I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Category: Kreativita (page 1 of 6)

Jak ve skutečnosti vnímáme svět?

Na festivalu Cannes Lions jsem v rámci jednoho workshopu poznal Tima Mellorse. Tim je velká osobnost světa reklamního průmyslu s více než čtyřiceti lety zkušeností. Narodil se ve Velké Británii, ale dlouhou dobu pracoval jako kreativec i ve Spojených státech. Nyní pracuje jako worldwide creative director of Grey Group. Na workshopu mi ukázal důležitý proces odhalování způsobu, jakým v nás rezonují tvůrčí podněty.

Workshop, který připravil pro studenty Young Creative Academy, zastřešuje aforismus: „Nevnímáme věci tak, jaké jsou. Vnímáme je tak, jací jsme my.“ A ačkoli se tento aforismus může zdát jako instatní moudro, kterých najdeme na internetu tisíce, Tim odhaluje jeho hlubší význam.
Na úvod nám Tim ukázal (na projektoru, nikoliv skutečný) slavný obraz Christina’s World od amerického malíře Andrewa Wyetha, na němž je mladá dívka sedící v poli poblíž farmy kdesi na samotě. Následně nás Tim rozděllil do šesti skupin a položil nám tři otázky týkající se obrazu: Co se dělo předtím, nyní a co se bude dít v budoucnu?

christinas-world-small

Jeden obraz, šest odlišných pohledů
První skupina prezentovala minulost výjevu jako nějakou nešťastnou událost – dívka byla pravděpodobně zraněná, možná dokonce znásilněná. Nyní se rozhoduje, zda se vrátí domů, nebo ne. Není si jistá, dost možná se jí vůbec nechce vracet, ale nemá jinou možnost. Tim na základě úvodního aforismu zdůrazňuje, že taková interpretace hovoří o vnitřním světě účastníků workshopu. Jako klíčový motiv zde vidí návrat zpět a vyslovuje domněnku, že někdo ze skupiny zažil něco podobného.
Druhá skupina se rozhodla dát dívce konkrétní minulost. Pojmenuje ji Martha a umístí její příběh do Itálie. V něm Martha utekla z pleněné vesnice, kde útočníci zabíjeli děti a znásilňovali ženy. Několik dní neměla co do úst, vysílením nemůže už ani chodit a plazí se k samotě, která pro ni představuje naději. Zde dává Tim příběh druhé skupiny do kontrastu s prvním příběhem. Zatímco ten značil motiv domu jako místo plné beznaděje, pochyb a zároveň nevyhnutelnosti, druhý ho prezentuje jako dokonalý opak.

