I am Kryšpín

The diary of a creative thinker

Menu Close

Category: Výstavy a festivaly (page 1 of 7)

Best of Signal festival 2014

Signal festival si minulý rok nastavil laťku docela vysoko. A já jsem byl nedočkavý, s čím novým přijdou pořadatelé letos. První den je za mnou a vlastně se dá říct, že mám za sebou i celý festival, protože jsem stihl všechno za tři hodiny. Takže můj první dojem byl, že letos je toho míň a organizátoři dali všechno blíž k sobě. Tedy kromě Náměstí Míru. Zase…
Ale všechno popořadě. Nejdříve vám dám tip, jak to všechno projít za jeden večer. Nějakým způsobem se dostanete na Palackého náměstí, kde už na vás čeká první světelná show – projekt Cyclique (tu jsem si bohužel kvůli počasí neužil). Poté půjdete podél nábřeží až k Hollarce, odkud se přes Střelečák dostanete na Kampu a vydáte se směrem ke Karlovu mostu. Poslední zastávkou na této straně Vltavy je v Cihelné. Přejdete Mánesův most k náměstí Jana Palacha, odkud rovnou zabočíte na Alšovo nábřeží. Taneční konzervatoř je odtud co by kamenem dohodil. Vydáte se ke Staroměstské mostecké věži, proderete se Karlovou ulicí k Městské knihovně v Praze. Užijete si videomapping na Staroměstském náměstí, odkud zajdete na Ovocný trh, kde to skrz nějakou pasáž vezmete na metro Můstek a svezete se na Náměstí Míru. Což je skvělá tečka na závěr (Mapu s popisky si můžete prohlédnout zde).

Ještě než se vrhnu na to nejlepší v rámci Signal festivalu, tak musím vytknout pár věcí v mobilní aplikaci. Nikde jsem nemohl najít, že bych si mohl přepnout jazyk do češtiny. Je možné, že to automaticky mám v angličtině kvůli defaultnímu anglickému jazyku v systému iOS. Druhá věc, a pro mě docela zásadní. Naklikal jsem si místa do “My favorites” a ve filtru vypnul ostatní položky, aby mi v mapě nepřekážely. Ale po vypnutí a následném zapnutí aplikace, jsem měl zase všechno ve filtru označené (Vždycky jsem z aplikace odešel, abych si v mobilu zapnul foťák a pořídil fotku. Pak jsem se vrátil do mapy.) a já musel opět ostatní položky ve filtru vypnout, abych tam měl jen ty oblíbené (je to otravné, když to děláte u každé atrakce).
Tak a konečně k tomu, kvůli čemu tento článek píšu. Zde je můj výběr best of, který je řazen podle toho, jak jsem ho procházel.

1. Light Barrier – Kimchi & Chips

Tato instalace vytváří ve vzduchu světelné fantomy pomocí speciálního systému zrcadel a milionů kalibrovaných, protínajících se paprsků. Výsledným efektem jsou vznášející se animované objekty, které se proměňují v prostoru i v čase. Light Barrier je studie digitálního světla, zkoumající novou vizuální mechaniku.

Photos from the Signal festival.

Tohle bylo pro mě novým zjevením. Ač se návštěvníkům může zdát, že je to obyčejná hra se světlem a kouřem, já jsem z toho byl nadšený. Nikdy jsem nic podobného neviděl a já každou chvíli čekal, kdy se v tomto “hologramu” objeví Jedi postava ze Star Wars.

2. The Pool – Jen Lewin

The Pool je interaktivní světelná instalace, složená ze stovky kruhových stupínků. Vstoupíte-li do tohoto prostředí, vstoupíte do světa, kde hra, pohyb a spolupráce vytvářejí vířící efekty světla a barev. Zkuste si představit gigantické plátno, na kterém můžete společně s ostatními malovat světlem.

Photos from the Signal festival.

Nenechte se zmást fotkou (plac byl vyklizen dočasně kvůli proslovu pána z Velvyslanectví USA v Praze, který tento projekt podpořil). Instalace je ve skutečnosti barevnější a je to úžasné místo pro děti. Tolik radosti na jednom místě jsem dlouho neviděl. Bylo úžasné sledovat nejen děti, ale i jejich rodiče – každý si to chtěl vyzkoušet. Bylo by skvělé, kdyby něco takového tady mohlo být napořád.

3. E:MERGE – Nerdworking

Jediný videomapping, který si vychutnáte ve 3D! Jedná se o abstraktní poezii linií, ploch a iluzivních prostorů. Na tento prostorový audiovizuální zážitek jen tak nezapomenete.

Photos from the Signal festival.

My zkušení z loňského ročníku jsme si vzali své 3D brýle a opět si užili 3D videomapping, který tentokrát měla na starost jiná skupina. Turecké uskupení nahradilo ruskou skupinu Sila sveta a musím říct, že Turecko využilo 3D efekt bravurně. Takže ani zde jsem nebyl zklamán.

4. FLOW – Andrej Boleslavský & SIGNAL Lab

Interaktivní světelná instalace zve návštěvníky k hravému prozkoumávání proudu barevných částic v iluzivním prostředí aerodynamického tunelu. Pohybem rukou se částice dávají do pohybu a obtékají tvar karoserie automobilu, aby zviditelnily jeho geometrii. Instalace vznikla ve spolupráci se společností Mercedes-Benz.

Photos from the Signal festival.

Musím pochválit automobilku Mercedes-Benz a tvůrce této instalace. Ano, je to marketingová akce, ale pro mě jedna z nejlepších. Postavená na skvělém insightu (rodiče s dětma rádi chodí na podobné akce, tak jim tam předvedeme ideální rodinný vůz) a nádherně využívá produkt v rámci instalace. Bravo! Děti se baví a rodiče čumí na své budoucí auto :-)

5. Murmur – Chevalvert

Tato interaktivní instalace odhaluje a materializuje pohyb zvukových vln. Murmur je architektonickou protézou, která umožňuje komunikaci mezi diváky a stěnou mostecké věže. Instalace simuluje pohyb zvukových vln a vytváří světelný most mezi fyzickým a virtuálním světem.

Photos from the Signal festival.

Tady se omlouvám za kvalitu fotky, ale stejně vám řeknu, že to musíte vidět a hlavně prožít na vlastní kůži. Vaše slova či zvuky z úst se převedou do úžasné vizuální podívané. Asi tu narazíte na velkou frontu, ale rozhodně to stojí za počkání.

6. Evoluce – Onionlab

Tato projekce rozvíjí obrazem a zvukem koncept evoluce. Je koncipována jako transformace, konstrukce a alterace reality prostřednictvím času. Evoluce je zároveň nepřetržitý tvůrčí proces.

Photos from the Signal festival.

Mám rád videomappingy a rád bych tu doporučil všechny, jenže to by pak byl pomalu článek věnovaný jen videomappingu. Proto jsem místo MaxIn10sity, kteří předvedli krásný audiovizuální zážitek, zařadil projekt z barcelonského kreativního studia. Evoluci jsem si navíc taky vybral proto, že překonala loňskou projekci ze stejného místa, která mě trošku zklamala (z mého pohledu).

Pokud byste nějakým způsobem neměli čas na celý festival a chtěli si projít jen výše zmíněné atrakce, tak doporučuji začít na Náměstí Míru, odkud se metrem dostanete na Malostranskou. Tam se přes Kampu dostanete až k mostu Legií, kde můžete nasednout na tramvaj a svézt se na Staroměstskou a projít snadno zbytek…

Tolik k letošnímu Signal festivalu. Rozhodně si zopakuji některé atrakce i v dalších večerech a na závěr musím opět poděkovat organizátorům tohoto festivalu. Vždycky mi na chvíli “osvětlíte” můj všední život. 😉

