Každý ročník tipuji, kdo by to mohl vyhrát a říkám si, kdo si to zaslouží. Ale těch kategorií je hodně a proto jsem se rozhodl moje názory sepsat. Zde je žebříček nominací. Pod každou kategorií napíšu mé postřehy. Viděl jsem téměř všechny filmy, které jsou nominovány, takže moje názory nebudou smyšlené, ale založené právě na vlastních dojmech z filmu.

Nejlepší film (Best Picture)
Avatar
Blind Side
District 9
An Education
Smrt čeká všude
Hanebný pancharti
Precious
A Serious Man
Vzhůru do oblak
Lítám v tom

Letošní kategorie nejlepší film je vyjimečná v tom, že je tu oproti předchozím ročníkům nominováno o pět filmů více. Čekal jsem, že tak bude větší konkurence, ale nakonec se zde objevili filmy, které bych do této kategorie vůbec nezařadil (Vzhůru do oblak a Lítám v tom). Zde jasně vévodí Avatar, který dle mého názoru tuto kategorii vyhraje. Ale víc bych to přál filmu District 9, který byl minulý rok pro mě velkým překvapením.
Nakonec vyhrál: Hurt Locker

Nejlepší režie (Directing)
Kathryn Bigelow – Smrt čeká všude
Lee Daniels – Precious
James Cameron – Avatar
Jason Reitman – Lítám v tom
Quentin Tarantino – Hanebný pancharti

Zde to mají akademici opravdu těžké. Pokud Avatar vyhraje nejlepší film, pak zde vyhraje Kathryn Bigelow za režii. Cameron a Bigelow jsou ex-manželé a jejich Oscarový boj je velice sledován. Každý z nich si zaslouží jednu sošku a dle mého názoru Akademici rozdělí ceny právě takhle (Pokud však James Cameron získá za režii, pak Kathryn Bigelow dostane za nejlepší film). Komu bych však sošku za režii přál, pak je to Quentin Tarantino. Nejlepší režii herců jsem minulý rok snad neviděl.
Nakonec vyhrál: Hurt Locker

Nejlepší herec v hlavní roli (Actor in a Leading Role)
Jeff Bridges – Crazy Heart
George Clooney – Lítám v tom
Colin Firth – A Single Man
Morgan Freeman – Invictus
Jeremy Renner – Smrt čeká všude

Herci většinou vyhrávají Oscary za ztělesnění skutečných postav a proto se tak často hrnou do tohoto druhu filmu. Největšími favority proto jsou Jeff Bridges a Morgan Freeman. Jenže jejich herecké ztvárnění zastínili Colin Firth a Jeremy Renner, který to podle mě dostane, přestože bych to radši přál Colinu Firthovi. Homosexuální tématika hýbe světem a minulý ročník to vyhrál Sean Penn za postavu gaye, i když jsem viděl lepší herecké výkony (Mickey Rourke ve filmu Wrestler).
Nakonec vyhrál: Jeff Bridges

Nejlepší herečka v hlavní roli (Actress in a Leading Role)
Sandra Bullock – The Blind Side
Helen Mirren – The Last Station
Carey Mulligan – An Education
Gabourey Sidibe – Precious
Meryl Streep – Julie & Julia

Mnozí by si mohli říct, že v této kategorii bude hlavně boj mezi Sandrou Bullock a Meryl Streep, které jsou každoročně nominovány za nejlepší herečky. Avšak je tu mladá Carey Mulligan, která svým výkonem předčí starou školu. Jí bych to přál, protože mi ukázala svůj dívčí pohled a díky němu, se ve vašem nitru objeví vaše vnitřní dívčí já.
Nakonec vyhrála: Sandra Bullock

Nejlepší herec ve vedlejší roli (Actor in a Supporting Role)
Matt Damon – Invictus
Christopher Plummer – The Last Station
Christoph Waltz – Hanebný pancharti
Woody Harrelson – The Messenger
Stanley Tucci – Pevné pouto

Pochybuje snad někdo o tom, že by cenu za nejlepší vedlejší roli měl dostat Christoph Waltz? Pro mě jasný vítěz, ale v hereckých rolích akademie vždy překvapí a třeba to dostane Woody Harrelson za svoji armádní roli, který by pak ve své děkovné řeči procedil pár slov o tom, jak je válka v Iráku špatná.
Nakonec vyhrál: Christoph Waltz

