I am Kryšpín » Off topic

Woody Guthrie a jeho novoroční předsevzetí

Kryšpín — Fri, 30 Dec 2011 17:32:18 +0000

Woody Guthrie byl americký muzikant, který je považován za jednoho z hlavních zakladatelů amerického folkového hnutí. Za svůj život složil asi 1000 písniček a některé z nich v Americe téměř zlidověly a zpívají se, zejména na americkém venkově, dodnes.
Když se blížil konec roku 1941, rozhodl se Woody sestavit seznam 33 ilustrovaných předsevzetí pro následující rok 1942. Okouzlující výsledek jeho úsilí s názvem “New Year’s Rulin’s”, si můžete v překladu inspirovat níže.

(jeho přítel Peter Seeger)

Které se Vám nejvíc líbí?

Zdroj: Wikipedia a Woody Gothrie Foundation

@WeAreTheDead – Twitter památka zesnulým vojákům

Kryšpín — Fri, 11 Nov 2011 22:22:35 +0000

Magazín Ottawa Citizen učinil zajímavý přístup k uctění památky obětem války z Kanady. Vytvořil účet na twitteru pod názvem We Are The Dead a každou hodinu postne jméno jednoho padlého vojáka.
Za celým projektem stojí Glen McGregor, který vytvořil robota s přístupem na vládní web nesoucí název Virtual War Memorial (virtuální válečný pomník), který má v registru záznamy o 119.531 Kanaďanech, padlých za války (většinou z 20. století).
Původně chtěl Glen spolu se šéfredaktorem Andrew Potterem celý seznam vojáků zveřejnit během týdne či měsíce, ale to by zahltilo celý twitter a hrozilo automatické smazání účtu za nadměrné posílání příspěvků. Nakonec se rozhodli pro jedno jméno za hodinu bez ohledu na to, jak dlouho to potrvá.

Robot každou hodinu vybere náhodně jméno, hodnost, jednotku a datum úmrtí, tyto údaje pak pípne na twittet. Výpočet ukazuje, že bude trvat více než 13 let, než se na účtu objeví celý seznam padlých.
Při vzniku tohoto projektu narazili tvůrci na jeden malý problém. Účet s názevm @WeAreTheDead byl již zabrán ženou z Austrálie, Kim Maree. Spojili se s ní na Facebooku a nabídli ji malý honorář s tím, že si název bude moci ponechat (Kim si název vybrala podle textu z písně jedné punkové kapely – Vegan straight edge). Když jí vysvětlili účel projektu, tak se svého účtu vzdala a odmítla přijmout peníze.
Pak už stačilo vytvořit jednoduchý počítačový program napsaný v jazyku Python, který každou hodinu náhodně vybere jméno z databáze a odešle na Twitter.

Název We Are The Dead pochází z básně ”In Flanders Fields”, kterou napsal kanadský lékař a podplukovníke John McCrae během první světové války.

Na polích ve Flandrech
Napsal John McCrae, přeložila Věra Černá

Na polích ve Flandrech divoké máky rostou,
tam mezi kříži, řada za řadou.
Zde ležíme. Nahoře mezi červánky,
je možná slyšet zpívat skřivánky,
zde dole kanóny jen svojí píseň řvou.

My už však nevstanem a je to možná zdání,
že včera ještě žili jsme a byli milováni.
Teď jenom tiše ležíme
na polích flanderských.
Náš boj však zase jiní převezmou.

Do vašich rukou dáme my teď svou
hořící pochodeň a vy ji neste dál.
Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal,
že jsme tu padli zbytečně. Jen máky porostou
na polích flanderských.

Já tento projekt zboňuji a proto jsem se rozhodl v den válečných veteránů o něm napsat. Snad zaujal i vás.

Zdroj: Ottawa Citizen

Proč psát tématický blog?

