I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Category: Kreativita (page 1 of 6)

Kreativcův průvodce literaturou

„Co bych si měl přečíst, abych si z toho něco odnesl a inspiroval sám sebe?“

To teď slýchám často poté, co vyprávím o tom, jak mě poslední dobou zaujala literatura o architektuře. Tuto otázku považuji za velmi důležitou, protože jsem zastáncem toho, že knihy mají schopnost rozšiřovat naše emoční a intelektuální zdroje.

Annie Dillard je nositelka Pulitzerovy ceny a patří k nejznámějším současným anglicky píšícím autorkám. Odkazuje na citát malíře Paula Kleeho, který řekl: „Přizpůsobujete se obsahu vaší malířské palety.“

Jinými slovy malíř nepřizpůsobuje barvy světu. Vlastně ani nepřizpůsobuje svět sobě. On přizpůsobuje sebe k obrazu. Je to jakýsi číšník, který servíruje barvy umístěné na paletě.

Můžeme si vybrat, jak pestrá naše literární nebo metaforická paleta bude. Čím více do ní budeme investovat, tím více možností máme k dispozici. Zvládnutí techniky a řemesla v námi vybrané oblasti je prvním a důležitým krokem k našemu osobnímu rozvoji, který nám pomůže dosáhnout cíle. Ale samozřejmě můžeme a hlavně bychom měli jít ještě dál. Čím více budeme pěstovat zájem o věci, které leží mimo naší oblast, tím více se nám otvírají cesty k novým možnostem a zajímavým kombinacím. Jak řekla choreografka Twyla Tharp: „Všechno je základní surovina. Všechno je cenné.“

S tímto na paměti bych vám tedy chtěl doporučit sedm druhů knih, z jejichž čtení mám jisté benefity:

  1. Ty, které rozšiřují mou schopnost empatie
  2. Ty, které mi rozšiřují obzory v oblasti strategie
  3. Ty, které mi rozšiřují obzory, jak se budují značky
  4. Ty, které vysvětlují současný stav světa
  5. Ty, které mě nechají nahlédnout do blízké budoucnosti
  6. Ty, které prohlubují moje uznání ke kreativitě a řemeslu
  7. Ty, které rozšiřují moje přesvědčovací schopnosti

Seznam literatury jsem do značné míry poskládal podle subjektivního názoru. Na základě četby, která ve mně zanechala dojem. Četbě, ke které se rád vracím. A četbě, kterou jsem četl nedávno.

Ale musím podotknout několik připomínek:

  • Pointou je poskytnout určitý pohled na typ knih, ze které mám užitek. Nikoliv úplný seznam povinné četby.
  • Literatura faktu nedrží monopol na moudrá rčení a pravdu. Beletrie mnohdy obsahuje více pravdy než kterákoliv jiná literatura faktu.
  • Mnou doporučovaná beletrie je vždy velmi osobní a subjektivní volba – každý z nás si musí vypracovat svůj vlastní vkus a preference.

Z velké části jsem se vyvaroval těm žoviálně psaným knihám, které jsou v knihkupectví obvykle umístěny v sekcích psychologie, podnikání a marketingu. Stejně je už četli všichni.

  1. Ty, které rozšiřují mou schopnost empatie

Protože bez empatie selháváme.
(Jedná se o mé oblíbené osobní a nové knížky)

Milan Kundera – Nesnesitelná lehkost bytí
Haruki Murakami – Norské dřevo
Mark Haddon – Podivný případ se psem
Lionel Shriverová – Musíme si promluvit o Kevinovi
Niccolò Ammaniti – Já se nebojím

  1. Ty, které mi rozšiřují obzory v oblasti strategie

Protože pro mě to jsou základy, které je třeba se naučit.

Carol S. Dweck – Nastavení mysli: Nová psychologie úspěchu aneb naučte se využít svůj potenciál
Astronautův průvodce životem na Zemi – An Astronaut’s Guide to Life on Earth
Richard P. Rumelt – Good Strategy Bad Strategy: The Difference and Why It Matters
Stephen Bungay – The Art of Action: How Leaders Close the Gaps between Plans, Actions and Results

  1. Ty, které mi rozšiřují obzory, jak se budují značky

Protože pro mě to jsou základy, které je třeba se naučit.

Richard Branson – Tak to dělá Virgin
Fredrik Haren – One World. One Company.
Tony Hsieh – Štěstí doručeno
Ken Segall – Šíleně jednoduché

  1. Ty, které vysvětlují současný stav světa

Kvůli insightům.

Erich Fromm – Anatomie lidské destruktivity
Malcolm Gladwell – Bod zlomu: O malých příčinách s velkými následky
Donald A. Norman – Design pro každý den
Jan Chipchase – Hidden in Plain Sight: How to Create Extraordinary Products for Tomorrow’s Customers
Ken Robinson – Ve svém živlu
Stephen Hawking – Stručná historie času

  1. Ty, které mě nechají nahlédnout do blízké budoucnosti

Protože mým úkolem je posouvat naše klienty kupředu.

Yuval Noah Harari – Sapiens, Úchvatný i úděsný příběh lidstva
Ashlee Vance – Elon Musk: Tesla, SpaceX a hledání fantastické budoucnosti
Walter Isaacson – Inovátoři: Jak skupinka vynálezců, hackerů, géniů a nadšenců stvořila digitální revoluci
Steven Johnson – Odkud se berou dobré nápady: Kulturní historie inovací

  1. Ty, které prohlubují moje uznání ke kreativitě a řemeslu

To je samozřejmostí.

John Yorke – Into the Woods: A Five Act Journey Into Story
Koolhaas, Rem – Třeštící New York: Retroaktivní manifest pro Manhattan
Philip Hook – Snídaně u Sothebyho. Svět umění od A do Z
Will Gompertz – Think Like an Artist: How to Live a Happier, Smarter, More Creative Life

  1. Ty, které rozšiřují moje přesvědčovací schopnosti

Protože pokrok vpřed závisí na přesvědčování ostatních.

Veškerá dobrá literatura.

 

Jak jsem řekl, mojí pointou je poskytnout určitý pohled na typ knih, ze kterého mám užitek. Nikoliv publikovat úplný seznam povinné četby. A pokud jde o druh literatury, tak doporučuji se držet v oblasti výše zmíněných bodů.

V roce 2006 se šéfkuchaři Ferran Adria, Heston Blumenthal, Thomas Keller a spisovatel Harold McGee rozhodli zveřejnit dokument, který nazvali „Mezinárodní manifest dobrého vaření“, kde sice mluví o jídle, ale text by dobře posloužil i jako manifest pro kohokoliv v kreativním oboru, kdo si chce rozšířit své zdroje vědění:

„Jsme přesvědčeni, že se současný a budoucí závazek k dokonalosti skrývá v dostupnosti ke všem prostředkům, které nám prostřednictvím jídla pomohou přinášet radost a smysl lidem. V minulosti byli kuchaři a jejich misky limitováni mnoha faktory: omezená dostupnost jídla a způsoby jejich zpracování, omezené chápání varných procesů, zbytečná pravidla a očekávání v místních tradicí. V současné době existuje jen velmi málo limitů a to je obrovský potenciál pro posunutí našeho řemesla vpřed. Můžeme si vybírat z ingrediencí z celého světa, určit vlastní metody vaření a čerpat z poznání celého lidstva, abychom prozkoumali možnosti, co všechno se dá s jídlem udělat a poznat nové způsoby stravování.“

A tímto bych vám rád popřál krásné zážitky ze čtení.

V jaké reklamní agentuře byste měli pracovat?

Včera jsem si uvědomil, že je to rok, co jsem se z Bratislavy přestěhoval zpět do Prahy a zavzpomínal na své rozhodnutí přijmout pracovní nabídku od slovenské agentury Zaraguza. Ten půlrok mi toho hodně dal a mohl jsem být u zrodu jedné z nejúspěšnějších kampaní minulého roku.

