenny Joseph. (Zdroj: Roger Ebert, Fotografie: Kathy Anderson)

[via neatorama]

“film na který se díváte byl vytvořen bez speciálních efektů”

Claude Lelouch byl zatčen hned po prvním veřejném promítání filmu, ale brzo byl propuštěn. Policii totiž řekl, že on nebyl řidičem toho auta… a tím začaly fámy. Podle nich Lelouch najal profesionálního řidiče formule 1, padla jména jako Jacky Ickx, Jacques Laffitte a René Arnoux. Nic z toho však nebyla pravda! Lelouch se během rozhovoru v roce 2006 přiznal, že auto řídil on sám.

Další věci spatřili světlo světa hned poté. Použité auto ve filmu nebylo Ferrari 275GTB, jak si dlouho všichni mysleli. Ve skutečnosti byl použit Mercedes Benz 450SEL 6.9. Důvod je jednoduchý… Tohle auto má jen tři rychlosti, ale ve skutečnosti je slyšet pět rychlostí. Ale stále mnoho lidí se domnívá, že byl nahrán zvuk motoru 275GTB a ten byl nahrazen přes originál. Ale naštěstí existuje fotografie, která všechny tyto fámy popírá.

Také se stále diskutuje o rychlosti, kterou Lelouch jel. S kamerou namontovanou nízko je samozřejmé, že divákovi to připadá hodně rychlé. Lelouch sám sdělil, že nejvyšší rychlost se pohybovala někde mezi 230 a 240 km/h, zatímco podle nezávislých testů se auto nepohybovalo vyšší rychlostí než 140 km/h. Jiní zase vypočítali nejvyšší naměřenou rychlost okolo 220 km/h. Nelze říci, který z těchto údajů je skutečný.

Pokud se trochu vyznáte v Paříži, tak si můžete sami vyzkoušet cestu, kterou Lelouch projel.

Že bych natočil něco podobného i v Praze?

1. PONT ALEXANDRE III

Most Alexandra III navrhli inženýři Louis-Jean Résal a Amédée Alby k příležitosti světové výstavy Universelle, která se konala v roce 1900. Na koncích ozdoben čtyřmi 17 metrů vysokými mramorovými sloupy, které jsou zakončeny pozlacenými sochami – Renommees dorees. Dvě sochy s výhledem na Grand a Petit Palais symbolizují vědu a umění, zatímco druhé dvě postavy stojící na Invalides symbolizují průmysl a obchod. Samotný most je dále vyzdoben na krajích skupinami lvů vedených dětmi, přímo na mostě se nacházejí další alegorická sousoší z bronzu nebo mědi představující např. čtyři génie s rybami a korýši, nymfu Něvy s Ruskem a nymfu Seiny s Paříží. Most je osvětlen 32 ozdobnými sloupy veřejného světlení, z nichž čtyři jsou obklopeny andílky.

2. MUSÉE DE L’ORANGERIE

Budova oranžérie byla postavena v Tuilerijských zahradách v roce 1852, ale v muzeum se proměnilo až v roce 1927. Na návrh státníka Georges Clemenceau, zde Claude Monet nainstaloval osm nástěnných maleb leknínů – slavné Nympheas – který daroval Francii. Malíř sám navrhl interiér. V roce 1960 získalo muzeum sbírku Waltera – Guillaume (144 obrazů, mezi nimi i Cezanne, Renoir a Rousseau) pod podmínkou, že nebude rozptýlena. Muzeum Oranžérie bylo kompletně zrekonstruováno v roce 2006.

3. MARCHÉ AUX PUCES DE SAINT-OUEN

Po Prusko-francouzské válce v letech 1870-71, zde byli vystěhováni “les chifonniers” – hadráři, lidé, kteří se živili prohledáváním odpadků, z nichž vybírali použitelné věci, které potom dále prodávali. Zřídili zde tak tábor mezi městkými hradbami a sousední čtvrtí Saint-Ouen. Dnes se z místa stal světově nejznámější trh se starožitnostmi, který uvítá 150.000 návštěvníků každý víkend, kde se 2500 stánků rozděluje do 15ti specializovaných odvětvích. místo stalo svět je nejzaměstnanější trh se starožitnostmi, vítá 150.000 návštěvníků a starožitnosti-lovci každý víkend k jeho 2500 stojí asi 15 specializovaných odvětvích. Bleší trh Saint-Ouen – “les Puces” – byl prvním místem ve Francii, který byl uveden svou architektonickou, městkou a krajinnou oblastí jako ochranná památka pro svou zvláštní atmosféru.
Otevřeno každou sobotu, neděli a pondělí. Metro: Porte de Clignancourt a Garibaldi.

4. BOUQUINISTES

Klíčovým prvkem Paříže je 900 zelených bukinistů táhnoucích se přes 3 km poděl břehu řeky Seiny. Z Pont Marie až na Quai du Louvre a od Quai de la až po Quai Voltaire Tournelle, 220 antikvářů nabízí asi 300.000 knih (od starých po nové), novin a časopisů, které tvoří největší open air knihkupectví. První knihkupci zde nabízeli své služby v 16. století v pojízdných kotcích. O několik století později se objevili takévé, jak je známe teď. V roce 1900 zde bylo již více než 200 bukinistů. Od roku 1992 je tento prvek Paříže na seznamu světového dědictví UNESCO a na podobné stánky můžete narazit v Tokiu, Montrealu, Pekingu atd. Otevřeno denně od 11 hodin do západu slunce.

5. BERGES DE LA SEINE

Městké břehy byly poprvé postaveny ve 14. století, ale až v 19. století byly restrukturalizovány na dvou úrovních. Nábřeží Quai des Orfevres (Zlatnické nábřeží), kde sídlí policejní ředitelství s výhledem na Ile de la Cité, je možné sejít na nižší nábřeží a procházet se podél Seiny. Skvělé místo k relaxaci a populární místo pro opalování se v létě. Na západním cípu ostrova Cité je náměstí Square du Vert-Galant, kde je malá zahrada pojmenovaná po králi Jindřichu IV, kterému se přezdívalo Vert galant – záletník, protože i přes svůj pokročilý věk měl mnoho milenek.

6. ÉGLISE SAINT-ÉTIENNE-DU-MONT

Tento kostel na Montagne Sainte-Genevieve se stavěl po velice dlouhou dobu (1492-1626) a kombinuje gotický, klasicismus a renesanční styl. První kámen průčelí byl položen v roce 1610 královnou Marguerite de Valois. Sochy na průčelí pocházejí z 19. století, kdy byl kostel obnoven. Nádherný resenanční interiér je jemně vytesán z kamene (poslední v Paříži) a naleznete zde nejstarší varhany ve městě. Jsou zde pohřbeni Racine a Pascal. Ve filmu Půlnoc v Paříži můžete vidět severní vchod z roku z roku 1630, který je na malém náměstí Place de l’Abbe-Basset a Rue Saint-Etienne-du-Mont.

Jaké je vaše nejoblíbenější místo a kam by jste se chtěli podívat?

Už samotný začátek vzniku titulků k tomuto seriálu je jedinečný. Začalo se nejdřív oslovením hudebního skladatele Thomase Newmana, který třeba stojí za hudbou k filmu American Beauty. Thomas Newman měl za úkol vytvořit 90ti vteřinovou a jednoduchou znělku. Odvedl brilantní práci.

Pak přišla na řadu společnost Digital Kitchen se svými návrhy a storyboardy. Hlavní motiv se stromem a rukama byl už od začátku vzniku. Hodně elegantní, filmový a jiný než ostatní televizní znělky.

Základem bylo odvyprávět mini-příběh toho, co se s tělem děje, než bude v rakvi uloženo do země. K tomu bylo potřeba vytvořit několik originálních záběrů. Danny Yount měl na tohle štěstí. Nalezl několik inspirativních fotografií. Zároveň z toho jde strach, ale taky krása.

Není nic dokonalejšího než, když obraz ladí spolu s hudbou. Ukázkou může být právě záběr na jedoucí vozík s tělem. Hudba spolupracuje spolu s točícími se kolečky. Dokonalá syntéza.

Záběr na fotografii s tajuplnou ženou je naznačením něčeho nevyřčeného. Sice je to něco, co tak trošku neladí se znělkou, ale přesto každý má pocit, že to je na správném místě.