Kryšpín — Wed, 02 Nov 2011 21:43:30 +0000

Éra blogování se výrazně změnila a troufám si tvrdit, že jsem v tom hodně zaostal. Původně se jednalo o osobní deníčky, kde jste se podělili o své zážitky a nebo pocity. Poté v tom uviděli potenciál lidé, kteří si chtěli založit tématický web, ale neuměli si naprogramovat vlastní stránky. A tak vznikaly a vznikají další a další blogy, kde autoři píší o konkrétních tématech (a občas do toho dají i své pocity).
Já od začátku měl vyhraněná témata, která mě bavila a o kterých jsem chtěl psát. Nikdy to nebyl jeden předmět. Díky tomu jsem nezískal stálou základnu pravidelných čtenářů, kteří by horlivě diskutovali v komentářích. Mám čtenáře jen díky vyhledávačům. Podle Google Analytics příjde na stránky průměrně 89 procent nových návštěvníků denně. Tím pádem si každý náhodný návštěvník prohlédne web a zjistí, že článek, který ho zaujal, je pouze jeden z mála a zbytek jsou články jiného rázu. To se navíc odráží i v celkovém počtu návštěvníků, protože malé procento lidí se znovu vrátí na můj blog.
Uvedu nějaké příklady. Možná znáte Fremyho Blábolník Chomutováka, jak už nápis napovídá, tak se nejedná o blog, který by byl tématicky dán. Přesto na článcích (či spíše na stylu psaní) můžete rozeznat, že články mají něco společného. A tím je, že se to týká samotného autora. On to prožil, on se s tím setkal, on to viděl, on to vytvořil. Jeho procentuální položka new visitors činí 67%.
Ideálním příkladem může být fashion blog. Módní blogeři se znají navzájem osobně a jsou spolu v kontaktu i online na blozích, které mají vysokou návštěvnost. Pro příklad nemusím jít daleko. A Cup Of Style, který píše krásná Lucka, navštěvuje denně tisíce návštěvníků. Může se tak zdát, že jsou to všechno náhodní kolemjdoucí, ale není tomu tak. Její položka new visitors se pohybuje na opačném konci spektra než můj blog. Je to 14.17% a pravděpodobně toto číslo bude klesat, protože nově příchozí zjistí, že celý blog je o módě a budou tak chtít pravidelně chodit zpět.
Mít tématický blog má ještě jednu výhodu. Může vám pomoci i v pracovním životě. Ivan Kutil na svém blogu (založený v únoru 2008) píše o hodně specifických tématech, které se pohybují kolem vývojářství. Zúčastnil se několika soutěží, týkajících se programování gadgetů (pro Google nebo Vodafone), chodil na vývojářské konference, ze kterých pak psal dojmy, napsal bakalářskou práci na téma Firma pracující v prostředí Google a zrealizoval několik flashmobs. Nyní je zván na konference, kde i přednáší, založil vlastní firmu AppSatori a dostal se mnohokrát do médií (jak noviny, tak televize).
Ještě bych chtěl uvést jeden tématický blog. Jedná se o marketingové inspirace, které zmiňuje Michal Pastier. Jeho blog vznikl 20. září 2006, tedy 3 dny po založené mého. Ihned jsem se stal pravidelným čtenářem Michalova blogu. Michal Pastier během své éry blogování našel parťáka do soutěže v Young Lions a vyhrál bronz v Cannes, spoluzaložil společnost ZARAGUZA digital, kde pracuje jako Digital Creative Director a po roce fungování se stala najoceňovanější digitální agenturou na Slovensku. Dostal se taky do médií, dokonce na titulní stranu TechCrunch.

A kde jsem já?

Stojím tedy na prahu rozhodování, o jakém tématu mám psát dál. Ano, můžete si říct, že ty úspěchy nejsou jen díky blogu. To nenamítám. Ale přesto říkám, že blog autorům pomoháhá srovnávat myšlenky do jednotné formy a využít je v budoucnu i ve svém osobním životě.

Jak upéct Instagram sušenky

Kryšpín — Thu, 15 Sep 2011 10:06:50 +0000

Aplikace Instragram na iPhone (a brzy i na Android) se stala ve světě velice populární a používá ji přes 7 milionů uživatelů. Jedná se o aplikaci pro fotografy, kde pomocí filtrů můžete dát obyčejné fotografii umělecký nádech. Aplikace je též charakteristická svou ikonkou, kterou se teď pokusíme upéct.

