All posts in Lidé

Během těchto prázdnin “poznávám” samé zajímavé lidi. Tentokrát jsem zabrouzdal až do Japonska. Náhodou se mi do rukou dostal film Byôsoku 5 senchimêtoru (5 Centimeters per Second), jehož režisér Makoto Shinkai (新海 誠) mi byl doposud neznám. Film 5 Centimeters per Second je ze tří krátkých povídek o lásce, přičemž každá pojímá toto téma trochu jinak. Za doprovodu vizuálních a úchvatných obrazů jsou emoce ještě více umocněny. Prostě nádhera o kterou se musím podělit i s váma. Makoto Shinkai je japonský anime režisér, animátor, střihač a občasný dabér.

Makoto Shinkai se narodil v roce 1973 v japonském Naganu. Tato oblast je proslulá jako zimní letovisko díky své krásné a chladné krajině. Zde nasbíral inspirativní scenérie do svých děl. V roce 1991 zakončil studia na střední škole a až na druhý pokus v roce 1992 byl přijat na univerzitu Chuo v Tokiu se zaměřením na Japonskou literaturu. Vstoupil do literárního klubu, kde kreslil obrázkové knihy. Během studia na univerzitě žil poblíž Tokia v Saitamě. Zdejší krajinu použil ve svých filmech Kanojo to Kanojo no Neko (She and Her Cat) a Hoshi no Koe (Voices of a Distant Star). V roce 1994 vystudoval univerzitu a dostal práci ve firmě vytvářející počítačové hry. Během pěti let se naučil vytvářením herních videoklipů a grafických návrhů pro webový obsah pracovat s CGI (Computer Generated Imagery). Vytvořil mnoho nádherných videoklipů, které však firma zkracovala na kratší verze z čehož byl Shinkai velice zklamán. Toužil po svém delším anime, kde by mohl ukázat svou tvořivost a fantazii.

Od roku 1997 tedy začal ve svém volném čase pracovat na krátkém anime. Po některých výtvorech jako např. Tooi Sekai, vytvořil krátký 5 minutový anime film Kanojo to Kanojo no Neko. Tento film vyhrál na festivalech několik ocenění. Největší odměnou však nebyla ocenění, která získal za tento film, ale byla to spolupráce, kterou navázal s panem Hagiwarou (který se stal později jeho producentem), a studiem Comix Wave (které se stalo jeho produkčním a právním partnerem). V té době pracuje na dalším anime s názvem Hoshi no Koe, které se stává dalším milníkem v jeho filmové tvorbě. Na začátku uvažoval o klidném příběhu, tak jako tomu bylo v She and Her Cat. Po rozhovoru s panem Kamatamou, který organizoval soutěž, kterou vyhrál, se rozhodl příběh zdramatizovat. Od odchodu ze svého minulého zaměstnání se z Makoto Shinkaie stal nezávislý tvůrce anime, kterým je do dnes. Některé anime studia a společnosti si všimly jeho činnosti a nabízely mu mnoho nabídek na spolupráci, které však Makoto všechny odmítnul, protože chtěl svůj film Hoshi no Koe dokončit s co nejmenším počtem spolupracovníků (Vše dělal na svém počítači Apple Power Mac G4 400MHz. Dokonce si film nadaboval sám se svou ženou. Později byl film předabován profesionály). Za pomoci pana Tenmona, paní Shinohary, paní Low, pana Hagiwary a dalších lidí bylo 25 minutové anime Hoshi no Koe dokončeno v lednu 2002. Tento film přinesl Makoto Shinkaii nevídaný úspěch.

V prosinci roku 2002 se vrhl Makoto Shinkai spolu s CoMix Wave do dalšího filmu Kumo no mukô, yakusoku no basho (The Place Promised in Our Early Days / Beyond the Clouds). Jedná se o jeho první celovečerní film. Film měl premiéru 20. listopadu roku 2004. V roce 2006 začal pracovat na zatím posledním filmu Byôsoku 5 senchimêtoru (5 Centimeters per Second), který měl premiéru o rok později.

Jeho krátká videa jsem otitulkoval a dal na youtube. Takže si je můžete vychutnat se mnou.

Tooi Sekai – Other Worlds (1999)

Kanojo to kanojo no neko – She and Her Cat (1999)

Dnes poprvé do kategorie Lidé píšu o dvojici. Je to britská umělecká formace ADDICTIVE TV jejichž jména jsou Francoise Lamy a Graham Daniels. Během posledních pár let se dostali až na čelo současného audiovizuálního umění a stali se hvězdou uměleckých festivalů, shows a vyhlášených klubů v nejrůznějších koutech světa.

Do palety živých vystoupeních Addictive TV ale nepatří jen klubové či festivalovými sety, ale také unikátní filmovou show. Kupříkladu jejich projekt “The Eye of the Pilot” remixuje cestovní deník francouzského pilota Raymonda Lamy, který jej natáčel v padesátých letech během svých cest po světě. K tomuto obdivuhodně propracovanému A/V cestopisu si Addictive sami vytvořili originální soundtrack a na pódiu je navíc doprovází francouzský kytarista Alejandro de Valera.

V roce 2006 se stali vůbec prvním uskupením, které oficiálně zremixovalo hollywoodský film. Jednalo se o webový spot k filmu Take The Lead s Antoniem Banderasem v hlavní roli, vytvořený pro americké studio New Line Cinema.

