Letní olympijské hry 2008 se budou konat v čínském Pekingu. O tom se rozhodlo 13. července 2001 na zasedání MOV v Moskvě. Spolu s Pekingem usilovali o pořádání Her také Toronto, Paříž, Istanbul a Osaka. Již v 1. kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů, ale protože nedosáhl absolutní většiny, hlasovalo se ještě jednou, tentokrát již bez Osaky. Ve 2. kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli. Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě, tak i v ne tak vzdálené Číně. Byla tak zapomenuta porážka z roku 1993, kdy Peking podlehl v hlasování australskému Sydney.

Tradicí je také vytvoření jedinečného loga, které bude provázet hry po celou dobu konání. Čína s výrobou loga nejspíš neměla problém, jak to dokládají následující obrázky.

Zdroj: Eatnineghost.com
Oficiální stránky her v Pekingu: beijing2008.cn
Část textu převzata z: Wikipedie

Evča mi poslala řetězovku, která má dva úkoly. Jedním z nich je napsat čtyři vzpomínky. Dobré i špatné z dob dávných i nedávných. Druhým úkolem je vybrat čtyři blogery, kterým budu moci štafetu předat (pro mě těžší úkol, protože nevím koho. Moc lidí, řetězovky nemá rádo). Takže začneme vzpomínat…

Vzpomínka první: Poslední dobou vzpomínám často na holky z Jižního města, kde jsem bydlel do svých šesti let, než jsme se přestěhovali do Krče, kde bydlíme do teď. Terezka, Veronika a myslím, že třetí je Nela nebo tak nějak. S těmahle holkama jsem byl často a prožil s nimi krásně dětství. Jediná vzpomínka na to, že bych si hrál s kluky je ta, že jsem s jedním klukem vždycky chodili pod jedny vchodové schody, kde jsme si vždycky udělali malý táboráček a povídali si. Jinak si pamatuji pouze holky. To je možná základ toho, že holkám rozumím a hledají ve mě svého nejlepšího přítele na kterého se můžou obrátit. Od té doby jsem o nich neslyšel. Rodina Veroniky občas přijela na návštěvu, když byl Mikuláš. O Terezce jsem slyšel, že žije s nějakým 30ti letým klukem a Nela má strašně bujný život. Vyzkoušela snad všechno - dobré i zlé.

Vzpomínka druhá: Na tohle nerad vzpomínám. Bylo mi osm nebo devět a vždy, když jsem usnul, měl jsem noční můru. Noční můru o tom, že jsem ve svém pokoji, který nemá dveře ani okna a ze stropu se začíná něco sypat. Já se v tom topím a bojuji o život. Každou noc se ten sen opakoval a pokaždé jsem se topil v něčem jiném - voda, písek, lízátka, peníze, oblečení atd atd. Řval jsem ze spaní a topil jsem se do té doby než mě probudila maminka. Dlouho jsem se bál vždy usnout, ale v maminčině náručí jsem nakonec usnul a zbytek noci přežil. Od té doby mám bathofobii (strah z hloubky) a bazén jsem dlouho nenavštívil. Jediné místo, kam se chodím koupat je hasičská nádrž (v létě je z ní skvělé koupaliště) v Přívěticích.

Vzpomínka třetí: Petra. Holka u které jsem poprvé poznal, co znamená, když se člověk zamiluje. Poprvé jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo mi patnáct, chodil jsem do posledního ročníku základní školy. Ona byla o ročník níž a měli jsme společné hodiny němčiny. Psal jsem ji anonymní zamilované dopisy a podepisoval jsem se jako Sebastian (hlavní postava z filmu Velmi nebezpečné známosti). Petra totiž vypadala jako Annette (Reese Witherspoon) z téhož filmu. Na konci školního roku jsem ji svou identitu prozradil a na zbytek už nerad vzpomínám.

Vzpomínka čtvrtá: Moje první návštěva v Karlových Varech. Účastnil jsem se soutěže a byl jsem pozván na finale, ale nevyhrál jsem. To bylo v mých osmnácti letech. Mohl jsem vzít i někoho sebou. Šel můj spolužák ze střední, kterému říkáme Kajda. Byli jsme ubytováni v luxusním čtyřhvězdičkovém hotelu Sirius. Podkrovní pokoj pro dva, který byl dokonale vybaven a měli tam postele s nebesy. Nezapomenutelný dvoudenní zážitek na celý život.

Řetězovku s omlovou za nepříjemnosti posílám Catchovi, tittle-tattle, JackuBovi a Michalovi. ;-)

Picture has from artist Luminire.