Tento recept je psán na 48 sušenek o velikosti 5 x 6 cm.

Ingredience

Dvakrát 1/2 šálku a 2 polévkové lžíce (375 gramů) nebělené hladké mouky (můžeme použít i 1/2 šálku celozrnné pšeničné mouky)
1 šálek (176 gramů) tmavého hnědého cukru, lehké balení
1 čajová lžička (6 gramů) jedlé sody
3/4 čajové lžičky košéru nebo hrubé mořské soli (4 gramy)
7 lžic (nebo 100 gramů) čerstvého másla, nakrájíme na dvou až tří centimetrové kostky a zmrazíme
1/3 šálku (114 g) mírný-ochuceného medu
5 lžic (77 g) mléka, plnotučné je nejlepší
2 polévkové lžíce (27 g) čistého vanilkového extraktu

Ingredience na doplnění (volitelné množství)
3 polévkové lžíce (43 gramů) krystalového cukru
1 čajová lžička (5 g) mleté skořice

Výroba těsta: Smíchejte mouku, hnědý cukr, prášek do pečiva a sůl v misce. Poté dejte do kuchyňského robota vybaveného ocelovou čepelí nebo elektrického mixéru. Krátce zamíchejte. Pak přidejte máslo a dvakrát v robotovi zamíchejte, nebo zmixujte na nízkých otáčkách, až je směs konzistencí hrubého těsta.

V malé misce ušlehejte med, mléko a vanilkový extrakt. Přidejte mouku a jednou zamixujte nebo několikrát sešlehejte na nízkých otáčkách až stěsto stěží příjde k sobě. Bude to velmi měkké a lepkavé. Položte velký kus fólie a poprašte lechce moukou, pak na to vyklopte těsto a zválcujte do obdélníku o tlouštce 2 a půl centimetru. Zabalte a zchlaďte v lednici asi na 2 hodiny nebo to můžete nechat přes noc. Mezitím můžete připravit doplněk na ochucení tak, že kombinujete v misce cukr a skořici.

Tvorba sušenek: Rozdělte těsto na dvě poloviny a jednu polovinu vraťte do chladničky. Posypte moukou pracovni plochu a válejte těsto na dlouhý obdélník, asi tak Tříbil i vrstvu mouky na pracovní plochu a válet těsto na dlouhý obdélník asi 3 milimetry tenký. Těsto bude lepit, takže přidávejte mouku podle potřeby. Na šířce krájejte těsto po 5 cm, mezi jednotlivými řezy nechávejte jeden cm mezeru, aby se poté sušenky do sebe nezapekli. Na výšku zase krájejte po 6 centrimetrech taky s mezerou. Ze zbylých proužků, můžete uválcovat zbytek dalších sušenek.

Umístěte sušenky na dva plechy potažené papírem na pečení a posypejte polevou (cukr se skořicí). Nechte zchladit v lednici na 30 až 45 minut nebo v mrazáku na 15 až 20 minut. Celý proces opakujte i s druhou várkou těsta.

Poté nastavte troubu na horní i spodní pečení a předehřejte na 350 °C.

Zdobení sušenek: Uprostřed každé sušenky udělejte svislou čáru, ale dávejte pozor, aby jste neprojeli těstem. Pomocí párátka nebo špejle píchejte do těsta a vytvořte tečkované řady. 4 řady po dvou tečkách na každé straně.

Pečeme 15 až 25 minut, dokud to nezhnědne a je na dotek pevná. V půlce vždy otáčejte, aby se propekla z obou stran. Můžete též použít ocelovou mříž a nestarat se o otáčení sušenek. (Původní recept vyžaduje dobu 25 minut, ale nové trouby vydávají více horka, takže pro jistotu kontrolujte častěji. Nikdo nemá rád spálené sušenky.)

Během pečení si připravíme fondán v jednotlivých barvách a připravujeme podle Instagramové ikonky.

Pak vyndáme sušenky z trouby, ozdobíme fondánovými plátky…

A máme Instagramové sušenky!