Ještě téhož roku vytvořili televizní upoutávky k filmu Snakes on a Plane se Samuelem L. Jacksonem a video Rapture Riders jako remix Blondie vs The Doors. Z podobných prací mají na svém kontě také A/V remixy animovaného eposu Tekkon Kinkreet, akčního thrilleru Shoot ‘Em Up a jako jednu z posledních prací i videoremix filmu Iron Man. Addictive TV se kromě webových spotů pro hollywoodské filmy občas věnují i reklamním remixům, podílí se i na výrobě filmových pořadů. Mimo to iniciovali i pozoruhodnou sérii DVD Mixmasters, v níž představili přes 200 audiovizuálních umělců z celého světa.

Já osobně jsem si chtěl vyzkoušet co obnáší takový audiovizuální remix a zkusil jsem si střihnout remix z traileru Temný rytíř. Hudbu jsem použil z Addictive TV, protože nejsem zvukař a umím jen stříhat. Takže to není nějaké veledílo, stejně jsem si to jen chtěl zkusit. Bylo to pracný a obdivuji je za to. Umí to skvěle.

Stydím se, že jsem o tomto člověku prvně slyšel až v pondělí v jednom článku na moviezone. Ačkoliv jsem toto jméno viděl v titulcích mnoha filmů, nevěnoval jsem tomu velkou pozornost. Stan Winston byl specialistou ve vizuálních efektech, make-upu a také filmovým režisérem. Mezi jeho nejznámější práce patří Terminátor, Jurský park, Vetřelci (Stan byl častým spolupracovníkem Jamese Camerona) a Střihoruký Edward. Za svoji práci vyhrál 4 Oscary.

Stan Winston se narodil 7. dubna 1946 ve Virginii. Studoval malbu a sochařství na University of Virginia ve Charlottesville, ze které absolvoval v roce 1968. V roce 1969, po účasti na California State University v Long Beach se Winston přestěhoval do Hollywood, kde chtěl získat kariéru jako herec. Při snaze najít si práci, začal pracovat jako makeup stylista ve studiu Walt Disney.

V roce 1972 Winston založil vlastní společnost Stan Winston Studio a získal ocenění Emmy za jeho práci na telefilmu Gargoyles. V průběhu dalších sedmi let Wiston získává nominace Emmy za efekty na filmech jako je The Autobiography of Miss Jane Pittman. Winston také vytvořil Wookiee kostýmy pro Star Wars Holiday Special v roce 1978.

V roce 1982 získal Winston první nominaci na Oscrara za efekty ve filmu Heartbeeps. To bylo v době, kdy už založil vlastní studio. O rok později navrhl masku Mr. Roboto pro americkou rockovou skupinu Styx.

Winston dosáhl nové úrovně slávy v roce 1984, kdy měl premiéru film Terminátor od režiséra Jamese Camerona. Film byl pro diváky překvapením díky Winstonově kovovém stroji na zabíjení lidí. Prvního Oscara za nejlepší vizuální efekty získal až za Vetřelce v roce 1986, kde opět spolupracoval s Jamesem Cameronem.

V roce 1987 mu volal Arnold Schwarzenegger, že by potřeboval pomoc u filmu Predátor. Oba se už znali z Terminátora, tak Winston nasedl do letadla a během letu do džungle, kde se film měl natáčet, navrhl základní koncept emzáka. Slavné tesáky mu poradil jeho spolucestující James Cameron. V roce 1989 Winston režíroval svůj hororový debut Pumpkinhead a získal za něj ocenění za nejlepší debutní režii na Filmovém festivalu v Paříži. I když v kinech Pumpkinhead neuspěl, tak se po čase stal kultovní klasikou. Jeho dalším režijním projektem byl film pro děti A Gnome Named Gnorm (1990), kde hraje Anthony Michael Hall.

James Cameron znovu pozval Winstona a jeho tým v roce 1990 k projektu Terminator 2: Judgment Day. T2 měl premiéru v létě 1991 a Winstonova práce trhala návštěvnost kin a získala mu dva další Oscary za nejlepší makeup a vyzuální efekty. V roce 1992 byl nominován za další film Tima Burtona, Batman se vrací. Kde z Danny DeVita udělal tučňáka, z Michelle Pfeifferové udělal Catwoman.

Winston poté otočil svoji pozornost od nasilných robotů a příšer na dinosaury, když ho oslovil Steven Spileberg, aby mu pomohl s filmem Jurský park. V roce 1993 se stal z filmu blockbuster a Winston si odnesl dalšího Oscara za vizuální efekty. Ve stejném roce Winston, Cameron a Scott Ross založili studio Digital Domain, které se stalo jedno z předních studií na digitální a vizuální efekty na světě. Po pěti letech a úspěchu z Titanicu, Cameron a Winston oddělili svoji spolupráci od společnosti a odstoupil z její správní rady.

V roce 1996 Winston režíroval a koprodukoval nejdelší a nejdrazší hudební klip všech dob – Ghosts, který byl založen na konceptu Michaela Jacksona a Stephena Kinga. Dlouhotrvající hudební klip ukázal řadu vizuálních efektů, které nebyli nikdy předtím k vidění.

Winston a jeho tým nadále pracoval na efektech v mnoha dalších filmech a zároveň rozšířil svoji práci v animované oblasti. Některé Winstonovi animované práce lze vidět ve filmech The Ghost and the Darkness and T2 3-D: Battle Across Time, což je 3D pokračování Terminátora pro zábavný park studia Universal. Jedna z Winstonovo nejabicioznějších prací je animace ve Spielbergově filmu AI: Umělá inteligence, kde získal další nominaci na Oscara za nejlepší vizuální efekty.

V tomto roce jste mohli vidět jeho práci ve filmu Iron man, kde vytvořil funkční oblek Iron mana. Ještě před smrtí pracoval na filmu Terminator Salvation: The Future Begins. A údajně měl pracovat i na filmu Jurský park IV. Stan Winston zemřel 15. června 2008 ve věku 62 let na rakovinu, se kterou bojoval sedm let.