Můj první post
Co říct, když založíte svůj blog? I’m new… a budete doufat, že se ostatním bude líbit. Stručně a výstižně.

Článek, který mě nejvíc bavilo psát
Nejdelší článek a zároveň mě bavil nejvíce psát. Virální marketing Temného rytíře – se mnou strávil několik týdnů, kdy jsem sám byl součástí virálu a hledal na webových stránkách další indicie. Bohužel ceny a některé akce byly pouze pro americké nebo britské nadšence. Mou jedinou výhrou je tento článek.

Článek, který měl skvělou diskusi
Na plné čáře tady vede Český Springfield. Můj první velký internetový projekt se setkal s velkým úspěchem a doposud jsem nepřekonal rekord v návštěvnosti. Výsledek tohoto projektu najdete zde.

Cizí článek, který bych si přál napsat sám
Takových článků by asi bylo dost, ale hodně vzpomínám na Offlineblog, u kterého jsem si říkal: “Proč mě něco takového nenapadlo”. Výpadky vás mohou potkat kdekoliv, nejen na internetu.

Můj nejužitečnější článek
Parov Stelar – Jednoznačně největší přínos mnoha lidem, kteří ho teprve objevují. Neustále dostávám děkovné vkazy, že jsem jim do podvědomí dal tohoto muzikanta.

Článek s nejlepším titulkem
Nevím, jestli na tento článek mám být pyšný, když jsem nadpis přeložil z angličtiny. Katastrofy v Photoshopu pobavily nejen mě, ale i další čtenáře.

Článek, který by si mělo přečíst víc lidí
Tady budu podvádět a dám odkaz na kategorii, ve které se články nachází. Kategorie Lidé není u mě populární, i když si říkám, že to dělám kvůli ostatním, abych jim rozšířil obzory (stejně jako u Parov Stelara). Přeci jen každý má jiný vkus.

Zapojte se i vy

Pochlubte se také svými články. A napište o tom na Twitter s hashtagem #7linkscz

Tato hláška tam není jen tak. Má svůj vlastní příběh:

Při misi Apollo 11 jako první vstoupil na měsíc astronaut Neil Armstrong a pronesl slavný výrok “Je to malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo”. Ale to není jediná věta, kterou pronesl. Zároveň komunikoval s ostatními astronauty a kontrolní věží na zemi. Těsně předtím než vstoupil na měsíc, pronesl tajemnou poznámku “Good luck, Mr. Gorsky.”

Mnoho lidí z NASA se domnívalo, že tato příležitostná poznámka byla pro nějakého Sovětského kosmonauta se kterým soupeřil. Nicméně toto jméno nebylo nalezeno v řádném ruském ani americkém vesmírném programu. V průběhu let se mnoho lidí ptalo Armstronga, co tou větou myslel. Armstrong se však vždy jen usmál.

5. července 1995 ve Floridském městě Tampa Bay byla znovu po 26ti letech od pronesení věty reportérem položena stejná otázka. Tentokrát se dočkali odpovědi. Pan Gorsky už byl po smrti a Armstrongovi nic nebránilo tomu, aby odpověděl na otázku.

Když byl ještě dítě, tak si hrál s kamarádem na dvoře baseball. Jeho kamarád odpálil míček až k sousedovic oknu ložnice. A sousedé byli právě manželé Gorských. Jak se malý Armstrong sklonil pro míč, uslyšel paní Gorskou, jak kříčí na Gorského, “Orální sex! Ty chceš orální sex?! Abys ho dostal, tak by musel chodit sousedovic kluk po Měsíci!”

Pravdivý příběh…

Ne tak pravdivý, jak by se zdálo. Tento příběh je ve skutečnosti hoax (falešné zprávy rozesílané řetězovými maily), který se rychle ujal a psalo se o tom v novinách jako o skutečném příběhu. A díky vyprávění tohoto vtipu komikem Buddy Hackettem získal příběh status legendy, podle skutečných událostí. Z přepisu audio nahrávek z přistání je však jasné, že větu “Good luck, Mr. Gorsky” Armstrong nikdy neřekl, což i on sám potvrdil.