Tenkrát jsem navíc pro týdeník Marketing & Media napsal své důvody, proč jsem učinil rozhodnutí se přestěhovat za prací na Slovensko. Jelikož se jedná o tištěné médium, tak jsem se zpětně rozhodl zveřejnit upravenou verzi na svém blogu.

O mně je vcelku známo, že mám rád slovenskou kreativu a pracovat pod vedením Michala Pastiera ze Zaraguzy byl můj sen. Při výběru práce se rozhodujete podle několika faktorů: Nápady, ocenění, klienti, lokalita a plat. Ale pokud je vaším cílem rozvíjet vaši kreativitu, tak byste se měli zaměřit na jiný, ale velice důležitý faktor. Tím je firemní kultura. V ní se totiž nacházejí všechny výše zmíněné faktory a ještě něco navíc.

Tím nejdůležitějším rozhodnutím v kariéře je kultura, ve které se rozhodnete růst.

Pokud jste mladí a v reklamě teprve začínáte, pak vaše rozhodnutí bude z velké části definovat to, jak věci budete dělat v pozdějších letech své kariéry. Hledejte agenturu, která nejen produkuje skvělou práci, ale také skvělé lidi. Je to víc než jen zaměstnání. A to je důvod, proč jsem se rozhodl odjet na Slovensko. Našel jsem tam hodnoty, o kterých jsem věděl, že mě posunou dál.
Při hledání své práce snů se stačí řídit následujícími body, jak poznat ideální firemní kulturu, ve které budete rádi pracovat.

Spolupráce

Pokud se dostanete do agentury, která si cení spolupráce, pak je tu prostor se na něčem podílet. Vždy je to o nejlepších nápadech a ty vznikají tak, že někdo přijde s prvotním nápadem a ten se rozvíjí ve spolupráci s dalšími lidmi v týmu. Jaký je tedy v agentuře zasedací pořádek? Připisují se tam nápady lidem, skupinám, nebo si veškerý kredit bere šéf?

Volnost

Ta je důležitá, protože kariéra by měla být o neustálém učení se, nejen o vašich výstupech. Kultura volnosti vám umožní prozkoumat své vlastní nápady, potenciál, nalezení svého vlastního hlasu a poučení se z chyb. Poznejte své nové kolegy a zjistěte, jak moc se za poslední rok v agentuře posunuli.

Statečnost

Jako kreativci byste měli mít odvahu. Potřebujete agenturu, která stojí za odvážnými nápady. Jinak budete ovládáni strachem. Podívali jste se na portfolio agentury a zeptali se: “Jak to sakra udělali?” Odmítli někdy nabídku klienta kvůli rozdílnému pohledu na kreativitu? Pak je to agentura pro vás.

Odpovědnost

Kultura odpovědnosti vás rychle naučí, že na úspěchu či neúspěchu záleží. Být zodpovědný za výsledek, ať už je pozitivní nebo negativní, spadá na všechny. Běžte do agentury, která sdílí svou definici úspěchu a naučí vás dosáhnout stejného cíle, za kterým si sama stojí.

Ambice

Je důležité rozpoznat vaše osobní ambice a najít si agenturu, která sdílí stejné ambice jako vy. Pokud tomu tak nebude, tak vznikne mezi vámi a agenturou špatný vztah. Pokud aspirujete na to být nejlepší, tak se připojte k agentuře, která taková chce taky být. Zjistěte, jaké jsou jejich cíle, co považují za úspěch, a jak o nich mluví samotní klienti.