Recept byl převzat z Smitten Kitchen

Pohlednice z Paříže

Kryšpín — Fri, 29 Apr 2011 07:38:18 +0000

Nedávno mi kdosi řekl, že jsem francouzský umělec s duší New Yorku v českém těle. Včera se mi to potvrdilo, když jsem byl pozván do Paříže, abych převzal cenu za nejlepší fotografii. A abych se mohl podělit o tento zážitek, rozhodl jsem se vám poslat pohlednici z Paříže.
Ale nic není zadarmo. Když jsem byl na cestách, vždy jsem posílal pohled svým přátelům a rodině. Odměnou mi bylo poděkování, pozvání na kafe apod. Ale i já rád dostávám pohledy s psaníčkem, takže tentokrát to udělám takto:
Kdo mi pošle pohled nebo dopis do konce května, tomu pošlu pohled z Paříže.

Omezení nejsou žádná, posílejte pohledy, dopisy, vlastnoručně vyrobené karty apod. Pište, co vás napadne, kreslete, foťte. Protože na originalitě záleží. Mám stanovený počet dvacet pohlednic a to bych rád poslal slečnám (klukům nerad píšu :) ).

Přihlášky ukončeny.

Pokud chcete, můžete využít aplikaci Letters of Passion, která pošle napsaný dopis za vás. Stačí se podepsat jako twitter username nebo připsat mail, abych pak mohl zjistit vaši adresu, na kterou pošlu pohled vám.

Jsem zvědav, jak tenhle nápad dopadne, takže s chutí do toho!

Nauka o snech

Kryšpín — Sun, 06 Feb 2011 12:17:57 +0000

Snění je jednou z nejzáhadnějších a nejzajímavějších zkušeností v našem životě. Během Římské éry byl některé sny předkládány před římský senat k analýze a výkladu snu. Mysleli si totiž, že jsou to zprávy od bohů. Vykladači snů doprovázeli také vojenské vůbed do bojů a kampaní! Kromě toho je známo, že mnoho umělců dostalo tvůrčí nápad právě ze svých snů. Ale co vlastně ve skutečnosti víme o snech?

1. Zapomenete 90% z vašich snů
Do pěti minut po probuzení zapomenete polovinu svého snu. Do deseti minut už je 90% snu pryč.

2. Slepí lidé také sní
Lidé, kteří oslepli po narození mohou vidět ve svých snech obrazy. Ti, kteří se narodili jako slepí, nevidí žádné obrazy, ale mají stejně živé sny, které se týkají jejich dalších smyslů – zvuk, čich, hmat a cit.

3. Všichni sní
Každá lidská bytost má sny (kromě případů extrémní psychické poruchy). Pokud si myslíte, že se vám nic nezdá – prostě jste je zapomenuly.

4. V našich snech vidíme pouze tváře, které již známe
Naše mysl nevymýšlí tváře – v našich snech vidíme skutečné tváře skutečných lidí, které jsme potkali během našeho života, ale nemusíme to vědět, nebo si pamatovat. Všichni zahlédneme miliony tváří po celý život, takže máme nekonečnou zásobu tváří, které může náš mozek použít ve snech.

5. Ne každý sní v barvách
Celých 12% pozorovaných lidí sní pouze v barvách černé a bílé. Zbývající počet sní v plném barevném spektru. Studie z období od roku 1915 až do 1950 tvrdila, že většina snů byla černobílá, ale tyto výsledky se začaly měnit v roce 1960. V současné době pouze 4,4% snů, u lidí pod 25 let, jsou černobílé. Nedávný průzkum odhaduje, že tyto změny mohou být spojeny s přechodem černobílého filmu k barevnému.

6. Sny jsou symbolický
Máte-li sen o nějakém konkrétní tématu, není to jen sen. Sny mluví v hluboce symbolickém jazyku. Ať už symbol ve vašem snu něco znamená, rozhodně to není symbol sám pro sebe.

7. Emoce
Mezi nejčastější emoce, ktere ve snech zažijete, je úzkost. Negativní emoce máme častěji než pozitivní.

8. Můžeme mít čtyři až sedm snů během jedné noci.
V průměru můžete mít jiný sen každou jednu až dvě hodiny za noc.

9. Zvířata sní také
Studie byly provedeny na mnoha různých zvířatech a všechny vykazují stejné mozkové vlny během spánku jako lidé. Když sledujete spícího psa, tak můžete vidět občasné pohyby tlap a také vydávání zvuků, jaky by se za něčím ve snu honili.

10. Ochrnutí těla
REM (Rapid eye movement – rychlé pohyby očí) spánek zaujímá asi 20–25 % celkové doby spánku u dospělých, jeho celková doba trvání je asi 90–120 minut.
Během REM spánku je tělo ochrnuté pomocí mozku, aby se zabránilo fyzickému pohybu těla, které by mohlo způsobit pohyb ve snu. Nicméně, je možné, že tento mechanismus bude spuštěn před, během nebo po normálním spánku, zatímco se mozek probouzí.

11. Začlenění do snů
Naše mysl interpretuje vnější podněty, kterými jsou naše smysly bombardovány během spánku, a učiní je součástí našich snů. To znamená, že někdy v našich snech slyšíme skutečné zvuky, které jsou začleněny do cesty. Například se vám může zdát, že jste na koncertě, zatímo příbuzný hraje na kytaru, když spíte.

12. Muži a ženy sní odlišně
Muži mají tendenci snít více o ostatních chlapech. Přibližně 70% z postav ve snu jsou jiní muži. Na druhou stranu, sny žen obsahují téměř stejný počet mužů a žen. Muži mají obecně ve svých snech agresivnější emoce, než jejich ženské protějšky.

13. Jasnovidecký sen
Výsledky několika průzkumů po celém světě ukazují, že mezi 18% a 38% lidí, kteří zažili alespoň jeden prorokující sen, z nich 70% zažilo déjà vu. Procento lidí, které věří v jasnovidecké sny je pravděpodobně ještě větší – v rozmezí od 63% do 98%.

14. Pokud chrápete, tak nemůžete snít
Toto je pouze fáma. Chrápání je pouze problém dýchání, zatímco snění je mentální proces.

15. Ve snu můžete zažít orgasmus
Sex nemusíte prožívat jen v reálném životě, ale také i ve snu. Pocit orgasmu ve snu je stejně silný jako skutečný bez mokrého výsledku. Pocity během lucidního snění (dotek, rozkoš atd..) mohou být příjemné a silné (věřím, že i silnější) jako pocity zažité ve skutečném životě.

Zdroj: Bored Panda

#7linkscz

Kryšpín — Sat, 17 Jul 2010 15:17:46 +0000

Týden má sedm dní a Eliška požádala o sedm článků. Tak nabízí své sedmero, kde si na každý den můžete přečíst něco jiného.

Můj první post
Co říct, když založíte svůj blog? I’m new… a budete doufat, že se ostatním bude líbit. Stručně a výstižně.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Nejdelší článek a zároveň mě bavil nejvíce psát. Virální marketing Temného rytíře – se mnou strávil několik týdnů, kdy jsem sám byl součástí virálu a hledal na webových stránkách další indicie. Bohužel ceny a některé akce byly pouze pro americké nebo britské nadšence. Mou jedinou výhrou je tento článek.

Článek, který měl skvělou diskusi
Na plné čáře tady vede Český Springfield. Můj první velký internetový projekt se setkal s velkým úspěchem a doposud jsem nepřekonal rekord v návštěvnosti. Výsledek tohoto projektu najdete zde.

Cizí článek, který bych si přál napsat sám
Takových článků by asi bylo dost, ale hodně vzpomínám na Offlineblog, u kterého jsem si říkal: “Proč mě něco takového nenapadlo”. Výpadky vás mohou potkat kdekoliv, nejen na internetu.

Můj nejužitečnější článek
Parov Stelar – Jednoznačně největší přínos mnoha lidem, kteří ho teprve objevují. Neustále dostávám děkovné vkazy, že jsem jim do podvědomí dal tohoto muzikanta.

Článek s nejlepším titulkem
Nevím, jestli na tento článek mám být pyšný, když jsem nadpis přeložil z angličtiny. Katastrofy v Photoshopu pobavily nejen mě, ale i další čtenáře.

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tady budu podvádět a dám odkaz na kategorii, ve které se články nachází. Kategorie Lidé není u mě populární, i když si říkám, že to dělám kvůli ostatním, abych jim rozšířil obzory (stejně jako u Parov Stelara). Přeci jen každý má jiný vkus.

Zapojte se i vy

Pochlubte se také svými články. A napište o tom na Twitter s hashtagem #7linkscz

Good luck, Mr. Gorsky

Kryšpín — Mon, 30 Mar 2009 06:46:01 +0000

Pokud jste byli v kině na filmu Watchmen (rež. Zack Snyder), mohli jste v úvodních titulkách filmu vidět vtipnou scénku z přistání na Měsíci (4:27). Kosmonaut tam řiká hlášku “Good luck, Mr. Gorsky” (Hodně štěstí, pane Gorsky).

Tato hláška tam není jen tak. Má svůj vlastní příběh:

Při misi Apollo 11 jako první vstoupil na měsíc astronaut Neil Armstrong a pronesl slavný výrok “Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo”. Ale to není jediná věta, kterou pronesl. Zároveň komunikoval s ostatními astronauty a kontrolní věží na zemi. Těsně předtím než vstoupil na měsíc, pronesl tajemnou poznámku “Good luck, Mr. Gorsky.”

Mnoho lidí z NASA se domnívalo, že tato příležitostná poznámka byla pro nějakého Sovětského kosmonauta se kterým soupeřil. Nicméně toto jméno nebylo nalezeno v řádném ruském ani americkém vesmírném programu. V průběhu let se mnoho lidí ptalo Armstronga, co tou větou myslel. Armstrong se však vždy jen usmál.

5. července 1995 ve Floridském městě Tampa Bay byla znovu po 26ti letech od pronesení věty reportérem položena stejná otázka. Tentokrát se dočkali odpovědi. Pan Gorsky už byl po smrti a Armstrongovi nic nebránilo tomu, aby odpověděl na otázku.

Když byl ještě dítě, tak si hrál s kamarádem na dvoře baseball. Jeho kamarád odpálil míček až k sousedovic oknu ložnice. A sousedé byli právě manželé Gorských. Jak se malý Armstrong sklonil pro míč, uslyšel paní Gorskou, jak kříčí na Gorského, “Orální sex! Ty chceš orální sex?! Abys ho dostal, tak by musel chodit sousedovic kluk po Měsíci!”

Pravdivý příběh…

Ne tak pravdivý, jak by se zdálo. Tento příběh je ve skutečnosti hoax (falešné zprávy rozesílané řetězovými maily), který se rychle ujal a psalo se o tom v novinách jako o skutečném příběhu. A díky vyprávění tohoto vtipu komikem Buddy Hackettem získal příběh status legendy, podle skutečných událostí. Z přepisu audio nahrávek z přistání je však jasné, že větu “Good luck, Mr. Gorsky” Armstrong nikdy neřekl, což i on sám potvrdil.

Některé příběhy je třeba vymyslet, aby bylo co vyprávět…

Výroba Pekingského olympijského loga

Kryšpín — Fri, 28 Sep 2007 11:08:30 +0000

Letní olympijské hry 2008 se budou konat v čínském Pekingu. O tom se rozhodlo 13. července 2001 na zasedání MOV v Moskvě. Spolu s Pekingem usilovali o pořádání Her také Toronto, Paříž, Istanbul a Osaka. Již v 1. kole hlasování dostal Peking nejvíce hlasů, ale protože nedosáhl absolutní většiny, hlasovalo se ještě jednou, tentokrát již bez Osaky. Ve 2. kole již 56 ze 105 pověřených členů MOV dalo svůj hlas čínské metropoli. Mohly tak vypuknout mohutné oslavy jak přímo v Moskvě, tak i v ne tak vzdálené Číně. Byla tak zapomenuta porážka z roku 1993, kdy Peking podlehl v hlasování australskému Sydney.

