Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Beauty bride, dirty Bratislava

Další díl z mých cestovatelských zážitků je ze Slovenska, hlavního města Bratislavy.

Praha v Bratislavě

V pátek 27. srpna, hned po praci, jsem se vydal na autobusové nádraží, kde už stál přistavený autobus Student agency. Pršelo, ale půl hodiny před odjezdem byl autobus stále zavřený. Takže všichni stáli v dešti a čekalo se. Pouštět se začalo až pár minut před odjezdem. Takže hned při výjezdu z nádraží jsme automaticky měli zpoždění deset minut. Cesta byla poklidná, společnost mi dělal Haruki Murakami a jeho myšlenky při běhání. Potěšilo mě, že jeho bestseller Norské dřevo bude zfilmované. Od Brna už se udělalo hezky a byl nádherný západ Slunce.
Do Bratislavy jsem dorazil za tmy. Nejdřív jsem trošku bloudil, než jsem se zorientoval na městkých autobusových stanicích. Pak už to šlo jako po másle. Dojel jsem na Hlavnů stanicu, kde jsem přestoupil na jiný autobus. Při čekání na něj, jsem si uvědomil, jak je Bratislava špinavá. Nevím přesně, jak to slovy vyjádřit. Ne, že by se tu zastavil čas. Spíš naopak, jako by tu čas plynul strašně rychle. Všechno je tu zchátralé, jako nějaké postapokalyptické město. Ani se nedivím, že Slovensko hraje hlavní roli ve filmu Hostel. Každých pár metrů jsem zakopl o díru v chodníku. Silnice jsou v ještě horším stavu. Pouliční lampy nesvítí tak jasně, jak by jste si v temných uličkách přáli. To vyhovuje taxikářům na Hlavní stanici, že si klidně jdou doprostřed nádraží k lampě odskočit na malou. 
Další autobus mě odvezl přímo před Slovenský národní archiv, ve kterém mám zajištěné ubytování. Vrátný byl velice milý a odvedl mě do bytu, kde mám vše pro sebe. To za pouhých 10 euro na dvě noci.
Druhý den jsem vstal v deset, nasnídal se a pomalu vyšel do centra. Svatba začíná sice ve dvě, ale rád bych si to tu aspoň prošel. O víkendu jsou tu spoje trošku bídné. Stejně jako kdekoliv jinde ve světě. Takže z archívu jsem došel až k dálnici, kde jezdí více spojů do centra. A jeden z nich jel přímo tam, kam potřebuji. Podle mapy jsem se zorientoval velmi rychle. Došel jsem k Zichymu paláci, kde se bude odehrávat svatba a pak jsem došel k hotelu Arcadia, odkud bude odvoz na večerní párty. Tím jsem si zapamatoval hlavní orientační body a ve zbývajícím čase jsem si prošel centrum. 

Pigeon

Překvapilo mě, že i když se tu už nějakou dobu platí eurem, tak stále se všude nachází srovnávání cen se slovenskou korunou, přestože kurz eura je dávno na jiné hodnotě. Centrum je naštěstí hezčí a více udržované než okolí. Náhodou jsem objevil čítárnu v parku.

Bratis Love

Newspaper horse

news-garden

Tam jsem chvíli pobyl a přečetl si pár časopisů. Je tu opravdu nádherně a něco takového bych klidně bral v Praze. Do svatby zbývá hodina, tak si jdu něco zakousnout a napít. Obsluha v čokoládovně U Michala je skvělá a pošmáknul jsem si na zákuscích. Zbývající minuty jsem strávil před Zichyho palácem, kde už bylo spousta lidí od nevěsty a ženicha. Já však nikoho kromě nevěsty neznám, tak se drzím v pozadí. Na první pohled jsem poznal Zuzky sestru. Usmál jsem se na ni, a ona mi úsměv opětovala. Tím jsem se ujistil, že je to opravdu ona. Obě mají stejně krásný úsměv. Pak znenadání kolem mě proběhne Zuzka ve svatebních šatech, políbí svého muže a odcházejí dovnitř paláce. Ostatní, včetně mě, je následují. 
Když vstupuji do sálu. Uvědomuji si, že příbuzní nevěsty jsou na jedné straně a přibuzní ženicha na druhé. Jenže já vůbec nevím, kdo je na které. Rychle přemýšlím o filmech, kde se objevují svatební obřady. A podle úhlu kamery si vzpomínám, že nevěsta vždy stála vpravo (z pohledu oddávajícího). Jdu tedy na její stranu. Tím chci dodat, že je tohle vůbec moje první svatba v životě. Doposud jsem na žádné nebyl. Nikdo mě nepozval. Jediné s čím mám zkušenosti, jsou bohužel pohřby. 