Špatné podání přinese špatný výsledek
Podle skupiny, která přišla na řadu jako třetí, jsou klíčem k pochopení obrazu čistě bílé dívčiny ponožky a její šaty. Prý jasně značí, že se její příběh odehrává v minulosti a také to, že dívka pochází z bohaté rodiny. Zatímco první dvě skupiny nechal Tim domluvit až do konce, zde vstoupil do vyprávění už v tomto momentě. Upozorňuje a do jisté míry i varuje před tím, že skupina přijala jistý vizuální motiv jako základní kámen a všechno, co o obraze řekne, se bude odvíjet od úsudku založeného na tomto motivu.
Skupina v reakci na jeho poznámku začala navrhovat jiné interpretace – dívka utíká, neboť se obává trestu za to, že neposekala trávu před domem, spadla z koně, kterého však na obraze nevidíme, nebo dokonce trpí stockholmským syndromem a vrací se k člověku, který jí ublížil. Vzhledem k mnoha dílčím interpretacím a neschopnosti skupiny postavit se za jeden příběh se Tim rozhodne přizvat jiného účastníka, který bude reprezentovat klienta. Varuje, že přestože skupina ví, co chce svými intepretacemi říci, klient ani ostatní účastníci to nevědí a kvůli způsobu prezentace to ani nechtějí pochopit.
Slova se konečně ujme jiný člen skupiny a všechny útržkovité intepretace uvede do jasně srozumitelného kontextu a odvypráví je jako atraktivní příběh. V tu chvíli jak účastníci workshopu, tak klient interpretaci uznají a uznale zatleskají. Tim zdůrazní, že správná prezentace je pro úspěch klíčová.
Čtvrtá skupina popustila uzdu kreativity nejvíce. Obraz interpretuje jako krvácející dívku, která má na dosah vesnici a pomoc, ale nakonec jí nedosáhne a zemře. Tim s lehkou skepsí dodává, že tento výklad rozšiřuje obraz na velmi obsáhlý příběh.
Následující skupina dívku vykládá jako nositelku tajemství, která po mnoha dnech pátrání objevila na konci sil místo, které hledala a kde najde spásu. Motiv tajemství Tima zaujal, neboť on sám v něm vidí něco podobného. Tvrdí, že kreativní práce může znamenat vyjádření ukrytého pocitu v díle a skupinu chválí za dobrou formulaci tohoto pocitu.
Šestá a poslední skupina popisuje obraz jako scénu z filmu. Na pozadí hraje gramofon a v poli se vzbudí dívka na útěku z domu člověka, který ji unesl. Je ovšem tak zesláblá, že nemůže vstát. Hudba na gramofonu se zadrhne a dívka přemýšlí, zda se vrátit, nebo pokračovat v útěku, i když jí chybí síly. Nakonec se k únosci vrátí.

Cizí projekt s vaší duší
Po prezentaci všech skupin nám Tim odhalil skutečný význam cvičení s interpretací obrazu. Vizuální motivy, které účastníky vedly k rozvinutí příběhu obrazu, dovede kreativec vědomě nalézat a dále s nimi pracovat. Měl by si přitom uvědomovat, jaké motivy si vybírá, a vykládat si je ve vztahu k sobě samému. Díky tomu může do projektu, na němž pracuje, vnést svou jedinečnou osobní zkušenost.
Tim to dokládá tvrzením ze své letité praxe. Pokud by chtěl obraz prodat, což je náplní práce reklamního kreativce, měl by do ní vložit právě tuto osobní zkušenost. Upozorňuje, že neexistuje objektivní cesta, kterou by se mělo tvůrčí myšlení vydávat. Naopak doporučuje začínat vždy od ničeho. Tedy nestanovovat si žádné apriorní podmínky, na nichž začnete budovat svoje myšlenky. Klíčové je z jeho zkušenosti čerpat kreativní nápady z vlastního vnitřního světa. To znamená naslouchat, věřit si a poznávat sebe sama. V praxi je pak nejtěžší obhájit si vlastní názor před ostatními – je nezbytně nutné z vlastní ideje na chvíli vystoupit a ukázat své osobní prožívání věci tak, aby ji pochopil i druhý člověk. Zkrátka ukázat věc tak, jací jste vy.

Pokud máte rádi video, zde se můžete podívat na můj YouTube kanál.

Jak Pixar využívá výzkum a data?

Je možné kombinovat výzkum, který nám přináší konkrétní data, a vlastní kreativitu? Jen málo lidí s tím má zatím zkušenosti. Existuje ale místo, kde dovedou tyto dva přístupy ideálně kombinovat. Tím je studio Pixar, kde propojili tvrdá data a tvůrčí myšlení při přípravě těch nejslavnějších animovaných snímků.

Člověk se již od nepaměti snaží vytvořit iluzi opravdového života. Leonardo da Vinci se například účastnil pitev, aby mohl co nejdůkladněji prostudovat lidské tělo – a své poznatky pak promítnout do co nejrealističtějších kreseb lidí. Animátoři studia Disney zase v době, kdy vznikaly filmy jako Sněhurka s sedm trpaslíků či Alenka v říši divů, kreslili postavy podle fotografií s opravdovými lidmi a rekonstrukcemi filmových scén.

alice-wonderland-classical-animation-kathryn-beaumont

V Pixaru však věřili, že cestou budoucnosti k vytvoření co nejdokonalejší iluze života bude počítačová animace. Ale v osmdesátých letech minulého století byla technologie počítačové animace ještě v plenkách. Postavy v kraťasu Knick Knack z roku 1989 nebo v prvním díle filmu Toy Story vypadají ještě trochu mimozemsky, ale s každým novým snímkem byl znát pokrok technologie i rozvoj jejího potenciálu.