Některé příběhy je třeba vymyslet, aby bylo co vyprávět…

Diary of Eve – Evča je první bloggerka na kterou jsem v blogosféře narazil a tak jsem začal její blog sledovat. Dá se říct, že se opravdu jedná o její deník. Neuplyne týden, kdy by nenapsala článek o něčem, co ji právě zajímá. A že těch zájmů je hodně… Samozřejmě Evča píše i o sobě a někdy tyhle “osobní” články čtu se zatajeným dechem. Každopádně ji držím palce u maturit a těším se na články z vysokoškolského života ;)

Svírám prach v prázdnejch dlaních je název blogu Máří, kyseliny, Mmartiny, prostě jedné Ostravačky. Nejdřív si našla ona mě, protože potřebovala pomoc s iPhone a od té doby jsme přátelé snad na všech existujících web 2.0 stránkách – twitter, facebook, last.fm.

A nakonec do jednoho odstavce napíšu tři bloggerky. Bee, Alion a Brygmi. Jejich svět je mi hodně blízký. Zejména jde o filmový svět. Možná by se dal zahrnout fotografický svět. S Bee jsem si nějakou dobu psal na icq, ale potom s IM skončila, což mě mrzí. :( Alion jsem měl možnost jednou poznat. Konkrétně přijala mé pozvání na závěrečnou recepci na Febiofestu, jenže onemocněla a naše setkání se nekonalo. A na závěr Brygmi. Je to další cinefil a její příspěvky na blogu mám také rád. Bohužel nepíše tak často a jednou chtěla s blogováním skončit. Naštěstí se to nestalo a vždy když vyjde její článek, tak to stojí za to.

To jsou všechny bloggerky, které čtu. A ke svatému Valentýnu jim přeji mnoho lásky…

Tradicí je také vytvoření jedinečného loga, které bude provázet hry po celou dobu konání. Čína s výrobou loga nejspíš neměla problém, jak to dokládají následující obrázky.

Zdroj: Eatnineghost.com
Oficiální stránky her v Pekingu: beijing2008.cn
Část textu převzata z: Wikipedie

Vzpomínka první: Poslední dobou vzpomínám často na holky z Jižního města, kde jsem bydlel do svých šesti let, než jsme se přestěhovali do Krče, kde bydlíme do teď. Terezka, Veronika a myslím, že třetí je Nela nebo tak nějak. S těmahle holkama jsem byl často a prožil s nimi krásně dětství. Jediná vzpomínka na to, že bych si hrál s kluky je ta, že jsem s jedním klukem vždycky chodili pod jedny vchodové schody, kde jsme si vždycky udělali malý táboráček a povídali si. Jinak si pamatuji pouze holky. To je možná základ toho, že holkám rozumím a hledají ve mě svého nejlepšího přítele na kterého se můžou obrátit. Od té doby jsem o nich neslyšel. Rodina Veroniky občas přijela na návštěvu, když byl Mikuláš. O Terezce jsem slyšel, že žije s nějakým 30ti letým klukem a Nela má strašně bujný život. Vyzkoušela snad všechno – dobré i zlé.

Vzpomínka druhá: Na tohle nerad vzpomínám. Bylo mi osm nebo devět a vždy, když jsem usnul, měl jsem noční můru. Noční můru o tom, že jsem ve svém pokoji, který nemá dveře ani okna a ze stropu se začíná něco sypat. Já se v tom topím a bojuji o život. Každou noc se ten sen opakoval a pokaždé jsem se topil v něčem jiném – voda, písek, lízátka, peníze, oblečení atd atd. Řval jsem ze spaní a topil jsem se do té doby než mě probudila maminka. Dlouho jsem se bál vždy usnout, ale v maminčině náručí jsem nakonec usnul a zbytek noci přežil. Od té doby mám bathofobii (strah z hloubky) a bazén jsem dlouho nenavštívil. Jediné místo, kam se chodím koupat je hasičská nádrž (v létě je z ní skvělé koupaliště) v Přívěticích.

Vzpomínka třetí: Petra. Holka u které jsem poprvé poznal, co znamená, když se člověk zamiluje. Poprvé jsem nevěděl, co mám dělat. Bylo mi patnáct, chodil jsem do posledního ročníku základní školy. Ona byla o ročník níž a měli jsme společné hodiny němčiny. Psal jsem ji anonymní zamilované dopisy a podepisoval jsem se jako Sebastian (hlavní postava z filmu Velmi nebezpečné známosti). Petra totiž vypadala jako Annette (Reese Witherspoon) z téhož filmu. Na konci školního roku jsem ji svou identitu prozradil a na zbytek už nerad vzpomínám.