Ve znělce je mnoho nádherných záběrů, ale jen jeden z nich je jedinečný. Dvě oddělující se ruce ve zpomaleném záběru. Spolu s hudbou je to srdcervoucí záběr, protože když se jednou něco takového stane, už se to nedá vzít zpět.

Symbolem smrti je také vrána. A zaběr s ní vyvolá ten správný efekt. Zajímavé je, že použití vran černých ve filmech pro komerční účely je zakázáno, tak se použila vrána s bílým břichem natřeným na černo.

Logem seriálu se stal strom a tak se musel najít vhodný kandidát. Smyslem bylo najít samostatný strom na horizontu. Jenže to se ukázalo jako nesnadný úkol. Všude byly stromy, ale nikdy ne samostatný listnatý strom (natáčení mělo probíhat na konci zimy). Nakonec se někdo chtěl zbavit dokonalého stromu. Přes kontakty ho koupili za 400 dolarů a zasadili na vyhlídlé planině, aby se mohl záběr natočit.

Poslední co chybělo do úvodní znělky byly květiny. Záběr na vadnoucí květiny, které se pořídili časosběrem fotoaparátem během deseti hodin. Bohužel nevadly podle představ a tak se v postprodukci upravovaly. Konkrétně šlo o přechod do hnědé barvy.

Jak se vám líbí? Máte nějou svou oblíbenou znělku?

Smash
Producent Steven Spielberg se podepsal pod seriál Smash, který nabízí drama z muzikálového prostředí. V centru dění je hudební skladatel Tom , který je gay, a textařka Julia, která nesnáší myšlenku muzikálu s tématem Marilyn Monroe. Jenže na youtube se objeví část ukázky a ta se stane hitem. Producentka se rozhodne muzikál dát do výroby a o roli Marilyn budou bojovat Karen (Katharine McPhee), talentovaný mladý nováček a Ivy (Megan Hilty), divadelní veteránka.

Awake
Detektiv Jason Issacs a jeho žena se synem jedou v dešti autem a stane se jim nehoda. V tom okamžiku se detektivovi rozdělí život do dvou paralelních realit. V jedné mu umřel syn, ve druhé žena. Jak těžké je vést dvojí život, který se vzpírá realitě?

Missing
Nevím, jestli zrovna seriál Missing bude stát za to, ale z větší části se točil v Čechách a hraje tam Tereza Voříšková. Bývalá agentka CIA Ashley Judd se vydává po stopách svého syna, který se ztratil v Římě. Brzy však zjišťuje, že by jeho zmizení mohlo souviset s dávnou smrtí jeho otce (Sean Bean), a možná bude muset převrátit naruby celou Evropu, aby ho našla.

Apartment 23
Nainvní holka ze středozápadu se vydá do New Yorku za lepším. Dostane se do apartmánu s číslem 23, kde bydlí Krysten Ritter, která jí dělá naschvály a připraví ji o peníze. Jenže Dreama Walker si to nenechá líbít a vrátí ji úder. Tím si ji získala a vyslouží místo v partě mazaných loserů, kteří ve Velkém jablku přežívají, jak se dá.

Alcatraz
J. J. Abrams, který přišel s populárním seriálem Lost, produkuje letos seriál Alcatraz. 21. března 1963 byl Alcatraz oficiálně uzavřen a všichni vězni byli odvezeni z ostrova. Tak alespoň zněla oficiální zpráva. Ve skutečnosti 302 vězňů zmizelo ze svých cel beze stopy, jako by se vypařili a dodnes o nich nikdo neslyšel. Jenže teď se v San Franciscu najednou jeden z nich objevil a začal zase zabíjet. Navíc nezestárl ani o den. Vyřešit to musí současný ředitel vězení Sam Neill, novinářka Sarah Jones a největší expert na Alcatraz Jorge Garcia (Hurley z LOSTu).

Allen Gregory
Když je vám sedm let a jste génius, tak to v životě máte těžké. Protože vás čeká nejtěžší zkouška života: Základní škola! Kreslený seriál, který je od producentů seriálu Family Guy.