Při snaze o dosažení co nejautentičtějších postav ve filmech se tvůrci nejprve zaměřili na co nejrealističtější ztvárnění vlasů, kůže nebo látek, ze kterých je ušito oblečení hrdinů. Čím víc se ale v Pixaru ponořovali do samotného vyprávění příběhů, začalo jim docházet, že diváci se neztotožňují s hrdiny jen díky realistickým vnějším prvkům – neméně důležité jsou totiž i ty vnitřní motivy. Chtějí poznávat, co si postavy myslí a co cítí.

Grafici z Pixaru se proto obrátili na psychologa Paula Ekmana, který jim pomáhal s výzkumem toho, jak se navenek projevují vnitřní duševní pochody člověka. Zkoumal například pohyb zorniček při různých mentálních úkonech. Třeba když se člověk snaží vybavit si v paměti vizuální vzpomínku, většinou obrátí oči vzhůru. Ale to není všechno! Když mluví pravdu, zpravidla se kromě pohledu nahoru dívá také doleva. Naopak když lže, stočí zrak více doprava. Dolů se dívá člověk v případě, že hovoří o svých pocitech.

eye-accessing-cues

Při animaci prvního dílu Toy Story se díky těmto poznatkům podařilo výtvarníkům vyjádřit řadu pocitů postav, a to pouze za pomoci pohybů zorniček. Diváci na to reagovali s nadšením. Tento způsob tlumočení pocitů postav směrem k divákům je od té doby součást všech pixarovských filmů. Emotivní pouto mezi snímkem a divákem rovněž vyzdvihuje jako charakteristický prvek animáků od Pixaru.

Tvůrci v Pixaru se opět obrátili na psychology při práci na filmu V hlavě. Chtěli vytvořit lokace, která odpovídají nejdůležitějším funkcím mozku a vizuálně mají ztvárňovat to, co se děje v lidské mysli. Například místo, kam se ukládají vzpomínky, kde vznikají sny nebo kde se rodí fantazie. Animátoři s pomocí psychologa Dachera Keltnera hledali vztah mezi psychickými pochody a jejich vnějším vyjádřením. Zjistili, že člověk je schopen více než 10 tisíc různých výrazů – ale jen méně než třetina se odvíjí od emocí.

emotional_mapping

Dále se inspirovali výzkumem Roberta Plutchika, který přišel s teorií osmi základních lidských emocí. Pixar z nich do filmu vybral pět nejvýraznějších, které ztělesňují rozdílné pocity ve filmu V hlavě.

paul-ekman-lie-to-me

Každá emoce má svůj typický vnější projev. Například hněv lidé na celém světě ztělesňují sepnutím rtů. Při pohrdání je nejčastějším projevem úšklebek v koutku úst. Strach vyjadřuje nadzvednutí obočí a stažení dolních víček. Zhnusení člověk projeví vyhrnutím horního rtu. Štěstí vyjadřuje nepřekvapivě úsměv a u smutku je to přesně naopak. Překvapení prozrazují otevřená ústa.

Tady můžete vidět, jak je důležitý vědecký a praktický výzkum při tvůrčí činnosti. Na závěr bych rád dodal, že tvůrci v Pixaru například při práci na filmu Auta strávili spoustu hodin sledováním všeho okolo světa aut a motokár. Při přípravě filmu Hledá se Nemo se vydali na prohlídku Velkého korálového útesu. V případě Toy Story šlo o méně příjemný zážitek, protože vyrazili pro inspiraci na smetiště.