Tento seznam by vám měl pomoci vybrat si reklamní agenturu, kde vskutku budete spokojeni. Mějte ho na paměti při každém pohovoru. Možná nenarazíte na místo, které pokrývá všechny body. Pak se musíte zeptat sami sebe, jaké body jsou pro vás nejdůležitější. A jestli to znamená, že se kvůli tomu budete muset přestěhovat do jiné země, pak byste neměli váhat…

Mysl nejlépe funguje při rychlosti 8 mílí za hodinu

Před koncem minulého roku jsem měl příležitost navštívit reklamní festival Eurobest, který se každý rok koná v jiném evropském městě. Tentokrát se konal v Antverpách a já se po dlouhé době opět podíval do Belgie (Bruggy jsou boží!). Původně jsem o festivalu nechtěl vůbec psát, ale jedna přednáška si mě tak získala, že jsem se rozhodl udělat v novém roce razantní změnu a začít běhat. Proto bych se po dvou měsících běhání s vámi rád podělil o zápisky, které mě nakoply, abych se sebou něco udělal.
Řečníkem byl Peter Ampe – kreativní ředitel agentury DDB Brusseles, který je držitelem 26 lvů z festivalu Cannes Lions, 11 Effie awards, na Eurobestu vyhrál dvakrát Grand prix a spoustu dalších ocenění v rámci soutěží The One Show, D&AD, NYF, LIA, Clio atd. S námi se rozhodl podělit se o své zkušenosti s běháním, které mu pomáhají v rámci vymýšlení nápadů, a nyní vám tyto zkušenosti předávám já.
Těch 8 mílí za hodinu v nadpisu berte jako metaforu, na konci článku se sami dozvíte, jakou rychlostí byste měli běhat. Zároveň misí tohoto článku je, abyste nehledali nápady. Nápady si najdou vás, protože budou přicházet v okamžiku, kdy budete běhat.

Rozcvička

Před každým běháním je potřeba se rozehřát. A nejlépe se člověk rozcvičí chůzí. Každý z nás chodí, ať už na toaletu nebo ven na nákup. V průběhu toho vás může napadnout spoustu věcí. Samotný Aristoteles věděl, že pohyb myšlení neškodí. Během svých přednášek neustále chodil a jedna teorie říká, že z tohoto jeho zvyku vznikl název tzv. peripatetické školy, který vychází právě z řeckého slova pro chůzi.
Další filozof Jean-Jacques Rousseau se přiznal, že jeho mysl pracuje pouze s jeho nohami. Takže jeho mysl může generovat nápady, jen když chodí. A abychom nezůstali jen u filosofů, tak Philip Roth jednou řekl, že musí ujít půl míle na každou stránku, kterou chce napsat.

philip-roth

Před dvěma lety vědci zjistili, že lidé mají více nápadů, když chodí. A není to jen tím, že dostáváte více vjemů od věcí kolem vás. Když totiž chodíte, tak do vašeho mozku putuje více kyslíku a ten je aktivnější. Ještě aktivnější je v případě, když začnete běhat. Tím se dostáváme k hlavní podstatě běhání…

Peter se ptal kreativců kolem sebe, co se děje v jejich mysli, když běhají. Patrick Glorieux (copywriter z agentury 72andSunny) se podělil o názornou ukázku se špagetami. Díky běhání nachází Patrick jednoduchá řešení pro velmi komplikované problémy a má všechno srovnané v hlavě.

brain-desk-run

Ještě jednou se vrátíme k vědcům. Peter kdysi narazil na článek, který vysvětluje, co mozek dělá během běhu a dozvěděl se, že když běháte, tak tak se deaktivuje čelní lalok (levá přední část mozku na obrázku níže), což je část mozku, která je zodpovědná za naše racionální myšlení. A když je naše racionální myšlení eliminováno, tak přichází více nápadů, protože jim nic nebrání k rozkvětu.
Podobná situace nastává, když spíte. V průběhu spánku nemáte žádné racionální sny, ale zdají se vám samé divné situace apod.