Zdroje popisků k atrakcím pochází z webu Signal festival

Best of… Signal festival

Kategorie Výstavy a festivaly byla jedna z prvních, kterou jsem založil před sedmi lety na svém blogu. Když se tak zpětně dívám, tak jsem navštívil opravdu skvělá místa a objevil nové směry. I teď píšu o něčem novém, co jsem sledoval jen zpovzdálí. Teď jsem toho byl součástí. Signal festival proměnil historickou Prahu ve světelnou show, která prezentuje moderní technologie a kreativní využití světla. Read more

Výstava Tima Burtona v Paříži (La Cinémathèque Française)

Francouzská filmotéka (La Cinémathèque Française) patří mezi mé nejoblíbenější instituty na světě a snaží se světu ukázat opravdové klenoty kinematografie. Minulý rok jsem mohl nahlédnout do světa Stanleyho Kubricka a tento rok je na řadě další z mých nejoblíbenějších režisérů. Tim Burton. Read more

Fresh film fest 2011

Doposud jsem nikdy nenavštívil Fresh Film Fest, i když jsem jej chtěl několikrát do Varů navštívit. Minulý rok se FFF přesunul do Prahy a já nyní prožiju festivalovou atmosféru poprvé díky Fremymu.
Ten totiž vyhrál akreditačku na celý festival, ale kvůli škole si musel festival odpustit. Takže se obětoval a poslal mi jí. Tímto mu děkuji!

