Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Paris, je t'aime – Den první

První část cestovatelského deníku z Paříže

Kdybych do Paříže cestoval sám stejně jako do New Yorku, tak by už se mnou určitě bylo něco v nepořádku a dostal bych razítko samotáře. Naštěstí na poslední chvíli do Paříže cestujeme ve třech.

We in the plane

Ihned po práci jsem dorazil domů, zbalil si věci a mohl vyrazit. S holkama jsem se sešel v metru. Adél mě seznámila s krásnou Iren a poklidnou cestou jsme se dostali až na letiště. Rutinní odbavení, večeře, kontrola a nástupiště B6, kde se už tvořila fronta, jako by to byla soutěž, kdo se dostane do letadla dřív. Ani se nedivím, letenky nemají čísla sedaček a kdo dřív příjde, ten dřív… sedí u okénka. My nakonec seděli u uličky, což mě na jednu stranu mrzí, protože neuvidím noční Paříž z letadla. Ale na druhou stranu mám více místa na nohy.
O dvě hodiny později přistáváme a při výstupu z letadla nás uvítá příjemný, teplý a vlhký vánek. Autobus nás odveze k místu, kde si vyzvedneme kufr a pak skrz dlouhý terminál k metru. Po nakoupení lístků zjistíme, že metro stejně nejezdí (že by ta stávka?).
Naštěstí byla zavedena autobusová linka na jinou stanici metra, odkud jsme jeli dál na Châtelet – Les Halles, kde jsme přestoupili na červenou linku, která nás odvezla na Nation. Tam jsme na chvíli uvízli.

Lost in Paris

Proč? Protože jsem ztratil ten koupený lístek do metra a neměl jsem jak se dostat přes turniket. Musel jsem učinit můj první francouzský přestupek a načerno jej přeskočit. A to nejen jednou. Vystoupili jsme totiž přes špatný turniket, tak jsem musel přeskočit ještě jeden (Rebel Without a Cause… nebo spíš Rebel Without a ticket).
Francouzské metro mi připadalo podobné jako v New Yorku. Stejně špinavé. Ale to francouzské má něco navíc. Strašně smrdí. Chodby, schodiště, nástupiště plné odpadků a páchnoucí močí.

_A307764

Když jsme se konečně dostali ven, tak nám už jen zbývala dlouhá cesta na hotel v hodně zajímavé čtvrti. Na první pohled to vypadá, že tu je vysoká kriminalita, ale všechno je v pohodě.
Ve 22:20 jsme přistáli letadlem a v 1:45 v noci se dostali na hotel, který je kdesi poblíž Hospital De La Croix St. Simon. Noc za 25 euro v tří lůžkovém pokoji s jednou elektrickou zásuvkou. Uf, ještě že jsem tu s holkama, kteří už Paříž trošku znají. Já bych byl stále na letišti.

Sprcha a spánek.

5 Comments

  1. Ahoj, pěkný článek 🙂 Cestování mě taky láká, tak se zeptám..sice trochu mimo téma.
    Jaké to je cestovat sám? Předpokládám podle té narážky na začátku, že jsi byl v New Yorku sám.
    Jaké je to? Máš ten zážitek z cestování taky dobrý?
    Jsem taky samotář a nemám teď zrovna kolem sebe lidi se kterými bych někam jel, všichni mají povinnosti atd. Já nechci nic plánovat, prostě třeba jedou sednou na Studenťáka a jet se podívat do Vídně nebo tak. Co myslíš, užiju si to tam i sám?

  2. Obrovskou výhodou cestování sám, jsou neomezené možnosti. Můžeš si dělat, co chceš a nejsi na nikom jiném závislej.
    Nevýhodou je, že se pak nemáš přímo na místě jak dělit o zážitky. Ale to stejně pak vyprávíš ostatním, když se vrátíš.

  3. no s tim metrem az tak kryticky bych nebyl. Sice jsem v NY nebyl, ale az natolik pachnouci se mi nezdalo. Pravda, nektere stanice byly citit, ale vetsinou mi to prislo v pohode.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *