Začalo velké dilema. Co s ním, dát ho do opravny, prodat? Nejdříve jsem si však užil poslední chvilky se Sárou a pak šel do Lucerny na premiéru filmu Vendeta, kde jsem pak potkal Petra s Aničkou, tak jsme si dali v Marks & Spencer něco sladkého a teprve potom jsem dorazil domů a začal studovat na internetu různé manuály a diskuse týkající se opravy Polaroidu SX-70.
Vyděsilo mě, že budu muset mechanicky sundat spodní kožený obal. Můj Polaroid je totiž v perfektním stavu, co se týče vzhledu. Na Flickru jsem našel diskusi, kde se řeší ten samý technický problém. Jde o to, že uvnitř prasklo umělohmotné pojítko, které spojovalo mechanický motůrek s ozubeným kolečkem. Prý se to časem prostě opotřebuje a prostě praskne. Naštěstí je to jeden z mála plastových součástek, které se uvnitř nachází a prostě je potřeba jej něčím nahradit (i když teoreticky se tento problém mohl vyřešit i při výrobě, stačilo prostě protáhnout kovový spoj mezi ozubeným kolečkem a motůrkem, který ho poháněl).
Na šálek horké vody jsem položil spodní část Polaroidu, aby trošku povolilo lepidlo, držící kožený obal na kovové části. Žiletkou jsem pak opatrně na rohu zajel pod kůži a postupně odlepoval celý kožený obal. Mezi kůží a kovovou částí je ještě pevná alobalová část, takže se krásně kůže dá sundat bez porušení (Plastové verze SX-70 to mají horší, protože kůže je k nim přidělána velice pevně a musí se vyškrábat šroubovákem. Těžko se vám tu kůži podaří sundat neporušenou).

Po sundání kožené části narazíte na 4 šroubky, které je potřeba odšroubovat. K tomu potřebujete speciální šroubovák torx t4 (na některé verze je potřeba velikost t5). Je to velice malý šroubovák, kde na konci má hvězdu o šesti hranách.

Když šroubky jsou pryč, tak je třeba opatrně sundat kovovou část. Hned pod ním jsou totiž spoje a ty se můžou porušit. Na zadní straně uvidíte motůrek, který by měl být spojen s ozubeným kolečkem, ale není, protože se vám tam vysype rozbitá plastová část.

Na obrázku vidíte dvě stejné pérka, které jsou zachycené k další kovové části. To pravé je potřeba sundat, aby jste se mohli snadněji dostat dovnitř. Nemusíte se bát. Malými kleštěmi je stačí vyndat (až budete hotoví s opravou, tak to snadno vrátíte). Pod tím uvidíte pérko, které je propojené s motůrkem. To pérko je třeba propojit s kovovým válečkem, který ovládá ozubené kolečko.

Existuje několik způsobů, jak tyto dvě části spojit. Někteří využívají vteřinové lepidlo a někteří prostě pérko zaháknou za váleček. Tuto metodu jsem použil i já. Kleštěma jsem si pérko trošku natáhnul a vyčnívající drát jsem zaháknul do válečku (váleček je totiž uprostřed naříznutý – předtím tam držel tu plastovou část).

Poté si několikrát zkuste otočit ozubeným kolečkem, zda se nevysmekne pérko z válečku. Pak stačí vrátit to původní péro, které jsme museli sundat, abychom se dostali dovnitř. Nandáme kovový kryt, zašroubujeme, přilepíme zpět kožený obal a máme hotovo!
Vložíme film zpět do foťáku, vyjede nám fotka a zrcadlo se zaklapne. Nyní můžu konečně opět svůj foťák zavřít a nebo se opět vydat na focení. Jen škoda, že už je Sára opět v Hong Kongu…
Snad tento návod pomůže i jiným, kteří se ocitnou ve stejné situaci jako já.

Co se týče zásilek, tak bych chtěl podotknout, že je výhodné si posílat balíky pomocí DHL. Ta má vlastní celnici a u balíků do 100 Eur neřeší CLO, zatímco Česká pošta to řeší (již nad 22 Eur) a vy tak můžete krásně strávit den na celní poště. Polaroid za 60 dolarů jsem si musel proclít a kožené pouzdro s filmem za 60 euro mi přišlo bez problémů až domů.