Person of Interest
Pro mě nejočekávanější seriál sezóny, protože se na scénáři podílel Jonathan Nolan (bratr slavnějšího Christophera) a zároveň v tom má prsty zase J. J. Ambrams. Michael Emerson (Ben ze seriálu LOST) hraje tajemného milionáře, který dokáže díky nejnovějším technologiím najít budoucí pachatele násilných zločinů. S pomocí bývalého agenta CIA Jima Caviezela se je proto rozhodne zneškodňovat a předcházet tak zločinům dřív, než se stanou.

Luck
Všechno z produkce HBO se mi zatím líbilo a letos přichází s dalším mafiánským seriálem z prostředí dostihových závodů. Režie se ujal Micheal Mann a v hlavní roli se objeví Dustin Hoffman jako zatraceně chytrý gangster, který právě vylezl z vězení a hodlá si trochu přilepšit na důchod.

Jaké seriály zaujaly vás?

Dalším z filmů je Damsels in Distress. Tři krásné holky se snaží změnit svůj život na upadající americké univerzitě. Skupina se snaží studentům s těžkou depresí pomoci díky správné hygieně a muzikálovými tanečními čísly.

Zpěvačka Madonna si už jednou vyzkoušela usednout za režisérskou židli. V roce 2008 natočila snímek Špína a moudrost a nyní se vrací znovu. Tentokrát spolu s Alekem Keshishianem napsali příběh o lásce mezi Američankou Wallis Simpson a britským monarchou Eduardem VIII., který se kvůli své vyvolené po necelém roce vlády vzdává trůnu, aby se s rozvedenou Američanku mohl oženit (mohli jste částečně vidět ve filmu Králova řeč). Film se jmenuje W.E. a rozhodně mě zajímá, jak si s touto látkou poradila Madonna.

Thrillery ze špionážního prostředí patří mezi mé oblíbené. Jejich promyšlenost a neustálé intriky mě baví sledovat a právě proto se velice těším na film Tinker, Tailer, Soldier, Spy. Jedná se o adaptaci Johna le Carré, mistra špionážní literatury 20. století. Britská vláda zjistí, že v jejich tajné službě mají sovětského špeha. Jak ho ale odhalit, aniž by vzbudili podezření? V tom by jim měl pomoci George Smileyho (Gary Oldman), který se ho pokusí chytit pomocí svých vlastních schopností.

Kromě zpěvačky Madonny se k režii vrátil i herec George Clooney, ale ten si navíc stoupnul i před kameru. Sám se zrežíroval v roli guvernéra, který kandiduje na prezidenta Spojených států. V kandidatuře mu pomáhá tiskový mluvčí, kterého hraje Ryan Gosling. Jenže ten se zaplete do skandálu a ohrozí tak vše, co pracně pomáhal budovat. Ve filmu The Ides of March také uvidíte Dustina Hoffmana.

Francouzská spojka nebo Vymítač ďábla. To jsou dva z mnoha filmů, které natočil režisér William Friedkin. Jeho další film vypráví o mladíkovi, který má finanční potíže a jeho život je v ohrožení. Rozhodne si najmout policistu, který si přivydělává jako nájemný vrah, aby zabil jeho matku a on tak získal tučné peníze za její životní pojistku. Film je adaptací hry Killer Joe, kterou napsal Tracy Letts – držitel Pulitzerovi ceny za drama August: Osage County.

Třicátník, který si hraje stále s hračkami a žije stále s rodiči v jedné domáctnosti, se rozhodne najít ženu podobnou jemu samému. Film Dark horse nabídne ironický pohled do dysfunkční rodiny a předpokládám, že tento černý kuň bude plný i černého humoru. A já se obávám, že za 4 roky budu na tom stejně, jako hrdina. :)

Od té doby, co jsem viděl film 28 dní poté se obávám hrozby biologické nákazy a věřím, že lidstvo vyhyne právě díky virům a bakteriím. Má zvědavost se tedy točí i kolem katastrofického film Nákaza v originále Contagion, který režíroval Steven Soderbergh a účinkuje v něm hvězdné obsazení od Matta Damona, přes Kate Winslet až po Jude Law.