Video verzi tohoto článku najdete na mém YouTube kanálu. Budu rád, když se na video podíváte a dáte mi feedback.

Kreativcův průvodce literaturou

„Co bych si měl přečíst, abych si z toho něco odnesl a inspiroval sám sebe?“

To teď slýchám často poté, co vyprávím o tom, jak mě poslední dobou zaujala literatura o architektuře. Tuto otázku považuji za velmi důležitou, protože jsem zastáncem toho, že knihy mají schopnost rozšiřovat naše emoční a intelektuální zdroje.

Annie Dillard je nositelka Pulitzerovy ceny a patří k nejznámějším současným anglicky píšícím autorkám. Odkazuje na citát malíře Paula Kleeho, který řekl: „Přizpůsobujete se obsahu vaší malířské palety.“

Jinými slovy malíř nepřizpůsobuje barvy světu. Vlastně ani nepřizpůsobuje svět sobě. On přizpůsobuje sebe k obrazu. Je to jakýsi číšník, který servíruje barvy umístěné na paletě.

Můžeme si vybrat, jak pestrá naše literární nebo metaforická paleta bude. Čím více do ní budeme investovat, tím více možností máme k dispozici. Zvládnutí techniky a řemesla v námi vybrané oblasti je prvním a důležitým krokem k našemu osobnímu rozvoji, který nám pomůže dosáhnout cíle. Ale samozřejmě můžeme a hlavně bychom měli jít ještě dál. Čím více budeme pěstovat zájem o věci, které leží mimo naší oblast, tím více se nám otvírají cesty k novým možnostem a zajímavým kombinacím. Jak řekla choreografka Twyla Tharp: „Všechno je základní surovina. Všechno je cenné.“

S tímto na paměti bych vám tedy chtěl doporučit sedm druhů knih, z jejichž čtení mám jisté benefity:

  1. Ty, které rozšiřují mou schopnost empatie
  2. Ty, které mi rozšiřují obzory v oblasti strategie
  3. Ty, které mi rozšiřují obzory, jak se budují značky
  4. Ty, které vysvětlují současný stav světa
  5. Ty, které mě nechají nahlédnout do blízké budoucnosti
  6. Ty, které prohlubují moje uznání ke kreativitě a řemeslu
  7. Ty, které rozšiřují moje přesvědčovací schopnosti

Seznam literatury jsem do značné míry poskládal podle subjektivního názoru. Na základě četby, která ve mně zanechala dojem. Četbě, ke které se rád vracím. A četbě, kterou jsem četl nedávno.

Ale musím podotknout několik připomínek:

  • Pointou je poskytnout určitý pohled na typ knih, ze které mám užitek. Nikoliv úplný seznam povinné četby.
  • Literatura faktu nedrží monopol na moudrá rčení a pravdu. Beletrie mnohdy obsahuje více pravdy než kterákoliv jiná literatura faktu.
  • Mnou doporučovaná beletrie je vždy velmi osobní a subjektivní volba – každý z nás si musí vypracovat svůj vlastní vkus a preference.

Z velké části jsem se vyvaroval těm žoviálně psaným knihám, které jsou v knihkupectví obvykle umístěny v sekcích psychologie, podnikání a marketingu. Stejně je už četli všichni.

  1. Ty, které rozšiřují mou schopnost empatie

Protože bez empatie selháváme.
(Jedná se o mé oblíbené osobní a nové knížky)

Milan Kundera – Nesnesitelná lehkost bytí
Haruki Murakami – Norské dřevo
Mark Haddon – Podivný případ se psem
Lionel Shriverová – Musíme si promluvit o Kevinovi
Niccolò Ammaniti – Já se nebojím

  1. Ty, které mi rozšiřují obzory v oblasti strategie

Protože pro mě to jsou základy, které je třeba se naučit.