Vzpomínka čtvrtá: Moje první návštěva v Karlových Varech. Účastnil jsem se soutěže a byl jsem pozván na finale, ale nevyhrál jsem. To bylo v mých osmnácti letech. Mohl jsem vzít i někoho sebou. Šel můj spolužák ze střední, kterému říkáme Kajda. Byli jsme ubytováni v luxusním čtyřhvězdičkovém hotelu Sirius. Podkrovní pokoj pro dva, který byl dokonale vybaven a měli tam postele s nebesy. Nezapomenutelný dvoudenní zážitek na celý život.

Řetězovku s omlovou za nepříjemnosti posílám Catchovi, tittle-tattle, JackuBovi a Michalovi. ;-)

Picture has from artist Luminire.

Obyvatelé:
Jiří Tvrdek, Lemik, LastHunter, Tonda, BaPe, George_Walker, Xsoft, PetrSimi, SodaE, woko, Sebastian, Jakub Danielka, thejerry, Žába s velkou hubou, JIM, Pari, Barunka.l, SUK, Catch a familie, Tým Zlatnické Dvanáctky, Jiří Šebek, Evča – starostová, QuickShare, Gouma, miniJOHN, evening_sailor, Peyraq, Filip Růžička, fremy, trpaslík, kralik, izmy, Sairus88, Pavel Richter, Hendrix, Honzikd, Rizoto, Zimmi, Kohout, bouchy, undlenka, qualiar, frydolin, maChy, Hogwarts Online, troolix, Miroslav Thoren Jahoda, kruppi, Zedjunior, Mona Lisa, carnero, Vojta, Lonelyman, maiikeroo, daf647.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří projekt podpořili a nenechali mě v tom samotnýho. Díky

Darren Rowse podobně vytvořil soutěž, kde lidi museli psát svých TOP 5 a poté jeden z nich náhodně vyhrál 1000 dollarů. Tohle není soutěž. Vy vytvoříte svůj avatar a vložíte ho s odkazem na tento článek. Po publikování vašeho článku zanecháte zde komentář, kde do url adresy vložíte odkaz na váš článek. Nejlépe by bylo, kdyby jsme všichni název článku nazvali stejně nebo podobně. Napadlo mě jako nadpis: Váš nick ve Springfieldu (např. Kryšpín ve Springfieldu), ale můžete si vymyslet něco jiného. Konec tohoto projektu plánuji na premiéru filmu. 27-7-2007 se vše uzavře (edit: Pokračujeme dál bez omezení. Po dalším nasbírání přijatelného počtu uživatelů se udělá další součet), já udělám součet obyvatel v českém (elektronickém) Springfieldu a vytvořím článek s odkazy na všechny springfielďany.

P.S. Instaloval jsem plugin ohledně spamu. Takže se může stát, že se váš komentář objeví tam. Ale nemusíte se bát, pravidelně to kontroluji a zachraňuji správné komentáře.

P.P.S. Podle mého zrcadla vypadám asi takhle.

Na přednáškách ve škole se učí se mnou i studenti, kteří vůbec nevypínaj hlasité vyzvánění a když jim někdo volá, vyruší tím celou třídu včetně kantora a utíkají pryč z hodiny, aby si mohli hovor zvednout. Nikdy jsem nepochopil, proč si tam nedají vibrace nebo tichý režim. Vždyť stačí přidržet dlouze jedno tlačítko a mobil je z ticha za všech okolností.

Mobilní telefony se už dávno staly nedílnou součástí života. Není tedy divu, že se objevují první pokusy dát používání mobilů nějaký řád. T-Mobile ten svůj sestavil na základě průzkumu společnosti IBRS, který zjišťoval, co nám v souvislosti s telefonováním na veřejnosti vadí a co jsme ochotni skousnout. Jakési zásady mobilního společenského chování nebo etikety, chcete-li, jsou tady:

1. V divadle, kině, na koncertě, při obřadech a v jiných veřejných prostorech nastavme mobilu tichý režim.
2. Na pracovních poradách a jednáních omezme používání mobilu na nezbytné minimum.
3. Telefonování bez handsfree, esemeskováním a jinými činostmi, které bezprostředně nesouvisí s řízením vozidla, riskujeme nehodu.
4. V letadle respektujeme při používání mobilu pokyny posádky.
5. Nebavme se ve veřejných prostorech o soukromých a intimních věcech, nebo se bude na váš účet bavit i vaše okolí.
6. Ve zdravotnických zařízeních, čekárnách u lékaře a v nemocničních pokojích nerušme ostatní hlasitým telefonním zvoněním a rozhovorem.
7. Nedávejme cizím lidem mobilní číslo bez vědomí jeho majitele, ani nekontrolujme nikomu tajně mobil.
8. Dejme pozor, abychom svým hlasitým a originálním zvoněním nerušili své okolí. Předvídejme situace, kde je lepší nastavit tiché nebo tlumené zvonění.
9. Netelefonujme zbytečně během večeře v restauraci, při posezení s přáteli apod. Je neslušné nechat ostatní čekat, až si vyřídíme záležitosti, které mohou počkat.
10. Respektujme víkendy, svátky a volný čas ostatních. S vyjímkou mimořádných událostí volejme v přijatelnou denní dobu nebo dejme přednost SMS.

P.S. Velice doporučuji humorné stránky Jaxmobilem

Nalezl jsem obrázek Randyho Siegela (prezident a vydavatel firmy Parade Publications). Který ukazuje, jak bude google vypadat v roce 2084.

Zdroj: NY times

1. O autorovi
   Na blogu by měli být alespo�? základní informace o autorovi. Když vás čtenáři lépe znají, rádi si přečtou vaše články.

Tak to absolutně dodržuji ve svém I`am Kryšpín.

2. Foto blogera
   Portrét, který spojuje virtuální svět s reálným. Fotka odstra�?uje absolutní anonymitu blogera.

Fotka bude, pokud najdu nějakou kde vypadám k světu (reálnýmu i virtuálnímu :-) )

3. �?ádné názvy článků
   Důležitá věc pro vyhledávače, RSS čtečky a pro zaujetí nových návštěvníků (budoucích čtenářů).

Mám, krátké a výstižné.

4. Odkazy neříkající “vo co go”
   Hodně autorů svého weblogu píšou odkazy jako “lidí si myslí něco” nebo ”více najdete tady“. Takové odkazy jsou k ničemu. Základní pravidlo webu říká: “Život je příliš krátký pro klikání na neznámé”

Na to si dávám zatím pozor.

5. Klasické články jsou v archivu
   Na hlavní stránce nechávejte článek, který je klasickým příkladem pro váš blog a zárove�? zaujme nového návštěvníka.

To je těžký, když každý můj článek je příkladem pro můj blog. ;-)

6. Archiv není jedinou navigací
   Kromě archivu by jste měli používat kategorie a do nich vkládat články, které tam opravdu patří.

Rubriky mám.

7. Nepravidelné publikování
   Uživatelé při návštěvách blogu by měli znát pravidelnost vašeho tvůrčího psaní. Mějte pevný rozvrh, který by jste měli dodržovat.

Píšu o víkendu, přes týden jsem ve škole a nemám moc času.

8. Míchání témat
   Snažte se co nejvíce soustřeďovat obsah. Pokud budete psát článek týkající se mnoha témat, nepřitáhnete si příliš loální uživatele.

Snažím se, snažím se.

9. Zapomínáte, že píšete pro svého budoucího šéfa
   Jakýkoliv článek na blogu, ve fórech nebo jen jako mail se naindexuje, archivuje a může ho vidět kdokoliv. Možná právě váš budoucí šéf.

Snad to bude hodnej a shovívavej šéf. ;-)

10. Vlastnit doménu
    Pokud píšete články na některou z volně dostupných blogovacích služeb jako jsou bloguje.cz, sblog.cz apod. nosíte nálepku začátečník, který to nebere vážně. A čím déle budete na této anonymní doméně zůstávat, tím více vás pak bude stát oproštění od ní.

Vlastním, tak jsem snad aspo�? pokročilý. :-)