Dnešní den nezačal zrovna nejlíp. Bratránkovi bylo špatně a tak jsem ho musel vyzvednout ze školy jako rodinný příslušník a odvézt na intr (Jel jsem přes Budějovickou na Karlovo náměstí, kde jsem ho vyzvedl a potom jsme jeli přes Národní třídu na Želivského). Potom jsem jel na kliniku Malvazinky, kde byla babička na rentgenu. Objednala se na kontrolu někdy v lednu a jeli jsme k nám na chatu, kde babi bude dál odpočívat.
Nevím proč, ale cestou jsem přešel na jiný myšlenky… Zvláštní myšlenky… Proč a co vůbec dělám na tomhle světě? Deprese! Zase na mě lezou deprese! Jak já je nesnáším. Proto dnešní fotka je černobílá. Zimu mám rád, když je sníh a led. Je aspoň co dělat. Jenže když je jen mráz bez sněhu, tak se člověk zabalí do teplého a může jen přemýšlet. Nechce vytáhnout ruku z kapsy, aby ji nemusel vystavovat mrazu. Ale když je sníh, tak to klidně ruce vrazím do sněhu a bavím se, nechápu proč.

Je zvláštní se nad sebou zamyslet, co všechno jsem do svých 23 let dokázal či nedokázal. Vždycky jsem chtěl rodičům dokázat, že jsem dobrej syn. Že mohou být na mě pyšní. Že mohou ostatním říct: Náš Honzík vystudoval Filmovou školu, moc ho to baví a teď dělá to a tohle…
Jenže já už jsem téměř dva měsíce bez práce… Teda jak se to vezme. Stříhám videa na zakázku. Je to na zkoušku a jsou z toho sotva nějaký peníze, za který zaplatím sociální a zdravotní. Dokázal jsem teda něco? Vystudoval jsem vysokou školu a mám problém najít pracovní místo v tom oboru. Mám obrovskou nevýhodu v tom, že ve filmovém průmyslu nemám známosti. Věřil jsem, že někoho oslovím svým talentem. Ale koho teď talent zajímá? Radši tu práci dají svému známému za pár peněz a ono se to nějak natočí. Zvláštní jak to funguje.
Pokud se mi podaří nějakým způsobem získat 60.000 Kč do června příštího roku, tak se hlásím na jednoleté studium reklamy, na které jsem chtěl jít už tento rok. Jenže nebyli peníze. V každé reklamce schání nějakého art directora a podle slov některých lidí z reklamy, mám talent na nápady. A tenhle talent právě reklamky hledají. Zde nemůže pracovat někdo známej. Musí to být někdo se správnejma schopnostma… Jsem to já? Dokážu to? Budou na mě rodiče pyšní? Toť otázka…