Carol S. Dweck – Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál
Astronautův průvodce životem na Zemi – An Astronaut’s Guide to Life on Earth
Richard P. Rumelt – Good Strategy Bad Strategy: The Difference and Why It Matters
Stephen Bungay – The Art of Action: How Leaders Close the Gaps between Plans, Actions and Results

  1. Ty, které mi rozšiřují obzory, jak se budují značky

Protože pro mě to jsou základy, které je třeba se naučit.

Richard Branson – Tak to dělá Virgin
Fredrik Haren – One World. One Company.
Tony Hsieh – Štěstí doručeno
Ken Segall – Šíleně jednoduché

  1. Ty, které vysvětlují současný stav světa

Kvůli insightům.

Erich Fromm – Anatomie lidské destruktivity
Malcolm Gladwell – Bod zlomu: O malých příčinách s velkými následky
Donald A. Norman – Design pro každý den
Jan Chipchase – Hidden in Plain Sight: How to Create Extraordinary Products for Tomorrow’s Customers
Ken Robinson – Ve svém živlu
Stephen Hawking – Stručná historie času

  1. Ty, které mě nechají nahlédnout do blízké budoucnosti

Protože mým úkolem je posouvat naše klienty kupředu.

Yuval Noah Harari – Sapiens, Úchvatný i úděsný příběh lidstva
Ashlee Vance – Elon Musk: Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti
Walter Isaacson – Inovátoři: Jak skupinka vynálezců, hackerů, géniů a nadšenců stvořila digitální revoluci
Steven Johnson – Odkud se berou dobré nápady: Kulturní historie inovací

  1. Ty, které prohlubují moje uznání ke kreativitě a řemeslu

To je samozřejmostí.

John Yorke – Into the Woods: A Five Act Journey Into Story
Koolhaas, Rem – Třeštící New York: Retroaktivní manifest pro Manhattan
Philip Hook – Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z
Will Gompertz – Think Like an Artist: How to Live a Happier, Smarter, More Creative Life

  1. Ty, které rozšiřují moje přesvědčovací schopnosti

Protože pokrok vpřed závisí na přesvědčování ostatních.

Veškerá dobrá literatura.

 

Jak jsem řekl, mojí pointou je poskytnout určitý pohled na typ knih, ze kterého mám užitek. Nikoliv publikovat úplný seznam povinné četby. A pokud jde o druh literatury, tak doporučuji se držet v oblasti výše zmíněných bodů.

V roce 2006 se šéfkuchaři Ferran Adria, Heston Blumenthal, Thomas Keller a spisovatel Harold McGee rozhodli zveřejnit dokument, který nazvali „Mezinárodní manifest dobrého vaření“, kde sice mluví o jídle, ale text by dobře posloužil i jako manifest pro kohokoliv v kreativním oboru, kdo si chce rozšířit své zdroje vědění:

„Jsme přesvědčeni, že se současný a budoucí závazek k dokonalosti skrývá v dostupnosti ke všem prostředkům, které nám prostřednictvím jídla pomohou přinášet radost a smysl lidem. V minulosti byli kuchaři a jejich misky limitováni mnoha faktory: omezená dostupnost jídla a způsoby jejich zpracování, omezené chápání varných procesů, zbytečná pravidla a očekávání v místních tradicí. V současné době existuje jen velmi málo limitů a to je obrovský potenciál pro posunutí našeho řemesla vpřed. Můžeme si vybírat z ingrediencí z celého světa, určit vlastní metody vaření a čerpat z poznání celého lidstva, abychom prozkoumali možnosti, co všechno se dá s jídlem udělat a poznat nové způsoby stravování.“

A tímto bych vám rád popřál krásné zážitky ze čtení.

V jaké reklamní agentuře byste měli pracovat?

Včera jsem si uvědomil, že je to rok, co jsem se z Bratislavy přestěhoval zpět do Prahy a zavzpomínal na své rozhodnutí přijmout pracovní nabídku od slovenské agentury Zaraguza. Ten půlrok mi toho hodně dal a mohl jsem být u zrodu jedné z nejúspěšnějších kampaní minulého roku.