Z mé první várky instantního filmu nic dobrého nevyšlo. Protože film je příliš citlivý a manuálně jsem měl mít nastavenou expozici na nejtmavší části, i když je slunečno. To jsem netušil a až po několika fotografiích pochopil princip. Druhý film už přináší očekávané ovoce.

Samozřejmě toto je jen imigovka, se kterou si nebudu moci dovolit fotit neustále. Jednak můžou přestat vyrábět film a nebo nebudu mít dostatek peněz na to, abych si mohl koupit film do zásoby. Ale jedno vím jistě… Můj Polaroid SX-70 bude cestovat se mnou a pokaždé si udělám z cesty jednu fotku na památku.

A co váš instantní svět?

Krok 1: Fotoaparát

Nejdříve je třeba si vybrat fotoaparát. Zvolil jsem několik typů na základě obecné estetiky vztahující se k fotografiím. Pak se seznam zúžil na níže uvedené fotoaparáty podle toho, jak blízké jsou jejich účinky k Instagram filtrům. Vzhledem k tomu, že tyto fotoaparáty jsou staré kousky, tak už se nevyrábějí. Ale najdete je v různých obchodech se starožitnictvím, na bleších trzích a nebo na ebay.

Lomo LC-A +
Lomo LC-A je 35 mm fotoaparát, který vám přináší zářivě barevné, kontrastní a přehledné fotografie. Původní LC-A byl představen v roce 1984 a v roce 2006 lomografie rozpoutala jeho nástupce LC-A +.

Polaroid Land Camera
Polaroid Land Camera je v mnoha různých modelech, který vám umožní vytvářet snímky rychle přímo z fotoaparátu. Polaroid začal prodávat tento typ fotoaparátů v roce 1948 a pokračoval ve výrobě až do roku 1983.

Polaroid SX-70
Polaroid SX-70 je rozkládací fotoaparát vyráběný v letech 1972 – 1981, což z něj činí sběratelský kousek mezi fanatiky instatních filmů. Jak SX-70 tak Polaroid Land Camera používají stejný typ filmu, ale většina SX-70 má autofokus (tato funkce je u digitálních fotoaparátů samozřejmostí), takže máte větší pravděpodobnost, že získáte ostřejší snímky fotografovaných objektů.

Holga
Holga je známá pro svou snovou lo-fi estetiku. Každý Holga je jiná, ale můžete očekávat, že vaše fotografie bude nějakou kombinací rozmazání, tmavých okrajů a světelných fleků.

DIANA +
V časných 60. letech minulého století byla Diana kultovní legendou a dnes opět získává na popularitě díky lomografii. Diany a Holgy jsou známé jako “hračky”. Mají plastové čočky pro vytvoření snových fotek a jejich křehká těla jsou ideální pro vytvoření světelných netěsností.

Holgaroid (Holga + Polaroid)
Holgaroid je Holga využívající film Polaroid, který je připevněný na zadní straně fotoaparátu. To vám umožňuje si vytvořit vlastní snové Polaroid fotky s tmavými okraji.

YASHICA Mat 124G
Yashica Mat je dvouoká zrcadlovka (TLR) a sběratelský kousek vyráběný v letech 1970 až 1986. Díky ní lze vytvářet neuvěřitelně ostré portréty.

Krok 2: Film + proces

Dále je na řadě film a jejich proces. Zde je rychlý přehled toho, jak zpracování barevného filmu funguje:
Existují dva typy barevného filmu, barevný negativní film, který se normálně zpracovává v chemickém roztoku nazvaný C-41, a slide film, který se zpracovává v chemickém roztoku tzv. E-6.

Pokud chcete experimentovat, tak si můžete vytvořit film v opačném chemickém roztoku, než je pro něj určen. Což vede k dramatickým změnám v barvě a expozici. Tomu se říká křížové zpracování (cross-processing). Většina profesionálních fotolabů vám umožní křížové zpracování, pokud o něj požádáte.

Nejběžnějším typem křížového zpracování se provádí pomocí slidových filmů typu Fujichrome Velvia a Kodak Ektachrome. Různé filmy reagují na křížové zpracování jinak a některé filmy nereagují vůbec (např. černobílý film).

S instatními filmy je to jinak. Vývoj se provádí přímo na filmu a jeho výsledek lze vidět během minuty až dvou. Tento nedostatek možnosti zpracování nám vynahradil The Impossible Project, který vyrobil velký počet filmů, nabízející různé barvy a estetiku. Stačí si jen vybrat.

Zde jsou filmy a jejich procesy zpracování, které vytváří barvy co nejpodobnější původním analogovým filtrům.

Fujichrome Velvia 50 (křížové zpracování)
Filmy Velvia 50 nabízí teplé, syté tóny při normálním zpracování. Při cross-processing se barvy posunou do modré a zelené.

Polaroid 600
Šestistovkový film nabízí okamžité vyvolání barevných fotografií, které mají často reálné barvy a odstíny, i když se to může lišit v závislosti na podmínkách.

Polaroid 600 (s prošlou lhůtou)
Při použití filmu po prošlé lhůtě může tento instatní film produkovat snímky s vybledlými barvami v oranžovém až žlutém tónu.

Polaroid 80 Chocolate
Sépiový film, který produkuje ve známém fialovo-hnědém tónu.

Kodak Ektachrome (křížové zpracování)
Ektachrome je obecně vyvážený film. Když použijete křížové zpracování, tak barvy nejsou moc vytaženy, ale fotky jsou jasnější a sytější (zejména žlutá a modrá).

Impossible Project PX 70
Nový experiment, který produkuje okamžité fotky s chladnými a vybledlými barvami.

Fujichrome Velvia RVP100
Všimli jste si někdy RVP100 v okrajích Nashville filtru? To je z filmu Fujichrome Velvia. Při normálním zpracování tento film nabízí mírně načervenalé až fialové zbarvení.

Impossible Project PZ 680
Instantní fotografie s teplejšími tóny oranžové nebo žluté.

Fujichrome Velvia 100F (křížové zpracování)
Velvia 100F poskytuje stejné barvy jako Velvia 50 při normálním zpracování. Když použijete křížové zpracování, tak budete překvapeni! V opačném směru nabízí teplé barvy v červeném tónu.

Ilford XP2
Ilford XP2 je chromogenní (tzn. že fotografie se nejdříve vyvolá ve stříbrné obrazu a ten se později může nahradit jinou barvou) film, kde se finální podoba vytvoří z různého barviva, což umožňuje černobílé fotografie s občasnými modrými tóny.

Krok 3: Hledání kombinací

Dalším krokem je testování různých kombinací. Hledání vzorců, které by odpovídali Instagram filtrům. Jaké kombinace tedy k nim patří?

(Filtry označeny RIP už Instagram nenabízí. Fotografie vpravo jsou všechny pořízeny analogovým filmem a nejedná se o Instagram filtry.)

A co vy? Experimentujete s vašimi fotoaparáty?

Pinhole
Pinhole je vlastnoručně vyrobený fotoaparát. Je jen na vaší fantazii a zručnosti, jak bude vypadat. Tito lidé jsou kreativní a je v nich stále dětská duše, která ráda stavěla hrad z písku, lepila letadýlka nebo skládala puzzle. Na výsledné fotografii jim ani tak nezáleží. Když se to nepovede, je to stále fotografie pořízená jejich vlastním přístrojem.
V Čechách svou slávu prožil na konci sedmdesátých let, kdy v časopise ABC vyšel návod na výrobu fotoaparátu Dirkon. V roce 2005 designér Yutaka Ohashi vrátil opět lidem touhu stavět své vlastní fotoaparáty s jeho Pinhole Camera Kit, který je z pevného kartónu a snadno se skládá. Od té doby na internetu můžete najít různé vlastní kreativní pinhole fotoaparáty a návody na jejich výrobu.

Analogový fotoaparát
Skutečně vášniví milovníci fotografie. Vlastníci analogového fotoaparátu, nejen že se vyznají v umění fotografie a jedinečnosti okamžiku, ale vlastní i fotokomoru, kde si své fotografie i vyvolávají. Vidí svět jinýma očima a někteří z nich i malují obrazy. Mají cit pro umění a milují dva okamžiky – cvaknutí jejich analogového fotoaparátu a vyvolávání fotek v místnosti osvětlené červenou žárovkou.

Digitální kompakt
V dnešní době je to převážně dívčí záležitost. Díky velikosti se fotoaparát vejde do kabelky a fotí s tím na večírcích, kde se s ostatníma holkama fotí rychlostí rotačního kulometu, aby si druhý den mohli fotky prohlížet a komentovat na facebooku.
Fotoaparát pro fotografické analfabety. Stačí, aby to mělo blesk a automat. O nic víc se nestarat. Tuto alternativu využívají i starší lidé, kterým ujel technologický vlak. To je také důvod, proč se často obracejí na své děti, aby jim pomohli fotoaparát vybrat. Ty jim začnou něco blekotat o megapixelech a zoomech a rodiče si nakonec koupí něco přímo z letáku, který našli ve schránce.

Digitální zrcadlovka
Se zrcadlovkama se roztrhl pytel. V této kategorii jsou tři skupiny lidí:
1. Opravdoví fotografové – profesionálové, kteří se v tom vyznají a s vybavením za statísíce korun fotí pro různé společnosti – v novinách, modelingu nebo jako umělec.
2. Fotografové amatéři, kteří si myslí, že když mají digitální zrcadlovku, tak jsou rovnou profíci (často tohle mínění mají holky, občas se jim dokonce náhodou něco povede). Osvojí si nějakou techniku, která se jim zdá nejlepší a díky tomu jsou levnou pracovní sílou pro internetové servery, kteří potřebují nafotit nějakou akci. V podstatě je to taková fotografická alternativa vychloubání se svého nádobíčka (jako tomu je třeba u vlastníků aut).
3. Kameramani. V současné době neláká ani tak HD, ale pořádná hloubka ostrosti, která dává natočenému materiálu filmovější vzhled. Současné zrcadlovky nabízí kvalitní záběry a točí s nima i profesionální štáb.

LOMO
V lomografii nejsou žádná pravidla. Prostě bezmyšlenovitě fotíte. Fotoaparát udělá vše za vás. Většinou je to plastová záležitost, která vypadá jak dětská hračka. A od toho nemá daleko. Obyčejného zážitku najednou máte jedinečný okamžik, který si rádi vystavíte zarámovaný na poličce. Jde totiž o analogový fotoaparát a vždy se těšíte, až si fotky necháte vyvolat, protože nikdy nevíte, co vás na fotkách čeká. Opět dívčí záležitost, protože některé lomo fotoaparáty jsou i v různých barvách, takže se holkám hodí k některým šatům. Ale ani kluci nemusí být zklamaní, třeba Lubitel 166B Lomo jim dodá pocit umělce.

Polaroid
Lidi, kteří používají Polaroid, žíjí právě probíhajícím okamžikem. Nefotí často. Ale když už, tak to je chvíle, na kterou nechtějí zapomenout. Fotka rovnou vyjede z foťáku a někdy si ji i popíšou. Skoro umělecká záležitost, která málem vyhynula. Ale díky lidem z The Impossible project se vrací na výsluní a náplně do fotoaparátů, které Polaroud přestal vyrábět se znovu vrátili do oběhu. Není to levná záležitost a proto se vlastníci Polaroidu cítí jedineční. Nestane se totiž jen tak, aby jste na ulici narazili na někoho s Polaroidem. Narozdíl od digitálních zrcadlovek…

Mobilní telefon
Ano, i mobilem se dá fotit! Všechny současné mobilní telefony mají fotoaparát a ty lepší dokonce i stovky aplikací pro focení. Jde převážně o geeky, kteří svůj život převádějí do digitální podoby a sdílejí ho s ostatníma na internetu. Díky různým filtrům se můžete stát “digitálním umělcem”, kdy vás obdivují stovky až tisíce followerů. Brzy se na tyto umělce budete moci podívat i v galeriích, kde budou vystavovat některé ze svých děl.

A čím fotite vy?

Když jsem byl vybrán, tak mi to udělalo velkou radost. Sice jsem se neumístil mezi 11 nejlepších, ale moje práce se přesto do knihy dostala. Porotcem byl fotograf Rankin a mezi vybranými byla i fotografie afrického dítěte. Podobnou fotku mám z Keni i já, ale přesto jsem se rozhodl přihlásit jiné fotografie. Maximum byly tři. Vybíral jsem podle oblíbenosti fotek u přátel, takže většinou to byly self-portréty.