Nejlepší herečka ve vedlejší roli (Actress in a Supporting Role)
Penelope Cruz – Nine
Vera Farmiga – Lítám v tom
Maggie Gyllenhaal – Crazy Heart
Anna Kendrick – Lítám v tom
Mo’nique – Precious

Převaha filmu Up in Air v této kategorii napovídá, který film podpoří vedlejší dívčí roli. Dle mého názoru to vyhraje Anna Kendrick, žádná jiná herečka jsi mě nezískala svým výkonem (striptýz Penelope Cruz nepočítám:) ).
Nakonec vyhrála: Mo’nique

Nejlepší adaptovaný scénář (Writing – Adapted Screenplay)
District 9
An Education
In the Loop
Precious
Lítám v tom

Vždy oceňuji, když se udělá adaptace knížky, která nijak nezáří a film je mnohem zajímavější. Proto bych to přál filmu Lítám v tom. Avšak akademici dle mého názoru ocení film In the Loop, který je šílený. Šílený v dialozích. Já se u tohoto filmu hodně nudil, ale politické téma vyprávěné s nadsázkou si možná zaslouží sošku.
Nakonec vyhrál: Precious

Nejlepší původní scénář (Writing – Original Screenplay)
Smrt čeká všude
Hanebný pancharti
The Messenger
A Serious Man
Vzhůru do oblak

Bratři Coenové mají skvělý scénáristický talent, který doposud nebyl oceněn. Letos bych jim to přál, i když už napsali lepší věci. Možná si pro scénář půjde po patnácti letech znovu Quentin Tarantino. Akademici však zvolí Smrt čeká všude a my diváci budeme jen počítat, jestli bude mít více sošek Hurt Locker nebo Avatar.
Nakonec vyhrál: Hurt Locker

Nejlepší cizojazyčný film (Foreign Language Film)
Ajami – Izrael
El Secreto de Sus Ojos – Argentina
The Milk of Sorrow – Peru
Prorok – Francie
Bílá stuha – Německo

Z těchto filmů vede pro mě jednoznačně Bílá stuha. Ale bude to podle mě taková obdoba Faunova Labyrintu, který získával jednu sošku za druhou, ale kategorii nejlepší cizojazyčný film nezískal. Akademici ocení argentinský film El Secreto de Sus Ojos a Bílé stuze dají sošku za nejlepší kameru.
Nakonec vyhrál: El Secreto de Sus Ojos

Nejlepší animovaný film (Animated Feature Film)
Koralína a svět za tajemnými dveřmi
Fantastic Mr. Fox
Princezna a žabák
The Secret of Kells
Vzhůru do oblak

Kde sakra je animovaný film Mary and Max? Pro mě největší přešlap akademiků pro letošní ročník. Jak mohli nominovat film Princezna a žabák nebo Koralínu? Podle mě Mary and Max nenominovali, protože by pak tu sošku vyhrála a film Vzhůru do oblak by tento rok odešel s prázdnou. Tím jsem už napověděl, že Up si sošku odnese v této kategorii. A navíc, co sakra dělá animovanej film v kategorii nejlepší celovečerní film? Nakonec musím podotknout, že Fantastic Mr. Fox nebo The Secret of Kells si mě získali více než jiný animovaný film v této kategorii. Ale akademikům Mary and Max nikdy neodpustím!
Nakonec vyhrál: Vzhůru do oblak

Nejlepší výprava (Art Direction)
Avatar
Imaginarium dr. Parnasse
Nine
Sherlock Holmes
Královna Viktorie

Zde váhám mezi Avatarem a Sherlockem Holmesem. Oba filmy si mě svojí výpravou získali, ale Avatar přeci jen mě odnesl díky 3D do jiných světů. Plešoun tedy patří právem Avatarovi.
Nakonec vyhrál: Avatar

Nejlepší kamera (Cinematography)
Avatar – Mauro Fiore
Harry Potter a princ dvojí krve – Bruno Delbonnel
Smrt čeká všude – Barry Ackroyd
Hanebný pancharti – Robert Richardson
Bílá stuha – Christian Berger

Jak už jsem řekl v kategorii nejlepší cizojazyčný film, tak nejlepší kameru má dle mého názoru Christian Berger ve filmu Bílá stuha. Nádherná vizuální černobílá podívaná. Ale na opačné straně spektra stojí barevně zářící Avatar. Dají tedy akademici přednost nové technologii nebo staré škole?
Nakonec vyhrál: Avatar – Mauro Fiore

Nejlepší střih (Film Editing)
Avatar
District 9
Smrt čeká všude
Hanebný pancharti
Precious

Jak se vyznat ve válečném prostředí, když kulky lítají všemi směry, bouchají bomby a všude je plno bojovníků? To má na starosti střihač a proto by si měl sošku odnést film Smrt čeká všude. James Cameron používal novou technologii, která střih velice usnadňovala. Měl by se spíš ocenit talent. Tak uvidíme, pro co se akademici rozhodnou.
Nakonec vyhrála: Smrt čeká všude

Nejlepší masky (Makeup)
Božský
Star Trek
Královna Viktorie

Zde tipuji film, který jsem neviděl. Královna Viktorie určitě je plná kostýmů, historických rekvizit a plná makeupu na královně. Toto je snad jediná kategorie, kde nevím, komu bych to přál. Velká konkurence.
Nakonec vyhrál: Star Trek

Nejlepší hudba (Music – Score)
Avatar – James Horner
Fantastic Mr. Fox – Alexandre Desplat
Smrt čeká všude – Marco Beltrami, Buck Sanders
Sherlock Holmes – Hans Zimmer
Vzhůru do oblak – Michael Giacchino

Guy Ritchie má velký talent, co se týče výběru hudby. Soundtracky k jeho filmům rád poslouchám. Hans Zimmer však odejde s prázdnou. Pro sošku si půjde Michael Giacchino, který za hudbu k filmu Vzhůru do oblak získal i cenu Grammy.
Nakonec vyhrál: Michael Giacchino

Nejlepší píseň (Music – Song)
„Almost There“ – Princezna a žabák (Randy Newman)
„Down in New Orleans“ – Princezna a žabák (Randy Newman)
„Loin de Paname“ – Paris 36 (Reinhardt Wagner, Frank Thomas)
„Take It All“ – Nine (Maury Yerson)
„The Weary Kind“ – Crazy Heart (Ryan Bingham, T Bone Burnett)

Tato kategorie je možná tento ročník naposled. Akademici zrušili živé vystoupení jednotlivých písní, které byly každý rok mezi jednotlivými kategoriemi a uvažují o vyřazení celé této kategorie, protože kvalita písní neodpovídá představám akademikům. Možná poslední sošku si podle mého názoru vezmou autoři písně “The Weary Kind”.
Nakonec vyhrál: Crazy Heart

Nejlepší zvuk (Sound Mixing)
Avatar
Smrt čeká všude
Hanebný pancharti
Star Trek
Transformers 2: Pomsta poražených

Vytvořit nové zvuky pro nový svět muselo dát obrovskou práci a proto si Avatar získá akademiky. Popcornové filmy jako Transformers 2 a Star Trek nemají šanci, ale kdo ví. Třeba Michael Bay přesvědčí všechny, že jeho roboti zní mnohem lépe.
Nakonec vyhrál: Hurt Locker

Nejlepší střih zvuku (Sound Editing)
Avatar
Smrt čeká všude
Hanebný pancharti
Star Trek
Vzhůru do oblak

Jak už jsem výše psal, tak letošní Oscaři jsou převážně bojem mezi Avatarem a Smrtí, která čeká všude. Jestliže si Avatar odnese sošku za nejlepší zvuk, pak Smrt čeká všude si zaslouží právě tuto kategorii.
Nakonec vyhrál: Hurt Locker

Nejlepší vizuální efekty (Visual Effects)
Avatar
District 9
Star Trek

Revoluci ve vizuálních efektech přinesl Avatar a za to si zaslouženě odnese Oscara.
Nakonec vyhrál: Avatar

Nejlepší kostýmy (Costume Design)
Bright Star
Coco Chanel
Imaginarium dr. Parnasse
Nine
Královna Viktorie

Neviděl jsem Coco avant Chanel ani Královnu Viktorii, přesto si myslím, že sošku si odnese právě kostýmní návrhář jednoho z těchto filmů. Bright Star je sice film o kostýmní návrhážce, ale její kostýmy si mě nezískaly. Zatímco na Královně Viktorii pracovala Sandy Powell, která už získala Oscara za filmy Zamilovaný Shakespeare a Letec.
Nakonec vyhrála: Královna Viktorie

Nejlepší dokument
Burma VJ
The Cove
Food, Inc.
The Most Dangerous Man in America: Daniel Ellsberg and Pentagon Papers
Which Way Home

Žádný dokument si mě poslední dobou nezískal tak, jako film The Cove. Poté, co odjeli závěrečné titulky jsem ztratil řeč a proto nepochybuji, že akademici se na tento film dívají stejně a jednohlasně se rozhodli pro tento snímek.
Nakonec vyhrál: The Cove

Jaký jsou vaše tipy a plánujete vůbec sledovat Oscary nebo dáte přednost domácím Českým lvům?

K dosažení tohoto italského města mi pomohl Student Agency, který mě z Prahy dostal až na místo dění a poté dovezl i zpět. Všichni tam jeli v párech jen já jedinej jsem jel sám. Takže jsem navštívil “město milenců” bez milenky. Mojí jedinou milenkou bylo samotné město, které mě vpustilo bez řečí do své lůny. Jakožto jediný cestovatel jsem tak měl v autobuse obě sedadla pro sebe a v klidu se vyspal v obou směrech.

Vyrazili jsme po půlnoci z pátka na sobotu a v sobotu kolem dvanácté jsme dorazili do Benátek. Tedy konkrétně ke kraji Benátek. Do centra nás zavedla stewardka, která se i nás starala i v autobuse. Nikdy bych to nečekal, ale svoji skupinu jsem ztratil a tak jsem se do centra musel dostat sám. Důvodem byla touha vyfotit si v boční uličce sochu bez hlavy.

Vyfoceno, ale když jsem se vrátil na hlavní ulici. Svoji skupinu už jsem nenašel. Vybalil jsem tedy mapu a bezstarostně jsem si šel po svých (stewardka nás v autobuse upozornila, že když se nesejdeme v danou dobu na náměstí, tak máme počkat u autobusu). Nejdřív jsem trošku bloudil uličkama, ale snažil jsem se najít hlavní náměstí Svatého Marka. Od tohoto místa pak už budu vědět, kudy kam. Benátky mě překvapili velkým množstvím uliček, které jsou propleteny tak složitým systémem, že by pošťáci měli dostávat prémie za to, že vůbec doručí poštu. Mosty, snažil jsem se přejít každý most v Benátkách. Procházet jimi neustále oddělené ulice, to bylo moje.

Procházím jednou úzkou uličkou a najednou se přede mnou zjeví obrovské náměstí Svatého Marka a na něm je obrovské množství lidí. Pochopil jsem, že tady těžko narazím na nějakého spolucestujícího ze Student Agency. A upřímně… Bylo mi to jedno. Já teď věděl, kde jsem a začal jsem si to teprve naplno užívat.

Lev z ovoce zdobil jednu stranu náměstí. A za ním v zákulisí byly připraveny další překvapení pro návštěvníky. Aby ne. Celý den tu bude program a každý si přijde na své. Já bych nerad ztratil všechny zážitky z Benátek na jediném místě a rozhodl jsem se to celé projít křížem krážem. Největší dominantou na náměstí je katedrála, která se mi prostě celá do jednoho záběru nevešla. A dovnitř se dostat bylo nemožné. Nekonečná fronta, která asi za to určitě stála. Protože pohled ze zhora na celé náměstí musí být zážitek.

Co by to byl za karneval, kdyby se tam neobjevily masky a kostýmy. Bylo jich tu požehnaně. A nejen místních, ale i cizinců, kteří si na každém rohu mohli koupit masku a být součástí tohoto jedinečného festivalu.

Benátky též ne,ůžou chybět bez gondoly. A díky tomu, že náměstí Svatého Marka je hned u vody. Není možné, aby jste je neviděli. Stojí tu gondola jedna vedle druhé. Já jsem se v ní teda nesvezl. Přeci jen je to loď pro zamilované. To já nejsem.

Ale nepopírám, že bych si nechtěl zkusit jednu gondolu ovládat. To si možná nechám na první zářijový týden, kdy Benátky každoročně ovládne Regata Storica. Svátek gondoliérů, kdy se vám naskytne překrásná podívaná ozdobených lodí a posádky v kostýmech. Součástí tohoto svátku jsou i závody, ale jako akční scéna z Bondovského filmu Moonraker, to určitě nevypadá. Rozhodně i tenhle svátek hodlám navštívit. Času dost.

Dále jsem neodolal trhům a musel jsem si koupit jednu z masek. Přeci jen mě ovlivnil režisér Stanley Kubrick a jedním z jeho filmů má hodně co dočinění právě s maskami Benátek. Je jím film Eyes Wide Shut (1999) a já chtěl mít masku jako hlavní hrdina William Harford. Koupil jsem si ji a hned nasadil, abych splynul s davem.

Řeknu vám jedno. Můj pohled na Kubrickův film se zcela změnil od základů. Objevil jsem to kouzlo a podstatu těchto masek. Lidé se mi nedívali na masku, ale dívali se mi do očí. Málokdy se mi stalo, že by se mi někdo díval do očí a teď jsem ty dívčí pohledy viděl všude. A nejen že se dívali. Dokonce se usmály. Když jsem jim chtěl úsměv oplatit, uvědomil jsem si, že ho neuvidí. V očích se skrývá to kouzlo a nedivím se, že někteří používají během sexu masku (tím nemyslím ty fetišistické prasečí masky). Oči řeknou v tomto případě mnohé…

Slunce pomalu zapadlo a teprve teď začíná ta pravá romantika. Festival se začíná rozjíždět na plné obrátky a není ulice, která by zela prázdnotou. /okud teda není mimo centrum dění. Lodě začínají jezdit častěji, protože každý si chce projet nočními Benátkami osvětleným pouličním světlem.

Jelikož jsem znovu zabloudil a nebyl jsem si jistej kde jsem. Rozhodl jsem se projít naslepo Benátkami a někam prostě dojít. V ulicích se začali objevovat i jiné než historické kostýmy a všichni se skvěle bavili a fotili se s představitely různých kategorií. Mě pobavil skvěle odkaz na Kubrickův film Mechanický pomeranč (1971) a děti se pro změnu chtěli fotit u panáčků LEGO.

Je vidět, že se baví všichni. Jak návštěvníci, tak místní. Tak to má bejt. Říkal jsem si, že to bude nepopsatelný zážitek, ale pár slov jsem napsal. Pokud se vám někdy naskytne možnost navštívit Benátky, tak vřele doporučuji. Jeden jediný den a máte zážitek na celý život. Doporučuji však si to naplánovat na více dnů. Protože mě po celodenním procházeni bolely strašně nohy. Aspoň mám trénink na New York…

Celou galerii mých fotek naleznete zde

Ale zároveň se můžu dostat do problémů a to mně poslední dobou leží v hlavě. Vždycky jsem toužil prožít některé okamžiky, které jsem viděl ve filmu. Ale realita je samozřejmě jiná. Navíc mě při předávání letenky upozornili na pár věcí. Musím být na letišti tři hodiny před odletem. Kupoval jsem si lístek na devátou, abych se krásně vyspal a nakonec tedy budu muset vstávat v pět. V New Yorku pak zpáteční let musím potvrdit telefonicky na lince American Airlines. To bude hodně drahej telefonát (Nevíte, jestli to nestačí potvrdit na nějaké kamenné pobočce v NY?). Objednal jsem si redukci na americkou zásuvku, abych mohl nabíjet baterku do mého foťáku (pro jistotu si nejspíš i koupím víc baterek a paměťových karet). Notebook si brát nebudu, kvůli váhovým limitům zavazadel.
Příští týden si jdu zařídit biometrický pas. Vyjde levněji než vízum a snad ho do poloviny března stihnou udělat. Jinak budu nejspíš v háji. Je to jediná překážka, která mi brání v odletu. Snad brzy u dalšího článku…

Někteří lidé jsou na tom mnohem hůře než já. A proto existují organizace, které se těmto lidem snaží pomoci. Problémy jsou prostě všude. Díky sociálním sítím jsem byl osloven, zda bych se nezapojil do soutěže pro podporu jedné z těchto organizací. Konkrétně projekt Pause to Support a Cause a společnost CMO Council. Reklama, která by upozornila na stránky www.surveyforgood.org, kde už jsou bližší informace.