Tenkrát jsem navíc pro týdeník Marketing & Media napsal své důvody, proč jsem učinil rozhodnutí se přestěhovat za prací na Slovensko. Jelikož se jedná o tištěné médium, tak jsem se zpětně rozhodl zveřejnit upravenou verzi na svém blogu.

O mně je vcelku známo, že mám rád slovenskou kreativu a pracovat pod vedením Michala Pastiera ze Zaraguzy byl můj sen. Při výběru práce se rozhodujete podle několika faktorů: Nápady, ocenění, klienti, lokalita a plat. Ale pokud je vaším cílem rozvíjet vaši kreativitu, tak byste se měli zaměřit na jiný, ale velice důležitý faktor. Tím je firemní kultura. V ní se totiž nacházejí všechny výše zmíněné faktory a ještě něco navíc.

Tím nejdůležitějším rozhodnutím v kariéře je kultura, ve které se rozhodnete růst.

Pokud jste mladí a v reklamě teprve začínáte, pak vaše rozhodnutí bude z velké části definovat to, jak věci budete dělat v pozdějších letech své kariéry. Hledejte agenturu, která nejen produkuje skvělou práci, ale také skvělé lidi. Je to víc než jen zaměstnání. A to je důvod, proč jsem se rozhodl odjet na Slovensko. Našel jsem tam hodnoty, o kterých jsem věděl, že mě posunou dál.
Při hledání své práce snů se stačí řídit následujícími body, jak poznat ideální firemní kulturu, ve které budete rádi pracovat.

Spolupráce

Pokud se dostanete do agentury, která si cení spolupráce, pak je tu prostor se na něčem podílet. Vždy je to o nejlepších nápadech a ty vznikají tak, že někdo přijde s prvotním nápadem a ten se rozvíjí ve spolupráci s dalšími lidmi v týmu. Jaký je tedy v agentuře zasedací pořádek? Připisují se tam nápady lidem, skupinám, nebo si veškerý kredit bere šéf?

Volnost

Ta je důležitá, protože kariéra by měla být o neustálém učení se, nejen o vašich výstupech. Kultura volnosti vám umožní prozkoumat své vlastní nápady, potenciál, nalezení svého vlastního hlasu a poučení se z chyb. Poznejte své nové kolegy a zjistěte, jak moc se za poslední rok v agentuře posunuli.

Statečnost

Jako kreativci byste měli mít odvahu. Potřebujete agenturu, která stojí za odvážnými nápady. Jinak budete ovládáni strachem. Podívali jste se na portfolio agentury a zeptali se: “Jak to sakra udělali?” Odmítli někdy nabídku klienta kvůli rozdílnému pohledu na kreativitu? Pak je to agentura pro vás.

Odpovědnost

Kultura odpovědnosti vás rychle naučí, že na úspěchu či neúspěchu záleží. Být zodpovědný za výsledek, ať už je pozitivní nebo negativní, spadá na všechny. Běžte do agentury, která sdílí svou definici úspěchu a naučí vás dosáhnout stejného cíle, za kterým si sama stojí.

Ambice

Je důležité rozpoznat vaše osobní ambice a najít si agenturu, která sdílí stejné ambice jako vy. Pokud tomu tak nebude, tak vznikne mezi vámi a agenturou špatný vztah. Pokud aspirujete na to být nejlepší, tak se připojte k agentuře, která taková chce taky být. Zjistěte, jaké jsou jejich cíle, co považují za úspěch, a jak o nich mluví samotní klienti.

Tento seznam by vám měl pomoci vybrat si reklamní agenturu, kde vskutku budete spokojeni. Mějte ho na paměti při každém pohovoru. Možná nenarazíte na místo, které pokrývá všechny body. Pak se musíte zeptat sami sebe, jaké body jsou pro vás nejdůležitější. A jestli to znamená, že se kvůli tomu budete muset přestěhovat do jiné země, pak byste neměli váhat…

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.