Dostal jsem se na stranu 24 a trvalo mi hodinu, než jsem prošel stránku po stránce. Při prvním hledání jsem se dokonce nenašel a tak jsem myslel, že v knize ani nejsem. Pak jsem to zkusil znova a oslovil mě jeden člověk, zda hledám svoje fotografie. Odvětil jsem, že ano, ale nemůžu je najít. Dozvěděl jsem se pak, že on je tvůrcem této velké knihy a že každý rok navrhuje design pro Cannes Lions (opravdu tu potkáte zajímavé lidi). Pak jsem se už našel a byl jsem happy.
O několik dní později se tu objevila soutěž, abychom vyfotili knihu a postnuli ji na twitter s hastagem #TheBigBook. Hned mě napadla “human bookmark” – lidská záložka.

Což pobavilo společnost The Brand Union, která soutěž pořádala a jednoznačně jsem vyhrál. Přeci jen si z Cannes beru nějakou cenu. Jsem zvědav, jaké téma bude v CannesAlso příští rok.

“You can feel the emotion in all of your photographs. This is very powerful work.”

A to je to uznání, po kterém tak každý umělec touží. To je ta droga, která se nám dostává do žil. Tyhle slova od druhých umělců vždy potěší. Nedivte se tedy, že neustále něco někam přihlašuji. Jsem na tom prostě závislej.
Mimochodem přihlásil jsem se s touto kolekcí fotografií:

Bylo těžké vybrat pět nejzajímavějších z těch všech fotek, co jsem nafotil. Nakonec z velké části vyhrál Osvětim, protože tyto fotky mají hodně co do sebe a zapůsobily na spoustu lidí.

Zde je výběr fotek, které měly to štěstí, že nejsou jen v digitální podobě:

1) Benátky

2) Caution monument

3) Red Ball

4) Time Warner

5) Lincoln center

6) Ghost in the town

7) Kryšpín :)

8) Sellier and Bellot

9) Hornet

10) Free bird

Jemné světlo

Všichni víme, nebo by jsme měli vědět, že světlo je téměř nejdůležitější částí fotografie. Takže když máme zatažené podzimní počasí, představuje to příjemné tlumené světlo, které je skvělé pro portrét. S přidáním jemného záblesku docílíte portréty se skvělým osvětlením a s měkkými stíny. TIP: Používáte-li extérní silnější blesk, tak jej radši vypněte. Zamezíte tak přepálení pleti.

Dramatické barvy

Na podzim nám Matka Příroda nabízí neustále se měnící paletu teplých barev na hraní. Krajina se postupně přemění ze zelené na zlatavě hnědou, vytváří tak dramatické pozadí pro každou krajinu, kterou vyfotíte. Hned jak Vám vhodné barvy příjdou, tak se je snažte zachytit, protože to netrvá věčně a holé stromy s už s hnědým listím nevypadají ani z poloviny tak dobře.

Mlhavé ráno

Brzké vstávání nemá nikdo moc v lásce, natož pak na podzim, kdy svítá později. Ale ráno a večer je nejlepší doba pro zachycení atmosféry s mlhou. Když přidáte několik siluet stromů a v pozadí bude slunce osvětlovat vše v teplých barvách, máte klasickou podzimní fotografii. Tyto scény můžou vytvářet výbornou náladovou krajinu, jen nezapomeňte upravit expozici odpovídajícím způsobem, pokud chcete zachytit siluety.

Změny v období přináší nejen změny v krajině, ale i změny v přístupu k fotorafování. Podzim je pravděpodobně jedním z nejlepších způsobů, jak se s tím vypořádat. Barvy, světlo a atmosféra vytvářejí ty nejlepší podmínky pro fotografy. Je to nejlepší způsob fotografování předtím, než na dveře zaťuká zima…

