Physical Address

304 North Cardinal St.
Dorchester Center, MA 02124

Knihy mého života (do roku 2011)

Tento žebříček je sestaven na základě mých osobních dojmů z knih, které jsem doposud přečetl. Neměl jsem zatím možnost jich tolik přečíst a během studií na školách jsem čtení knih považoval za nutnost. Poté jsem kouzlu slov ve svazcích knih podlehl a neuplyne den, kdybych si nepřečetl aspoň jeden řádek. Rozhodl jsem se udělat si takovou rekapitulaci toho nejlepšího, co jsem zatím přečetl.

Začnu knihama z dětství, na které mám krásné vzpomínky. První z nich jsou Mikulášovy patálie, které napsal René Goscinny. Kniha, která mi dala předzívku a kterou čtu pořád dokola – aspoň jednu povídku za rok. Neustále mě baví, i když jsem z ní vyrostl.

Hrdinové Jaroslava Foglara patří neodmyslitelně k mému dětství a já jsem v nich nacházel dobrodružství, tajemství a přátelství. Chodil jsem do skauta a toužil zažít stejná dobrodružství jako Rychlé šípy. Mou nejoblíbenější Foglarovkou je kniha – Stínadla se bouří, kde mě fascinovala záhadná postava Široko.

Žádná jiná kniha mě v dětství nezmátla tak, jako Malý princ od Saint-Exupéryho. Naučila mě významu metafor a o to víc jsem ji oceněl ve svém pozdějším věku, kdy jsem si ji znovu přečetl.

Co se týče tvorby Karla Čapka, je těžké si vybrat oblíbenou knihu. Žádný jiný český autor mě během studia na střední škole tolik neovlivnil, abych studoval dokonce divadelní hry a sám si je potají přehrával. Pro mě je to jeden z největších Čechů a jeho Bílá nemoc mě naučila dramatu.

V mém životě nastalo i období, kdy jsem zkoumal knihovnu svých rodičů. Zejména otce, díky kterému jsem objevil tři následující knihy a já propadl kouzlu kriminální thrillerů. Na oplátku jsem mu já o několik let později dal k Vánocům trilogii Millennium od Stiega Larssona a on ji s nadšením přečetl od začátku do konce. První knihou, kterou mi táta kdysi doporučil, byl Maratónec od Williama Goldmana. Napětí v knize by se dalo krájet a já od té doby dbám o své zuby, že jsem nikdy neměl kaz.

Hned po přečtení Maratónce mi táta navrhnul Šest dnů Kondora od Jamese Gradyho. Kniha si mě získala nejen napětím, ale skvělou formou komunikace pomocí šifrovaných zpráv. James Bond se může jít bodnout.

Poslední kniha, kterou jsem objevil v tátově knihovně je Kmotr od Maria Puza. Precizní mafiánský příběh, ke kterému není co dodat. Mistrovská mafiánská bible, která určuje podobu dalších gansterských knih a filmů.

Philip K. Dick je spisovatel, díky kterému jsem absolutně propadl kouzlu čtení knih a taky první autor, od kterého sbírám všechny jeho knihy. Dokonce mě donutil ukrást výtisk jedné z jeho knih, který už nikde nebyl k sehnání (tímto se majiteli omlouvám). Pro mě absolutním vrcholem jeho psychedelického života je kniha Ubik a zároveň je to pro mě zatím nejlepší sci-fi knihou, co jsem doposud četl.

Milan Kundera je druhým a zatím posledním českým spisovatelem, jehož tvorba je mi velice blízká. Nesnesitelná lehkost bytí je mou srdeční záležitostí, která mi otevřela svět naplněného sexuálním a uměleckým požitkářstvím.

Haruki Murakami byl pro mě hotovým zjevením a jeho Norské dřevo jsem nemohl číst na veřejnosti, protože milostné scény jsou tak… erotické. Navíc Murakami umí krásně vyprávět do detailů i okolní svět a já od té doby toužím nasát tu atmosféru stejně jako jeho hrdinové.

Mark Haddon a jeho Podivný případ se psem nádherně ukázal svět očima patnáctiletého kluka s vážnou chorobou osobnosti. Nádherný a dojemný detektivní příběh, který mě inspiroval k psaní scénářů a já měl na filmové škole jasno, že chci psát.

Johathan Safran Foer mi ukázal, že styl vyprávění na papíře může mít mnoho podob. Hravější knihu než Příšerně nahlas a k nevíře blízko jsem předtím nečetl. Její zpracování přidává knižním postavám na charakteru a dodává příběhu větší hloubku.

Kniha Musíme si promluvit o Kevinovi (Lionel Shriverová) je psaná pouze formou dopisů, ve kterých se matka snaží najít odpověď na otázku, proč jejich syn tři dny před svými šestnáctými narozeninami zastřelil sedm spolužáků a učitelku. Děsivý pohled o výchově dětí vás donutí zapřemýšlet nad dětmi ve vašem okolí a začnete pochybovat nad vlastním rodičovstvím. Kniha, která zatím nadchla všechny, komu jsem ji doporučil.

Niccolò Ammaniti je zatím nejčerstvější spisovatel, který si mě naposled získal. Kniha Já se nebojím je jediná, kterou jsem přečetl za několik hodin během jednoho dne. Doslova mě vtáhla do studny slov dětského hrdiny, jehož příběh vzbuzuje strah i smích. Syrový a něžný román o krutosti světa.

Absolutním literárním vrcholem se pro mě stala Zlodějka knih z pera Markuse Zusaka. Nejkrásnější příběh, který jsem doposud četl a dohnal mě mnohokrát k slzám. Nejsilnější zážitek, který mi kniha může dát a já doufám, že takových knih budu moci číst víc…

2 Comments

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *