Jmenuji se Honza. Kryšpín je přezdívka, kterou mi dali spolužáci na střední škole. Je to podle postavičky Kryšpína z knížky Mikulášovy patálie (a další série knížek) od autorské dvojice Goscinny-Sempé. Zalíbila se mi a zůstane mi nejspíš na věky :-) .
“Mám svůj vlastní scénář, vlastní režii a jsem sám sobě hercem. Takže mi do toho filmu přestaňte kecat a natočte si svůj.”
Film a já
S filmem jsem se, dá se říct, narodil. Ostatní děti si hráli venku a já jsem nudu zabíjel sledováním televize. To celou dobu až do středoškolských let, kdy na HBO dávali sérii filmů Stanleyho Kubricka a já jsem začal vnímat film jinak. Zajímat se o něj aktivněji, číst knížky apod. Potom jsme si domů pořídili internet a já jsem objevil tuhle ČSFD. Registroval jsem se a už to šlo ráz na ráz. Začal jsem si dělat vlastní filmečky, psát články chodit časteji do kina až jsem se po maturitě rozhodl jít na filmovou školu. Poslední dobou mě zaujala kreativní reklama a snažím se u ní i nějak být. Díky tomu už jsem získal několik ocenění za reklamy a doufám, že mi to pomůže natočit jednou skvělou reklamu, která se dostane do televize.
It’s not HBO. It’s me!
Stanley Kubrick a já
Stanley Kubrick, jak už jsem se zmínil je tou hlavní příčinou, proč a jak jsem se dostal k filmu. Téměř veškerou jeho tvorbu považuji za mistrovské dílo a mnohému jsem se nepřímo od něj naučil. To vše díky mnoha článkům, knížek a dokumentů. Navždy zůstane mým vzorem a nikdy neopustí hlavní pozici mého nejoblíbenějšího režiséra.
Darren Aronofsky a já
Darren Aronofsky je pro mě dalším velkým vzorem. Jakožto současný režisér mě velice ovlivňuje svoji tvorbou a díky němu procházím změnami, jak v cítění filmu, tak v životě. Během “teenagerovského” života jsem nemohl narazit na režiséra, který by mi mohl být žijícím vzorem. Steven Spielberg, David Fincher, David Lynch… Všichni jsou skvělí režiséři a svoje řemeslo zvládají na jedničku. Jenže až po shlédnutí filmu Requiem for a Dream od Darrena Aronofskyho ve mě nastal zlom. A pokaždé se těším na jeho další film. Bohužel setkávat se s jeho tvorbou v našich kinech je takřka nemožné.
Hudba a já
Jakožto pro nedoslýchavého má hudba pro mě velký význam.
“Hudba mi dává pocit, že opravdu slyším.”
S hudbou jsem se tak často nesetkával jako s filmem. A však od dob mp3 je tomu minulostí. Dostal jsem se k mnoha hudebním žánrům, kapel, zpěváků apod. Nejvíce si mě získala kapela Coldplay. V textech písní se často vidím a to je mi nejbližší. Samozřejmě jsem otevřen dalším hudebním kapelám a žanrům. Ničím neopovrhuji. Třeba naposled zaujal mé ušní bubínky Parov Stelar.
Knihy a já
Když zrovna není televize, je knížka. Přítel na cestách a skvěle strávené poslední minuty před spaním. Má knihovna není zrovna velká přes celou zeď, ale najde se v ní pár kousků, které si s radostí přečtu znovu. Mezi mé oblíbené autory patří Philip K. Dick. Jeho několik knih a povídek bylo dokonce zfilmováno. Dále Haruki Murakami, Karel Čapek, Truman Capote, Chuck Palahniuk, Anthony Burgess a další.
Zvláštní kategorii zaujímá v knihovně žánr komiks. Je to pro mě film v knižní vazbě. Komiksy jako Sin city, Vrána, Preacher nebo exit patří mezi mé oblíbené.
Fotografie a já
Cesta k mému fotoaparátu byla dlouhá, ale odvyprávím vám jeden příběh, který se toho týká:
Když mi bylo tak sedm, osm let (možná víc). Jeli jsme v létě na dovolenou a táta měl vypůjčený fotoaparát. V té době byli samozřejmě jen analogové fotoaparáty. Krásná zrcadlovka! Fascinovala mě a chtěl jsem s ní fotit, ale byla vypůjčená a táta na ní dával velký pozor.
O půl roku později na Vánoce, kdy už jsme byli dávno doma a opět bez půjčeného foťáku jsem já i bratr dostali pod stromeček analogové fotoaparáty. Každý úplně jiný a já měl obrovskou radost z tohoto dárku. Byl to tuším Olympus Pen EM. Jenže škoda, že jsem ho dostal brzo, když mi bylo tolik let. V mých očích to byla hračka, nikoliv nástroj k umění. A stejně jako ostatní hračky jsem rozebral i tento fotoaparát. Nikdy jsem ho nedal zpět dohromady, protože některé věci jsem zevnitř dostal násilím. Chtěl jsem vědět, jako to funguje a dokonce spolu s mým jsem rozebral i bráchův fotoaparát. Tím jsem nejspíš zklamal tátu.
Během studií na střední jsem prošel velkou změnou a ze světa techniky jsem odcestoval do světa umění. Nikoliv do země fotografie, ale do země filmu. Na filmové škole jsme se však neučili jen film, ale i všechna další odvětví umění. Mezi nimi i fotografie. Spolu s tím, jsem navštěvoval a navštěvuji fotografické výstavy, ale nikdy jsem si nemohl dovolit fotoaparát.
Díky nové práci si můžu pomalu dovolit vše, co jsem tehdy nemohl a proto jsem se rozhodl ke koupi nového fotoaparátu. Můj první fotoaparát, kterým zachytím vše kolem mě a zároveň můj první digitál. Teda digitál… Jak se to vezme. Není to zrcadlovka, není to kompakt. Je to Pen (nemohl jsem si odpustit použít slogan, který Olympus používá k propagaci tohoto fotoaparátu).
Měli jste vidět to nadšení, když jsem ho ukázal tátovi. Snad jsem tím zrušil jeho zklamání.
Takže od srpna roku 2009 se stal mým dalším koníčkem fotografování. Velkým vzorem je fotografka Jane Bown, protože fotí s přirozeným světlem jako já. Stala se v průběhu své šedesátileté profesionální kariéry, po kterou celou dobu pracovala pro The Observer, legendou. Přestože do svých jednadvaceti let nedržela v ruce fotoaparát, její fotografie vyzařují jistotou obsahu a přesnost formy, přičemž obojí propojuje jednoduchost. Nikdy se moc netrápila s technikou, po celou svojí profesionální dráhu pracovala jen se dvěma fotoaparáty a jen příležitostně si brala na pomoc jednu lampičku – žádný blesk, malou lampičku na psací stůl. Jinak pracovala jen se světlem přirozeným.
Cestování a já
Spolu s fotografováním se ve mně probudila touha po cestování. Rodiče se nikdy neměli k tomu, aby jsme často cestovali a tak jsme navštěvovali pouze Slovensko, kde jsem měl prarodiče a Balaton v Maďarsku, které je z Košic blízko. Od té doby, co jsem se odpoutal objevuji krásy cestování a snažím se maximálně toho využít, dokud to jde. Začalo to začátkem roku 2010, kdy jsem navštívil karneval v Benátkách a následně o dva měsíce později jsem navštívil New York, po kterém jsem dychtil už od malička (Deník z cest najdete zde). Brzy snad navštívím další země a zvěčním své zážitky na fotografií.