Neváhal jsem a udělal další reklamu, kterou můžete vidět zde.

Vymyslel jsem si téma: Lidé nejsou hračky. S hračkami si můžete hrát do jejich zničení nebo do té doby než vás omrzí a vy je vyhodíte. Nikdo si poté na ně nevzpomene a jejich místo naradí jiná hračka. To u lidí nejde. Jsou to živé bytosti, na kterých vám záleží. Mají rodinu, mají přátele, mají city. Mnoho lidí však o své blízké přijde ať už je ten důvod jakýkoliv. Ale proti některým “ztrátám” lze bojovat. A to je tématem mé reklamy.

Jak se vám tedy můj nápad líbí? Vím, že reklama tentorkát není pořádně propracovaná a je složena jen z několika záběrů. Avšak ty záběry mají v sobě něco víc. Prostě nenechme se sebou zacházet jako s hračkami…

Nejedná se o povídku, ale pouze o úvahu, kterou jsem napsal během cesty z práce domů.

Nesnáším slova… Co, cože a prosím. Tyhle slova nejčastěji vyjdou z mých úst. Používám je, protože věčně nerozumím někomu, když mi něco říká.
Tyhle slova připomínají můj handicap (via). Už mě to neustálé nerozumění štve. A nejen mě. I ostatní, kteří se snaží omezit dialogy se mnou na minimum. V zaměstnání jsem se kvůli tomu naučil práci dalších dvou lidí, abych nemusel komunikovat v případě nedorozumění a svoji práci díky tomu zvládám na výbornou. Nikdo mi prostě do toho nekecá.
S tím přichází další problém. Pokud se člověk uchází o zaměstnání, ve většině inzerátů najde, že vyžadují týmovou spolupráci a samostatnost. Tohle je dle mého názoru absolutně v rozporu. Nejde to prostě dát dohromady.
Možná právě kvůli slovům: “co, cože a prosím” jsem měl problémy při pracovních pohovorech. Mám skvělou praxi i nadnárodních korporacích jako je Google nebo několik televizních společností a přesto mi trvalo 3/4 roku, než jsem našel práci, kterou jsem z počátku vůbec neovládal. Byl jsem prostě přijat z nouze, že někoho prostě nutně potřebovali.
Naštěstí mám stále své hobby, které můžu dělat samostatně. Baví mě a nikoho k tomu nepotřebuji. Avšak poslední dobou mi nějaká “společnost” chybí. Rád bych o víkendech zašel na tenis. Rád bych šel s někým na koncert. Rád bych během polední pauzy v práci s někým poobědval.
Jenže mám v sobě zároveň vybudovaný odpor, který mě automaticky odrazuje, protože bych opět musel použít slova, která nesnáším… Co, cože a prosím?

1. Navštívit New York a splnit si tak dlouholetý sen.
2. Opět vidět minimálně 10 filmů na jednotlivých festivalech jako jsou FebioFest, KVIFF apod.
3. U festivalech ještě zůstanu. Musím se opět dostat na KVIFF a užít si ho ještě víc než předtím.
4. Dopsat scénář “Ve jménu otce” a konečně ho přihlásit do soutěže Cena Sazky za nerealizovaný scénář. Teda pokud se bude konat, protože pro rok 2009 zatím vyhlášena nebyla (by mě pěkně naštvalo, že bych tuhle příležitost prošvihl).
5. Pokud se Cena Sazky nebude konat, tak přihlásit scénář na FAMU a zkusit se opět dostat na magisterské studium.
6. V práci se naučit dalších pár věcí a zkusit si režii televizního vysílání naostro.
7. Navštívit konečně koncert Parov Stelara a vidět jeho dokonalý nujazz naživo.
8. V roce 2010 musím vyhrát minimálně jednu reklamní soutěž, aby si mě už konečně někdo všiml. :)

Těchto osm velkých plánů chci splnit v roce 2010. Doufám, že se mi je podaří naplnit alespoň z větší části. Vám všem přeji šťastný nový rok a ať se vám splní veškerá vaše přání. Vím, že hodně lidí nenávidí rok 2009 a touží po tom, aby už byl nový rok. Jenže záleží na vás, jaký bude ten rok. Ono se to samo neudělá. Musíte pro to něco udělat. Nic vám přeci v tom nebrání…

Tímto se s vámi pro tento rok loučím. Mějte se a uvidíme se v roce 2010 ;)

Milý pane Marcinku,

s velkou radostí vám posílám – snad ještě pod stromeček – dobrou zprávu: váš příběh Šepot mého srdce, který jste poslal do literární soutěže časopisu Reader’s Digest získal v kategorii Křižovatka druhou cenu! Ze srdce vám blahopřeji a dodávám, že jste nás dojal a zároveň zaujal schopností poutavě vyprávět.

Příběh otiskneme v některém dalším čísle časopisu Reader’s Digest…

Toto je část z dopisu, který jsem našel dneska ve schránce. No není to k potěšení? Po roce neúspěchu a “pouhých” nominací v reklamě jsem se rozhodl zkusit štěstí s mým literárním já. Reklamu jsem dal stranou a napsal povídku, kterou jste mohli a máte možnost přečíst zde. Tohle bude poprvé, co budu mít něco černé na bílém a bude si to moci přečíst větší publikum.
Dokonce mě to dokopalo začít psát ten scénář do soutěže Sazky za nezrealizovaný scénář. A kde jsou výrazně větší částky, které se dají vyhrát. To bude jeden z mých bodů mého novoročního předsevzetí, které sepíšu do konce roku a publikuji též zde.

Tuhle kapelu si vybrali samotní Air a já jsem za to moc rád. Další kapela, kterou si s radostí poslechnu a hned jsem si ji přidal do svého iPhone a iTunes. Skvělé písně a chytlavá hudba. Navíc Wendy Rae Fowler vypadá… opravdu krásně. Poprvé po dlouhé době jsem měl takový zvláštní pocit. Znáte to. Těsná zamilovanost. Zde musím podotknout, že jsem ji potkal ve VIP části a chtěl ji oslovit, ale ochranka mě nepustila. Jsem si říkal, že to bude asi nějaká z těch very very very important people. A nakonec se z ní vyklubala kytaristka s nádherným hlasem. Na tohle mám opravdu smůlu :(
Předskokani hráli pouze půl hodiny. Pak nastala půlhodinová pauza, kdy se upravovalo pódium pro hlavní hvězdy večera. V deset hodin to začalo a já se rychle dostal do rytmu doprovázenou eufórií. A tančil jsem a tančil jsem.

Hráli nové písničky i staré klasiky jako People In The City nebo Alpha Beta Gaga. Nakonec byl jeden přídavek a já měl pocit, že to byl snad nejryhleji uplynulej koncert v mém životě. Noc je přece ještě mladá. Bohužel pro kapelu už ne. Chtěl jsem si ještě dojít pro pití zdarma, ale už ho nedávali. To mi byl fakt VIP lístek k ničemu. Tak jsem to zabalil a šel domů.

Odcházel jsem však nadšen a v takové eufórii, že mi bylo ukradený, že SaSaZu se chová ke svým speciálním hostům takovým způsobem. Předskokani i hlavní hvězdy večera mi to vynahradili. A já mám na rok 2009 aspoň nějaké krásné vzpomínky…

Hotel Chelsea byl (a možná stále je) symbolem tvůrčího životního stylu. Útočiště zde nalezli umělci jako Andy Warhol, Bob Dylan, Leonard Cohen, William Seward Burroughs nebo právě již zmíněný Miloš Forman.
Kde jinde tedy má složit hlavu někdo, jako jsem já? Právě v tomto hotelu. Bude nejen mým místem, kde se vydám do světa snů. Ale i zdrojem inspirace, která bude sršet ze všech koutů. Velkou část fotek bych chtěl věnovat právě tomuto hotelu. Snad mi tohle přání vyjde a podaří se mi sehnat nocleh právě v tomto hotelu. I když bych musel někde získat více peněz.

Původně jsem tam chtěl jet jen na pět dní. Ale poté, co jsem si koupil Velký průvodce New Yorkem od National Geographic, jsem plán rozšířil na delší dobu (nejspíš dva týdny). Pět dní je opravdu málo na tak velké město. Je tam toho tolik, co bych chtěl vidět. Nejspíš budu psát další články o přípravách. Zatím vše vychází podle plánu. Pokud už jste měli možnost NY navštívit nebo máte zkušenosti s cestováním přes oceán, budu rád za vaše připomínky a návrhy.