nuptials

Teď je to naopak a já se snažím nasaá tuhle atmosféru, abych si ji co nejlépe zapamatoval. Sedám si ze slušnosti dozadu, aby příbuzenstvo mohlo sedět co nejblíže a vidět novomanžele v plné jejich kráse. Ženich s nevěstou vstupují do sálu a všichni povstanou. Přijde oddávající a začínají proslovy. Teprve teď si uvědomuji, že zezadu nebudu mit moc dobré fotky, takže se s foťákem proplížím do přední části a fotím Zuzku. Ta mě vidí poprvé od Cannes, kde jsme se poznali a věnuje mi úsměv, který jsem zachytil. 

Bride Zuzka

Bohužel jejich první novomanželský polibek se mi zachytit nepodařilo. Tak moc jsem byl z toho nadšenej, že jsem spoušť stiskl o něco dřiv. Potom proběhla formalita s podpisy a šlo se na malé nádvoří v paláci, kde každý pogratuloval novomanželům včetně mě.

Fronta gratulantů

Většina z nich měla pugét květin. Já jako jeden z mála zabalený věcný dárek. Snad se jim bude líbit. Pogratuloval jsem nejdříve Jonášovi, který mě nezná a oba se vidíme poprve teď. Tak jsem mu vysvětlil, odkud Zuzku znám. Pak přišla na řadu Zuzka. Samozřejmě jsem ji pogratuloval, políbil a hlavně po dlouhé době obejmul se slovy, že ji rád znovu vidím. Prohodili jsme si pár slov a slíbil jsem jí, že dorazím na večírek.

Společná fotka

Cestou zpět do mého provizorního bytu jsem se těšil, jak si v supermarketu koupim něco k jídlu. Jenže už od dvou hodin odpoledne měli zavřeno. Dal jsem si tedy sprchu a připravil se zpět do města, kde si dám něco k jídlu. Měl jsem už vyhlídnutou jednu italskou restauraci v hotelu Perugia za příznivé ceny. Nachází se poblíž místa, odkud odjíždí van do Košarisek. Dal jsem si tam pivo a pizzu. Byla to nejhnusnější pizza jakou jsem kdy jedl. Ale pivo na druhou stranu chutnalo dobře, tak jsem si objednal ještě jedno. Zaplatil jsem a zjistil, že mám ještě hodinu a půl než vyrazí můj odvoz.

artist

Prošel jsem tedy hlavní naměstí až k magistrátu, kde venku na lavičkách sedělo pár lidí s notebooky. Sednul jsem si k nim, připojil na zdejší volnou wi-fi a vyřídil pár formalit. Stále mi zbývala hodina. Rozhodl jsem se vyzkoušet štěstí s odvozem o půl hodiny dříve, než je ten můj. Van čekal už na určeném místě, kde čekal již jeden pár. Seznámili jsme se a postupně přicházeli další. Včetně organizátorky, která mi dala žolíka – poslední volné místo ve vanu 🙂 Se všemi jsem se seznámil a pokec s nima mě utvrdil v tom, ze Slováci jsou skvělá parta lidí. Překvapilo mě, kolik lidí může pobavit moje historka s Jude Law.  