Bůh masakru je divadelní hra, kterou v Čechách můžeme vidět v Činoherním klubu a která je vyníkající. Roman Polanski se ujmul toho, že toto divadelní představení převede na filmové plátno. Ohlasy kritiků i diváků jsou nadšené a Kate Winslet je prý horkým kandidátem na Oscara. A o co se vlastně ve filmu jedná? Dva chlapci se spolu porvali a jejich rodiče e rozhodnou celou situaci vyřešit rozumně a v klidu. Sejdou se v domě jednoho z nich a při vzájemné konfrontaci dochází k odhalování skrytých traumat a předsudků, takže se celá původně přátelská debata zvrhá do absurdních rozměrů.

Tři muže spojuje 5 milionů dolarů v pytli. Kromě těchto ukradených peněz mají společného jen touhu po těchto penězích v hotovosti. V tomto rozbouřeném světě nemají lidé jinou možnost k přežítí, než hrát hru. Bez ohledu na to, jak moc se snažíte dodržovat pravidla, dříve nebo později, bude část z vás ztracena. O tom je Dyut meng gam, další z řady filmů Johnny To, které soutěžili v Benátkách.

A jako poslední film, bych rád zmínil film Shame, který režíroval Steve McQueen, o kterém jsem psal před několika dny. Film získal ocenění za nejlepší mužský herecký výkon. Michael Fassbender zde hraje třicátníka závislého na sexu. Jednoho dne se k němu nastěhuje jeho mladší sestřička a celé se to začne vymykat kontrole. Starší publikum film označuje za porno a není se jim čemu divit. Oba hlavní představitelé jsou ve filmu vidět nazí v celé jejich kráse a samozřejmě nechybí ani sexuální scény. To ale není důvod, proč chci tento film vidět. Jde o to, co se bude honit Brandonovi (tak se jmenuje hlavní postava ve filmu) hlavou. Jeho herecký výkon spočívá ve tváři. Každá změna prohlubuje jeho charakter, aniž by bylo nutné říci jakékoliv slovo. Někteří označují jeho roli za vůbec jeho největší výkon, který zahrál.

To je seznam 11ti filmů, které se připisují na seznam nejočekávanějších. Jaké filmy zaujali vás?

Festival běží od středy a pokračuje do neděle. Já se však festivalu zúčastnil pouze od pátku do neděle. Jako vždy jsem neplánoval dopředu na co půjdu. V daný den jsem si prostě vybral, co mě zaujalo a šel do kina. Hned v pátek jsem se rozhodl vyzkoušet kino ve Francouzském institutu v Praze, kde jsem doposud nikdy nebyl. Hned po vstupu do budovy mě překvapila vzdušnost moderního prostoru, kde na vás sálá příjemná atmosféra. Podle šipek na zemi jsem našel cestu do kinosálu, který je ve sklepení budovy. Ověřil jsem si, zda na akreditaci nemusím vyzvedávat lístek (jako je tomu na KVIFF). Není.
Sednu si na židli před sálem a obávám se, že v kině nakonec budu sám. Půl hodiny před projekcí tu nikdo není. Otevírám si knihu Musíme si promluvit o Kevinovi od Lionel Shriverové a pokračuji ve čtení. Náhle mě překvapí Anča, tak knihu odkládám a pobavíme se o cestování, protože byla v Norsku a také jsem zjistil pár zajímavých informací z Dubaje, kam si v prosinci jdu vyzvednout cenu za nej reklamu. Ostatně to vedro, co okupuje teď Čechy je takový trénink na teplé počasí ve Spojených arabských emirátech. Po pár minutách jsme se přesunuli společně do sálu. Nakonec je nás tu tak 35 lidí (možná proto se kino jmenuje Kino 35 :-) ), kde začal cyklus studentských filmů mimo soutěž. Nejvíc se mi líbil španělský snímek La Hulda, který se z počátku jeví jako film s vyprávěčem, ale nakonec je z toho hudební videoklip. Ostatní snímky byly na průměrné úrovni.
Po projekcích jsem opustil Anču, která si šla dát k obědu francouzské palačinky a já přešel o blok dál do kina Světozor, kde za půl hodiny začíná filmová sekce Theatre Optique – animované filmy. Tradičně si na baru objednám cappuccino a kofolu. Na schodech se začtu zpět do knihy a vychutnávám si nápoje.
Krátce po půl šesté začíná projekce filmů, kde mě uchvátil finský film Kielitiettyni, i když jsem z počátku byl z něho tak trochu v rozpacích. Celá tato filmová sekce mi umožnila nahlédnout do různých technik filmové animace a zvláštního vyprávení příběhů. Takže bylo rozhodnuto, že si v sobotu dám druhou část této filmové sekce.
Večer jsem se vrátil domů, abych se převlékl do stylu 80. let, protože v Klubovně v 2. patře od půl desáté probíhal PiCNiC s PolaroidLove. Potkal jsem tam Elišku, kterou jsem naposled viděl před třemi lety na koncertě Coldplay. Pokecali jsme si o dalších koncertech a hlavně fotkách, protože tam probíhala fotosoutěž o Polaroid, kde jste se v retro oblečení museli nechat vyfotit u naaranžovaného starého pokoje. Fotky se pak nahráli na facebook, kde se hlasuje o nejlepší, nejstylovější a nejšílenější fotku. Rozhodl jsem se využít starou televizi a udělat šílenou fotku, jak chci zabít Elišku zapnutou televizí.