Tradicí je také vytvoření jedinečného loga, které bude provázet hry po celou dobu konání. Čína s výrobou loga nejspíš neměla problém, jak to dokládají následující obrázky.

Zdroj: Eatnineghost.com
Oficiální stránky her v Pekingu: beijing2008.cn
Část textu převzata z: Wikipedie

Čtyři krát čtyři vzpomínek

Kryšpín — Mon, 03 Sep 2007 10:01:12 +0000

Evča mi poslala řetězovku, která má dva úkoly. Jedním z nich je napsat čtyři vzpomínky. Dobré i špatné z dob dávných i nedávných. Druhým úkolem je vybrat čtyři blogery, kterým budu moci štafetu předat (pro mě těžší úkol, protože nevím koho. Moc lidí, řetězovky nemá rádo). Takže začneme vzpomínat…

Vzpomínka první: Poslední dobou vzpomínám často na holky z Jižního města, kde jsem bydlel do svých šesti let, než jsme se přestěhovali do Krče, kde bydlíme do teď. Terezka, Veronika a myslím, že třetí je Nela nebo tak nějak. S těmahle holkama jsem byl často a prožil s nimi krásně dětství. Jediná vzpomínka na to, že bych si hrál s kluky je ta, že jsem s jedním klukem vždycky chodili pod jedny vchodové schody, kde jsme si vždycky udělali malý táboráček a povídali si. Jinak si pamatuji pouze holky. To je možná základ toho, že holkám rozumím a hledají ve mě svého nejlepšího přítele na kterého se můžou obrátit. Od té doby jsem o nich neslyšel. Rodina Veroniky občas přijela na návštěvu, když byl Mikuláš. O Terezce jsem slyšel, že žije s nějakým 30ti letým klukem a Nela má strašně bujný život. Vyzkoušela snad všechno – dobré i zlé.

Vzpomínka druhá: Na tohle nerad vzpomínám. Bylo mi osm nebo devět a vždy, když jsem usnul, měl jsem noční můru. Noční můru o tom, že jsem ve svém pokoji, který nemá dveře ani okna a ze stropu se začíná něco sypat. Já se v tom topím a bojuji o život. Každou noc se ten sen opakoval a pokaždé jsem se topil v něčem jiném – voda, písek, lízátka, peníze, oblečení atd atd. Řval jsem ze spaní a topil jsem se do té doby než mě probudila maminka. Dlouho jsem se bál vždy usnout, ale v maminčině náručí jsem nakonec usnul a zbytek noci přežil. Od té doby mám bathofobii (strah z hloubky) a bazén jsem dlouho nenavštívil. Jediné místo, kam se chodím koupat je hasičská nádrž (v létě je z ní skvělé koupaliště) v Přívěticích.

Vzpomínka třetí: Petra. Holka u které jsem poprvé poznal, co znamená, když se člověk zamiluje. Poprvé jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo mi patnáct, chodil jsem do posledního ročníku základní školy. Ona byla o ročník níž a měli jsme společné hodiny němčiny. Psal jsem ji anonymní zamilované dopisy a podepisoval jsem se jako Sebastian (hlavní postava z filmu Velmi nebezpečné známosti). Petra totiž vypadala jako Annette (Reese Witherspoon) z téhož filmu. Na konci školního roku jsem ji svou identitu prozradil a na zbytek už nerad vzpomínám.

Vzpomínka čtvrtá: Moje první návštěva v Karlových Varech. Účastnil jsem se soutěže a byl jsem pozván na finale, ale nevyhrál jsem. To bylo v mých osmnácti letech. Mohl jsem vzít i někoho sebou. Šel můj spolužák ze střední, kterému říkáme Kajda. Byli jsme ubytováni v luxusním čtyřhvězdičkovém hotelu Sirius. Podkrovní pokoj pro dva, který byl dokonale vybaven a měli tam postele s nebesy. Nezapomenutelný dvoudenní zážitek na celý život.

Řetězovku s omlovou za nepříjemnosti posílám Catchovi, tittle-tattle, JackuBovi a Michalovi. ;-)

Picture has from artist Luminire.