Cesta k mému fotoaparátu byla dlouhá, ale odvyprávím vám jeden příběh, který se toho týká:
Když mi bylo tak sedm, osm let (možná víc). Jeli jsme v létě na dovolenou a táta měl vypůjčený fotoaparát. V té době byli samozřejmě jen analogové fotoaparáty. Krásná zrcadlovka! Fascinovala mě a chtěl jsem s ní fotit, ale byla vypůjčená a táta na ní dával velký pozor.
O půl roku později na Vánoce, kdy už jsme byli dávno doma a opět bez půjčeného foťáku jsem já i bratr dostali pod stromeček analogové fotoaparáty. Každý úplně jiný a já měl obrovskou radost z tohoto dárku. Byl to tuším Olympus Pen EM. Jenže škoda, že jsem ho dostal brzo, když mi bylo tolik let. V mých očích to byla hračka, nikoliv nástroj k umění. A stejně jako ostatní hračky jsem rozebral i tento fotoaparát. Nikdy jsem ho nedal zpět dohromady, protože některé věci jsem zevnitř dostal násilím. Chtěl jsem vědět, jako to funguje a dokonce spolu s mým jsem rozebral i bráchův fotoaparát. Tím jsem nejspíš zklamal tátu.
Během studií na střední jsem prošel velkou změnou a ze světa techniky jsem odcestoval do světa umění. Nikoliv do země fotografie, ale do země filmu. Na filmové škole jsme se však neučili jen film, ale i všechna další odvětví umění. Mezi nimi i fotografie. Spolu s tím, jsem navštěvoval a navštěvuji fotografické výstavy, ale nikdy jsem si nemohl dovolit fotoaparát.
Díky nové práci si můžu pomalu dovolit vše, co jsem tehdy nemohl a proto jsem se rozhodl ke koupi nového fotoaparátu. Můj první fotoaparát, kterým zachytím vše kolem mě a zároveň můj první digitál. Teda digitál… Jak se to vezme. Není to zrcadlovka, není to kompakt. Je to Pen. :) Nemohl jsem si odpustit použít slogan, který Olympus používá k propagaci tohoto fotoaparátu.
Olympus Pen E-P1 mám už třetí den a stále je na něm co zkoumat. Má tolik možností a vychytávek. Doba opravdu pokročila. Měli jste vidět to nadšení, když jsem ho ukázal tátovi. Snad jsem tím zrušil jeho zklamání.
A snad můj Pen (pojmenovaný Jenn) využiji v plném rozsahu a bude mým společníkem po dlouhou dobu…

DANNY BOYLE a DEV PATEL, The Dickensians

Film Slumdog Millionaire je jedním z filmů, které mě překvapili. Získal přes více než 70 ocenění a nominací včetně 10ti nominací na Oscara. Režisér Danny Boyle umí točit nízkorozpočtové velkofilmy, jak již dokázal filmy Mělký hrob a Trainspotting. Tímhle filmem to potvrdil. Na fotografii je vyfocen s hlavní postavou filmu Dev Patel, kterýhé čeká slibná kariéra.

DARREN ARONOFSKY a MICKEY ROURKE, The Ringers (Esa)

Darren Aronofsky patří mezi mé nejoblíbenější režiséry a na jeho film Wrestler jsem se hodně těšil. Jenže díky české distribuci tu možnost vidět ho v kinech není, tak jsem si ho pořídil vlastní cestou.

Citlivý příběh o tvrdém životě chlapa, pevného jako skála. Vždycky jsem mohl vidět wrestlery v televizi a jako dítě mě fascinovalo tohle “nesmyslné násilí”. Jenže kouknout se do zákulisí těchto lidí jsem měl možnost až teď. Aronofsky nezklamal. Jeho režie je prvotřídní a pro mě prostě nejlepší (hned pro Kubrickovi). Z herců dostal vše co se dalo a díky tomu jsem měl možnost po dlouhé době mít slzy v očích. Většinou se mi je podařilo potlačit, ale tentokrát ne. Tekly mi po tváři a vůbec jsem se za to nestyděl. Na druhou stranu mě překvapila žánrová odlišnost od předchozích Aronofskyho filmů. Jako by to nebyl jeho film. Dle mého názoru se tím připravoval na následující film Fighter, který nebude mít od Wrestlera daleko.

SAM MENDES a KATE WINSLET, The Partnership (Spolupráce)

Neexistuje film od Sama Mendese, který by mě zklamal. Není tomu ani u filmu Revolutionary Road, kde hraje jeho žena Kate Winslet, která byla vyníkající i ve filmu The Reader.

Proč složitě budovat příběh lásky, když do ní můžeme vlítnout hned? Jak se říká, láska na první pohled. Jenže i to má svá úskalí. Vlítnete do něčeho po hlavě a postupně se objevují problémy. Láska má mnoho podob a v tomto Mendesově snímku ji najdete na každém framu. Tenhle film jsem prostě musel vidět. Snad nikdy jsem ještě neviděl něco podobného. Leonardo DiCaprio a Kate Winslet se znovu vracejí tam kde jim to jde nejlíp. Stejně jako v Titanicu zobrazili neobvyklou podobu lásky, která zahřeje na srdci a zároveň vtěsná slzy do očí. Leonardo už podobnou roli potřeboval. Jinak by se zaškatulkoval jako herec krimi filmů ve kterých poslední dobou hraje až moc. Velice mě však překvapila postava “blázna”, kterou hraje Michael Shannon. Ve filmu je jakýmsi katalyzátorem všeho, co nějakým způsobem ovlivní hlavní postavy filmu. Minimálně nominaci na Oscara si určitě zaslouží všichni co měli něco společného s filmem. Režisér, herci, hudba a kostýmy…