Brain-scan-run

LSD běh

A konečně přichází na řadu běh. Peter Ampe nám všem představil metodu LSD run (long slow distance, neboli vytrvalostní pomalý běh), kterou bychom měli praktikovat. Běhat, aniž bychom si byli vědomi svého fyzického těla. To je velmi důležité! Není to o tom, jak rychle běžíte, je to o tom, jak pomalu běžíte.
Při této aktivitě se musíte vyhnout dvěma základním věcem:

  1. Žádné vstupy, které vás budou rozptylovat (rozebereme dále)
  2. Žádné anaerobní úsilí – běháte příliš rychle, protože se chcete dostat k vašemu maximu

Druhý bod je těžké kontrolovat, protože vaše mysl intuitivně potřebuje cítit vaše fyzické tělo, cítit bolest, cítit to úsilí. Tomu se člověk právě musí vyhnout, protože jinak k vám nebudou přicházet nápady. „Neočišťujete“ totiž svou mysl, jen se soustředíte na bolest a fyzické úsilí.

Na co si dávat pozor

Jak však poznat, že běháte správně? Peter přišel s jednoduchým vzorcem. Měli byste běhat na 70 procentech vaší maximální tepové frekvence (70 % z čísla 220-věk). Pokud je vám tedy 25 let, tak by vaše tepová frekvence neměla překročit hodnotu 137. V mém věku třiceti let bych měl mít maximální frekvenci 133.

Hudba, hrudní pásy na měření tepu, davy lidí kolem vás… To jsou vstupy, kterým se musíte vyhnout, protože vás budou jen rozptylovat. Běhejte na místech, kde je spousta volného místa kolem vás a nikdo vás nebude rušit.

Vzdálenost v rámci LSD běhu není důležitá. Podstatnější je čas. Bez ohledu na to, jaký jste běžec, tak 45 minut je ideální doba. Když budete běhat déle, tak se začnete soustředit na fyzickou bolest, která se začne objevovat intenzivněji.

Další velmi důležitá poznámka je, že vaši mysl nemůžete naprogramovat. Nemůžete si říct, že potřebujete nápady na tohle a tohle. Stačí, když to budete mít v podvědomí a o dál se o to nestarat, protože vás při běhu budou navštěvovat náhodně následující myšlenky:

  • Jednoduchá řešení pro velmi komplikované problémy
  • Nápady pro zadání (briefy)
  • Sebepoznání

Jak si zapamatovat všechny myšlenky?

Když Peter poprvé doběhl domů a snažil se zaznamenat jeden nápad na papír, tak mu z čela kapal pot, který rozpil inkoust. Od té doby používá Peter dvě metody k ukládání nápadů:

  1. Telefon – díky LSD běhu neběháte tak rychle, takže jste schopni mluvit. Stačí vytáhnout telefon a namluvit si svůj nápad do záznamníku.
  2. Mantra – opakujte si svůj nápad, než se vám dostane do hlavy. Pak si ho později snadno vybavíte. Je to stejné jako se sny, když se probudíte a nemluvíte o svém snu, tak ho zapomenete. Když ale o něm mluvíte a sdílíte ho s někým, tak si na něj vzpomenete i později.

A to je vše, o co se s námi Peter Ampe podělil v rámci své přednášky na Eurobestu. Abych to ještě shrnul, tak běhejte sólo po dobu 45 minut a bez hudby. Důležitý je LSD běh, kterého dosáhnete, když budete běhat na hodnotě 70 procent vaší maximální tepové frekvence. Díky tomu nastane přirozený tok myšlenek a navíc spálíte tuky jako bonus.
A teď mě omluvte, jdu si zaběhat…

Zdroj úvodní fotografie: Eurobest

Proč si vybírat práci podle mentorů

Nedávno jsem četl jednu velmi zajímavou knížku od sira Kennetha Robinsona, který je spisovatel, pedagog a mezinárodně působící poradce pro vzdělávání (doporučuji vynikající přednášku Školy ničí kreativitu). Kniha se jmenuje Ve svém živlu a rozhodně stojí za přečtení. Velmi mě zaujala jedna část, která je věnována mentorům a já bych se o ni s vámi chtěl podělit, protože by se tím měl řídit každý člověk, který se nespokojí s průměrností.

Mentoři s námi navazují kontakt různými způsoby a jsou s námi po různě dlouhé období. Někteří s námi zůstávají po desetiletí a jejich role se může vyvinout ze vztahu učitele a studenta v blízké přátelství. Jiní vstoupí do našeho života v kritickém období, zůstanou tak dlouho, abychom mohli udělat převratnou změnu, a jdou dále. Já jsem během své kariéry měl tu čest poznat několik mentorů, kteří mi velice pomohli se posunout. Tito mentoři obvykle zastávají některé nebo i všechny z následujících čtyř rolí:

První rolí je rozpoznání. Ve vašem životě může být spoustu lidí, kteří vaše nadšení přehlíží. Existuje spoustu testů, jejichž cílem je poskytnout lidem obecnou orientaci v jejich silných a slabých stránkách na základě standardizovaného dotazníku. Ale reálné jemné odstíny individuálních schopností nemohou žádné testy zachytit.
Někteří lidé mají obecné vlohy pro hudbu, tanec nebo vědu, ale velmi často je toto nadšení v dané disciplíně mnohem úžeji zaměřeno. Člověk může mít vlohy pro určitý druh hudby nebo konkrétní nástroj: pro kytaru, ale ne pro housle; pro akustickou kytaru, ale ne pro elektrickou. Neznám žádný test nebo počítačový program, který by dokázal identifikovat tyto jemné osobní rozdíly, které odlišují zájem od potenciální palčivé vášně. To může udělat jen mentor, který již nalezl v dané disciplíně svůj talent. Mentoři si povšimnou jiskry zájmu nebo potěšení a mohou člověku pomoci objevit tu specifickou složku disciplíny, která odpovídá jeho individuálním schopnostem a zájmům.

Druhou rolí mentora je povzbuzování. Mentoři se nás snaží přesvědčit, že můžeme dosáhnout toho, co se nám před setkáním s nimi zdálo nepravděpodobné nebo nemožné. Nedovolují nám, abychom se nadlouho podvolili pochybnostem o sobě nebo myšlence, že naše sny jsou pro nás příliš velké. Stojí při nás a připomínají nám dovednosti, které již máme, a čeho můžeme dosáhnout, budeme-li usilovně pracovat.

Třetí rolí mentora je napomáhání. Mentoři nám mohou pomoci se posouvat tak, že nám poskytují rady a ukazují nové techniky, ušlapávají nám trochu cestu, a dokonce nám dovolují určité neúspěchy, během nichž nás podporují a poskytují nám čas se z nich vzpamatovat.

Čtvrtou rolí mentora je zvyšování laťky. Efektivní mentoři nás posunují za hranice, které jsme mysleli, že máme. Stejně jako nám nedovolují upadnout do pochybností o sobě samých, také nám brání dokázat s našimi životy méně, než na co máme. Skutečný mentor nám bude stále připomínat, že naším cílem by nikdy neměla být průměrnost.

Mentoři sehrávají neocenitelnou roli při pomáhání lidem při hledání jejich talentu. Bylo by přehnané tvrdit, že jediným způsobem, jak najít svůj talent, je s pomocí mentora, ale nepřeháněl bych přliš. Všichni se na své cestě za tím, co považujeme za své poslání, setkáváme se spoustou překážek a omezení. Bez znalého průvodce, který nám pomůže rozeznat naše vášně, povzbudí naše zájmy, uhladí cestu a donutí vydat ze sebe to nejlepší, je cesta mnohem obtížnější.

Což je důvod, proč by každý při výběru místa, kde bude pracovat nebo se nějakým způsobem vzdělávat, měl brát největší zřetel právě na lidi, se kterými bude v kontaktu. Zda tam jsou mentoři, kteří vám pomůžou se posouvat vpřed a nezaseknete se na místě. Pokud společnost, která vám nabízí místo, představí šéfa/mentora, jenž zaujme ve vašem životě jedinečné a osobní místo, tak do toho jděte. Protože mentoři vám otevírají dveře a podílejí se přímo na vaší cestě. Ukazují vám další kroky a povzbuzují vás, abyste je podnikli. Mentoři jsou prostě víc než plat, firemní benefity a krásné kanceláře.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.