Festival běží od středy a pokračuje do neděle. Já se však festivalu zúčastnil pouze od pátku do neděle. Jako vždy jsem neplánoval dopředu na co půjdu. V daný den jsem si prostě vybral, co mě zaujalo a šel do kina. Hned v pátek jsem se rozhodl vyzkoušet kino ve Francouzském institutu v Praze, kde jsem doposud nikdy nebyl. Hned po vstupu do budovy mě překvapila vzdušnost moderního prostoru, kde na vás sálá příjemná atmosféra. Podle šipek na zemi jsem našel cestu do kinosálu, který je ve sklepení budovy. Ověřil jsem si, zda na akreditaci nemusím vyzvedávat lístek (jako je tomu na KVIFF). Není.
Sednu si na židli před sálem a obávám se, že v kině nakonec budu sám. Půl hodiny před projekcí tu nikdo není. Otevírám si knihu Musíme si promluvit o Kevinovi od Lionel Shriverové a pokračuji ve čtení. Náhle mě překvapí Anča, tak knihu odkládám a pobavíme se o cestování, protože byla v Norsku a také jsem zjistil pár zajímavých informací z Dubaje, kam si v prosinci jdu vyzvednout cenu za nej reklamu. Ostatně to vedro, co okupuje teď Čechy je takový trénink na teplé počasí ve Spojených arabských emirátech. Po pár minutách jsme se přesunuli společně do sálu. Nakonec je nás tu tak 35 lidí (možná proto se kino jmenuje Kino 35 :-) ), kde začal cyklus studentských filmů mimo soutěž. Nejvíc se mi líbil španělský snímek La Hulda, který se z počátku jeví jako film s vyprávěčem, ale nakonec je z toho hudební videoklip. Ostatní snímky byly na průměrné úrovni.
Po projekcích jsem opustil Anču, která si šla dát k obědu francouzské palačinky a já přešel o blok dál do kina Světozor, kde za půl hodiny začíná filmová sekce Theatre Optique – animované filmy. Tradičně si na baru objednám cappuccino a kofolu. Na schodech se začtu zpět do knihy a vychutnávám si nápoje.
Krátce po půl šesté začíná projekce filmů, kde mě uchvátil finský film Kielitiettyni, i když jsem z počátku byl z něho tak trochu v rozpacích. Celá tato filmová sekce mi umožnila nahlédnout do různých technik filmové animace a zvláštního vyprávení příběhů. Takže bylo rozhodnuto, že si v sobotu dám druhou část této filmové sekce.
Večer jsem se vrátil domů, abych se převlékl do stylu 80. let, protože v Klubovně v 2. patře od půl desáté probíhal PiCNiC s PolaroidLove. Potkal jsem tam Elišku, kterou jsem naposled viděl před třemi lety na koncertě Coldplay. Pokecali jsme si o dalších koncertech a hlavně fotkách, protože tam probíhala fotosoutěž o Polaroid, kde jste se v retro oblečení museli nechat vyfotit u naaranžovaného starého pokoje. Fotky se pak nahráli na facebook, kde se hlasuje o nejlepší, nejstylovější a nejšílenější fotku. Rozhodl jsem se využít starou televizi a udělat šílenou fotku, jak chci zabít Elišku zapnutou televizí.
Domestic violence
S Eliškou jsme si dál povídali a já ji doprovodil na vlak. Pak jsem vyrazil domů, abych se vyspal na zítřejší dlouhý den v kině.
Vstal jsem celkem brzo (na mě) a překvapilo mě zatažené počasí. Rozhodl jsem se, že dnes strávím festival jen v kině 35, protože nabízel dobrý program po celý den. Když jsem hodinu před první projekcí dorazil do francouzského institutu a chtěl si dát francouzské palačinky, tak zjišťuji, že zde dochází k rekonstrukci a kavárna je zavřená. Vypadá to, že budu o hladu až do večera. Počkám než otevřou sál a já si sedám opět do druhé řady, kde si zbytek čekání krátím čtením knihy. Ale opět mě překvapí Anča, která se nakonec taky rozhodla mrknout na další část Theatre Optique. V této části bylo více zajímavějších filmů, než ve včerejších, které byli spíše filozofické. Nejvíc se mi líbil filmeček Ernesto o malém černouškovi, kterému začnou zpívat zuby. Tento cyklusi filmů naštěstí skončil hodinu před dalším filmem, takže jsem doprovodil Anču na tramvaj a do KFC si skočil na oběd.
Ve čtyři hodiny ve francouzském institutu začala projekce filmu Transfer, kterému jsem musel dát plný počet hodnocení, protože si mě naprosto získal a byl skvěle napsát i natočen.
Plný počet si zasloužil i film Dealer, který je jeden z nejdepresivnějších filmů, co jsem kdy viděl. Režisér Benedek Fliegauf má v rámci FFF retrospektivu a před dvěma týdny jsem měl možnost vidět jeho film Lůno. Po filmu jsem se neobtěžoval ani zvednout ze sedačky, protože za pět minut měl začít další film. Ukázal jsem akreditačku z místa, kde jsem seděl a vyčkával. Tentokrát Anča přišla i se svým přítelem Petrem a film mohl začít. Jednalo se o Monsters a já si v první minutě filmu začínám uvědomovat, že jsem tenhle film viděl před půl rokem. Tak se rozloučím s Ančou i s Petrem a odcházím domů dřív, než jsem čekal.
Poslední festivalový den jsem vzal klidněji a do Akropolisu šel až na půl čtvrtou, kde se promítal blíznivý film Bellflower o fanoušcích Šíleného Maxe, kteří se už pro jistotu připravují na apokalypsu a sestaví si vlastní plamenomet, zatímco ve vztazích vzniká ta pravá apokalypsa.
Po dvou hodinách na nepohodlných sedačkách jsem se rozhodl se projít a šel pěšky na tramvaj, kde jsem se svezl na Václavské náměstí. Objednal jsem si karamelové frappuccino a sedl si s ním do Františkánské zahrady, kde jsem pokračoval ve čtení knihy. V sedm hodin jsem vyrazil pěšky přes Náměstí republiky kolem Florence až k divadlu Ponec, kde se promítal od osmi hodin český film Nic proti ničemu a tím skončilo mých několik dní na Fresh Film Festu. Příští rok si to určitě zopakuji, protože jsem měl možnost viděl několik jedinečných snímků a hlavně jsem si vynahradil KVIFF, na kterém jsem viděl jen dva filmy. Takže ještě jednou… Díky Fremy.

© 2017 I am Kryšpín. All rights reserved.

Theme by Anders Norén.