GUS VAN SANT a SEAN PENN, The Milk Men (Mlékaři)

Gus Van Sant má hodně zvláštní filmografii a na film Milk jsem se podíval jen kvůli tomu, že je nominován na Oscara. Jinak bych tohle dílo nevyhledával.

Milk je jeden z dalších filmů zachycující bohatou americkou historii. Tentokrát se to netýká práv obyvatel černé pleti, ale homosexuálně orientovaných lidí. Příběh je to skvěle zpracovaný a odehraný. Jenže mě si nezískal. Film je spíš pro američany a jejich obyvatele. Během posledních pár let se homosexualita řeší všude a v tomhle filmu je to přesycením. Gus Van Sant se snaží propojit politiku a soukromý život hlavního představitele a však ouha. To se mu nedaří. Harvey v politickém životě musí hrát na všechny, aby si je získal. Ve svém soukromém životě jeho problémy diváka nezraní a nedokáží se s ním vžít. To až teprve skvěle udělaný závěr, který se povedl a kvůli kterému bych možná byl ochoten dát i tu čtvrtou hvězdičku.

PENÉLOPE CRUZ a WOODY ALLEN, The Odd Couple (Podivný pár)

Abych se přiznal, tak jejich společný film jsem doposud neviděl. Woody Allen to s ženskýma umí a upřímně mu to závidím. Ale na druhou stranu jeho intelektuální stránku považuji za příliš přehnanou.

RON HOWARD a TOM HANKS, The Classicists (Klacisisti)

Tady mě překvapilo, že Ron Howard je vyfocen s Tomem Hanksem, když jejich společný film Angels & Demons ještě v kinech nebyl. Očekával jsem spíš někoho z herců z filmu Frost/Nixon. Da Vinci Code bylo pro mě zklamáním, tak jsem zvědav, jak se vypořádají s adaptací druhé Brownovy knihy.

NICOLE KIDMAN a BAZ LUHRMANN, The Colonists (Kolonisté)

Tahle fotografie mi jaksi k filmu Australia nesedí. Ale přesto se mi líbí, jak režisér Baz Luhrmann obdivuje krásu Nicole Kidman. Je tu však jistá spojitost s jejím prvním společným filmem Moulin Rouge.

MERYL STREEP a JOHN PATRICK SHANLEY, The Undoubted (Nepochybný)

Opět mám pochyby co napsat. Viz. komentář.

Mám jisté pochyby. Ani nevím, jak mám na tento film pohlížet. Podobnou látku jsem doposud neviděl a tak to bylo pro mě něco úplně nového. A byl jsem za to velmi rád. Příběh je hodně komorní a děj plyne stejně pomalu jako roční období. Přestože jako hlavní role mají Meryl Streep a Philip Seymour Hoffman, pro mě je ústřední postavou filmu Amy Adams, která zahrála roli na výbornou. Avšak neodvážím se říct, že by odtlačila ostatní herce do ústraní. Je na stejné úrovni. Pro mě je to první film, co jsem viděl od režiséra Johna Patricka Shanleyho a myslím, že když se bude držet téhlé cesty, tak má nakročeno na zajímavou filmografii.

CHRISTOPHER NOLAN a HEATH LEDGER, The Risktakers

Opět z dalších režisérů jehož filmy mě nikdy nezklamaly a mohu na ně koukat víckrát. Tato fotografie je však o proti ostatním zvláštní. Je černobílá a dá se říci, že vzpomínková. Heath Ledger se minulý rok předávkoval a zemřel. Rest in peace.

CLINT EASTWOOD, The Old Hand (Stará ruka)

Zde se dá říci: “To nejlepší na konec”. Eastwood je vyfocen samostatně, protože v jednom ze svých filmů minulého roku se ujal jak režie, tak i hlavní role. Film Gran Torino je pro mě nejlepším filmem roku 2008.