S Eliškou jsme si dál povídali a já ji doprovodil na vlak. Pak jsem vyrazil domů, abych se vyspal na zítřejší dlouhý den v kině.
Vstal jsem celkem brzo (na mě) a překvapilo mě zatažené počasí. Rozhodl jsem se, že dnes strávím festival jen v kině 35, protože nabízel dobrý program po celý den. Když jsem hodinu před první projekcí dorazil do francouzského institutu a chtěl si dát francouzské palačinky, tak zjišťuji, že zde dochází k rekonstrukci a kavárna je zavřená. Vypadá to, že budu o hladu až do večera. Počkám než otevřou sál a já si sedám opět do druhé řady, kde si zbytek čekání krátím čtením knihy. Ale opět mě překvapí Anča, která se nakonec taky rozhodla mrknout na další část Theatre Optique. V této části bylo více zajímavějších filmů, než ve včerejších, které byli spíše filozofické. Nejvíc se mi líbil filmeček Ernesto o malém černouškovi, kterému začnou zpívat zuby. Tento cyklusi filmů naštěstí skončil hodinu před dalším filmem, takže jsem doprovodil Anču na tramvaj a do KFC si skočil na oběd.
Ve čtyři hodiny ve francouzském institutu začala projekce filmu Transfer, kterému jsem musel dát plný počet hodnocení, protože si mě naprosto získal a byl skvěle napsát i natočen.
Plný počet si zasloužil i film Dealer, který je jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Režisér Benedek Fliegauf má v rámci FFF retrospektivu a před dvěma týdny jsem měl možnost vidět jeho film Lůno. Po filmu jsem se neobtěžoval ani zvednout ze sedačky, protože za pět minut měl začít další film. Ukázal jsem akreditačku z místa, kde jsem seděl a vyčkával. Tentokrát Anča přišla i se svým přítelem Petrem a film mohl začít. Jednalo se o Monsters a já si v první minutě filmu začínám uvědomovat, že jsem tenhle film viděl před půl rokem. Tak se rozloučím s Ančou i s Petrem a odcházím domů dřív, než jsem čekal.
Poslední festivalový den jsem vzal klidněji a do Akropolisu šel až na půl čtvrtou, kde se promítal blíznivý film Bellflower o fanoušcích Šíleného Maxe, kteří se už pro jistotu připravují na apokalypsu a sestaví si vlastní plamenomet, zatímco ve vztazích vzniká ta pravá apokalypsa.
Po dvou hodinách na nepohodlných sedačkách jsem se rozhodl se projít a šel pěšky na tramvaj, kde jsem se svezl na Václavské náměstí. Objednal jsem si karamelové frappuccino a sedl si s ním do Františkánské zahrady, kde jsem pokračoval ve čtení knihy. V sedm hodin jsem vyrazil pěšky přes Náměstí republiky kolem Florence až k divadlu Ponec, kde se promítal od osmi hodin český film Nic proti ničemu a tím skončilo mých několik dní na Fresh Film Festu. Příští rok si to určitě zopakuji, protože jsem měl možnost viděl několik jedinečných snímků a hlavně jsem si vynahradil KVIFF, na kterém jsem viděl jen dva filmy. Takže ještě jednou… Díky Fremy.