Dojeli jsme na místo určení.  Je to Mango bar na pláži u jezera. Zuzka mě opět přivítala s otevřenou náručí a děkovala mi, že jsem přijel. Přesvědčil jsem jí o tom, že já jsem ten, kdo by měl děkovat. Její pozvánky na svatbu si velice cením. Nalil jsem si sklenku bílého vína a sedl si k prázdnému stolu, jelikož tu vůbec nikoho kromě Zuzky neznám. To se však po delší době změnilo. Když už jsem si říkal, že odejdu, tak si ke mně přisedla jedna slečna a zeptala se, jak jsem se sem dostal a proč tu sedím sám. Začal jsem vyprávět o setkání se Zuzkou v Cannes a že tu nikoho jiného neznám. Z toho se vyklubal hodinový dialog o její cestě do Ameriky, jak tam poznala svého muže, o práci v reklamě atd. Pak šla za Zuzkou a já na chvili opět osiřel, než si vedle me sedl další filmař s přítelkyní. Další rozsáhlá debata včetně toho, jak ja závidím Slovákům to, že je navštěvuje Parov Stelar častěji než nás. Musím se zmínit, že jeho songy hrál i místní DJ. Úplně poprvé slyším, jak se někde hraje Parov Stelar. 

Ohňostroj pro novomanžele

Zuzka mi od Cannes říkala, že mě musí seznámit se svou sestrou Jančou a ten okamžik nastal teď. Řekl jsem jí, že jsem ji poznal hned na prvni pohled. A že má stejně nádherný úsměv jako Zuzka. Další krásné minuty a pomalu mi začíná být zima, přesunuli jsme se tedy do vyhřáté části a pokračovali v rozhovoru. Když jsem jí říkal, že mě čeká dlouhá cesta do Slovenského národního archívu, tak mi Janča dala číslo na taxíka. To se vyplatilo, protože když jsem se před druhou hodinou ranní trmácel noční Bratislavou, tak se ani jeden z volných taxíků neráčil zastavit a nabrat mě. Jeden telefonát mě pak zachránil a ja se v klidu dostal do postele.

Poslední den v Bratislavě byl krasně slunečný. Odevzdal jsem na vrátnici klíče. Vrátný to zkontroloval a vše bylo v pořádku. Vrátnicí prošel nějaký starší pán, který si prý něco zapomněl v kanceláři a utíkal po schodech nahoru. Já došel na zástavku a každou chvíli mi měl jet autobus. Ale předtím z archívu vyjel autem ten starší pán. Zamával na mě a zeptal se kam jedu. Řekl jsem, že jedu na autobusové nádraží. Kupodivu mě vzal (Slováci jsou fakt super!). Cestou jsem zjistil, že je to docela známý restaurátor, o kterém se točil dokument a přednáší o svém oboru. Naposled před týdnem v Budapešti. Řekl mi, že toto téma je ještě nedotčené a málo se o něm ví. Vzal jsem si jeho vizitku a on mi doporučil jednoho doktora v Českém národním archivu, že bych měl o něm taky natočit dokument. 

Na autobusovém nádraží je úplně mrtvo. V okolí není vůbec žádná normální restaurace, kde bych se mohl najíst. Na každém rohu je budova nějaké pojišťovny. Nechápu, proč jsou právě poblíž autobusového nádraží. Kupuji si dvě zeleninové žemle v bufetu a za chvili mi jede autobus zpět do Prahy… 

4 Comments

  1. Z nadpisu si říkám, že nějak rychle reaguješ na ty události (střílení) co tam proběhlo dneska. Naštěstí ne 🙂

    Když jsem si představoval to, jak stojíš na svatbě a přemýšlíš, na kterou stranu jít, tak jsem se docela zasmál 😀
    Jako z nějaké komedie.

    Ale je fakt, že jako hlavní město Slovenska jsem si Bratislavu představoval trochu jinak. Byl jsem tam nedávno a připadalo mi to jako ve velkém Brně…

  2. Pokud se nemýlím, tak slováci musejí mít oba kurzy nějak stále. A přepočet je na ten koverzní kurz, který se dohodl v době přijetí.

  3. Honziku, mas pravdu, Bratislava ma mono nepeknych zakuti… Ale ked prides nabuduce, uz budeme mat na teba cas a poukazujeme ti vsetko to pekne:-) som rad a ze si prisiel …

    Sme moc stastni,, tak dufame ze Toho pocitu aj na teba Padol:-)

    Toto pisem na novom I-pad take sorry za chybicky

  4. Zuzka: Ten pocit tam sršel kolem všude. A ještě stále ho cítím. Máš taky iPad? Já jsem v něm psal tenhle článek, tak snad tam taky nejsou chybičky 🙂

    Jirin: Aha, díky za info.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *