I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Category: Off topic (page 1 of 7)

Sračka

182

Jednou z nejvýraznějších charakteristik naší kultury je skutečnost, že všude kolem nás se z různých úst line neskutečná spousta sraček. Vědí o tom všichni a každý z nás to má trochu na svědomí. Tuto situaci považujeme za danou… Ale proč je kolem nás tolik sraček? Samozřejmě, nemůžeme s jistotou říci, že dnes je jich více než jindy. V dnešní době existuje více způsobů komunikace než kdy dříve, podíl sraček se však nemusel nutně zvýšit. Aniž bych snad chtěl předpokládat, že sračky jsou dnes frekventovanější než v minulosti, uvedu nyní několik teorií, jež nahrávají tvrzení, že jich je kolem nás opravdu velmi mnoho.

Pokud po člověku někdo chce, aby promlouval na téma, jemuž nerozumí, sračkám se nevyhne. Produkce sraček je tedy stimulována vždy, když povinnost či možnost hovořit převyšuje znalost daného tématu. Tento nesoulad je běžný ve veřejném životě, ve kterém jsou lidé často nuceni obšírně hovořit o věcech, o nichž nejsou dostatečně informováni – buď k tomu mají sklony samy od sebe, anebo se to od nich očekává. Příbuzné příčiny mohou vyvstat z široce rozšířeného názoru, že povinností občana demokratického státu je mít názory úplně na všechno nebo přinejmenším na všechno, co se týká záležitostí jeho země. Netřeba dodávat, že propast mezi názory člověka a jeho pojímáním skutečnosti se ještě rozšíří, když daná osoba považuje za svou morální povinnost hodnotit události a stav věcí ve všech částech světa.

Zvýšený výskyt sraček v dnešní době má také hlubší příčiny. Například různé formy skepticizmu tvrdí, že nemáme žádný spolehlivý způsob, jak se dobrat objektivní reality, a tedy se nemůžeme dozvědět, jak se věci ve skutečnosti mají. Tyto „antirealistické“ doktríny podkopávají důvěru v hodnotu nezaujatého úsilí o poznání toho, co pravda je a co není, a dokonce snižují pochopitelnost pojímání objektivních otázek. Jednou z možných reakcí na tuto ztrátu důvěry je rezignace na sebekázeň, jež je nutným předpokladem pro oddanost ideálu korektnosti, a zaujetí zcela jiného postoje, nutného pro naplnění alternativního ideálu upřímnosti. Místo aby se člověk snažil primárně dospět ke konkrétnímu vyobrazení světa, věnuje se raději upřímnému vyobrazení sebe sama.

Přesvědčen o tom, že realita nemá žádnou vlastní podstatu, již by on sám mohl odhalit jako skutečnou pravdu, se raději věnuj tomu, aby žil ve shodě s vlastní přirozeností. Jako by se rozhodl, že pokud nemá smysl být věrný faktům, musí být místo toho věrný sám sobě.

Zdroj: Harry G. Frankfurt – Sračka (2005)
nebo

Proč jsou Češi agresivní národ

Když minulý rok vypukla uprchlická krize, tak mě překvapilo chování některých mých přátel, kteří se snadno nechali manipulovat médii. Nikdy předtím je nic takového nezajímalo (uprchlíci tu vždycky byli, jsou a budou) a najednou to řešili při každé příležitosti. Pak se mi do ruky dostala kniha Anatomie lidské destruktivity, kde vysvětluje Erich Fromm vlastní pojetí destruktivity a různých forem agrese a poukazuje na podmínky vzniku takového chování. Tam jsem narazil na odpověď (a nápad na bulvární nadpis článku).

Češi se nudí.

Naše kultura evidentně neplní správně svou funkci, a proto Češi hledají jiné způsoby, jak se zbavit nudy. Jedním z prostředků, které lidi používají, aby zapomněli na svou nudu, je alkohol. Podle různých statistik patří spotřeba alkoholu v České republice k nejvyšším na světě a každý Čech vypije ročně v průměru 13 litrů čistého alkoholu.

Mezi méně známé jevy, kterými se projevuje intenzivní nuda Čechů, je skupinový sex, provozovaný takzvanými swingers. Odhaduje se, že se jedná zejména o příslušníky střední vrstvy, kteří jsou většinou ve svých politických a náboženských názorech konzervativní. Jejich hlavním životním zájmem je společenský sex několika párů, které nesmějí být vzájemně spojeny sňatkem. Hlavní podmínkou je, aby se nevytvořila žádná emocionální vazba a aby se partneři stále měnili.

Tito lidé údajně před začátkem svých aktivit cítili takovou nudu, že jim už nepomohly ani dlouhé hodiny sledování televize. Osobní vztahy mezi manželskými partnery byly takové, že už nebylo nic, co by si mohli sdělit. Tato nuda se poněkud zmírnila neustálými změnami sexuálních podnětu a jejich manželství se prý dokonce “zlepšila”, protože nyní mají aspoň téma rozhovoru – totiž své sexuální zkušenosti s jinými muži a ženami. Swinging je poněkud složitější obměna manželské promiskuity, která nepředstavuje nic nového. Nové je možná systematické vyloučení citů a představa, že skupinový sex je prostředkem “k nápravě únavy z manželství”.

Jiným drastičtějším prostředkem, jak se zbavit nudy, je užívání drog, které začíná u teenagerů a pokračuje do pozdějšího věku hlavně u lidí, kteří nejsou sociálně zakořenění a nemají zajímavou práci. Mnoho lidí beroucích drogy, zvlášť mladých, upřímně touží po hlubších a opravdovějších požitcích. Řada z nich projevuje skutečně kladný životní postoj, poctivost, touhu po dobrodružství a po nezávislosti a tvrdí, že užívání drog je jakoby “zapíná, rozsvěcuje” a rozšiřuje jejich obzor zkušenosti. Nepochybuji o tom. Užívání drog ale nemění jejich charakter, a proto neodstraní kořeny jejich nudy. Nevede k vyššímu stupni vývoje, k osobnímu růstu, toho lze docílit jen trpělivou, namáhavou prací na sobě samém, snahou o získání stále většího rozhledu, soustředění a sebekázně. Drogy v žádném případě nevedou k nějakému “osvícení během jedinečného okamžiku”.

Ale teď k tomu nejdůležitějšímu, kvůli čemu vznikl tento článek. Nebezpečným důsledkem nedostatečně kompenzované nudy je násilí a destruktivita.

Většinou se projevuje pasivně, zájem o zprávy týkající se různých zločinů, smrtelných nehod a jiných krvavých a krutých scén, jakými nás neustále krmí tisk, rozhlas a televize. Lidé reagují na takové zprávy dychtivě, protože se tímto způsobem nejrychleji vzruší a zbaví se tak nudy bez jakékoli vnitřní námahy. Při diskusích o účincích násilných scén v televizi a ve filmu se většinou nemluví o tom, že základním předpokladem, aby tyto scény účinkovaly, je nuda. Od pasivního vychutnávání násilností a krutosti je jen malý krok k různým podobám aktivního vyhledávání vzrušení, pramenícího ze sadistického nebo destruktivního chování. Rozdíl mezi “nevinným” potěšením z toho, když někdo někoho ponižujeme nebo zesměšňujeme, a spoluúčastí na lynčování je jen kvantitativní. V obou případech si znuděný člověk vytváří zdroj vzrušení sám, když ho nedostane už připravené a hotové. Znuděný člověk si často opatří své vlastní „mini-koloseum“, kde v malém inscenuje krutosti obdobné těm, které se předváděly ve skutečném Koloseu.

To může být i důvod, proč jsou akční počítačové hry tak populární. A to už nemluvím o let’s play záznamech na internetu, u kterých jsou někteří schopni trávit hodiny sledováním někoho jiného, jak hraje počítačové hry.

Takoví lidé nežijí příliš aktivně a nemají tolik zájmů. S jinými lidmi udržují jen povrchní kontakty. Proto doufám, že vám tento článek pomůže nějakým způsobem otevřít oči a zvážit to, jak „zabíjíte“ nudu vy. Popřípadě se rozhodnete najít nové koníčky.

Článek z velké části vychází z knihy Anatomie lidské destruktivity, kterou napsal Erich Fromm.

Mé blogerské osvícení

Nebudu lhát – svůj blog flákám. A to docela dost. Jednou za pár let přijde krize a člověk neví o čem psát. Zejména pokud chce držet nějakou úroveň, na kterou je zvyklý samotný blogger a jeho čtenáři.
Můj blog byl a je hlavně o tom, co mě zajímá. Díky blogu jsem poznal podobně smýšlející a úžasné lidi. A co mě nejvíce překvapilo, blog mi pomohl dostat se do světa reklamy, kde mám teď úžasnou práci v agentuře, ve které jsem vždy chtěl pracovat.
A vlastně to je důvod, proč píši tato slova. Můj blog se stal mým pracovním nástrojem. Mou vlastní učebnicí, díky které rozumím marketingu a jakým směrem se reklama ubírá. Proto u mě došlo k jakémusi blogerskému osvícení. Už přestávám být jen copywriterem, vlastně jsem jím ani nikdy pořádně nebyl. Jen díky blogu jsem dostal toto označení (nevěřili byste tomu, jak nějaká platforma dokáže ovlivnit vaše „skills“ hodnocení na Linkedin). Moje síla je v nápadech a strategickém myšlení, protože se snažím chápat, jak reklamní kampaně fungují. A přesně tomu bych se nyní rád věnoval na tomto blogu. Nechci jen sdílet kampaně, které se mi líbí. Chci sdílet způsoby, jak kreativci v agenturách přemýšleli nad kampaní, jaké nástroje k tomu použili a jaký měla kampaň dopad. Samozřejmě občas budu s vámi čtenáři sdílet i jiné věci, které mě zajímají.
Věřím, že tento blog chytne svůj už několikátý dech a pevně doufám, že si najde i své čtenáře. A pokud ne, nevadí. Nedělám to kvůli návštěvnosti, ale kvůli sobě.

Brzy se uvidíme u nového článku…

Elektromobil Tesla S a moje první jízda s Liftago

Co se týče recenzí, tak se jich pár na mém blogu objevilo. Většinou se jednalo o knihy, ale tentokrát bych rád něco napsal o jedné službě. Jedná se o Liftago Taxi. Služba, která chce změnit svět dopravy. Samozřejmě k lepšímu a já rád takové věci podporuji.

My experience with Liftago and Tesla S electromobile

Liftago je bezplatný agregátor licencovaných taxikářů, kteří chtějí poskytovat kvalitní službu a nebojí se zákaznického hodnocení. Každý by měl mít možnost vybrat si z nabídky taxíků, které jsou mu nejblíže. Díky tomu se zbavíme miliónů zbytečně najetých kilometrů v každém velkoměstě, ušetříme spoustu času a zlepšíme dopravní situaci. Postupně nabídneme další alternativní způsoby přepravy, které sníží nadužívání osobních aut ve městech.

Používání aplikace Liftago se vyplatí pasažérům i řidičům vozů taxi. Aplikace je ke stažení zdarma na platformách iOS a Android. Zákazníci tak mají přístup k nejrychlejší a nejspolehlivější taxi službě. Taxikáři navíc nejsou závislí na dispečinku, který si bere nemalé peníze.

Já jsem taxi službu nikdy v životě nevyužil právě kvůli všem těm negativním historkám, které mi vyprávějí přátelé kolem. A v poslední době stejně radši jezdím na kole. Mimochodem Liftago plánuje v budoucnu i bikesharing. O důvod víc, proč už mít v mobilu aplikaci.

My experience with Liftago and Tesla S electromobile

Nicméně jsem neodolal a využil nabídky svezení s elektromobilem Tesla S. Díky Liftago se mi tak splnil sen, který mám od té doby, co jsem se dozvěděl o chlápkovi jménem Elon Musk. Tenhle člověk spoluzaložil internetový platební systém PayPal, založil kosmickou společnost SpaceX a hlavně vede automobilku Tesla Motors. Rozhodně se podívejte na jeho TED talk.

Tesla Model S je čtyřdveřový plně elektrický fastback sedan, který získal několik ocenění včetně nejlepšího vynálezu a nejlepšího zeleného auta roku 2013. V současné době navíc patří podle crashtestů k nejbezpečnejším autům na trhu.
Řidič z Liftago nás tímto úžasným autem vyzvednul na Letné a já využil příležitosti a nabídl své kolegyni svezení, protože má nohu v sádře a chodí o berlích. Byl deštivý den a já bych nerad, aby se s námahou dostávala domů. Sedli jsme si do enormně velkého prostoru v autě a vyrazili. Bylo šest hodin večer, takže provoz v ulicích v plném proudu. Což mi nevadilo, protože jsem mohl prozkoumat auto ze všech úhlů pohledu. Na první pohled vás zaujme hlavní středový ovládací panel, který je neskutečně obrovský (17″ dotykový displej). Po rozjetí vás však zaujme jiná věc. A tou je to ticho, které se line interiérem i exteriérem vozu. Jeli jsme ulicí, po které šel pár, a vůbec si nás nevšimli. Pak překvapením uskočili, když se rozhlédli.

My experience with Liftago and Tesla S electromobile

Na závěr musím říct, že na mě udělal dojem i výkon tohoto elektromobilu. 416 koní vám pomůže se dostat z 0 na 100 km/h během 4,3 sekund a dosáhnout maximální rychlosti 210 km/h. Což je úctyhodný výkon na elektromobil (minulý rok se tento model stal oficiálně nejrychlejším elektromobilem světa, nevím, zda to stále platí).

My experience with Liftago and Tesla S electromobile

Dorazili jsme na místo určení, kde kolegyně vystoupila a já se nechal svézt domů. Cestou jsme si s řidičem skvěle popovídali a já teď vím jistě, že když opravdu bude nouze, abych se někam dostal rychle. Liftago bude jasná volba. Ještě bych rád poděkoval Kryštofovi za zprostředkování úžasného zážitku.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.